Mé druhé těhotenství aneb jak odpočíváme a přitom si hrajeme?

Mé druhé těhotenství aneb jak odpočíváme a přitom si hrajeme?
Lucie Haková
Napsala Lucie Haková

Každý někdy potřebuje odpočívat. Ať jste nemocní, unavení a nebo těhotní jako já. Ne každý den máte elán a chuť s dítětem blbnout a skotačit. Trávit hodiny venku. Jediné, co byste opravdu chtěli, je klid a postel.

Já jsem první týdny v těhotenství neměla elánu nazbyt a nyní vnímám, jak kvůli tomu syn “trpěl”.

„Ondrášku, nech maminku odpočívat. Ondrášku, za chvíli si budeme hrát, ano?“  Druhý den se to však opakovalo. „Ondrášku dnes ne, mamince není dobře. Co kdybychom si pustili pohádku?“ Jedna věc je, že syn byl samozřejmě znuděný a nevybitý a druhá, že i přesto, to bylo pravdivé a já se necítila dobře, bylo mi ho moc líto. Takhle to dál nejde. Musela jsem najít řešení, jak uspokojit potřeby syna a zároveň si dopřát odpočinek.

Válíme se u televize

První variantou je samozřejmě pohádka, dítě posadíte před televizi a vy ležíte, podřimujete a máte o starost méně. Jak jednoduché. Má to ale háček nejen, že tohle není moc výchovné, ale zároveň to dítě (alespoň moje) nevydrží celý den. Nechat dítě celý den před televizí, i kdyby to vydrželo je od rodičů zcela sobecké. Dítě potřebuje nějakou činnost, hru nebo aktivitu, která mu pomůže něco rozvíjet. Dny, kdy bude chtít jen celý den ležet v posteli a nic nedělat přijdou, ale později.

Kdy a co si pouštíme?

Pohádky si pouštíme nejčastěji ráno. Syn je na to částečně zvyklý. Ještě v pyžamu ho posadím do křesla, přikryji a pustím pohádku, já si lehnu na gauč a odpočívám. V těhotenství jsem začala velmi špatně spát a většinou pohádky pouštíme také večer, to se koukáme celá rodina. Syn si nejvíce oblíbil Prásátko Pepinu, Krtečka a Burákovi povídačky. Společně moc rádi koukáme na pohádku Zpívej, Madagaskar a Zootropolis.

Hraní společenských her

Dalším, po čem hodně sahám, když potřebuji odpočívat, jsou stolní hry. Nejčastěji pexeso, ale to syna moc nebaví, jen asi 2× mě překvapil a krásně spolupracoval. Oba milujeme hru, Moje první hra – říkáme ji krteček. Sice tam jsou pohybové úkoly, ale ty velmi rád zastane syn. Takže já jsem natažená na gauči a syn spokojeně hází kostkou a plní úkoly i za mě.

Pokud už máte šikovnější děti v mluvení či starší, tak určitě doporučuji divadélko od Albi nebo kostky Scubes, které pořídíme hned, jak se synovi slovní zásoba navýší. Je to skvělé pro rozvoj fantazie a já už teď vím, že syn jí má velkou.

Čteme si pohádky

Oba knížky milujeme, občas nám stačí, si je jen prohlížet. Nebo se ho ptám, kde je to či ono. Syn má ve zvyku si vždy na několik dní (spíše týdnů) oblíbit jednu knížku, kterou čteme pořád a pořád dokola. Teď jsme se konečně dopracovali ke knížce, kterou dostal k Vánocům.

Poprvé jsme si jí prohlíželi hodinu (pak už jsem to musela utnout a šli jsme spát). Je od nakladatelství Svojka, jejich série Kolem světa. Konkrétně máme “Co se kde děje”. Možná je na to ještě menší, text není zrovna pohádka, ale syna to zaujalo. A to je přeci to hlavní.

Ondrášek otevírá okýnka, já si vymýšlím příběhy, které se při dalším čtení snaží po mně opakovat a především tam jsou úkoly, jako třeba najdi míč, najdi čtyři ještěrky a spoustu dalšího. My se při tom perfektně zabavíme, dokonce i v leže. Určitě máme v plánu si pořídit další díly.

Které knížky máme nejraději?

Určitě je jich spousta, ale jak jsem již zmiňovala, vždy jedna převládá. Má moc rád příběhy medvídka Pú, jsem ráda, že si oblíbil mojí knížku z dětství “Nejmilejší pohádky”. Miluje hasiče a má knížku Hasiče, takže vždy čteme dvě knížky, jednu aktuální a Hasiče. Myslím, že každá knihovnička dítěte, by měla být originální a jedinečná, právě dle zájmů a oblíbených postav malého čtenáře.

