Oblíbené dětské otázky: Mami, tati a PROČ?

„Proč má ta paní tak červené tváře?“ „Kam člověk odchází, když umře?“ „Proč lev běhá rychleji, než nosorožec?“ Děti mají spoustu otázek, chtějí vědět, jak co funguje a to naprosto přesně. Jako rodiče nás tento přirozený zájem těší, nicméně někdy nám dětské proč už leze na nervy.

Svět je jeden velký zázrak, neustále se děje něco nového, tedy alespoň pro děti. Vychází slunce, večer zachází, televize ožívá jedním knoflíkem, zvonek zvoní, neustále se něco hýbe, pohybuje.

Všechny tyto události, které dospělí berou jako samozřejmost, děti vnímají s úžasem sobě vlastním. A chtějí pochopit, proč tomu tak je.  Vychází sluníčko každé ráno? I když se nedívám? Odkud k nám přichází déšť, vítr, krupobití?

Čtěte: Hyperaktivita nebo jen „líná nálepka“ rodičů?

Na jejich otázky hledáme vysvětlení, konkrétní odpovědi, jen abychom jim neřekli něco špatného. Jde-li o fyzikální jevy, pak je můžeme hledat v encyklopediích, a pak je dítěti přednášíme. Takový výklad ale děti moc nezajímá, a my dospělí se divíme, proč, když jsme si přece všechno tak pěkně připravili a názorně vysvětlili.

Nicméně neposlouchání našeho výkladu není důkaz dětského nezájmu, ale může to poukazovat na to, že jsme jeho otázku nepochopili správně. Děti mnohé základní věci tuší, jen občas chtějí slyšet i názor dospělého. Chtějí se ujistit, že to, co si myslí oni, je správné a potvrdit si to.

Nechtějí vědět přesně, že je slunce od země vzdáleno 149 600 000 kilometrů, ani je až tak nezajímá důvod, proč vlastně svítí.

Mnohem víc je nadchne a uspokojí odpověď, že lidé, rostliny, zvířata a všechno živé potřebují k životu teplo a světlo. Dítě díky těmto otázkám získává důvěru ve svět. Všechno je správné tak, jak tomu je. Chtějí si potvrdit, že žijí v jistotě, že všechno bude zítra takové, jako je dneska. Vždy stejná odpověď, kterou dítěti dáte, je toho jasným důkazem.

Čtěte: Malí, velcí, to je jedno, důležitá je komunikace!

Děti často chtějí slyšet před spaním tu samou pohádku vyprávěnou pořád těmi stejnými slovy. Podobně chtějí slyšet stejnou odpověď na svou otázku. Proto také mohou klást jednu a tu samou otázku pořád. Známé věci a stejné odpovědi mu dávají v období raného dětství jistotu.

Každá otázka je pro dítě důležitá!

Děti a jejich otázky neznají tabu. Všechno, s čím se setkávají a co si ještě nezařadily, chtějí mít zodpovězeno a to nejlépe hned. Je jedno, kde zrovna jste- v autobuse, v obchodě, v kostele… „Mami, proč má paní tak obrovské břicho?“ „Proč má ten pán takové škaredé vlasy?“

A tyto otázky děti řeknou nahlas, tak, abychom je slyšeli. Maminky by se nejraději v tu chvíli zavrtaly pod zem. A ostatní lidé? Ti se smějí pod vousy a čekají na maminčinu odpověď. Obyčejné „já nevím“ v takovou chvíli postačí.

Čtěte: Jak zvládat každodenní nákupy s dětmi?

Nicméně je dobré se poté, v klidu, k rozhovoru vrátit a dětem vysvětlit, že většina lidí nemá ráda, když se to o nich říká, zvláště pak před jinými lidmi.

Nepříjemné jsou také dětské otázky o smrti. „Babi, ty už každou chvíli musíš umřít, ne?“ Taková otázka babičku jistě nepotěší. Nicméně dítě pochopilo, že starší lidé umírají a umřít musí, proto chce své znalosti v téhle oblasti víc prohloubit.

Konec konců děti nemohou za to, že dospělí vytvořili tabu a potlačované témata. „Jak hluboký je hrob?“ „Jak mrtvola v rakvi leží?“ „Co má na sobě?“ to všechno mohou být velmi nepříjemné otázky, na které však děti chtějí znát odpověď.

Podstatně hůř se odpovídá na otázky ohledně smyslu smrti. Nicméně, musíte mít na vše připravenou odpověď? V takovou chvíli se vám naskýtá ideální příležitost pro společný rozhovor. V něm dítěti shrňte to, co už ví a zná, a seznamte ho s tím, co je zajímá. Ne každá otázka nutně vyžaduje odpověď. Často je nutný rozhovor.

Proč, proč, proč a ještě jednou proč?

Dítě se chce dozvědět co možná nejvíc, proto se neustále ptá a jeho dotazy nikdy nekončí. „Proč ta paní běží?“ Protože spěchá. „Proč spěchá?“ Asi nechce přijít pozdě? „Proč nechce přijít pozdě?“ Protože to není slušné. „Proč?“

Děti na své rodiče sypou otázky bez přestání a neúnavně. Tím ukazují, že naše odpověď je zcela neuspokojila, chtějí komunikovat. Chcete-li se zbavit nekonečných otázek proč, pak stačí, když hovor přenesete na dítě „Co si myslíš ty? Proč ta paní běží?“ Tím dáváte povel k rozhovoru a ukončíte vodopád otázek.

Odpovědi a řešení hledejte vždy společně!

Nástup do školy otázky mění, tedy jejich kvalitu. Děti touží po informacích, díky kterým pochopí souvislosti. Zkouší na dospělé své všeobecné znalosti. „Kdo běží rychleji, klokan nebo liška?“ Rodiče by si měli dát pozor na odpověď – já nevím. Jestliže ji budou používat často, přijme ji za svou i dítě a bude líné hledat odpovědi.

Postupně se tak vytratí zvědavost a kreativita. Místo odpovědi nevím, vyzkoušejte raději něco ve smyslu, že spolu něco vymyslíte. Vezměte do ruky knihu, internet, ptejte se společně a podobně. Dítě si osvojí poznávání a hledání, najde nové zdroje a prostředky, díky kterým si později odpovědi bude hledat samo.

Čtěte: Jak zařídit, aby děti uklízely dobrovolně?

„Jaké to bylo, když jsi ty byla v mém věku?“ je dětská otázka, na kterou je dobré odpovědět. Slýchávají jí rodiče i prarodiče a dětem tak dobře a detailně neodpoví knihy, ale sami dospělí. Také situace, kdy máma čeká miminko a dítě spolu s ní zažívá a vidí, jak malé stvoření v jejím břiše roste.

Dítě chce vědět, jak malé miminko vypadá, jestli může pít a jíst, jak se do břicha maminky vlastně dostalo. Je to skvělá příležitost pro rozhovor s dítětem o zrození lidského života.

Nevhodné otázky jednoduše neexistují

Neexistují nevhodné otázky, na které by děti byly malé. Proto odpovědi postupně převádějte do dětské perspektivy. Berte svět z jeho zorného úhlu. Odpovědi musí být pro dítě srozumitelné. V rozhovoru není dobré dávat pocítit moudrost nás dospělých.

Každá dítětem položená otázka je důkaz, že je zvědavé, chce o světě vědět mnoho, probádat ho, prozkoumat a pochopit. A na to jako rodiče máte být pyšní.