Mami, já ti nerozumím! Nadmíra slov rodičů

Děti se v přemíře našich slov ztrácí

Někdy je možné, že se malé děti v přemíře našich slov doslova ztrácí. Všechno to zdůvodnění jednotlivých slov, vysvětlování a taky někdy i trocha filozofování. A přitom by stačilo, kdyby byla odpověď srozumitelná a jednoduchá. Chlapci, o kterém teď budu mluvit, mohly být asi tak tři roky a hodina sezení ve vlaku pro něj byla už příliš dlouhá.

Nejdříve si pohrával s autíčkem, pak si s maminkou prohlížel obrázkovou knížku. To jej ale omrzelo, maminka mu chvíli něco šeptala, ale ani to příliš nezabralo a tak dostal do ruky mobilní telefon. Po pár minutách jej však i mobilní telefon přestal bavit, vykřikl „blbý“ a s telefonem hodil o sedačku. Ta se rázem stala novým šplhadlem.

Maminka tomu všemu s chápavým úsměvem přihlížela, mobilní telefon uklidila, svého raráška vymotala z kabátu, na kterém visel. Pak mu začala vysvětlovat, co všechno se stane, když se mobilní telefon rozbije a jak bude paní, které patří kabát, smutná, když se s ním něco stane.

Malého raracha však vysvětlování nechalo naprosto klidným, a zatímco maminka stále povídala a povídala, chlapec se započal houpat na sportovní bundě. Malého divocha opět maminka poprosila, aby se na bundě nehoupal. Opět bez úspěchu, nepomohly ani prosby či vyprávění o tom, jak bude majitel bundy smutný a rozhořčený.

Chlapec si vyslechl sáhodlouhý proslov na téma, co všechno se může stát, když vlak zabrzdí a že se za prohřešky platí pokuta. Maminka pořád trpělivě vysvětlovala a vypočítávala, jaké všemožné újmy mohou být spáchány u majetku cestujících a taky u majetku Českých drah.

Rarach mezitím roztrhnul dalšímu cestujícímu časopis, kávu v kelímku vylil a bunda i s chlapcem spadli dolů a vylitou kávu spolu vytřeli. Než se chlapcova maminka nadechla k dalšímu proslovu, z rohu kupé se ozvalo vyrovnaným a varovným hlasem: „Okamžitě si sedni, kluku a poslouchej maminku!“.

Dosud tichý pán, který seděl v rohu, ukončil zcela neočekávaně estrádu, která se v kupé odehrávala. Maminka se svou přednáškou zmlkla a malý rarach se zastavil a chvíli váhal. Kouknul se na mámu. Z koutu kupé opět zaznělo „Sedni si“. Malý rarach poslechl, sednul si na zadek, tisknul se k mamince a o několik zastávek později spolu vystoupili.

Tříleté děti žijí pro daný okamžik, pro přítomnost a pro hru

Je velkým přínosem, že maminka malého raracha byla trpělivá a měla velkou snahu vysvětlit chlapci, že se nechová dobře a proč tomu tak je. Jenže umí malý tříletý chlapec pochopit souvislosti mezi příčinou a teoretickým následkem, který na něj možná někdy v budoucnu bude čekat?

Když je vysvětlování delší než pět minut a není v něm zformulován jasný požadavek, objevují se v něm slova jako pokuta a podobně, je schopen chlapec pochopit souvislosti? Musí opravdu v každičké situaci malé dítko bezpodmínečně vědět, proč nesmí danou věc udělat?

Tříleté děti žijí svou aktuální přítomností, momentální hrou a okamžikem. Uvažování coby – kdyby jim je na hony vzdálené. Psycholožka tvrdí, že souvislost mezi příčinou a následkem poznává dítě z řeči, ale až v té chvíli, když už jí předtím někdy na vlastní kůži zažilo. Tak si ten zážitek může připomenout a vzpomenout si na něj.

Zhruba okolo čtvrtého a pátého roku věku vývoje dítě klade otázku proč s cílem znát všechny souvislosti. Před touto hranicí věku otázky dává, jelikož někoho napodobuje, většinou dospělé jedince.

Co znamená moc slov?

Neznamená to, že s dítětem budete mluvit v jednoduchých a strohých větách a k odpovědi budete používat jen odpovědi ano a ne. Je nutné si s dětmi povídat, zpívat , číst , nechat je vyprávět, vyptávat se jich, co ony chtějí. Jen v určitých případech si uvědomte, že dětský svět má jiné vnímání a jiné chápání života.

Ptá-li se dítko, proč si musí vzít ven pláštěnku nebo bundu před čtvrtým rokem věku, obvykle stačí odpověď proto. Tato jednoduchá odpověď má stejný účinek jako pětiminutové vysvětlování. Dítě chce jen odpověď, jedno jakou. Popřípadě chce otázkou proč jen začínat nějakou hru, míní psycholožka.

Neustále testování mezí

Existuje mnoho situací, kdy si rodiče mohou se složitým vysvětlováním dát práci nebo se k danému problému vrátit. Můžete to zkusit třeba při vyprávění pohádky či když se s určitou situací dítko opět setkává. Je i tak mnoho situací, kdy se předlouhé vysvětlování jeví jako zbytečné, nebezpečné nebo vůči ostatním lidem i neslušné.

Děti navíc neustále zkoumají, zda pravidla, která se stanovila včera, ještě platí. Testují tak hranice, popřípadě se svým chováním snaží hranice najít nebo upozornit ty dospělé, že hranice potřebují. Nechtějí být v tomto světě ztracené, chtějí mu rozumět.