5 způsobů, jak NE dětem říci jinak

5 způspbů, jak dětem říci NE jinak
Autorem Kristina F

Říká se, že dnešní děti vůbec nevědí, co znamená slovíčko NE. Podle nás je to však právě naopak, slovo ne znají velmi dobře. Je dokonce možné, že slovo NE při výchově svých dětí používáme nejčastěji. Neběhej, nesedej si, nekřič, nebreč, nebijte se, nenadávej, neházej s tím, nedávej to tady, nesahej na to, nedávej to do pusy, neskákej a podobně. Během dne slovo NE použijete opravdu mnohokrát. Je paradox, že čím víc říkáte ne, tím méně funguje. Nebo také nemusí fungovat vůbec.

Naučte se porozumět dětské logiceJak s dětmi komunikovat tak. aby nám rozuměly?

Možná se Vám budou alternativy zdát zdlouhavější, ale je nutné, abyste si připustili, že jen věta: „Prostě a jednoduše slovo NE vyřaďte ze slovníku, protože jsem to řekla“ by ani vám nestačila, abyste pochopili skutečnost, proč na slovo NE děti i dospělí reagují s negací.

Děti slovo NE odsouvají do pozadí

V jedné chvíli se děti stávají odolnými ke slovíčku NE. Jako by byly hluché a slepé, neposlouchají, nedělají to, co my chceme. Jakoby se u nich vyskytovala alergie na slovo NE. Když jim říkáme: „neskákej“ skáčou ještě víc, když říkáme: „nesahej“ sáhnou si prostě ještě alespoň jednou, když říkáme: „nejez ten písek“ ochutnají ještě trochu apod. Zkusme vyřadit předponu NE, a řekněme to jinak.

1. Řekněte dětem NE jinak!

Slovo NE má ty nejlepší účinky, když jej používáte jako šafránu. Tedy s ním šetříte. Používáte-li ne v každé větě, pak jde kamsi do ztracena. Mnohdy bychom mohli naše příkazy a prosby říci jinak, bez slovíčka ne. Místo „neběhej“ můžete říci „jdi pomalu“ – „mohl bys jít pomaleji?

Namísto „nekřič“ můžeme říci „mluv, prosím, tišeji“.

„Neslyšíš mě, jsi snad hluchý?“ můžeme zaměnit za „Poslouchej mě prosím, když s tebou mluvím.“

Pokouší se vám vaše dítě s pláčem a křikem něco říci? Pak se pokuste zachovat klid.

Neříkejte: „Přestaň už konečně řvát,“  ale raději: „Nerozumím ti, když křičíš, řekni mi to normálním tónem, bez pláče.“

Agresí se dítě brání – Agresivita u dětí je volání o pomoc a porozumění!

2. Co použít místo slova NE?

Neříkejte: „Nelez na ten stůl“

Řekněte: „Bojím se, když lezeš na ten stůl, proto ti to teď nedovolím“ nebo „Lezeš na stůl, protože něco potřebuješ, co?“ nebo „Vidím, že tě baví někam šplhat na stůl, budu tě u toho držet, bojím se, že spadneš“

Neříkejte: „Neběhej v obýváku“

Řekněte: „Mohl bys běhat v pokojíku, bojím se, že si ublížíš/něco rozbiješ“ nebo „Vadí mi, že běháš v obýváku, nelíbí se mi to, mohl bys přestat?“ nebo „Vadí mi, že běháš doma, můžeme se nějak domluvit a vyřešit to?“

Dítě: „Mami můžu čokoládu/jít ven/koukat se na TV/hrát hru/koupit si/apod?“

Neříkejte: „NE“ 

Vyzkoušejte – Dohodnout si pravidla, sladkostí, televize, hraní her, apod a už nebudete muset každý den, opakovat to, co jste řekli předchozí den. Dětská paměť si výborně zapamatuje co řekneme, ale mnohdy tomu skutečně nerozumí.

Jak to máme doma s prvňáčkem? 

