Děti jsou naše zrcadlo a my jsme jejich vzory. Proto je velmi důležité s dětmi sdílet naše emoce, ať už jsou pozitivní nebo negativní. Mezi rodiči koluje několik mýtů, na které bych se zaměřila v dnešním článku.
Mýtus číslo jedna – musíme táhnout za jeden provaz
Většina z nás byla vychovávána v dogmatu, že rodiče by měli táhnout za jeden provaz. Žádný rodič nechce být totiž ten zlý, kdo něco zakazuje. Proto se rodiče snaží vystupovat před dítětem jednotně. Bojí se možné konfrontace s názorem druhého rodiče před dítětem.
Americký psycholog Thomas Gordon ve své knize Výchova bez poražených
vysvětluje, proč není tento postup přínosný. Dítě moc dobře vycítí, že jednotný názor dvou rozdílných lidí může být neupřímný a kompromisní. Naopak je pro dítě užitečnější vyslechnout si oba, byť zcela opačné, názory. Následně mít možnost účastnit se diskuse, naučit se argumentovat ve svůj prospěch i respektovat stanoviska ostatních.
Mýtus číslo dvě – nesmí nás vidět se hádat
Další slabina našeho rodičovství se může projevit při hádce s partnerem. Určitě se shodneme, že agresivním a vulgárním projevům by dítě přítomné být nemělo. Na druhou stranu, ale běžná výměna názorů mezi partnery do života patří. I z negativních emocí může dítě vytěžit něco pozitivního.
Čtěte: Emoce ovlivňují náš život – jak je prožívají muži, ženy a děti?
Například to, že není dobré žádné emoce potlačovat. Nejsme stroje na úsměvy a někdy prostě máme špatnou náladu až zlost. Přetvářka může naopak naši frustraci zvyšovat a o to hlasitější a delší hádky potom mohou být. Při výměně názorů se dítě naučí, že každý máme trochu jiné potřeby a že je pořád potřeba hledat rovnováhu mezi požadavky okolí a vlastními potřebami, tak aby se člověk cítil akceptován a spokojen.
Je dobré, aby dítě vidělo i proces usmiřování či omluvu za případnou neadekvátní unáhlenou reakci.
Nejhorší co mohou učinit třeba rozvádějící se manželé, je zcela vyčlenit své děti z diskuse o důvodech rozvodu. Předstíraný klid může v dětech vyvolat v budoucnosti pocit, že tím důvodem byly ony. Že jsou špatné, zlobily, neposlouchaly a proto tatínek/maminka odešel/a.
Mýtus číslo tři – nesmíme mu říct pravdu, to by nezvládl/neunesl
Další emoční rozpor ve společnosti pozoruji v oblasti zdravotnictví. S dětmi se málokdy zachází jako s rovnocennými partnery, mlží se o lékařských zákrocích, lže se o očkování nebo se prostě o zdraví s dětmi nebaví vůbec nikdo. Přitom je důležité i výhodné s dětmi o zdraví mluvit, a to již od útlého věku.
Pokud budou mít dostatek informací, argumentů a vzorů nebudete muset s nimi bojovat za zdravou stravu, čištění zubů, dodržování hygieny apod. Pokud si děti zvyknou vážit si vlastního těla a budou se o něj umět starat, usnadníte jim start do samostatného života. Když do vašich rozhovorů „propašujete“ i informace o psychosomatice, startovní balíček bude kompletní.
Takto vybavení zvládnou pochopit i zdravě prožít každou svoji či cizí nemoc. Přiměřeně věku, mluvte s dětmi i o vážných nemocech a o smrti, která je v dnešní společnosti velmi tabuizovaná. Zajímavé knihy pro děti na různá témata najdete zde.
Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.
