Soudobý moderní otec se výrazněji angažuje ve výchově svých dětí. Vyměnil roli vůdce za roli partnera. Nebojí se a nepohrdá i tzv. ženskými pracemi. Snaží se být své drahé polovičce nápomocen i při výchově a péči o děti. Samozřejmě ne všichni muži se hrnou ke sporákům a na plavání batolat, ale trend většího zapojení do rodinného života, je poznat. Otcové chodí k porodu, scházejí se s jinými muži při procházkách s kočárky, vodí děti do školy a na kroužky, případně tráví čas při společné sportovní aktivitě.
Jak je důležitá otcovská poporodní péče?
I společnost konečně uznala, že role otce není zanedbatelná a tak vznikl od 1. 2. 2018 institut tzv. otcovské dovolené. Otcovská poporodní péče funguje jako nová dávka z nemocenského pojištění. Otec dítěte má nárok na pobírání 70% redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den, po dobu 7 dní. Nástup na otcovskou dovolenou je možný v období šesti týdnů ode dne narození dítěte.
Na dávku mají nárok zaměstnanci i osoby výdělečně činné, včetně zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, jsou-li nemocensky pojištěni.
Jaký je přínos otce při výchově dcery?
Otec dává své dceři pocit jistoty, sebejistoty a bezpečí. Pocit, že se má o koho opřít. Pokud dívka vyrůstá bez otce, má o sobě pochybnosti a oporu hledá u partnera. Pokud je otec k dceři příliš kritický, taková dívka si nevěří. Necítí se být krásná a hodná lásky. Svou vlastní hodnotu hledá skrze ocenění druhých.
Táta by tedy měl dceři poskytnou bezpodmínečnou lásku a dát jí dostatečně najevo, že je na ni pyšný a že jí důvěřuje. Dcera otci na oplátku poskytne možnost otevřít se své vlastní citlivosti a projevit něžnost.
Když otec přijme svou mužskou roli, která může být o síle, dynamice, akceschopnosti či pragmatičnosti, umožňuje své dceři, aby byla plně ve svém ženství. Ke kterému patří emocionalita a s ní se přirozeně pojí i jistá nestabilita. Otec nemusí dceru chápat, ale musí ji milovat a po tom žena touží, být milována.
Jaký je přínos otce při výchově syna?
Australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel Steve Biddulph říká, že vývoj chlapce probíhá ve třech fázích:
- Od narození do 6 let je období něžnosti a nejdůležitější je matka.
- Od 6 let do 13 let se chlapec učí být mužem, přilne k nejbližšímu muži, chce být s ním, napodobovat ho, učit se od něj. Vliv otce je nepřehlédnutelný. Otec synovi poskytuje úplně jiné zážitky a zkušenosti než mu může nabídnout matka. Muži jsou odvážnější, více riskují. Tátové by si měli na své syny pravidelně udělat čas a zapojit je do aktivit, které je naučí zodpovědnosti a schopnosti spolupracovat ostatními. Ideální v tomto věku jsou týmové sporty.
- Od 14 let se chlapec mění v muže, začíná se odpoutávat, hledat své místo a rodiče ztrácejí svůj vliv. Je to doba, kdy by měl chlapec mít k dispozici mentora – jiného dospělého muže, než je jeho otec, kterého si bude vážit, který mu jako autorita může poradit a provést jej do samostatného života. Vzor musí být teenagerem viděn jako „někdo, kdo je jako já“ nebo „někdo, koho bych mohl napodobit.“ Může to být strýc, děda, rodinný přítel, trenér či vedoucí kroužku. V tomto věku je třeba chlapce učit ohleduplnosti k ostatním a dát jim možnost vyniknout v něčem, v čem jsou dobří.
O tom jak předat synovi pozitivní hodnoty pro život se také dočtete v knize amerického psychologa Jamese Dobsona – Výchova chlapců.
„Každý muž se může stát otcem, ale jen někteří umějí být tatínkem.“ Anne Geddes