  • Televize – o víkendu, případně při odpočinku po tréninku – sleduje Déčko a občas Scooby Do, Šampioni 1,2,3,
  • Tablet/PC – Používá příležitostně cca 5x do měsíce a buď maluje obrázky, počítá, píše nebo sleduje tréninky Jaromíra Jágra a malých zahraničních hokejistů, kde si nenásilně osvojuje Anglický jazyk.
  • Sladkosti – protože jsme se rozhodli, přejít na zdravější formu stravování, vyřadili jsme z jídelníčku bílý cukr, tučné maso. Minimálně si tedy dopřejeme sladkost nezdravou. Syn nejčastěji upřednostňuje, ovoce, perník nebo vysokoprocentní čokoládu – pokud ale babička koupí Milku, neděsíme se a synovi ji necháme, samozřejmě ji nesní během jednoho či dvou dnů.

Místo zákazu nějaké činnosti dítěti nabídněte alternativní řešení, kde může danou činnost provádět. „Hrát si můžeš u sebe v dětském pokojíčku, ne na jídelním stole.“ Popřípadě „Můžeš si hrát se stavebnicí, ale nejdříve uklidíme hračky, se kterými sis doteď hrál.“

3. Jak NE a jak ANO?

Kreslí si dítě po stole? Nemusíte na něj vyštěknout: „Nekresli po tom stole!“. Můžete mu říct, jak se to má správně dělat. „Kresli si na papír,“ a papír mu podejte. Pokud stojí na židli: „Na židlích se sedí.“ Některé děti si s jídlem rády hrají, jiné zase zkoumají gravitaci v běžném životě. Neříkejte: „Neházej to jídlo a zem,“ ale vyzkoušejte: „Jídlo je k jídlu, nehraje se s ním, ani se nehází na zem.“

Skáče vaše dítě po posteli? Vysvětlete mu to, místo „Neskač po posteli“ lepším „Postel slouží ke spánku a odpočinku, po ní se neskáče.“ Namísto „Neperte se“ dítěti řekněte „Nešlo by to vyřešit jinak? Navrhuju….“

Zajímá vás, jak lépe řešit sourozenecké spory? Podívejte se na video tady: Rady a tipy, jak, vyřešit sourozenecké spory, bez křiku a bití

4. Co dělat když NE nestačí?

Někdy jednoduché slovíčko NE nepostačí k tomu, aby dítě pochopilo, že jde o činnost či situaci, která je nebezpečná. Proto využijme tato slovní spojení a zejména pak tón hlasu, které dítěti jasně řeknou, že tohle není legrace a jde o věc vážnou.

Například „Pozor, je to nebezpečné. Je to horké.“

5. Co nejméně NE a co nejvíce ANO

Tohle asi bude nejtěžší. Tento bod je zejména o rodičovských hranicích a mantinelech. Z rodičovských úst NE padá docela často, ale říci ANO, to už může být těžší. Nemusíme být v dobrém rozmaru a dítě přijde, že nám s něčím chce pomoci. V takovém případě jej odeženeme: „Nech toho, raději to udělám sám.“

Existuje mnoho situací, kdy si společné chvíle s dětmi komplikujeme zcela zbytečně. Budete jako rodiče opravdu celou procházku dítě kontrolovat a pokřikovat po něm: „Neskákej do kaluže, vyhni se tomu blátu,“ nebo jej obléknete do pláštěnky a holínek a jednoduše se smíříte s tím, že domu přijdete špinaví?

Čím více dítě slyší slovo NE, tím méně na něj pak zabírá. Přejeme proto mnoho síly a krásných rodičovských chvil!

TIP pro Vás – Naučte se s dětmi komunikovat tak, aby vám skutečně rozuměly. Dětská mysl si slova chápe po svém a nám dospělým většinou děti jen nerozumí. S pochopením a možnými řešeními vám pomůže ebook – „Jak s dětmi komunikovat“

Přidat komentář

Komentářů: 38

  • Dobry den,ako na dvojrocne dievcatko,ktore ked sa mu nieco nepaci si lahne na zem a neda sa s nim pohnut.ani dohovaranie nepomaha☺

    • Renatko inspirujte se článkem, a řekněte nahlas co cítíte dítěti. Zkuste popsat a uznat jeho pocity. Především buďte trpělivá 🙂

  • Dobry den,ako na dvojrocne dievcatko ktore ,ked sa mu nieco nepaci si lahne na zem a neda sa s nim ponhut.aj dohovaranie nepomaha.

