Jak jsem pochopila hranice ve výchově a nastavila si tu svou?

Lucie Haková
Napsala Lucie Haková

Co jsem se naučila? Co jsem pochopila? Co už vím, že udělám jinak? Je na vás jak se rozhodnete vychovávat své dítě. Já si myslela, že to půjde samo. Nechtěla jsem, aby plakal, vždyť se všude píše, že když dítě pláče máte ho vzít pochovat, zahrnovat láskou, apod.

Syn rostl a pro mě i bylo jednodušší, když něco chce, tak mu to dát. Když začal plakat – tedy si něco “vynucovat” bylo jednodušší mu vyhovět. Měla jsem tak klid. Ale syn dál rostl a začal nám “přerůstat přes hlavu”, už nebylo možné, a ani jsme nechtěli mu ve všem vyhovovat. Zjistila jsem, že hranice jsou důležité! Ale ještě důležitější je jejich dodržování.

Jak se synem komunikujeme teď?

Syn je divoch, je beran každým coulem a musí být po jeho, jinak nastane vztek a hysterie. Scénám, kdy se syn válí po zemi, jsme se bohužel nevyhnuli. Ale zato jsem se naučila a pochopila, že musí mít přísný řád. I kompromis musí mít hranice – jinak to nejde.

Syn potřebuje autoritu. Skutečně vše mu vysvětlujeme. Snažíme se vždy o nějaký kompromis „tohle ti nechci dovolit, ale můžeš si vybrat tady z těchto dvou.“ Naučila jsme se neřídit syna a nerozkazovat mu. Vždy mu dám raději na výběr z toho, co by mohl.

Hranice ve výchově - komunikace a "neústupnost"

Naše komunikace a “neústupnost”

Například chce něco dobrého, tedy třeba čokoládu. „Ondrášku čokoládu jsi už dnes měl (dostává občas 1–2 čtverečky hořké), nechci aby tě bolelo bříško. Pojď, já ti dám jinou dobrotu. Chceš jablíčko nebo ovocnou kapsičku?“

Ebook- Jak komunikovat s dětmi

Ukáži mu ruce a v každé držím něco jiného. Zavrtí hlavou, začne dupat a ukazovat na skříň, kde je čokoláda. „Ondrášku, řekla jsem dnes už ne, pokud máš hlad nebo na něco chuť můžeš si vybrat z toho co mám. Nic jiného nedostaneš, nezlob se.“ Chvíli se ještě vzteká, ale když vidí, že stojím a čekám, až se rozhodne, něco si vždy vybere.

Přitom ještě pár týdnů zpátky jsem mu pro jeho, ale i svůj klid vyhověla. Teď už ne. Musíte si uvědomit, že čokoládou to jen začíná. A kdoví kde to může skončit. Každé dítě je jiné a potřebuje individuální přístup, takže nějaký přesný vzorec, jak máte vychovat své dítě, neexistuje. Můžeme vás jen navést na ten daný směr a ukázat Vám možnosti.

Výchova je jedna velká neznámá. Ale když najdete správný vzorec. Tak se doberete výsledku a váš vztah bude dokonalý.

Hranice ve výchově - Při výchově si musíte uvědomit několik faktů

Při výchově si musíte uvědomit několik faktů:

  1. Když řeknete NE, znamená to ne – už to nemůže vzít zpět a ustoupit. Dítě by mělo vědět, že „NE“, je vaše hranice za kterou nemůže. Proto se snažte toto slovo používat co nejméně (nebo ho nahraďte jiným – třeba „stop, stačí nebo dost“, to často používáme). „Ondrášku stačí, dost!“ A ví, že tohle je jeho konečná. Slovo dost je pro nás hranicí, za kterou už nemůže. Nebojte se v začátcích mu dát najevo či mu něco zakázat, když překročí vámi nastavenou hranici. Dítě se potřebuje naučit, kde je ta hranice a proč jste jí nastavili. Mělo by vědět, že za ní nemůže jít, a že hranici se dodržují z nějakého důvodu. Třeba aby si neublížilo.
  2. Poslední znamená poslední. Poslední pusa před spaním nebyla poslední, bylo jich několik posledních. I tímto si podkopáváte svojí autoritu. Dítě vašemu slovu nemůže věřit, pro něj hranice poslední neexistuje. Tady to platí třeba i s tou čokoládou, či poslední sklouznutí na skluzavce. Poslední by mělo zůstat posledním a dost. I tady chvíli trvalo, než si syn zvykl na poslední pusu či poslední pohlazení koníka a jdeme. Ale až na pár výjimek většinou už poslechne.
  3. Na vztahu je potřeba pracovat – nejen v partnerském, ale právě i ve vztahu rodič a dítě musíte pracovat. Ne každý den je „sluníčkový“ sem tam se ve vašem vztahu k dítěti objeví mráček a záleží jen na vás, jak k němu přistoupíte. Zda se neovládnete a necháte své emoce pracovat. Nebo zkusíte zapracovat nejen na vztahu k vašemu dítěti, ale i na vašich pocitech. Rodič by měl být trpělivý, měl by se umět ovládat a měl by být empatický.

“Nikdy není pozdě na změnu, hranice můžete nastavit v každém věku”

O autorce

Lucie Haková

Lucie Haková

Jsem žena, která vždy snila o rodině. Nikdo mi, ale v mé představě neřekl jaká dřina „to“ mateřství je. Nepověděli mi, že mateřská dovolená vůbec není dovolená. A už vůbec mě nenapadlo, že výchova může být tak těžká! Stále se učím být dobrou matkou. Mateřství je to nejtěžší a zároveň nejúžasnější co mě v mém životě potkalo. Své zkušenosti ráda předám dál všem tápajícím maminkám.

Přidat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.