Emoce ovlivňují náš život – jak je prožívají muži, ženy a děti?

Emoce ovlivňují náš život - jak je prožívají muži, ženy a děti?
Katka Vachová

Každý partnerský i rodičovský vztah stojí na komunikaci. Pokud však mají muži potíže s navázáním kontaktu se svými emocemi a u žen vládne tendence se ve svých emocích ztrácet, vznikají komunikační bariéry. Děti navíc neumí svoje emoce kontrolovat a samy si s nimi nevědí rady.

Emoce mužů a žen v historii

V dávných dobách muži, kteří byli na válečné výpravě nebo na lovu, většinu dne mlčeli, aby neplašili zvěř. Nebylo zvykem ani nutností, aby nějak vyjadřovali své emoce. I proto jsou dnešní muži méně verbálně zdatní a hůř vyjadřují to, co mají na mysli. Když už vyjadřují city, tak skoupě a přímo. Jsou obvykle orientováni výkonově, a tak je zaměřená i komunikace, která ne vždy může být pro ženy v okolí srozumitelná.

K tomuto článku autorku inspiroval článek – Emoce – proč je důležité s dětmi o nich mluvit?

Naproti tomu ženy, které trávily čas v táboře prací a péčí o děti, mluvily pořád. Vyměňovaly si vzájemně zkušenosti, budovaly sociální vazby a učily se rozeznávat emoce z tváří a tónu hlasu. Proto ženy umějí lépe vycítit emoce druhých a odečíst je. Umožňuje to i jejich rozvinutější limbický systém.

Jak emoce sdílejí muži a jak ženy?

Ženy, buďte trpělivé a shovívavé, když vyjadřování emocí půjde partnerovi pomaleji nebo hůř. Pokud si potřebujete o něčem promluvit držte se faktů, nikoliv citů. Nemluvte v hádankách. Nespoléhejte, že si partner domyslí, co potřebujete. Nedomyslí.

  • Namísto vágního prohlášení: „Jsem unavená,“
  • Řekněte přímo: „Potřebovala bych, abys dnes umyl nádobí ty, já už si potřebuji jít lehnout.“

Mějte pochopení i pro partnerovu případnou „nesdílnost“. Muži nepotřebují s nikým probírat svoje trápení, nestojí o ničí účast, chtějí se s problémy poprat sami. Dopřejte jim klid a nenaléhejte. Až bude muž připraven, svěří se vám a nebo taky ne. Respektujte to.

Pokud máte pocit, že si vás partner dost nevšímá, není automaticky nevšímavý. Je to způsobeno tím, že se do vás nedokáže vcítit a neuhádne tak vaše potřeby.

Ženy reagují na prožitky emotivně a mají sklon je tak i popisovat. Je to jejich přirozenost. Neumí mlčet, nedrží se faktů a vždy vyjadřují co cítí a to velmi barvitě. Muži, mějte pochopení pro své neustále sdílející ženy a do rozhovoru se ženou vneste co nejvíce empatie.

Jak si vyměňovat názory konstruktivně?

Pokud si potřebujete s opačným pohlavím vyměnit názor, berte ohledy na výše zmíněné odlišnosti v komunikaci. Jak se domluvit a nepohádat se:

  • Vyslechněte názor či přání druhého.
  • Během jeho řeči nepřemýšlejte o vaší odpovědi, protože v tom případě pořádně neposloucháte, co se vám snaží sdělit.
  • Jen naslouchejte, bez verbálních i neverbálních reakcí.
  • Nechejte vždy druhého domluvit.
  • Neurážejte se, neodcházejte, ani nedělejte předčasné závěry či soudy.
  • Snažte se pochopit potřeby toho druhého.
  • Nemá třeba v něčem pravdu?
  • Sdělte mu svůj pohled na věc.
  • Zkuste se dohodnout tak, aby řešením nebyl pouze kompromis, ale aby výsledek uspokojil obě strany.
  • Pokud dohoda není pro zjitřené emoce momentálně možná, zkuste se vrátit k tématu později.
  • Nikdy nechoďte spát pohádaní.

Role animy a anima v komunikaci

Anima je pojem používaný v analytické psychologii pro označení nevědomého ženského protějšku mužské vědomé psýchy. Animus je symetrický protějšek v případě ženské psychiky. Plní roli průvodců do nevědomí. Zjednodušeně, žena má v sobě svoji nerozvinutou mužskou část – anima.

Muž má v sobě nerozvinutou svoji ženskou část – animu. Třicetiletý muž tak v sobě může nosit pětiletou animu, jejíž cítění se zastavilo a dál se nerozvíjí. Dvacetiletá žena v sobě může mít anima, jehož myšlení je na úrovni tříletého chlapce. Proto i některé hádky dvou dospělých lidí vypadají, jako když se hádají dvě malé děti.