  • Dobrý den,
    chtěla bych Vás moc poprosit o radu se svým 4 letým synkem. Od miminka je to takové věčně nespokojené a ukňourané dítko. Jinak je hrozně chytrý a bystrý chlapeček,velmi brzy mluvil,byl i rychle hodně samostatný,ale jeho záchvaty vzteku a agresivity mě často dostávají až na dno.. Ve 2 a půl letech se mu narodil bráška,který je ovšem jeho úplný opak. Od miminka věčně usměvavé a spokojené dítko. Neřekla bych,že to u něj je tak úplně o žárlivosti,mladší té pozornosti nikdy nějak extra nevyžadoval,ale tak nějak od 3 let asi je často zlý,jak není po jeho,tak nám nadává,uráží se,vzteká.. Nějaké NE na něj absolutně neplatí,neposlechne a když už se častokrát neudržím a bouchnu,tak se omlouvá a slibuje,že se polepší a bude hodnej a je schopný za 5 min.jít a udělat to znovu. Snažím se vysvětlovat,ale často ani nevnímá,co mu tím chci vlastně říct a mele si svoje. Bratrovi neustále bere cokoliv,na co on se jen podívá,schválně ho provokuje,aby řval a celkově ho jen zlobí. Byla jsem s ním i u dětského psychologa z obavy o ADHD,ale to prý rozhodně nemá. Moc děkuji za rady. Jana

  • Dobrý den Kristino, jak na pětiletou holčičku, která v krizových situacích má záchvaty vzteku ? Třeba když se ve školce pere o hračku, dostane záchvat zuřivosti, kdy i uhodí, nebo tahá za vlasy.. Dokud byla doma, vůbec jsem to neznala..jinak je rozumná, moc šikovná, ale v tomhle „blikanci“s ní není řeč. Nakonec se z toho lítostí rozpláče.má sice tři starší sourozence, ale ti jsou již téměř dospělí, takže vyrůstá vlastně jako jedináček a byla zvyklá, že ji nikdo nic nebere…Děkuji, pěkný den, I.

  • Vychovávat jedno dítě není to samé jako vychovávat více dětí. Netušíte o čem píšete. Vy máte možná čas všechno do podrobná svému dítěti vysvětlovat a čekat na jeho interakci, nechodíte do práce, nevaříte, neuklízíte a možná ani s nikým dalším nežijete a přijala jste roli rodiče na 100% úvazek a svoji bytost jste zavřela do temné místnosti. Je pravda, že kdybych se nemusel den co den dohadovat s lidmi v práci, pravidelně balancoval na ostří konfliktu se ženou, vydělával tolik, že bych si mohl veškeré jídlo pouze jen koupit a doma zaměstnával služku, tak bych tohle všechno, co popisujete, zvládal. Ale nezvládám, protože žiju v realitě.

    • Vidíte, sám jste si na vše odpověděl: „Je pravda, že kdybych se nemusel den co den dohadovat s lidmi v práci, pravidelně balancoval na ostří konfliktu se ženou, vydělával tolik, že bych si mohl veškeré jídlo pouze jen koupit a doma zaměstnával služku, tak bych tohle všechno, co popisujete, zvládal.“ K tomu bych jen dodala, jak si život zařídíš tak ho taky budeš mít. Pokud opravdu děláte věci, protože musíte, užíráte se každý den tím stresujícím stereotypem a nemáte už ani sílu svým dětem něco vysvětlit a vyslechnout si i jejich názor a potřeby, je asi na místě začít s tím něco dělat nemyslíte?
      Z vašeho komentáře silně cítím nenávist pro všechno, co je pro vás nové a prozatím nepochopitelné. Odsuzujete člověka, kterého jste neměl šanci ještě ani poznat, netušil byste, kolik mě to stálo úsilí a námahy. Nehledáte řešení, nežijete v realitě, jak píšete vy žijete v době, KDYBYCH NEMUSEL…  Už jen z toho, co sám píšete, vím že „balancovat na ostří konfliktu se ženou“ opravdu není nutná denní povinnost. Pokud byste si chtěl o tom ještě povídat, obraťte se na náš e-mail info@kouzelnavychova.cz

