Při výchově dětí máte v podstatě dvě možnosti, dopřávat dětem více svobody, nebo zvolit cestu přísnějšího rodiče. Každý rodič preferuje svůj vlastní styl výchovy a je to jen dobře. Nicméně i tak jsou věci, na které by rodiče neměli zapomínat.
Co konkrétně jsou tyto důležité věcit? Jde o základní body a principy, které blíže rozeberu v následujících řádcích. Když tyto principy chybí, dítě nemá šanci se naučit milovat druhé a hlavně také není milováno. Nedodržíte-li tyto body, budete celý život tyto chyby oplakávat!
Na svět děti přichází čisté. Mají v podstatě i čistý mozek a je jen na vás, rodičích, jak s tím naložíte. Dítě nasává všechno, co se v jeho okolí děje a co mu okolí dopřává. Dětský mozek tak vnímá prakticky od samého začátku všechno, co se děje okolo něj.
Čtěte: Co dělat, když dítě odmítá jíst?
Lidské emoce obsahují dva základní pocity, a to jsou strach a láska. Až postupně, s výchovou, se těmto dvěma pocitům přiřazuje jistý smysl. Ve chvíli, kdy rodiče neví o síle mozku, pak se na svém dítěti mohou dopustit škody, která bude mít celoživotní trvání. Může to být například zvýšený strach bez zjevné příčiny, nebo v dospělosti nebudou moci nikoho milovat bez předsudků. Při výchově bychom na tyto základní principy neměli zapomínat. A jaké principy to jsou?
1. Své dítě milujte bezvýhradně a bez podmínek!
Nejdůležitější emoce v životě je emoce lásky. Proto je logické, že to nejhorší z nejhoršího, co svému dítěti můžete udělat, je to, že nebude cítit, že jej milujete. Každý člověk potřebuje cítit, že jeho blízcí jej milují, a to pořád.
Dítě nesmí získávat pocity, že lásku si musí zasloužit, musí jí cítit stále a pořád. Lásku člověk nedostává za zásluhy, láska se ničím nepodmiňuje, nesmí si klást podmínky. I když dítě vyvede něco opravdu velkého, musí cítit, že ho milujete. Vyřešit situaci, ano, to je v pořádku, ale nesmí si myslet, že jej milujete méně. A co to teda znamená? Je potřeba se těmto větám a jim podobným vyvarovat:
- Pětka z češtiny? To nevím, jestli bude mít taťka taktovou hloupou holku vůbec rád!
- Proč brečíš a křičíš? S tátou nemáme rádi ubrečené a ukřičené děti!
- Jestli si neuklidíš v pokojíčku, nebudu tě mít ráda!
Co se stane, když tohle přeci jen z pusy vypustíte? Dítě si bude myslet, že jej nemáte rádi, a navíc si z toho vezme informace o lásce a také o jejich podobách. Bude pak mít celý život problém s emocemi. Problém bude při výchově vlastních dětí, u partnerských vztahů a podobně. Mozek totiž bude vysílat následující signály:
- Lásku je potřeba si zasloužit a já si ji nezasloužím!
- Láska je tady jen pro ty, kteří jsou nejlepší!
- Pokud nesplním podmínky, které láska má, tak na ni nemám nárok.
Čtěte: Dvě myšlenky o tom, jak se může cítit dítě, když zůstane nepochopené
2. Přijměte své děti přesně takové, jaké jsou!
Narodila se vám krásná dcerka a vy ji ihned vidíte jako slavnou primabalerínu? Nebo chováte v náruči krásného synka, ve kterém vidíte minimálně nástupce Ronalda? Ne všechny sny, které ohledně svých dětí máte, se vám splní. A musíte dávat pozor na to, aby to vaše děti nepoznaly. To, že hltáte každý balet nebo každý fotbal, automaticky neznamená, že vaše dítko bude v tomto úplně stejné.
Děti mají často jiné názory, touhy, sny a cíle, než máte vy. I kdyby vaše dítě neplnilo přesně všechny vaše sny, musí cítit, že jej i tak milujete a přijímáte. Jako rodiče musíte dítěti dát najevo, že ho milujete a přijímáte takové, jaké ve skutečnosti je. Musíte mu dát pocit, že chcete, aby bylo přirozené a hlavně své. Nejhorší je, když se budete snažit přetvořit dítě k obrazu svému.
