Ve výchově jsou to dva zcela rozdílné přístupy, které mohou přinášet ovoce i trápení. Často záleží na stylu výchovy, v tom se velmi odráží, co budete upřednostňovat. Svévoli můžeme jednoduše vysvětlit jako uplatňování své vlastní vůle na úkor něčí svobody, často až bezohledně a jistým nátlakem.
Výchova je v dnešní době velmi různorodá. Trend je spíše takový, že klasické styly výchovy se začínají vytrácet a jsou nahrazovány novými, moderními či alternativními způsoby. Jedním z takových poměrně nových a rozhodně netradičních stylů výchovy je kladení důrazu na svobodu dítěte.
To má následně velkou volnost ve svém jednání a rodiče fungují spíše jako hranice, kam až dítě může zajít. Ve své podstatě se jedná o liberální formu výchovy.
Liberální výchova je zajímavou alternativou, která může v dítěti probudit přirozenou dravost, sebedůvěru a schopnost dosahovat svých cílů. Musíte ji však správně pojmout, což není jednoduché – podívejte se, jaké má liberální výchova dopady na dítě.
Svoboda a svévole – Dítě vás kopíruje, jinak to není
Ve výchově dětí spousta rodičů často špatně vnímá jednání svých dětí. Žijí v představě, že jednání dětí vychází z jejich vlastního uvažování, jenže je potřeba si uvědomit, že dítě není ještě schopno do takové míry emocionálně ani logicky přemýšlet, takže určité jednání je spíše okopírováno z jiného vzoru – většinou od rodičů, protože s nimi děti tráví nejvíce času.
Je potřeba vědět, že určitý vzdor je zároveň každému dítěti naprosto přirozený. Bojovat s ním nemá příliš smysl, raději se dítě snažte pochopit a pomoci mu.
Zkuste někdy přistupovat k určitým prohřeškům tak, že za to dítě nemůže, protože jste ho k nim donutili. Možná se vám to na první pohled zdá absurdní, ale opak je pravdou. Dítě totiž často opravdu nemůže za určité věci, které způsobí.
Většinou je motivem zvědavost, případně právě okopírovaný vzorec chování od svého nejbližšího okolí. Další věc, kterou byste měli mít jako rodiče na paměti je, že dítě není schopno rozlišovat, co je správné a co špatné.
Jeden příklad ze skutečného života aneb rozbití talíře
Čtenářka Martina nám vyprávěla, jak její syn Tomáš rozbil doma talíř – nejdříve to vypadalo, že talíř pustil na zem schválně, ale nebyla to pravda. Je potřeba vědět, že Tomáš talíř na zem nepustil proto, že ho chce naschvál rozbít, naopak ho zajímá, co se stane, je zvědavý, získává zkušenosti. Zároveň si ale neuvědomuje, že dělá špatnou věc, nedochází mu, že talíř zničí, neumí si zatím jeho hodnotu představit.
Právě na tomto zcela běžném případu si ukážeme rozdíl mezi svévolí a svobodou. Další důležitou informací je, že svoboda a vaše výchova se vzájemně nevylučuje, naopak, je velmi důležitá. Protože ve svobodné výchově působíte jako „dohled“, který určuje hranice, hlídá, aby si dítě neublížilo, ale zbytečně ho neomezuje. V případě svévole, se dítě rozhoduje samo podle uplatnění své vůle.
Průkopníkem svobodné výchovy byl vlivný francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau, přečtěte si jeho inspirativní knihu Emil aneb O výchově.
Pojetí situace z pohledu svobodné výchovy
Při svobodné výchově máte prakticky na výběr, jestli je vhodné, aby dítě talíř rozbilo. Dítě je zvědavé a zajímá ho, co se stane, například mohlo vidět podobnou scénu v televizi a teď si chce vyzkoušet, zda to tak skutečně je. Nezapomínejte, že dítě je velmi zvídavé a má velký zájem o svůj okolní svět, a to hlavně v období, kdy začíná vše prozkoumávat.
Pokud talíř rozbije, je velká šance, že už to podruhé neudělá, protože si vyzkouší, co se stane – získá zkušenost. Zvláště, když mu vysvětlíte, co udělal. V tomto případě působíte jako hranice chování dítěte, určujete, co všechno si může dovolit, co je ještě přípustné, a co naopak tabu. Určit hranice dítěti je při svobodné výchově velmi důležité.
V podstatě se jedná o stejnou situaci, jako v případě knihy Roussea, kdy nechá Emila opálit se o kamna, aby pochopil, co se stane a získal zkušenost. Protože dítě nechápe, když mu řeknete „pozor, ty kamna tě spálí“, neví, co znamená spálit se, že je to bolestivé a podobně, nemá zkušenost.
Pojetí situace z pohledu svévole dítěte
Pokud v situaci s talířem necháme jen svévoli dítěte, zkrátka ho necháme jednat tak, jak sám uzná za vhodné, a to za každé situace. Představte si, že jste v restauraci a celá situace se bude odehrávat tam – upuštění talíře na zem je zcela nepřípustné, přesto necháte dítě, aby to udělalo. To je klasický příklad jeho svévole.
Pamatujte, že dítě někdy potřebuje mít rozhodující slovo v situaci, ale určitě ne v tomto případě. Zkrátka není dobré dítě úplně omezovat, ale na druhou stranu ani mu nenechávat naprostou svobodu a svévoli. Představit si to můžeme následovně: zatímco svévole při výchově je jeden extrém, naprosté omezování a zákazy jsou zase druhým extrémem.
Svobodná výchova se nachází někde uprostřed mezi těmito extrémy – umožňuje dítěti svobodu v jednání a zároveň mu dává určitá pravidla a hranice.
Jaká je tedy správná role rodiče při výchově dítěte?
V podstatě je to jednoduché. Nepřemýšlejte nad tím, že jste rodič – protože pak budete mít pocit, že si k dítěti můžete dovolit mnohem více, než je z jeho pohledu přípustné. Buďte mu spíše průvodcem, pojměte výchovu dítěte tak, že ho provedete po světě a budete mu oporou do té doby, než nasbírá zkušenost a bude schopný se postavit na vlastní nohy.
Být rodičem vás zbytečně žene k tomu, abyste dítě vychovali dokonale, ovšem to z podstaty věci nejde – výchova není sociální inženýrství, ale velmi složitý a prakticky nepředvídatelný proces. Smiřte se s tím, že nikdy nevychováte dokonalé potomky, stejně jako vy sami nikdy nebudete dokonalými rodiči.
Vašim úkolem tak bude vytyčit hranice a pravidla při svobodné výchově, aby si dítě uvědomovalo, co je přípustné a co je naopak už za touto hranicí.
Budete jeho vedením, průvodcem, který mu ukáže, jak to na světě chodí, co se sluší a patří, jak se má chovat – ale neberte mu výchovou svou svobodnou vůli. Když budete své dítě do něčeho tlačit dle svého, může se stát, že přestane vnímat signály svého těla a začne se řídit jakýmsi režimem, který mu nastavíte – a to není dobré.