  • dobry den,100proc.verim ,ze je lepe rict ne jinak….kdyz si sama vzpomenu kolikrat jsem slysela jako mala tohleNE a tamto NE.a hlavne v puberte,tak si myslim ,ze deti tohle sluvko rady nemaji.mam 3 leteho syna a ten je na nej primo alergicky.reaguje jeste vetsim odporem,krici ,dokonce kope a bije.sama jsem za cely den z toho vecneho TO NEDELEJ,TAMTO NESMIS atd. unavena.ani me ,ani synovi se to nelibi.ale jak mu dat durazne najevo,ze to NESMI delat.napr.brat noze,ci jinsi nebezpecne veci.a hlavne ,jak na jeho agresivitu?kdyz mu dam na zadek je to jeste horsi a zacne me kopat!!!dekuji za radu:))

  • Dobry den Krystyno, moc se mi Váš clanek libil. Nastesti uz u nas to nejhustsi obdobi vzdoru preslo ale nekdy si jeste muj 4-lety Adamek postavi hlavu nebo se zacne vztekat kdyz neni po jeho. Moje osvedcena technika je vysvětlit mu proc se nema vzteka ze je to zbytecne a reknu mu ze az se uklidní tak se nebudu zlobit ani ja. A pak proste cekam az ho ten amok prejde a absolutne ho ignoruju. Jen si obcas rikam jestli se necítí odstrceny. Nechci aby se citil jako ja kdyz se moji rodice rozvedli a maminka pak na me uz nemela zadny cas. Myslite ze je muj styl uklidnivani v pohode? Dekuji za odpoved

    • Zdravím vás Zuzi,

      nejdůležitější je váš a synův pocit 🙂 pokud vám to takhle funguje a oba si to takto vyřešíte nevidím v tom problém. Proberte to společně a zeptejte se syna, co by mu pomohlo a řekněte, co by zase naopak pomohlo vám. Sdílení vzájemných pocitů je nejdůležitější.
      PS: Správně je to pokud se v tom oba cítíte dobře 🙂
      (někdo potřebuje obejmout, někdo chce být sám, někdo se jen potřebuje vykřičet či vybrečet)

  • Dobrý den, mám podobný problém jako paní s holcickou. Mám syna 22mesicu a je to takový malý rostak ..a pravda je ze se snažím vysvětlit ale pak popravdě říkám právě Nedělej to aj , protože z jeho agrese jsem kolikrát rozhozena právě jsou momenty kdy se začne vztekat a ja ho chci obejmout doslova mě odstrci a babiček je hodný a ja mam též pocit že jako matka jsem selhala..

  • Dobrý den,
    mohu, prosím, dostat na mail odpověď , kterou jste zaslala paní Tereze ohledně její 20 měsíční holčičky. Řeším doma obdobnou situaci potuplovanou tím, že máme dvojčátka páreček – chlapeček hodňous, holčička dračice, která dělá stále stejné kousky přesto, že vysvětlujeme, vysvětlujeme… hrách na stěně by se možná po těch pokusech udržel:-) Děkuji

  • Dobry den. Ja bych potrebivala poradit asi s celou vychovou 😀 mam syna 5 let a to je naprostej milacek, hodnej, posloucha a nejsou s nim zadne problemy (az na zdravotni stav) a pak mam holcicku 20mesicu a to je naprosty opak. Kdyz jsme zjistily,ze cekame holcicku tak jsem byla nadsena, ze to bude drobinek roztomila a hodnoucka, ale opak je pravdou uz v brisku ,,jela bomby“ a od porodu je satan. Vzdycky jsem si s ni povidala, nezakazovala a vysvetlovala. Tezce jsem narazila. Chytra je neskutecne a sikovna take, ale poslouchani nam nejde. Stale se vzteka, neumi si hrat, drti pejsky, vsude leze a skace a ja jsem z ni zoufala. U babicek se tak nechova a kdyz mi rikaj jak je zlatoucka tak mi prijde, ze jsem jako matka vyhorela. Muzete mi poradit?? Moc Vas prosim dekuji predem za odpoved 😉

  • U nás by se to asi nechytalo, ale zkusím méně používat ne, je fakt, že člověk jen zakazuje. Vysvětlovat vysvětluji neustále, bohužel je to jako házet hrách na zeď. Starší syn zatím nerozumí a jediné čemu rozumí, je právě zákaz, i když poslední dobou je i to chápání a porozumění o dost lepší, o to více vysvětluji a vysvětluji. U mladšího zákazy nejsou nějak extra třeba, vysvětluji také, tam to padá na úrodnější půdu. Bohužel vše je o komunikaci, která se starší zatím není, nezbývá než čekat a do té doby se nezbláznit.