Musíte nechat jen na něm, kam se ve svém životě vydá. Když dítě bude neustále poslouchat, jak musí hodiny a hodiny poskakovat v piškotech po tanečním sále a nechodit do výtvarného kroužku, že nevíte po kom je, protože po vás určitě ne, můžou se u něj v dospělosti objevovat určité problémy. Jaké?
- Musíte se v životě přetvařovat, jelikož ta pravá přirozená tvář není dostatečně dobrá.
- Mě nikdo nemůže mít rád, lépe mi bude, když budu sám.
- Nejsem dost dobrý/á, nenaplnil/a jsem očekávání rodičů, objevuje se nízké sebevědomí.
3. Nejste bůh, jste jen a pouze rodič!
Vůči svým rodičům děti musejí mít respekt, to bezesporu. Nicméně děti by z rodičů rozhodně neměly mít strach, ten totiž není pro výchovu dobrý. Malé děti nejsou o nic méně lidmi, než jejich rodiče. Autorita je skvělá věc, ovšem musí se odlišovat od povyšování, rezolutně prohlašuje kouč partnerských vztahů. Není žádným prohřeškem a selháním rodičů, když udělají chybu a přiznají ji. Je potřeba se dítku omluvit a všechno uvést na pravou míru.
Dítě musí svého rodiče vidět jako sobě rovného jedince, který je však zkušenější. Proto je dobré, když oceňuje vědomosti rodičů a také to, že z nich může čerpat a získávat rady a podněty. Jestliže rodiče výchovu stavějí spíše na povyšování se nad dítě a na strachu, je to špatně. Dítě si z takovéhoto přístupu k výchově může odnést řadu negativ. Jaká?
- Rodičům nelze věřit a důvěřovat, z toho se může rozvinout i to, že se nedá věřit vůbec nikomu.
- Neschopnost svěřovat se rodičům, přátelům a později i partnerovi.
- Nezačleněnost, dítě se může cítit samo, protože nemá žádný vzor, nikoho nesleduje. V dospělosti jsou to problémy s autoritami nebo s přijetím sebe sama.
4. Rodiče jako dětský vzor
Asi každý rodič chce, aby jeho dítko jedlo hodně ovoce a zeleniny, sportovalo, nekouřilo, nepilo a dobře se učilo. V tom případě musíte ale začít přímo u sebe. Velmi těžce se dítěti vysvětluje, že kouření a alkohol není zdravé, když si mezitím potáhnete z cigaretky, vyfouknete kouř a spláchnete to pivem.
Děti si vše, co řeknete, pamatují, a berou jako absurdní, když něco řeknete, ale ve skutečnosti to neděláte. Dítě v sobě pociťuje zmatek. Něco mu říkáte, ale ono vidí, že děláte něco jiného.
Výsledek je takový, že rodiče něco říkají, něco jiného dělají. Takže děti pak jasně pochopí, že věřit rodičům nejde a jejich slova nemůžou brát moc vážně. A co potom v dospělosti? Tito lidé se neumějí rozhodnout, jsou letargičtí, nevěří lidem okolo sebe.
Čtěte: Podpořte u dětí zodpovědnost
5. Dětství by mělo být plné legrace a zábavy!
Dětství by měla být doba plná her, zábavy, lásky, smíchu a mělo by se na něj vzpomínat jako na skvělé období. Neúkolujte své děti příliš. Naučte je samostatnosti a zodpovědnosti, ale nejsou to otroci, kteří vám budou usnadňovat život.
Dítě přirozeně prahne po tom pomáhat a následovat. Jestliže jste však typ rodiče, který dítě pořád do něčeho nutí a kárá, dítě raději sedí ve svém koutě a má svůj vlastní svět, do kterého nikoho nepouští. Pokud mu dáte svobodu a stanovíte úkoly, dítě rádo přispěje rukou k dílu.
Zachová se tak pohoda v rodině a jeho dětství bude plné skvělých vzpomínek. Když mají rodiče dvě děti, je časté, že to starší dítko rodiče nutí, aby mladší dítě hlídalo. Není to ke staršímu dítěti vůbec férové. Rodiče chtěli další dítě a bylo to jejich rozhodnutí.
Pokud bude mít starší dítě neustále u sebe mladšího sourozence, a rodiče ho budou nutit se o něj starat a mít za něj zodpovědnost, může se ve starším dítěti vypěstovat odpor k dětem. V dospělosti pak může děti brát jako něco, co jej obtěžuje a omezuje jeho svobodu a jeho vlastní život.
