Koktavost (balbuties) je porucha plynulosti řeči. Při této poruše dochází k neúmyslnému opakování, prodlužování nebo blokádě slova či také jeho části ve chvíli, kdy jej chce dítě vyslovit. Trpí jím 1,5 – 5% populace, častěji postihuje chlapce než dívky, zhruba 3:1.
Rizikové období je druhý a pátý rok života, kdy si dítě prudce osvojuje jazyk. Zhruba 60% případů koktání vzniká okolo třetího roku života.
Existuje i fyziologická vývojová koktavost. Ta se může objevit okolo třetího roku života. Problémy s řečí v tomto období nastávají v důsledku rychlého vyslovování svých myšlenek a také s chybami při mluvení, opakování slabik, slov, objevuje se nedokonalá a neplynulá řeč. Obvykle tyto potíže vymizí do šesti měsíců od začátku obtíží.
Čtěte: Hyperaktivita nebo jen „líná nálepka“ rodičů?
V tomto období proto s dětmi zpívejte, recitujte, buďte pro ně správným řečovým vzorem. Můžete také slovy pojmenovávat činnosti, které běžně děláte.
Jaké jsou příčiny zakoktávání?
I když o příčinách koktání existuje mnoho teorií, ani jedna na tuto otázku neposkytuje uspokojivou odpověď. Předpokládá se, že její příčinou je souhrn několika faktorů:
- Genetické faktory (dědičnost s vlivem prostředí)
- Neurologické faktory (drobná poškození mozku, a to v těhotenství či při porodu)
- Stavy po určitých nemocích (zánět mozku, mozková obrna a podobně)
- Psychické faktory (silný a nečekaný zážitek, stres, nervozita, strach)
- Vliv prostředí (rodiče na dítě vyvíjejí tlak, přehnané nároky, náročný nástup do školy, přeučování z leváka na praváka, přísná či naopak volná výchova a podobně)
Jaké jsou stupně koktání?
Lehký stupeň – děti trpí lehkou formou, opakují první hlásky a slabiky například: do-d-d-dobrý, ta-ta-tatínek apod.
Středně těžký stupeň – protahuje slabiky a začátky slov jsou tvrdé například: áááaano.
Těžký stupeň – dítě není téměř schopno mluvit. Chce-li něco říci, musí vyvinout velké fyzické úsilí, mívá potíže s dechem, rudne. Má tiky, potí se, záškuby hlavy i těla.
Jak je léčba?
Léčba koktání je dlouhá a často složitá. Jde především o úzkou spolupráci dítěte, logopeda a dětského psychologa. Léčba je úspěšnější tehdy, když se s ní začne co možná nejdříve.
Terapie zahrnuje jednou týdne setkání s logopedem, důslednost v domácích cvičeních a trpělivost. Terapii je dobré udržovat i při střídání dobrých a špatných období. Tedy v době, kdy dochází k výraznému zlepšení plynulosti řeči, ale i tehdy, kdy dochází ke zhoršení koktání a zakoktávání.
Jak komunikovat s dítětem, které se zakoktává
Důležitá je trpělivost. Když dítě mluví, nepřerušujte ho. Vždycky ho nechte domluvit, nedokončujte věty za něj. Je důležité často s dětmi mluvit, u toho mluvte pomalu a artikulujte. Dívejte se mu při rozhovoru do očí, nedívejte se na televizi či nečtěte, pokud se vám snaží něco říci.
Berte dítě takové, jaké je, nepoukazujte zbytečně na jeho vadu, buďte pro něj v řeči dobrým vzorem. Dělejte s dětmi to, co je baví, kreslete si, zpívejte, modelujte a podobně. Ve špatných obdobích, kdy se dítě zakoktává, mu pokládejte méně otázek či pokládejte alternativní otázky, na které je jednoznačná odpověď. Například: Dáš si chléb nebo rohlík?
Čtěte: Malí, velcí to je jedno, důležitá je komunikace!
Podporujte dítě, buďte přátelští, ale zase jej příliš nechraňte. Chvalte jej za pokroky i za malé úspěchy. Jeho sebedůvěru a sebevědomí podporujte, zkuste třeba dítě vést ke zpěvu. Při něm se mnoho lidí nezakoktává.
Často se může dítě setkat s výsměchem a posměchem, což mu jistě ubližuje a raní ho to. Naučte ho proto, jak se vyrovnat s posměchem. Vysvětlete mu, že to nijak nesouvisí s inteligencí ani se vzhledem.
Zakoktával se například Charles Dickens, Isaac Newton či Aristoteles. V dětství a mládí měli s řeči problémy i slavní herci jako Bruce Willis, Rowan Atkinson či Anthony Quinn.
opravdu super článek, sdílím 🙂