    • Kvitko záleží na tom, jak vysvětlování probíhá, pokud dítě slyší monolog delší než dvě až tři minuty většinou přestane vnímat, zkuste začít pokládat otázky. Na nic nečekejte, komunikaci můžete rozvíjet jedině tréninkem 🙂 Přeji mnoho úspěchů K.

  • Jsem babička,jedno dítě jsem vychovala,dělala jsem paní na hlídání,ale to,co dnes hlídám při svém náročném povolání,nějak nechápu,vnouček,téměř 28 měsíců,mluvil snad už při narození(s nadsázkou),nemám ráda zákazy,příkazy,nesmíš,nedělej to,ale v jeho případě…poslední týden nejpoužívanější nadávka ,,ty vagíno,,má kamarády na hřišti v pubertálním věku,jen opakuje,co slyší,takže netrestám,snažím se to,co z něj vyleze,obrátit ve srandu,ale táta trestá nekompromisně,on je potom zmatený 🙁

    • Hezký den Miluše, pokud se tak malé dítě stýká s puberťáky je jasné, že pochytá i jejich chování to, ale není důvod k tomu, abyste tohle obracela ve srandu, dítě není hloupé a časem zjistí, jaký význam tyto slova mají a bude je brát jako normální, jelikož táta trestá a babička si z toho dělá srandu. Mám doma čtyřleté dítě, které zná pár sprostých slov, ale nikdy jsem ho neviděla je použít nelžete, ale vysvětlujte 🙂
      Krásný den K.

  • Dobrý den, jen jsem se chtěla zeptat, mám 8 měsíčního kluka, myslíte, že už v jeho věku má smysl mu to vysvětlovat? Dekuji

    • Dobrý večer Heleno,

      určitě už od narození má smysl dítěti vše vysvětlit a podělit se o své pocity. Dítě nám rozumí, ale my o tom stále pochybujeme.

      Zkuste přijmout fakt, že dítě je váš partner či kamarádka a jednejte s ním jako se sobě rovným, poté uvidíte jaké krásné kouzlo se v rodičovství ukrývá 🙂 Přeji mnoho úspěchů. K.

  • … třeba pro inspiraci … když mám chuť říci dětem NE, tak se dost často zarazím a naopak řeknu OK, dělej to, dělej to tak, jak chceš a ještě víc, běž do toho na plný koule … a velmi často se mi stane, že se děti zarazej a řeknou „taťko, nech toho, nedělej si srandu“ ale to je jen zvuk pár slov … to podstatné je, že nad tím začnou přemýšlet a velmi rychle přijdou na řešení a pochopí, že třeba něco se dá dělat jinak. A nebo taky ne a pak je to výzva pro mně jestli bych to třeba neměl pochopit já 🙂 …

  • Hmmm… Tak tohle u nás nefunguje 🙁 Mé děti jsou naprosto imunní proti jakékoliv strategii 🙁 Ale doufám, že věkem se sklidní a zmoudří a pak s nimi bude domluva bez problémů 🙂

    • Zdravím Pájo 🙂 ono také záleží na tom, co pro vás domluva znamená. Pokud je domluva pouze ze strany rodiče, fungovat rozhodně nebude. Domluva totiž vždy musí být oboustranná – více v článku dohody s dětmi.

  • Holky, denně se objímáme, hladíme a tak různě a já se denně učím – jsem učitelkou v MŠ 34 roky. Ale ty kolegyně??? Je to nářez.

    • Jestli to funguje? na 100% lépe oproti tomu aby dítě denně poslouchalo NE na to v 90% dítě nereaguje nebo reaguje ze strachu. Děti jsou jako filozofové, potřebují na vše odpověď ale NE jim nestačí, ani mě by odpověď NE nestačila. Sama si připadám jako bych uvízla v období otázek PROČ 😀 stále hledám odpovědi na své otázky.
      Kristina