Každý jsme to někdy zažili. Nedorozumění. Nepochopení. Odsouzeni druhými během naší vzájemné komunikace. Jak pracovat s negativními emocemi? Máme se jim bránit? Máme si je vyčítat?
Přijetí ostatních začíná u přijetí sebe sama
Nikdy nemohu rozumět ostatním, pokud se nevyznám sama v sobě. Pokud se nedokážu mít bezpodmínečně ráda, nemohu milovat ani ostatní. Jednoduše proto, protože to neumím praktikovat.
Stejně tak je důležité umět si odpouštět, protože pak dokážu být tolerantnější i ke všem ostatním lidem.
Snáz chápu, že všechny jejich akce směrem ke mně, nejsou vedené záští a nenávistí. Často právě naopak. Většina lidí se nám nesnaží uškodit, ale v dobré víře pomoci. Jen my to nevidíme, a tím, že do nich projektujeme svoje domněnky o záškodnictví, to ani prohlédnout nemůžeme.
Až se mi zase něco nepovede, já si to odpustím
Trpělivost a toleranci si procvičujte sami na sobě. V situacích, kdy se vám něco nepovede. Netrýzněte se nadávkami, neponižujte se, neutápějte se v beznaději. Připusťte, že omyl či chyba se už stala a přiznejte si ji. Zároveň se utvrďte v tom, že i s chybami se může člověk mít rád.
Příklady z praxe:
- Špatně jsem vyplnila daňové přiznání.
Nesprávná reakce: Já jsem ale hloupá, to se může stát jenom mně. Tolik času ztraceného, já jsem úplně nemožná. Nikdy nic neudělám správně.
Správná reakce: Ano, teď jsem přiznání špatně vyplnila, budu ho muset přepsat. Radost z toho nemám, ale už se stalo a i tak se mám ráda.
- Křičela jsem na svoje milované děti.
Nesprávná reakce: Já jsem ta nejhorší matka na světě. K čemu mi jsou edukační videa, když je stejně neumím použít. Nikdy se to nenaučím. Moje děti mě budou v dospělosti nenávidět.
Správná reakce: Teď jsem tedy pěkně vybuchla. Tenhle spor se mi nepovedlo vyřešit v klidu a efektivně. Zřejmě už jsem dnes hodně unavená a už toho stresu na mě bylo moc. Teď se dětem omluvím, vysvětlím jim, že mám starosti v práci a nechala jsem se unést svoji špatnou náladou, která s nimi vlastně nesouvisí. Příště s dětmi určitě zvládnu komunikovat líp.
Jak se naučit ostatní respektovat?
Nemusíme všechny lidi na zeměkouli milovat. To ani nejde. Vždycky nám někdo bude sympatičtější a názorově bližší. Ale i ty ostatní máme ve svém okolí, rodině, v zaměstnání, jako sousedy v bytovém domě apod a i s nimi musíme v životě vycházet.
Až vás zase někdo vytočí doběla, zkuste si zachovat odstup. Zahoďte vaši domněnku, že vám chce ublížit záměrně. Zkuste se do něj vžít. Proč asi reaguje, tak jak reaguje? Není náhodou unavený, nemocný, duševně labilní?
Třeba prostě neumí problémy řešit v rámci mantinelů efektivní komunikace. Může mít například nízké sebevědomí, proto se snaží ostatní překřičet. Nebo má pocit, že ví všechno líp a že je pravda na jeho straně. Pravda ale není jen jedna správná. Pravdu má každý tu svoji. Tak mu ji neberte, ale v klidu mu předložte tu vaši, s vašimi protiargumenty. Pokud nebudete reagovat útočně, zklidní se i druhá strana.
Důvodů, proč dochází mezi lidmi k neporozumění a napětí, je spousta. Nemusíte se všemi souhlasit, ani oni s vámi. Vždy by však mezi lidmi měl být zachován respekt. Často nás třeba zamrzí, že s námi ostatní nesdílí naše myšlenky, vize a nadšení. O to víc si pak musíme vystačit s naší sebeláskou. Takže si ji neustále pěstujte a nepřetržitě odpouštějte sobě i druhým.
„Vaše odpuštění vás nenutí se vším souhlasit. Bojovník nemůže před nikým sklonit čelo – jinak ztratí ze zřetele obzor svých snů.“ Paulo Coelho