Ebook- Jak komunikovat s dětmi

Jak si líně hrajeme?

Líní hraní,to je většinou cokoliv, kdy si můžu lehnout na zem. Takže jezdíme autíčky, stavíme komín nebo lego. Teď si moc oblíbil postavení městečka z dřevěných kostek, které následně spadnou na auto, které musí vyprostit jeho oblíbení hasiči. Na to, že moc nemluví, fantazii má kouzelnou.

Vaříme a popíjíme čaj

Oba jsem si oblíbili kuchyňku, klasickou kuchyňku nemá, ale společně jsme vyrobili z krabice sporák, máme doma krájecí zeleninu, ze které mi dělá polévku a nebo dětské hrnečky, do kterých moc rád vaří čaj a nebo tatínkovi kávu, když se vrátí z práce. Celý den vlastně jen sedím, popíjím a hodnotím imaginární čaj a on mi nosí další a další.

Hrajeme si na doktora

Hrajeme si na doktora

Pokud ještě doma nemáte doktora, tak za mě neváhejte a pořiďte si ho, co nejdříve. Syna to moc baví. Já říkám, jak mi není dobře a syn mě velmi ochotně vyšetřuje. Ovšem musím ho pak vyšetřit na oplátku zase já. Je to vzájemné. Pofoukáme si bolístky, občas si nalepíme náplasti, někdy jích mám více. než bych potřebovala, ale oba jsem šťastní a  to vnímám jako důležité.

Něco tvoříme

Se synem moc rádi tvoříme, ať něco z modelíny nebo z papíru. Teď jsem mu vytiskla pracovní listy poznávání rozdílů, hledání cesty, jsem moc mile překvapena, jak mu to jde. Takže sedím, či ležím a společně listujeme pracovními papíry. Z modelíny vyrábíme cokoliv, co nás napadne.

Líná schovávaná

Vytvořili jsme z ruliček od toaletního papíru dva dalekohledy, aby každý měl svůj. Já pak sedím a dalekohledem hledám, kde je schovaný. Pokud ho nemám v „hledáčku“, tak ho nevidím. Je to skvělá varianta, když potřebujete ležet a vaše dítě miluje hru na schovávanou.

  1. Dalekohledy vytvoříte jednoduše za pomocí ruliček a lepící pásky či lepidla, zabere vám to chvíli společného času, kdy sedíte a tvoříte.
  2. Poté už si s vašim výtvorem jen hrajete a u toho můžete ležet
Pohybové aktivity:

To nejlepší nakonec. Když nemůžete ven, dítě je nemocné, ale přesto mu už chybí pohyb, musíte přijít s nápadem, který ho zaujme, vybije si energii a vy naopak ušetříte tu svoji. Vše se dá dělat, když sedíte či ležíte – dítě si ten pohyb vlastně obstará, ale na začátku budete muset vynaložit trochu úsilí.

Chodíme jako . . .

Tato hra je skvělá, i když se vám příliš nechce aktivně pohybovat. Já synovi vysvětlím nebo ukáži, co má dělat. Sednu si a koukám, jak chodí od jedné strany obýváku ke druhé. Vždy změním pokyn: „Teď choď jako voják, a teď mi ukaž, jak chodí pejsek, had, slon, žabička…“ Co vás napadne. Takto si dáme pár kol.

Opičí dráha

Občas jsem ji doma udělala (nebo venku), ale teď, když syn byl už relativně zdráv, a já pořád nemocná, jsem si na ni vzpomněla. A bylo super pozorovat ho, jak s radostí vybijí svojí energii, když nemůžeme ven. Je jedno, jak máte velký obývák či byt, vždy se najde řešení. Podlézání, přelézání a skoky přes překážky.

Já jsem například mezi křeslo a sedačku natáhla deku, tu musel podlézt hned za ní, jsem srolovala další deku do ruličky a tu musel přeskočit. Za dekou byla na zemi opět deka, kde udělal kotoul. Pak přišel ke mě, já jsem seděla a dal mi pusu. Podlezl konferenční stůl a vrátil se ke gauči, kde přelezl madlo a zase podlézal a přeskakoval.

Je spousta možností, než jen ležet nic nedělat a řvát po dítěti, které se snaží nějak samo zabavit.

O autorce

Lucie Haková

Lucie Haková

Jsem žena, která vždy snila o rodině. Nikdo mi, ale v mé představě neřekl jaká dřina „to“ mateřství je. Nepověděli mi, že mateřská dovolená vůbec není dovolená. A už vůbec mě nenapadlo, že výchova může být tak těžká! Stále se učím být dobrou matkou. Mateřství je to nejtěžší a zároveň nejúžasnější co mě v mém životě potkalo. Své zkušenosti ráda předám dál všem tápajícím maminkám.

Přidat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.