Jaké jsou zásady a kde jsou hranice slušného chování?

Jaké jsou zásady a kde jsou hranice slušného chování?
Autorem Kristina F

S přicházejícími liberálnějšími styly výchovy a s obecně větší svobodou ve společnosti se začínají měnit i zažité normy společenského chování. Co za našich babiček bylo samozřejmostí, už dnes nemusí platit. Co zůstává je vzdělávání dětí nápodobou. Pokud dítěti ukazujeme pro nás vhodné vzorce chování, má tendenci nás přirozeně napodobovat.

Pozdrav a poděkuj

Pokud nás děti slyší zdravit a děkovat, vnímají to jako součást každodenní komunikace. Zejména pokud v dětech upevníme například „děkování“ tím, že jim občas sami za něco poděkujeme. To znamená nevyžadujeme úkony jen jednostranně a sami nejsme jako kovářova kobyla.

Automaticky však neplatí, že pokud jsou rodiče či prarodiče ze staré školy vyžadující zdravení a děkování, tak je potřeba děti k této činnosti ostentativně nabádat a nutit. Děti jsou samostatné bytosti, jsou to naši partneři. Taky svému kolegovi v práci říkáte: „Pozdrav a poděkuj?“ Asi ne. Naším úkolem je dítěti zásady slušného chování představit, ale zároveň musíme respektovat, pokud se rozhodnou některého z nesympatických sousedů nezdravit.

Přečtěte si také: Jak naučit děti říkat kouzelná slůvka PROSÍM a DĚKUJI?

Tím, že dítěti na veřejnosti říkáme, jak se musí zachovat, oklešťujeme jeho svobodu a kompetence. Starší děti tak často můžeme i nevědomky ponížit a zesměšnit. Za mě je opravdu nejúčinnější jít vlastním příkladem, než do dítěte vtloukat teoretické poučky o zásadách etikety ve společnosti.

Přizpůsob se, nediskutuj a nebo to jde i jinak?

Spousta dnešních rodičů by ocenila, kdyby se normy chování modernizovaly i v oblasti školství. Přeci jenom děti svobodomyslných rodičů už nejsou zvyklé bezmyšlenkovitě plnit dané rozkazy a chtějí být partnery nejenom s rodiči, ale i s učiteli. Velmi se mi líbí koncept nově vznikajících ScioŠkol. Boří mýty o tom, že škola je nuda a autorita je nezbytná. ScioŠkoly se od tradičního českého vzdělávacího systému liší v několika bodech:

  1. Ve třídě je místo učitele, průvodce. Hraje ve výuce převážně pasivní roli.
  2. Výuka se realizuje formou zpracovávání projektů. Žáci si volí témata, na kterých samostatně nebo týmově pracují. Své výsledky pak ostatním odprezentují.
  3. Výuka se často odehrává mimo školu (výstavy, exkurze, výlety, hřiště, příroda).
  4. V ScioŠkolách se neznámkuje a žáci nedostávají domácí úkoly.
  5. Žáci nejsou děleni do tříd dle věku, ale dle svých znalostí, schopností a zájmů. Kolektiv je tedy rozmanitý a v průběhu roků se mění. Děti tak mají možnost učit se od starších spolužáků.
  6. Součástí školy je školní parlament.
  7. Ve třídě se učí maximálně 15 žáků.

„Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“ Charles Farrar Browne

I lékaři se snaží lépe vyjít s dětmi a jejich rodiči

Stejně jako se mění učitelé a jejich přístup, mění se i komunikace mezi rodiči, lékaři a následně i mezi lékaři a dětmi. Rodiče chtějí brát lékaře, při hledání řešení konkrétní situace, také jako partnery. Nejenom jako autority, které ještě naši prarodiče slepě a tiše následovali.

Známe svá rodičovská práva, známe práva svých dětí a přirozeně za ně chceme bojovat. Nevidím v tom rozpor s normou slušného chování. Norma obvyklá před padesáti lety už nemusí dnešní společnosti vyhovovat. Utvořme si tedy takové zásady a normy, se kterými budeme v souladu. Nepotlačujme svoje přání a potřeby ve prospěch zkostnatělých státních a dalších systémů.

„Chování lidí by mělo mít vlastnost jejich šatů; nemělo by být příliš volné, ani příliš těsné, ale pohodlné na práci a pohyb.“Francis Bacon

Přidat komentář