V životě matky nastávají minimálně dvě zásadní chvíle. Narození a odchod dítěte z domova. Stará orientální moudrost říká: „Dítě je hostem v rodině, nic víc a nic méně.“ Úkolem matky je, aby pobyt hosta přinesl pro obě strany krásné chvíle a aby host odešel obohacen o to nejlepší, co mu hostitel mohl poskytnout.
Přirozený koloběh života
Matka by tedy již při narození dítěte, měla být smířena s jeho odchodem v budoucnosti. Měla by to brát jako přirozenou součást koloběhu života. Rodiče by měli na dítě celé jeho dětství působit tak, aby pak bylo v dospělosti samostatné a soběstačné. Aby se dokázalo samo za sebe zodpovídat a aby se přirozeně chtělo ve správný čas osamostatnit.
Bohužel někteří rodiče vykazují ke svým dětem tzv. „opičí lásku“ a nedokáží je nechat zavčas odejít. A protože na dítě působili jako na nesvéprávnou bytost i v dospívání, dítě nemá přirozenou touhu žít si svůj život, najít si vlastní bydlení a založit si svoji rodinu. Často ani nemá pocit, že by to zvládlo, nemá ani tu potřebu se namáhat, když doma je o něj i v pokročilém věku náležitě postaráno.
Pak se někteří rodiče třicátníků i čtyřicátníků paradoxně podivují, jak se to vlastně přihodilo, že jim „dítě“ zůstalo na krku. A nebo někteří rodiče ani nechtějí připustit, že by se dítě osamostatnilo. Oni by si pak totiž museli najít jinou zábavu než jen vychovávat a radit.
„Kolikrát se rodiče obětují pro děti jen proto, aby jim to mohli vyčítat.“ Jiří Žáček
Dítě není majetkem rodičů
Mnoho rodičů bere děti jako svůj majetek. Matka může při porodu nabýt mylného pocitu, že když dítě vyšlo z jejího těla, je její součástí a může tedy o něm doživotně rozhodovat. Děti však nejsou ničí majetek, ani nemají k rodičům žádné emocionální závazky a povinnosti. Zákony sice upravují vyživovací povinnost rodičů k dětem a případně dětí k rodičům, ale úctu a respekt si musí rodiče zasloužit. Ty se vynutit nedají ani právní cestou.
Jak mladistvému pomoci se osamostatnit:
- svěřte mu úměrně věku vlastní povinnosti v domácnosti
- naučte ho obsluhovat jednotlivé spotřebiče
- dejte mu důvěru, že vše zvládne samostatně
- dejte najevo, že se na vás kdykoliv může obrátit o radu
- buďte oporou, ale v pozadí
Čím dítěti zaručeně nepomůžete:
- budete-li za něj vyřizovat záležitosti na úřadech
- budete-li mu shánět samostatné bydlení bez jeho vědomí a spolupráce
- chybu nebo neúspěch využijete jako důvod k ponižování a moralizování
- budete dítěti mluvit do výběru například životního partnera, tj. dopředu ho varovat, aby se náhodou nespálilo
„Rodiče by nikdy neměli zapomínat, že nevychovávají své dítě pro sebe, ale pro život.“ Marie Kyzlinková
Jak dál po osamostatnění dítěte
Podařilo se. Můžete si jako rodiče pogratulovat k úspěšnému vypuštění mláděte do světa. Splnili jste váš pozemský úkol, zplodit dítě a dovést ho k samostatnosti. Není důvod k déletrvající nostalgii a smutku. Život s odchodem dospělého dítěte z vaší domácnosti nekončí. Jen bude jiný.
Je čas oprášit koníčky a sny, které jste měli před dětmi. Znovu začít třeba malovat, cestovat, věnovat se zase více partnerovi či sobě. Vaše děti vás s příchodem nové generace zase budou potřebovat, ale vaše role bude nová. Už nebudete rodiče. Budete prarodiče.
Jaký by měl být ideální prarodič:
- respektující
- nápomocný
- tolerantní
- chápající
Jakého prarodiče nikdo nechce:
- takového, který moralizuje
- takového, který dává nevyžádané rady
- takového, který manipuluje
„Pouto, jež spojuje tvou skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě a radosti vašich životů. Málokdy vyrostou členové jedné rodiny pod jednou střechou.“ Richard Bach
