Jak svět vidí děti a proč bychom se jimi měli inspirovat?

Děti svět vnímají naprosto odlišně oproti jejich rodičům. Neznají předpisy, zákazy, neví, co je špatně, nebo co je správné, neznají všechny okolnosti pozdních příchodů do zaměstnání. Nerozumí vašim složitým postupům, jak mají a nemají co dělat.

Na svět rovněž ale nepřicházejí jako nepopsaná kniha, jak uvedl Jiří Vokáč ve své knize „Trhák“, kterou doporučuji přečíst každému, kdo bádá a hledá svou cestu životem. V knize se dozvíte mnoho poznatků o vašem mozku a naučíte se, jak s ním můžete pracovat.

Proč bychom se dětmi měli inspirovat?

Jednoduše proto, že děti neprožívají strach stejně jako my dospělí. Děti každou pro vás nebezpečnou příležitost vidí jako výzvu. Dokud to nezkusí nebo jim někdo nevysvětlí, proč je tohle nebezpečné, nebudou tomu věřit. Myslíte si, že vaše děti rozpoznají nebezpečí, které jim vy (ne)ukazujete a zakazujete?

Schválně, vzpomeňte si na sebe, když jste byli malí a vaše máma vám říkávala, nešplhej po těch stromech, je to nebezpečné, můžeš si ublížit, nebo dávej pozor, co kdyby tě přejelo auto, co my si potom bez tebe počneme? Proč děti mnohdy nevědomky děsíme?

Jak by se líbilo vám, kdyby vás někdo takhle neustále strašil a děsil vás například přejetím autem? Když stačí pouze dítě uklidnit, vzít stranou, rozdýchat se a v klidu mu vysvětlit, proč je nebezpečné vbíhat do silnice.

Můj zážitek

Jednou jsem seděla jen tak na náměstí na lavičce, zrovna jsem četla zajímavý článek a najednou slyším, jak nějaká paní křičí na svého chlapce. Zvednu oči a vidím malého chechtajícího kluka, kterému vyklouzlo vodítko z ruky.

On to vidí jako velkou zábavu, ale ne jako problém. Pejsek se lekl, zůstal stát, takže s klidem vodítko zdvihl a mohli pokračovat v chůzi. Do tak banální situace, kterou dítě vnímalo jako normální nehodu, co se stala, jeho maminka křičela:

„To nemůžeš jít alespoň chvíli v klidu? Podívej, co děláš, mě z tebe vážně trefí.“ V ruce má mobilní telefon, do kterého byla po celou dobu zahleděná, a dodává naštvaným hlasem: ,,Chci po tobě jen půl minuty, abych to mohla dopsat, je to moc?“

Chlapec absolutně nechápe, co maminka říká, sklopí hlavu a pokračuje v chůzi. Maminka stále vysvětluje, co po něm žádá. Já sama jsem seděla jako opařená, jelikož jsem se dokázala vcítit do situace toho chlapce a sdílet ty samé otázky, které rodiče často rádi označují jako období otázek PROČ?

Otázky proč

Proč křičí, vždyť to byla legrace?
Co jsem udělal?
Co je půlminuta?

Absolutně nerozumí tomu, co se odehrálo. Rodič klade důraz na to, aby se to neopakovalo. Teď se sami podívejte, jak vidíte svět vy, a podívejte se i dětskýma očima, jak vidí svět oni? Vidíte stejné nebezpečí? Rozumíte všemu, co sami říkáte? Dává vám smysl vše, co vyřknete?

Odpovězte si v klidu na tyto otázky a zkuste to vidět jako já. Děti jsou jen vaší kopií, tak, jak se chovají děti, tak se chováte i vy, jen to momentálně vnímáte jinak. Pokud tedy toužíte po tom, abyste svému dítěti rozuměli a ono rozumělo vám, je důležité s ním hlavně komunikovat. Prožívat své pocity navzájem. Zkoušet nové věci, které vám dosud připadaly nesmyslné, ale nikdy jste je nevyzkoušeli.

Vše je pouze na vás

Můžete sedět a oddávat se dále svým výmluvám, ale oddalováním plánů a cílů zůstanete stále na místě. Vše zůstane ve starých kolejích. Budou se vám opakovat stále ty samé situace. Pokud nezměníte své myšlení a nepodíváte se na svět dětskýma očima, neuvidíte ten obrovský strach, co vás ovládá.

Vyřaďte ze slovníku slova: „NEVÍM, NEJDE, NEUMÍM, NEMŮŽU, NA TO UŽ JE POZDĚ“ a nahraďte je jinými. Doplňte si sami vhodná slova, která vám budou dávat smysl, dodávat vám energii a pomůžou vám opět nalézt prožitky z dětství. Věřte svým dětem o trochu více, než jim důvěřujete teď. Vám děti důvěřují na 100%, oplaťte jim stejnou hodnotou.