Jak udržet dětský pokoj uklizený?

Každý máme svoji definici „správného“ úklidu a čistoty. Pro někoho je přijatelná jen sterilní domácnost, kde se používá chlór a okna se umývají dvakrát týdně. Jinému stačí, když se věci neválejí po zemi, ale přeplněné poličky ho neznepokojují. Někdo si nedovede představit, že by každá věc neměla své stálé místo. Každý jsme jiný a každý máme svoje potřeby ohledně kvality a četnosti úklidu.

Pokud jsme v rodině všichni benevolentní, tak máme vyhráno. Úklid není téma, kvůli kterému bychom se obviňovali a hádali. Rozpor nastává v případě, že někteří členové domácnosti mají raději více uklizeno než ostatní. Mohou tak vzniknout například dvě soupeřící skupiny, rodiče versus děti.

Hračky nakupujte v rozumné míře

Preventivní opatření, které vám usnadní úklid, je nenakupovat hračky bez rozmyslu. Dobrý rodič, není takový, který dítěti koupí na vánoce dvacet dárků. Dobrý rodič jen ten, který si na dítě najde čas. Vezměte občas dítě do lesa a budete koukat, jak si krásně vyhraje s obyčejnými klacíky, šiškami, listy či kamínky. Tuto vizi střídmosti si odneste s sebou domů.

Pokud už máte hraček hodně, dětem pomůže, že jim pro každý druh hračky vyhradíte místo. Lego patří do krabice, plyšáky a figurky třeba do zásuvek, knížky do knihovny, na postavené modely ze stavebnic vyhraďte poličku. Tak se dítě naučí, co kam patří a vy mu můžete během úklidu pomoci i instrukcemi, např. teď dáme všechno lego do krabice…

Naučte děti hračky třídit, rozdávat či prodávat

Nakupovat rozumně se snadněji řekne než udělá. Vy rodiče to můžete mít pod kontrolou, ale vaše děti dostávají dárky nejenom od vás, ale i od příbuzných, kamarádů, spolužáků apod. U malých dětí se nám osvědčila metoda, kdy má dítě k dispozici vždy jen několik hraček zároveň. Ostatní hračky jsou schované a až se původní skupina hraček okouká, vytáhnou se jiné.

52 receptů pro váš nový začátek – Ebook – Jíme zdravě a hravě s celou rodinou

Většinou si je dítě nepamatuje, takže má pocit, že má pořád něco nového. Úklid takových pěti hraček zabere mnohonásobně méně času než úklid všech padesáti hraček. Jakmile děti dorostou do věku 2-3 let, dá se s nimi začít diskutovat ohledně třídění hraček. Naše děti jsme naučili, že si jednou za čas vytáhnou všechny hračky a rozdělí je na dvě hromady.

Na první hromádce jsou hračky, které si chtějí určitě nechat, na druhé jsou hračky, kterých jsou ochotné se vzdát. Už si s nimi třeba nehrají nebo jsou rozbité.

Nestresujte se, že zpočátku se dítě chce zbavit třeba jen dvou hraček a spousta mu jich zůstane. Z hraček, které už děti nechtějí, vyberte takové, které už jsou nepoužitelné a rovnou je vyhoďte. Další můžete darovat někomu z vašeho okolí. Ty, které jsou jako nové, zkuste prodat v bazaru. Zbývající odneste do bílého recyklačního kontejneru na oděvy a hračky.

Tady nastává AHA moment, kdy zejména starší děti zjistí, že z prodeje tří hraček si mohou koupit zase jednu hračku novou. Tím pádem nemají pocit, že musí na každé hračce tolik lpět. Pokud už je omrzí, mohou se jich vzdát. Ještě starší děti si více rozmyslí, jestli si koupí další novou předraženou plastovou figurku nebo si peníze uloží do pokladničky.

Náš syn nás za takto uspořené peníze zve v létě na zmrzlinu. Dcera si přispěla 700 Kč na letošní koňský tábor, koupila odčervovací tabletu toulavé kočce a domluvila si na veterinární klinice její naočkování.

Nechce uklízet, mám ho nutit?

Neznám nikoho, kdo by chtěl spolupracovat, když nevidí v dané činnosti smysl. A ten většinou děti v úklidu opravdu nevidí. To co je pro nás rodiče změť odstřižků, může být pro dítě rozdělaný veledůležitý projekt. Já děti k úklidu nenutím. Jdu jim příkladem. Samy vidí, jak může uklizený pokoj vypadat. Když si uklidí, často najdou, co už dlouho hledaly.

Jako mírný donucovací prostředek doma používám větu: „Jdu vysávat, co bude na zemi, vysaji.“ Důležité je ovšem vaše prohlášení dodržet. Jinak jsou to jen plané výhrůžky. Takže u nás se pár kostek vysálo a od té doby děti nemají problém vše sesbírat a uchránit se tak ztráty.

Je dobré dát dítě vědět dopředu, nechtějte po něm akci TEĎ HNED. Jinak je to demotivační nátlak.

Inspirovat se můžete knihou „Uklidím, až děti vyrostou“ od Martiny Holcové. Je plná zajímavých a inspirativních pohledů různých lidí. Najdete v ní konkrétní tipy a úvahy nad tím, zda má smysl vést děti k úklidu a domácím pracím. Předmluvu ke knize napsala americká rodinná poradkyně Naomi Aldort. Podle ní není třeba, aby všichni doma uklízeli, každému jde přeci něco jiného.

Naomi se třeba domluvila se svým synem, který úklid nesnášel, že za něj bude v jeho pokoji uklízet, když on si vezme nějakou její povinnost. Spokojenost pak byla na obou stranách.

Co když se uklízet nenaučí?

Spousta rodičů má pocit, že vztah k pořádku jde nějak naučit. Obávají se, že pokud budou příliš liberální a nebudou děti od raného dětství k úklidu nutit, že pak ve vlastní domácnosti zemřou ve špíně a na choleru. Tak to není. Samozřejmě jsme jako rodiče pro děti vzorem a učí se nápodobou, ale většinou až vlastní domácnost je přinutí se nad ne/pořádkem nějak hlouběji zamýšlet a řešit ho.

Sama si ještě živě vzpomínám, že jsem jako dítě úklid nesnášela a výhrůžky typu: „Já ti ty všechny neuklizené hračky vyhodím do popelnice“ na mě moc nepůsobily. Možná i proto, že se tak doopravdy nikdy nestalo.

„Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid, vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti.“ Anatole France