Synovi byly tři roky, to je prý „hraniční termín“, kdy by dítě mělo mluvit. Do tří let se to neřeší a dítě tak má čas se rozmluvit. Pak musí dětský lékař posoudit zda nepotřebuje vyšetření. Častým problém bývá i „přirostlá uzdička“, díky níž dítě není schopno mluvit. O konzultaci s logopedem, kam potřebujete žádanku jsme požádali my, ještě před třetím rokem a to i kvůli nástupu do školky, kde začíná být „problém“. Syn se špatně dorozumívá.
Nejdůležitější je, aby Vám dítě rozumělo a chápalo, co po něm žádáte. A to syn chápe. Sice „nemluví“, ale chytrý a vnímavý je dost. Nemluví – každý říká, počkej až ti to začne, to budeš ještě ráda vzpomínat jak nemluvil. My se s manželem, právě naopak moc těšíme až se rozmluví, bude s ním určitě sranda, co dokáže vymyslet už teď je neuvěřitelné .
My vnímáme, že neskládá věty, ale MLUVÍ! Celý den používá přibližně 60 slov, která umí a od rána do večera pusu nezavře. To je pořád dokola „kde je něco, kde je táta, mami, ne, mámo tyty, jájá blé, mamí brm brm, mňam, hmm a oblíbené aha“. Teď tedy začal zpívat, iaiajo > starý farmář.
To by bylo jen tak úvodem a teď k tomu hlavnímu. Co děláme proto aby se „už“ rozmluvil? Mluvíme s ním jinak. Dřív jsme vytušili a automaticky udělali, co po nás chtěl, ale teď se snažíme ukazovat, že mu vážně přestáváme rozumět, ptáme se, snažíme se ho vybízet k tomu, aby věc popsal.
„Důležitá je komunikace, motivace a neustále procvičování.“
Jak se doma učíme komunikovat?
Snažte se při komunikaci pokládat otázky. Ale né aby mohl odpovědět ne či ano, ale větou či jiným slovem.
- Měl ses ve školce dobře? > ano
- Jaký jsi měl dneska den? > dobrý, skvělý, špatný….
- Snědl jsi ve školce oběd? > ano
- Co jste měly dobrého ve školce na oběd?> rajskou, řízek a kaši….
- Měl si hezký sen? > ne
- O čem se ti zdálo? > o pejskovi, jak jsem jeli na výlet….
- Hrál sis s dětmi ve školce? > ano
- S čím sis hrál ve školce? Co jste dneska s kamarády dělaly? > hrál jsem si s autem, byl jsem na procházce….
Je potřeba s dítětem každý den komunikovat, vše mu vysvětlovat, ale nezapomínat na míru. Někdy je dítě ovlivněno emocemi, které neumí popsat. Proto se naučte přistupovat i k jeho negativním projevům s pochopením. Jako rodiče musíte poznat, zda vám dítě rozumí, například: Přečtete si pohádku, dáte pusu, zhasnete světlo a odcházíte.
Co kdybyste si, ještě před pusou popovídali o pohádce. Zjistěte, zda ji dítě skutečně rozumělo nebo jen vnímalo váš hlas.
Začali jsme pohádky vyprávět společně
Syn miluje knížky medvídka Pú. A právě s touhle myšlenkou, že může vyprávět i on jsem začala pracovat. Vždyť ten příběh musí znát už nazpaměť (Vždy si oblíbí jednu knížku a tu čteme třeba měsíc dokola). Pú šel po cestě, tak ukazuje prstíkem na cestu a naznačuje, že Pú běžel. Já pojmenovávám vše, co syn ukazuje. Na další stránce potkal kamarády.
Tak se ptám, kdo všechno tam je? Chro chro, Iá apod., vyjmenuje všechny po svém a já zase opakuji skutečná jména zvířátek. Pak se zeptám, co dělají, syn odpoví mňam, na to opět reaguji – ano, Pú, Ijáček, Prasátko a Tygr jí jahody. A tímhle stylem jedeme celou knížku. Na každé stránce se zastavíme a nechám syna ať mi o tom něco poví. A výsledek Už začal říkat Pú, věřím, že brzy už zvládne i dalšího kamaráda. Předtím to byl brum brum > tedy prostě medvěd.
Jak syna k mluvení motivujeme?
Každý den byste si s dítětem měli sednout a povídat si, nevadí, že zatím nemluví, ale když uvidí, že se zajímáte o to, co zažil, co dělal celý den, bude mít i větší motivaci vám to vše sdělit. Snažit se jim dát prostor k pojmenování věci, kterou žádají, i když víte, co potřebují. Pomozte jim, věci pojmenovávat a trénujte. Co po mě chceš? Na co ukazuješ?
Já ti nerozumím… Jo, ty myslíš tohle modré auto. To jsi měl říct hned, že chceš tohle modré auto, já neviděla kam ukazuješ.
Také je určitě dobré udržovat oční kontakt, když s dětmi mluvíte a to vždy. Choďte s dítětem na hřiště, na kroužky či do dětských center. Kolektiv dětí také dopomůže dítěti k novým slovíčkům. My si každé ráno sedneme a povídáme si o tom, co se nám v noci zdálo.
Nejspíš se mu to nezdálo skutečně, protože již dva týdny říká- o vává > tedy o vráně. Jedno z novějších „poloslov“, které rád používá. Když jdeme ze školky vždy si povídáme o tom, jaký měl den on a jaký já. Večer při čtení mu povím, že jsem na něj pyšná a jak bude bezva až si budeme moc popovídat, že se na to těším. Někdy mu také povídám, co budeme dělat druhý den.
Opakujeme a trénujeme
Když mluvíte s dítětem, tak nezapomínejte vždy zřetelně a především důležité věci zopakovat.
- Chceš si hrát s autem? Tak jaké auto si vybereš? Chceš modré auto?
- Máš žízeň, chceš napít? No to byla žízeň, že jsi vše vypil.
Je dobré ve větě nebo ve vašem sdělení důležitou informaci říci vícekrát. To, co je důležité, aby se naučil. ty základní věci. Ovšem tohle poslední „pravidlo“ na mého syna neplatí. Ten se ošálit nenechá. Učí se nová slova, ale nějakým způsobem úplně jiné, než které mu donekonečna opakujeme. A většinou to jsou ty, u kterých si ani neuvědomujeme, že je říkáme. Používáme je běžně. Hold každé dítě, se vyvíjí po svém, proto není potřeba se obávat, ale je potřeba trénovat.
„Už se těším, co se jednou od něj dozvíme zajímavého“
