Z čeho pramení konflikty mezi rodiči a dětmi?

Zdravá výživa, drahé dovolené, soukromé školy, všemožné kroužky. Za to všechno dnes neváhají některé rodiny platit obrovské sumy. I tak jejich rodina nemusí být úplně zdravá.

Čím to je?

Nezdravá může být například reakce rodičů na děti a jejich problémy. Psycholog Kevin Leman tvrdí, že podobně, jako je možno se nakazit v rodině nějakými bacily, mohou se objevit i vážná onemocnění i problémy. A když nejsou takovéto potíže zachyceny včas, pak mohou ohrožovat lidské zdraví.

„Nezdravou rodinu“ může charakterizovat také její chování k „černé ovci“ rodiny. Často k psychologům chodí rodiče, kteří ukážou na dítě a řeknou „Tady ho máte, toho, kdo ubližuje sestře, nosí ze školy špatné známky a my nevíme, co s tím dělat! Tak s ním něco proveďte!“

A jak se takové vzteklé dítě projevuje?

Sedí tiše, hledí ven z okna, tváří se nepřítomně nebo má svěšenou hlavu. Pro rodiče v takové chvíli reaguje psycholog neadekvátně. Řekne jim totiž, že pokud chtějí, aby dítě své chování změnilo, musí se nejdříve zaměřit na své vlastní chování. Musejí zkrátka začít od sebe.

Je časté, že si rodiče prostě a jednoduše neuvědomují věci, které jsou naprosto běžné. Například udělá-li vaše dítě něco, za co je pochváleno, „černá ovce“ se pak cítí hůř. Mnohdy tak vzorné dítě může ničit sebeúctu a sebedůvěru vzteklého dítěte.

To se tak může cítit méněcenné a přehlížené. Vzorné dítě tak sbírá plusové body, které jeho postavení ještě zesilují. „Černá ovce“ tak zůstane černou ovcí prakticky napořád. Cítí-li se dítě dobře, pak se bude také dobře chovat. Bude-li se cítit špatně, pak se bude chovat špatně.

Jaké jsou důvody vzteklého chování dětí?

Dítě, které se takto problémově chová, může právě ve svém životě prožívat těžší období. Za výbuchy vzteku, křik, slovní či fyzické útoky, poškozování věcí a podobně může stát mnoho věcí. Nejčastější příčiny problémového chování ale jsou:

Složitý vztah s rodiči

Rodiče se takovémuto dítěti nemusejí dostatečně věnovat. A chápe-li už dítě své kamarády a jejich vztahy s rodiči, pak se může jeho hněv vůči rodičům ještě posilovat. Proto sami rodiče musí vidět, jestli je dítě naprosto otevřené anebo nikoliv.

Napětí mezi rodiči

I když si to rodiče nemyslí, děti jsou velmi empatické a cítí, že rodiče mají problémy. U dětí se pak může objevovat vnitřní stres a velmi intenzivně prožívají všechno, co si rodiče mezi sebou řeknou. Gesto, pohled, slovo, vnímají vás a cítí se stejně jako vy, jen nevědí proč.

Komplikovaný vztah mezi spolužáky, kamarády

Opuštěné a frustrované, tak se dítě může cítit, když si ve škole či školce s někým nerozumí. Mnohdy nepomůže ani to, že učitelé nejsou v tomhle ohledu na straně dítěte. V dítěti se začínají hromadit emoce a jde především o emoce negativní, které ovlivňují následné chování dítěte.

Napjatý vztah mezi sourozenci

Rodiče by měli přispívat k tvoření a následnému upevňování dobrých vztahů mezi sourozenci. Jestliže dítě nemá a tím pádem necítí oporu v rodičích a ani v sourozencích, bude se cítit nejisté. Do sporů mezi sourozenci se můžete zapojit, ale zvažte, jak k řešení přistoupíte.

Co jako rodič můžete dělat?

Ze všeho nejdříve by si měli sami rodiče sáhnout do svědomí a přemýšlet nad tím, jak oni přispívají k negativnímu chování svých dětí. Pak je dobré přemýšlet nad tím, jak v rámci rodiny dítěti pomoci. Moje tipy jsou:

Snažte se zjistit, co je příčinou negativního chování dítěte

Je dobré pídit se po příčině. Chová se dítě problémově po určité situaci, události? Mluvte se svým dítětem, ale ne formou vyzvědače. Jestliže na dítěti nic nepozorujete a přesto je problémové, pak radíme konzultaci s pediatrem.

Nepopírejte, ale přijměte pocity dětí

Děti své chování změní jednodušeji, jestliže jako rodiče přijmete jejich pocity a potřeby. Dostane se jim od vás podpory a to je bude motivovat ve snaze se zlepšit a stoupnout ve vašich očích. Vciťte se do nich: „Já vím, že je těžké prohrávat. Taky jsem mockrát prohrál/a, ale neměli bychom kvůli tomu ubližovat jiným. Ani slovy, ani pěstmi.“

Uvědomte si a vnímejte své reakce na jejich negativní chování

Zuříte? A ze zlosti pak křičíte? Neumíte reagovat klidně a o potížích hovořit? Stres, pozdní příchody, neustálá hrozba ztráty práce, to všechno je běžná součást života. Nicméně, ať to jakkoliv ovlivňuje váš život, dítě za tohle nemůže.

Není dobré se takto projevovat před ním. Jestliže se vytrácí vzájemná blízkost mezi vámi a dítětem, musíte jí obnovit. Nemáte s dětmi blízké pouto? Pak jej musíte ihned vytvořit a pracovat na něm.

Dítě čeká jen na to, co vy uděláte. Jste jeho vzorem, od vás se učí. Vy jej učíte, jak krizové situace zvládat a jak je v životě řešit.

Vyhněte se hlasitému porovnávání sourozenců, kamarádů, spolužáků

I rodiče jsou jen lidé, mají své světlé a slabé dny. I když by neměli, své děti srovnávají s ostatními. Tomu se prostě nevyhnete. Ovšem nikdy by se tak nemělo dít hlasitě a ještě před dětmi.

„Proč nemůžeš být stejná, jako tvoje mladší sestra?“, „Proč nejsi jako Katuška od tety Lenky, ta je hodná a tak dobře se učí.“, „Podívej se na Adámka, jak tomu to ve škole jde.“ Tím vytváříte jen podnět k „problémovému“ chování dítěte.

Dejte pozor na komunikaci s dítětem

Vychloubání nebo naopak kárání dítěte není dobré. Budete-li komunikovat nesprávně, pak dítěti můžete dávat najevo, že ono není dobré, je pro vás zklamáním a jsou s ním jen a jen potíže. Rodiče si tohle často nemusejí uvědomovat, ale sílí tím negativní emoce a následně i negativní chování dítěte.

Jestliže chcete dítěti dát najevo, že to, co udělalo, se vám nelíbí, pak používejte zájmeno JÁ. Tedy „Já jsem zklamaný/á.“, „Já si dělám starosti.“ a podobně.

Když s dítětem budete komunikovat špatně, můžete mu dát najevo, že jej máte rádi jen ve chvíli, kdy do puntíku splňuje vaše představy. Jestliže dítěti řeknete, že je skvělé, protože dostalo jedničku nebo pochvalu, vyvolá to v něm pocit, že vaše láska je něčím podmíněná.

A dítě začne přemýšlet, co bude, až dostanu pětku? To mě nebude mít maminka ráda? Dítěti je nutno dávat najevo lásku soustavně a to i ve chvíli, když se mu zrovna nedaří.

O důležitosti otevřené komunikaci jsem psala v článku Malí, velcí, to je jedno, důležitá je komunikace a v článku 5 způsobů, jak už dnes můžete začít s dětmi jednat jinak.