Na vlastní děti jsem se celý život velmi těšila. Když se mi však plánovaně narodila první dcera, znejistěla jsem. Po tomhle jsem roky toužila? Viděla jsem jen nesvobodu, nevyspání, stres, strach a frustrující neznalosti v řadě oblastí. Naštěstí toto přechodové období trvalo jen 6 měsíců a pak jsem postupně začala zjišťovat, že rodičovství má i spoustu pozitivních dopadů.
Nemůžeš milovat druhé, aniž bys milovala sebe
Brzy po porodu jsem zjistila, že miminko opravdu nemůže být celý den na prvním místě. Když se jeho maminka totiž nevyspí a nenají, nedokáže fungovat ani uvažovat. Nestyděla jsem se tedy říct si nejbližší rodině o pomoc. Manžel v noci nosil plačící dceru, abych se vyspala alespoň 2 hodiny v celku, babička a tchyně mi v šestinedělí vařily a vozily obědy. Dodatečně jim děkuji, bez nich bych to sama opravdu nezvládla.
Ráda se realizuji u plotny
Abych své okolí nevyužívala déle než bylo nutné, postavila jsem se brzy na vlastní nohy a moje první cesta vedla do kuchyně. Bylo potřeba rozrůstající se kmen nakrmit. Moc zkušeností jsem neměla, ale učení dělá mistra. U prvního dítěte jsem se naučila základní českou kuchyni, upéct králíka na smetaně, nebylo najednou nic světoborného.
Co vše mě na mé cestě inspirovalo? – Moje etapy rodičovského sebevzdělávání
Když se narodilo druhé dítě, pokročila jsem v získávání znalosti v oblasti výživy ještě mnohem dál. Začala jsem se zajímat, jak jednotlivé potraviny ovlivňují naše tělo, dozvěděla jsem se o výživě podle ajurvédské medicíny a o souvislostech tradiční čínské medicíny. Našla jsem zálibu v bylinách. Dále jsem se shlédla v sugarfree a bezlepkovém směru stravování.
Touha udržet sebe i svoji rodinu v dobré tělesné i duševní kondici, mě vedla k experimentům v kuchyni. Čím dál tím víc jsem se vzdalovala průmyslově zpracovaným výrobkům. A protože všem chutná, vařím dál i když už děti chodí do školy. Domácí strava je kvalitní strava a tu nemůže žádná závodní kuchyně nahradit.
Lékařka samouk
Ze začátku své rodičovské kariéry jsem, jako většina vystrašených novopečených matek, běhala s každým dětským zakašláním k lékaři. Když měla dcera poprvé horečku, prosila jsem manžela, ať nechodí do práce, že vůbec nevím, co s ní budu celý den dělat.
Když si na to teď po 10 letech vzpomenu, jsem na sebe pyšná. K lékaři chodíme jen na prevence, teplotu nesrážíme, na kašel si vystačíme s tymiánovým sirupem.
Výchovným poradcem, logopedkou i psychologem
Ráda se vzděláváním, takže po bloku gastronomie a medicíny přišlo období knih o výchově. Přečetla jsem jich opravdu hodně.
Další oblastí, kde jsem si rozšířila své obzory, byla logopedie. Náš syn nezvládal správně vyslovit sedm písmen. Půjčila jsem si z knihovny několik publikací o logopedii a během následujícího půl roku jsem ho správnou výslovnost naučila.
Rodina, to nejsou jen děti. I s partnerem je potřeba efektivně komunikovat. Mými učiteli se stal Don Miguel Ruiz, Jaroslav Dušek a Pjér la Šé’z. Díky nim už si neberu věci osobně a umím se do druhých více vcítit.
Jsem matka, kterou baví pomáhat
S osobními úspěchy přišlo nejen sebevědomí, ale i přání pomáhat ostatním rodinám. Snažím se jim otevřít obzory v oblastech výchovy, komunikace i třeba finanční gramotnosti. Na četné žádosti o rady v oblasti výživy dokončuji e-book, na který se můžete těšit již brzy.
„Matka je nádherná bytost, která, jak někdo řekl, nosí dítě devět měsíců ve svém lůně, dva roky v náručí a celý život v srdci.“ Manuel Fernando Silva
