Vzdor je období, kterým si projde každé dítě. U některých to pocítíme více, u některých méně. Každý jsme jiný, každý máme jinou povahu a každý se už od malička učí zvládat své pocity. Rodiče jsou tu od toho, aby svým dětem pomohli. Víte, děti vám to nedělají naschvál nebo na truc, prostě je to jen přirozený vývoj.
U našeho syna období vzdoru právě probíhá. Vše je špatně, jeho nejčastější odpověď je „nene“ a jeho výbuchy vzteku jsou čím dál větší. Dupe nohama, křičí, lehá si na zem, mlátí kolem sebe a stává se nepříčetným. A já s ním.
Vzdor – jak mu pomoci tohle vše zvládnout?
Nejdůležitější je zaměřit se na sebe. To vy mu totiž jdete příkladem, a proto právě vy si musíte zachovat chladnou hlavu. Než něco řeknete či uděláte, zavřete oči a zhluboka se nadechněte. Zkuste se vcítit do svého dítěte, vnímejte ho, že i ono něco potřebuje a nelíbí se mu to, co mu říkáte.
Nechápe nebo vám nerozumí. Neví, že teď není ta vhodná doba. Neví, jak ovládnout své emoce a dát vám najevo, že se zlobí, že se mu nelíbí, co mu říkáte. Snaží se přirozeně upoutat vaší pozornost, náklonnost a snad i pochopení.
Zareagujete na vzdor občas nebo většinou takto?
- Tak si ječ, mně je to jedno.
- Neřvi, nebo dostaneš na zadek!
- Už jsem z tvého vztekání na prášky, okamžitě přestaň!
- Přestaň, už tě mám dost!
- Už nevím, co s tebou.
Moc to ale nefunguje, že?
A co zkusit tuto cestu?
- Já chápu, že se zlobíš, že nejdeme ven, ale nejdřív musíme uklidit. Když mi pomůžeš, budeme to mít rychleji.
- Pokud potřebuješ, tak se vyvztekej. Bohužel ti teď neumím pomoci, ale když budeš ode mě něco chtít, přijď za mnou.
- Obejměte ho a řekněte mu, jak ho milujete, že tu jste pro něj. A čekejte, než ten vztek odejde.
Zjistila jsem, že vysvětlování během „záchvatu vzteku“ je na nic. Máte vlastně jen dvě možnosti. Obejmout ho a počkat, nebo nechat, ať své pocity dá najevo a pomoci mu je příště zvládnout lépe. U nás zabírá obojí a je vlastně jen na mně, kterou cestu zvolím. Záleží na dané situaci, hlavně ale musím pochopit syna a zjistit, co bude v daný moment nejlepší.
Jak v klidu dostat dítě domů?
Dítě je na hřišti, hraje si na zahradě, jste na koupališti (nebo v bazénu). Když řeknete: „ Jde se domů“, následuje vztek, hysterie, kopání a zběsilé kroucení hlavou „nene“. Znáte to? Já ano! Některé dny si nechá domluvit a jde se v klidu domů, a pak jsou tu ty dny, kdy za žádnou cenu domů nechce.
Byli jsem na návštěvě u sousedů, kteří mají stejně starého kluka, jako je ten náš lumpíček. Jsou spolu kamarádi. Samozřejmě ten sousedovic má spoustu zajímavých a neokoukaných hraček a náš Ondrášek domů prostě nechtěl. Ale máme psy, které rád krmí, tak mě napadlo zkusit ho domů nalákat. Řekla jsem: „Vždyť jsme ještě nenakrmili pejsky, ti už mají určitě hlad! Pojď, půjdeme už domů, ano?“
Byla jsem překvapená, že tato jednoduchá věta zabrala a šli jsem domů v klidu. Žádné dohady, žádné vztekání. NIC. Od té doby máme na syna páku v podobě psů, ale někdy ani ti nezabírají a dostane se nám odpovědi: „Ben nene mňam. “ (Ben je náš pes)
Pak raději volím cestu snahou o domluvu, že za kamarádem zase někdy přijdeme. Snažím se ale vždy pochopit, že i náš dvouletý syn má své potřeby.