Zjistěte, jak je to s zákazy – Zákazy a omezení k čemu dítě skutečně motivují?

Naše druhá polarita se často projeví ve chvíli, kdy je naše vědomé stanovisko oslabené. Například po požití alkoholu, při únavě apod. Ženy začínají být více agresivní a muži naopak citliví. Přebujelá anima, nebo-li nezvládnutý citový vývoj u muže, se muže projevit například v nerozhodnosti a rozbředlosti, poživačnosti a ve sklonu k závislostem.

Nezvládnutý animus, nebo-li málo rozvinuté myšlení u ženy, se může projevit jako přehnaná agresivita, posedlost mocí, izolace od okolí, či trvání na očividných nehoráznostech. Typickou manifestací přebujelého anima je feminismus.

Naším úkolem je tyto dvě nezralé síly kultivovat. Pokud začneme naši opačnou polaritu rozvíjet, žena se může stát dámou a muž opravdovým gentlemanem. K rovnoměrnému vývoji u dítěte přirozeně dochází pokud má ve svém okolí mužské i ženské vzory.

výchova, děti, maminka, babička, vztahy, webinář, nevýchova

Emoce, jak je prožívají děti?

Jak emoce prožívají děti?

S projevem emocí u našich dětí musíme mít trpělivost. Děti ještě neumí svoje emoce kontrolovat a samy si s nimi nevědí rady. Naším úkolem je tedy se do dítěte vcítit, nikoliv ho za jejich nezvládnutí trestat.

První dětská emoce je pláč

Pláč následuje kdykoliv, kdy dítě nazná, že nejsou dostatečně uspokojeny jeho potřeby. Nikdy nenechte dítě dlouho plakat, mohlo by v pozdějším životě citově strádat. Jak efektivně uspokojovat potřeby dítěte se dočtete například v knize Koncept kontinua.

Hledejte příčinu: hlad, žízeň, horko, zima, únava, mokrá plena, nepohodlí, bolest, potřeba fyzického kontaktu s rodičem apod. 

Silná dětská emoce je vzdor

Průměrně okolo druhého až třetího roku věku svého dítěte se seznámíte s druhou silnou dětskou emocí a tou je vzdor. Má podobu záchvatů – trucování, výbuchy zlosti, křik, dupání, kopání kolem sebe, válení se po zemi, dítě může až zmodrat a lapat po dechu.

Podle uznávaného psychologa Zdeňka Matějčka je vzdor důsledkem nezralé osobnosti a nevyspělého nervového systému, který se ještě nedovede vyrovnat se změnami situace či zvládnout konflikt ústící z toho, že po něčem dychtivě touží, ale nemůže toho dosáhnout.

Snažte se konfliktním situacím předcházet. Záměrně se vyhýbejte takovým, o kterých víte, že by u dítěte mohli vyvolat nepřiměřené emoční reakce. Pokud už situace nastane, zůstaňte v klidu, nevšímejte si reakcí lidí v okolí a nenechte se jimi vyprovokovat ke křiku či agresi. Hrozí-li dítěti nebezpečí, přeneste ho do bezpečí, jinak nezasahujte a emoci nepotlačujte.

Nejpozději do 6. roku věku dítěte záchvaty ustanou. Pokud k dítěti přistupujete od narození s respektem, možná ani vaše dítě nebude mít důvod vzdorovat. Tak jako dosud nikdy nevzdoroval náš 6,5letý syn ;o)

Další běžná emoce je vztek

Stejně jako my dospělí jsme občas vytočení k nepříčetnosti, mají to tak i naše děti. Něco se jim nedaří, nenaplnilo se jejich očekávání a výbuch je tady. Opět zachovejte klid a dítěti zkuste situaci popsat z vašeho pohledu: „Vidím, že jsi rozčilený. Holčička ti sebrala lopatku, to by mě taky rozčílilo…“

U starších dětí se může objevit smutek. Nehrajte si na policistu u výslechu. Počkejte jestli dítě za vámi samo nepřijde. Pokud ne a máte potřebu se ujistit, že nejde o nic vážného, zkuste postup z efektivního rodičovství. Přistupte k dítěti s konstatováním: „Vidím, že jsi smutný/á“ a počkejte na reakci dítěte, pokud je vstřícná, pokračujte v dialogu jen nasloucháním bez soudů, hodnocení a nevyžádaných rad.

„Vyhněte se slovům vždycky a nikdy. Většinou nejsou na místě a nutí lidi, aby se začali bránit.“ John C. Maxwell

O autorce

Katka Vachová

Katka Vachová

Jsem společenská, lehce alternativní, ráda chodím do přírody, zajímám se o psychologii, zdravou výživu a snažím se o partnerský přístup ke své dceři a synovi. Řídím se heslem, že pokud o výchově svých dětí přemýšlíte, tak už jen to vás činí lepšími rodiči.

Přidat komentář