Malí, velcí, to je jedno, důležitá je komunikace!

Banner články Kidwoen.cz

Všechny děti hledají samy sebe, neví, kam se zařadit. Často od svých rodičů můžou slýchávat, že s nimi tříská puberta, že jsou drzé, nevychované, nevděčné, zlobivé nebo neschopné.

Děti v dospívání prochází změnami nálad, stejně jako spousta už dospělých. Chvíli jsou veselí a bujaří, a pak se mění, cítí smutek, melancholii. „Bezdůvodně“ vyjíždí na všechny okolo sebe, chtějí své soukromí, rodičům zakazují vstup do pokoje a podobně.

Rodičům často říkávají, že je neustále buzerují, dirigují, nechápou, komandují. Zcela nesmyslně, alespoň podle dospívajících, se starají o věci, do kterých jim nic není. Rodiče se totiž často zhrozí už jenom nad tím, co by jejich dítě chtělo nosit za oblečení.

Čtěte: Dvě myšlenky o tom, jak se může dítě cítit, když zůstane nepochopené

Dospívající pak často naopak vykřikují něco o nemodernosti, stáří a podobně. Myslí si, že jeho rodiče snad nikdy nebyli mladí. Rodiče pro změnu zapomínají na to, že i oni byli mladí.

Otázkou je, zda se takovýmto generačním problémům v „období puberty“ dá elegantně vyhnout nebo alespoň tu propast, která se najednou vytvořila, zmenšit.

Správná výchova? Která to je?

Na otázku v nadpisu není jednoznačná odpověď. Často slýcháme, že dítě je nevychované a jsou viněni rodiče a jejich nevhodná výchova či zanedbání. Jenže jak člověk pozná, co je v jeho výchově dobře a co naopak špatně?

Snad každý rodič vychovává své dítě ve snaze udělat z něj dobrého a solidního člověka. Žádný rodič netouží po tom vychovávat z dítěte grázla, který druhé bije, krade či dokonce vraždí.

Na druhou stranu nechcete ani to, aby vaše dítě sedělo někde v koutku, bylo obětí pro každého a všichni mu mohli všechno udělat, bít jej, šikanovat a podobně. Chcete, aby vaše dítě disponovalo sebevědomím, umělo se ubránit, dobře rozeznalo špatné od dobrého?

Čtěte: Hyperaktivita nebo jen „líná nálepka“ rodičů?

To je někdy velmi těžký úkol i pro dospělé, natož pro děti. Jako rodiče se tedy snažíme o výchovu podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, podle toho, co nám říká intuice a srdce. V některých případech se ale bohužel řídíme i tím, co tvrdí někdo odněkud.

Vždy je ale možnost najít řešení a to může být správná komunikace s dítětem. Odmalička své dítě veďte k lásce a porozumění. Vy sami ho milujete, tak mu to neustále ukazujte.

Vybudujte v něm důvěru, aby za vámi mohlo kdykoliv s čímkoliv přijít. S problémem, radostí, trápením, štěstím. Prohlubujte vaši vzájemnou důvěru i tím, že všechno, co mu slíbíte, to dodržíte.

Pokud to nebudete moci dodržet, vysvětlete dítěti pravou příčinu, proč to tak bylo. Komunikace je klíčem k úspěchu.

Jestliže tohle jednou zasejete, pak v budoucnu můžete sklízet svou úrodu v podobě tolik vytouženého vztahu s dítětem. Uvědomte si, že to, co platí u jednoho dítěte, nemusí nutně platit u druhého.

Děti jsou individuality a tak je nutno k nim přistupovat.  Toto téma už jsme probírali v článku: Jak svět vidí děti a proč bychom se jimi měli inspirovat?.

Své dítě jako rodiče znáte nejlépe, víte vše o jeho slabých i silných stránkách, proto vám nikdo třetí nemůže dát žádné instrukce ani manuál. My vám můžeme pouze ukázat, jak to děti vnímají a jak to vidí.

Jak to bylo kdysi?

  • Kdysi děti ke svým rodičům cítily úctu, respekt a kdysi dávno jim dokonce vykaly. Proč? Protože kdysi to takhle fungovalo, dětem to nepřišlo zvláštní ani nijak nemožné, děti byly takto vedeny od narození. Byl to jejich styl života a neměly důvody hledat něco nového.
  • Fyzický trest, a to nejčastěji od otce jakožto hlavy rodiny, nebyl nic výjimečného. Byl na denním pořádku, pokud dítě provedlo něco, co nemělo. Proč? Protože kdysi to bylo takto nastavené. Z válek a násilí, které rodiče v těchto dobách často prožívali, se nemohli naučit vychovávat své dítě s respektem a porozuměním. Na vciťování se do potřeb dítěte ani nebyl čas, protože dost často pracovali od rána do večera, aby svou rodinu uživili a dítě se velmi brzo začlenilo do prací v domácnosti.

