Do svých dvaceti pěti let jsem žila na malé vesnici s osmi sty obyvateli. Moje děti vyrůstají v centru dvacetitisícového okresního města, takže mohu porovnat rozdíl mezi výchovou na vesnici a ve městě.
Vnímám různorodost obou prostředí v oblastech:
- volnočasových aktivit
- bezpečí
- navazování sociálních vazeb
- vzdělávání a zdravotní péče
- dodržování tradic a pořádání komunitních akcí
Volnočasové aktivity na vesnici a ve městě
Moje dcera si v první třídě vybrala kroužek Myslivost a ochrana přírody. Chodila na procházky do lesa, učila se poznávat stromy, rostliny i zvířata. Pro městské dítě ideálně strávený čas a jako matku mě její volba velmi potěšila. Pro mě na vesnici byla příroda součástí každodenního života. Vyrůstala jsem v srdci Moravského krasu a většinu odpolední jsem strávila na zahradě, na poli, na louce či v lese.
Mohlo by vás zajímat – Blogerka Katka – Co všechno mě naučilo rodičovství?
V létě jsem se koupala v rybníce a v zimě jsem na stejném rybníku bruslila. Viděla jsem, jak se příroda během roku mění, jak na změny reagují zvířata i rostliny. Přínos v možnostech volnočasových aktivit na vesnici tedy vidím ve výraznějším nenásilném automatickém spojení dítěte s přírodou. Možnosti ve městě jsou zase rozmanitější v šíři výběru aktivit jak sportovních (byť už v omezeném prostoru tělocvičny), hudebních či dramatických.
Bezpečnost dítěte na vesnici a ve městě
Velký rozdíl mezi výchovou dítěte na vesnici a ve městě vidím v pohledu na jeho bezpečnost. Jako dítě jsem neměla mobilní telefon a přesto pro moje rodiče nebyl problém pustit mě s partou kamarádů na celé odpoledne z dohledu. Dělo se tak samozřejmě až třeba od 2. třídy ZŠ, vždy jsem musela oznámit s kým a kam jdu a kdy se vrátím, ale tu důvěru jsem dostala a bylo už na mě jak s ní naložím.
Dnešní děti vyrůstající ve městě jsou o obohacující zážitek této samostatnosti často předem připraveny. Dostanou mobilní telefon už v první třídě, jsou pod neustálým dozorem rodičů, často je maminky vozí i na kroužky a z kroužků. Strašáci se jmény Kriminalita, Zneužívání a Drogová závislost nenechají rodiče v klidu a dětem berou potřebnou volnost pohybu.
Spíše než na telefon či náramek s GPS lokalizátorem, sázím ve své rodině na seznámení dětí s možnými nástrahami, budování vzájemné důvěry a na pravidlech společného soužití a fungování celé rodiny.
Navazování sociálních vazeb
Mám pocit, že na vesnici vzniknou kamarádství trošku snadněji než mezi dětmi ve městě. Děti se mají možnost vzájemně potkávat od narození, jejich rodiče se znají, odpadá určitá ostražitost a odtažitost. Rodiny se setkávají několikrát ročně na různých akcích pořádaných obcí. Každý má vlastní zahradu, kde se mohou potkávat i při soukromých oslavách.
Výběr školy je důležitý – Jak jsem vybírala synovi základní školu
Ve městě odpadá taková ta spontánnost, že se s někým potkám na návsi a domluvíme se na společném odpoledni. Ve městě si děti na sebe zamávají z auta do auta, společné aktivity s přáteli je potřeba více plánovat. A jak známe, co nemůžeš udělat, můžeš alespoň naplánovat.
Vzdělávání a zdravotní péče
Vzdělávání a zdravotní péče má pro děti z vesnice často společného jmenovatele, dojíždění. Nemusí to tak být vždy. Já jsem do sousední vesnice, dojížděla od 3. třídy ZŠ, na střední školu do města vzdáleného 10 km a na vysokou školu jsem dojížděla celkem 60 km denně. Lékař i zubař byl situován taktéž mimo moje bydliště.
Není pro dítě větší praxe v samostatnosti než dojíždění. Musí se naučit spoléhat samo na sebe, plánovat, mít sebedisciplínu a poradit si v případě, že nějaký spoj nepřijede nebo nenavazuje. Pokud dítě vychováváme v městském prostředí, kde dojíždět do školy či kroužků nemusí, tak ho v samostatnosti musíme podpořit jinak. Třeba tím, že mu místo mobilu dáme důvěru a pošleme ho na nákup.
Dcera byla poprvé sama nakoupit ve čtvrté třídě a přestože donesla z 10 vajec jen 7 v pořádku, ani to jí nezabránilo, aby na sebe byla velmi pyšná, že zadaný úkol splnila.
Tradiční a komunitní akce
Nechám na každém z vás, jestli dodržování tradic a pořádání komunitních akcí na vesnicích bere jako místní pozitivum či negativum. Na jednu stranu je to trochu ztráta soukromí, na druhou zase určitá pospolitost, vzájemná solidarita a ochota zorganizovat něco pro své sousedy.
Ani ve městech o tuto sousedskou pospolitost nemusíme být ošizeni, ale zase narážíme na nutnost plánování a větší míru centralizace. Loni jsme se s rodinou účastnili městské akce na uklizení Sportovního ostrova a následném vysazení nové habrové aleje. Účast byla slabá, to by se v mé rodné vesnici určitě nestalo.
Mluvte s dětmi o emocích – Emoce – proč je důležité s dětmi o nich mluvit?
Přestože v článku převažují spíše pozitiva výchovy na venkově, z vlastní zkušenosti s výchovou dětí ve městě mohu zodpovědně říct, že nejde ani tak o prostředí, jako o snahu nabídnout dětem šíři zážitků a zkušeností. I z centra města se dá dostat do přírody a víkendy je taky možné naplánovat ve stylu cesta z města.