Co dělat, když dítě jít domů prostě odmítá?
Čapnete ho a řvoucího prostě odvlečete? No, přiznám se, že párkrát jsem to také udělala, protože jsem už nevěděla, co dál. Ale vím, že to byla chyba. Ono to totiž jde i jinak!
Jak na to, když vážně nechce odejít?
Nejprve se zase zkuste vcítit do svého dítěte. Jak by bylo asi vám, kdybyste se skvěle bavili? To by se vám asi domů vůbec nechtělo, že? Co doma, tam to přece znáte, tam není taková zábava. Představte si, že jste třeba na nějaké oslavě. Vládne tu skvělá atmosféra, všichni jsou už v náladě a začíná se to tu rozjíždět a to poslední, na co myslíte, je, že byste měli jít domů. Ale někdo k vám přijde a řekne, jde se. Co Vás napadne?
Cože? Teď? Vždyť to tu teprve začíná. Ještě jsem si nezatancovala, ještě jsem nepokecala s Týnou a Roman říkal, že bude ohňostroj.
Ne, jde se domů.
Jak se cítíte? Půjdete domů v klidu? A budete mít dobrou náladu?
Nebo budete spíš naštvaní a odmítnete odejít? Jak vám skutečně bude?
Asi ne moc do smíchu a věřím, že kdybyste mohli, tak řvete a nadáváte. Jste vzteklí. Co potom má dělat to malé dítě, které ještě ani neví, jak ovládat své pocity? Nevzteká se jen tak, z legrace a aby Vás naštvalo. Snaží se vám jen dát najevo, že takhle ne, že tohle se mu nelíbí. A já to chápu. Možná dítě chápete a snažíte se mu to i vysvětlit, že domů se musí. Že už je čas. A tady to zase skřípe. Batole nemá ještě pojem o čase. A upřímně je mu to asi jedno :-). Zkuste se s ním však domluvit.
- Já: „ Jde se domů.“
- Syn: „Nene.“
- Já: „Ale ano, už musíme, je čas večeře.“
- Syn: „nene mňam“ (ale když přijdeme domů, tak nevydrží ani 5 minut, než mu večeři připravím 🙂 )
- Já: „Tak víš co? Ještě si chvíli můžeš hrát, ale pak už půjdeme. Platí?“ (my si vždy plácneme, že platí)
- Přijdu za několik minut.
- Já: „Je čas, jde se domů.“
- Syn: „Nene.“
- Já: „Ale ano, dali jsem si přece placáka, že platí. Naposledy se sklouzni a jdeme, nebo dodělej, co potřebuješ, a pak už půjdeme.“
Je důležité dát dítěti prostor, ať si dodělá, co potřebuje.
Teď už ví, že se půjde domů. Může se na to připravit a až příště řeknete, nebude už tolik vzdorovat. Vše půjde snadněji. Možná to nezabere hned a budete mu muset dát delší čas, ale u nás to zabralo a to máme opravdu tvrdohlavého berana :-).
Chce to jen vaše dítě pochopit. Tak jako má potřebu jíst, pít a spát, tak také potřebuje, abyste ho chápali a dali mu prostor. Vzdor není nic, čeho se musíme bát. Jen se musíme naučit, jak ho dítěti pomoci zvládat.
Všechny podobné články na téma vztek a vzdor
V magazínu Kouzelná výchova je již několik článků na téma vzdor a dětské vztekání. Takže pokud se potřebujete o tématu dozvědět více, doporučuji vám tyto články.
- Postřehy z webináře – Jak řešit dětský vztek a jak zvládnout již rozjetou scénu?
- Co je liberální výchova a jaký má na děti dopad její špatné nastavení?
- Agresivita u dětí je volání o pomoc a porozumění!
- Malý tyran aneb pravidla musí být!
- Z čeho pramení konflikty mezi rodiči a dětmi?
- 10 nejčastějších „problémů“ a řešení běžných situací s dětmi
- Rodičovské fráze, které dětem ubližují
- „Výchovným“ pohlavkem si autoritu nezískáte!
- O tom, jak a proč rodiče fungují na „autopilota“