S příklady z minulé doby bych mohla pokračovat dále, našlo by se určitě mnoho výchovných praktik, které kdysi určitě fungovaly. Můžeme si tedy hned položit otázku oblíbenou mnou i těmi nejmenšími: otázku PROČ?

Čtěte: 6 tipů, jak lépe pochopit sebe a své dítě

Pokud si vždy odpovíme odpovědí vybranou z vlastních zkušeností a přesvědčení, zjistíme, že kdysi už tady s námi není.  Je tady teď a především to bychom měli vnímat. Dnešní doba je o mnoho volnější, liberální, ale také hodně zlá, i když jinak, než dřív.

Děti jsou s rodiči více spjaty, jsou jim blíž, nemusejí už od šesti měsíců do jeslí, aby rodiče je i sebe uživili. Děti nám nemusí projevovat úctu a respekt. Ani to nedělají, pokud my jsme pro ně jen diktátoři. Vy byste snad projevovali úctu a respekt někomu, kdo vás nechápe a ani se vám nesnaží porozumět?

Fyzické tresty jsou dnes tabu a neustále se vedou diskuze o výchovném plácnutí přes zadek. My jsme rozhodně proti. Pokud s dítětem komunikuji a snažím se mu rozumět, nedojde k situaci, kdy bych musela použít fyzický trest ani ten „výchovný“.

Nikdo neříká, abyste dítě nechali růst volně jako dříví v lese. Určitě je potřeba nastavit nějaké mantinely, hranice, pravidla můžeme tomu říkat jakkoliv. V některých rodinách s dospívajícími dětmi fungují jasná pravidla pro všechny členy rodiny, dítě tak vidí, že i rodiče mají své povinnosti.

Důležité také je se snažit se svým dítětem nejednat jen jako s někým nezkušeným, méně vzdělaným, neznalým, ještě dítětem (to je velmi oblíbené) a podobně. Rodič by měl být pro své dítě přítel, podpora, ochránce a rádce.

Čtěte: Co dělat, když dítě odmítá jíst?

Ano, je pravda, že s malými dětmi se dá mnohem lépe pracovat. Ale je potřeba si také uvědomit, že ten váš „nezvladatelný puberťák“, kterého máte doma, je jen kopie vaší osoby, činí a jedná dle toho, co viděl a naučil se z vašich činů a slov. Proto nemůžeme změnit dítě, ale můžeme změnit komunikaci s ním.

Co je to přátelský vztah s dítětem?

Jde o vztah rodiče a dítěte, který je velmi krásný. Neznamená to jít s ním do baru, opít se, pařit a další den se společně léčit z kocoviny. Znamená to komunikovat, ptát se dítěte, ale také mluvit o sobě a svých pocitech a potřebách.

  • „Základní kámen dobrého vztahu s dítětem je otevřená komunikace“

Jako rodiče si najděte na dítě čas, jděte ho vyslechnout, podpořit a to i ve chvíli, kdy si říkáte, že jeho problém je pěkně malicherný. Pro vás možná je, ale pro dítě být nemusí. Tresty, zákazy, příkazy, tohle není to pravé ořechové.

Jedině důsledná výchova, která je založená na důvěře, pravidlech, hranicích, které jsou jasně stanoveny a vytvořeny spolu s dítětem, je ta pravá. Hledejte kompromis, nedovolte vše, ale dohodněte se tak, aby byla spokojenost na obou stranách.

Jestliže se vaše dítě bude mít možnost se ke všemu vyjádřit bez odsouzení, pak získává pocit, že má za sebe odpovědnost. Pak se také pravidla, která si dohodnete, snadněji a radostněji plní.

Dobrý a otevřený vztah s dítětem, podporovat jeho zájmy, vyslechnout jej, podpořit, to je nejlepší investice, jakou můžete učinit do budoucnosti vašich dětí.

Doporučujeme

1. O „období“ puberty a dospívání si více můžete přečíst v našem magazínu „Téma na Vaše přání“ 1. díl. V tomto díle se dozvíte, jak pomoci dítěti i sobě prožít dospívání bez větších rizik a ztrát.

2. Dočtete se také něco o tom, jak je to s respektem a pochopením, proč jsou tolik důležité a proč to bez nich zkrátka nejde. Výborně napsaný článek „Smrdíš“ znamená: mám tě ráda, tati Katky Králové z Nevýchovy o tom, jak to žije a vidí ona sama.

3. Vyzkoušejte si rychlokurz Nevýchovy zdarma

rychlokurz nevýchovy zdarma

Kristina Farkasová
Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Podělte se s ostatními:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *