Komunikace je umění vlastní pouze nám lidem. Je to jediný prostředek, jak se můžeme mezi sebou dorozumívat, a proto bychom měli umění komunikace zcela ovládnout. Komunikovat s dospělými je vlastně poměrně jednoduché, protože nám zcela rozumí. Dokáží nejen dekódovat obsah sdělení, ale hlavně ho logicky chápou. U dětí, zejména pak u těch menších, je však v komunikaci často velký problém.
Uvědomte si, že mluvíte s dítětem a přizpůsobte tomu komunikaci. Dítě není dospělé a mnoho věcí nedokáže logicky pochopit.
Děti často nechápou náš obsah sdělení, umí ho sice dekódovat, takže mu po jazykové stránce porozumí, ovšem logicky ho nedokážou zcela pochopit. To bychom měli mít na paměti u menších dětí. Platí pravidlo, že s dítětem musíme komunikovat jako s dítětem, nikoli dospělým. Je to jednoduché, že? Přesto to většina rodičů nedělá, protože komunikace s dětmi je jim naprosto cizí a nechápou podstatu.
Komunikace s dětmi – jak na to?
Především dětem musíme komunikaci přizpůsobit. Děti asi do 10 let nerozumí ironii, stejně tak nerozumí ani složitým větným konstrukcím, ve kterých se nedokáží zorientovat, zároveň nerozumí významu mnoha slov. Děti nemají potřebné znalosti, nemají zkušenosti, ze kterých by vycházely. Proto na ně musíte mluvit přiměřeně jejich věku, používat slova, která běžně znají a používají.
Neznamená to však, že z dětí budete dělat nechápavá nebo hloupá stvoření.
Mluvte srozumitelně a vážně
Je zbytečné používat slova nebo fráze, které vlastně nemyslíte vážně nebo jsou až příliš tvrdá a neohleduplná. Typickým příkladem mohou být fráze, které rodiče často vysloví ve vzteku „Nezlob, nebo uvidíš!“ dalším příkladem je „Nedělej to, ještě to zkazíš.“ nebo třeba „Nemám tě ráda“. Pravděpodobně ani jednu větu nemyslíte vážně, přesto je dětem říkáte. Malé dítě však nechápe, co tím vlastně myslíte.
„Nezlob, nebo uvidíš.“ – malé dítě mnohdy ani neví, že to, co dělá, je „zlobení“. Konec konců vlastně ani nemusí tušit, co slovo „zlobit“ znamená. Zamyslete se nad touto frází detailně a do důsledku, dává vám smysl? Dospělí lidé chápou, že důsledkem může být něco špatného, ale malému dítěti to zkrátka nedojde. Taková věta ho pouze mate.
„Nedělej to, ještě to zkazíš.“ – tato fráze už sice je pro dítě pochopitelná, avšak zcela nevhodná. Jediné, čeho tím docílíte, bude fakt, že vychováte jedince bez zdravého sebevědomí, který se bude bát cokoli dělat, zkoušet nové věci, aby náhodou něco nepokazil.
„Nemám tě ráda.“ – rozzlobené matky často takovou frázi používají. Samozřejmě, že ji nemyslí doslova a své dítě milují, ovšem to dítě nemůže vědět. Dítě musí mít jistotu, že mu budete oporou, že ho skutečně milujete, že za vámi může kdykoli s čímkoli přijít. Takovou větou celou důvěru jen ničíte.
Nenechte se unést emocemi. Jak říká jedno přísloví „Co jsi z úst vypustil, ani párem koní nedostaneš zpět“.
Monologem ničeho nedosáhnete
Jen se zamyslete nad svým dětstvím. Kolikrát jste se ocitli v situaci, kdy vás rodiče o něčem poučovali a vedli svůj sáhodlouhý monolog. Vzpomínáte si? A co jste v této situaci dělali? Samozřejmě, že jste je vlastně ani neposlouchali. A proč by právě vaše dítě mělo být jiné, nežijte v iluzi, že vás bude vnímat, možná se tak bude tvářit, ale to je všechno. Vždyť ani dospělí mnohdy nevnímají dlouhé proslovy jiných.
Ukažte dítěti, že se o něho zajímáte, že vás zajímá jeho názor, že nasloucháte, berte ho jako rovnocenného partnera.
Ukažte, že své dítě skutečně vnímáte. Ale jak dítě vlastně můžete vnímat, když ho nepustíte ke slovu, když stále mluvíte jen vy? Změňte to. Otevřená komunikace se uplatní všude, stejně tak ve vztahu rodiče a dítěte. Nechte potomka, aby se k situaci vyjádřil, ptejte se, zajímejte se o jeho názor, proč danou věc udělal, proč jednal právě tímto způsobem. Jednak uvidíte jeho pohled na věc a zároveň docílíte toho, že vás bude skutečně vnímat.
Odpovědi ano/ne nejsou dialogem
Jestliže se vám nedaří s dítětem smysluplně komunikovat a na vaše otázky odpovídá jen jedním slovem, a to „ano“ či „ne“, zřejmě se s vámi nechce bavit. A pokud s tím něco neuděláte, bude mít představu, že o oboustrannou komunikaci vlastně ani nestojíte. Pokládejte tak otázky, na které musí odpovídat celou větou, u kterých se musí zamýšlet. Opět platí pravidlo: zajímejte se a naslouchejte.
Čtěte: 5 způsobů, jak NE dětem říci jinak
Navíc tím, že budete po dítěti vyžadovat složitější odpovědi, než jen, aby odpovídalo jedním slovem, rozvíjíte jeho schopnosti. Naučí se komunikovat, ale také přemýšlet, jednat pohotově a říkat opravdu to podstatné. I když se to nezdá, dítě rozvíjíte skutečně mnoha způsoby, prakticky při jakékoli každodenní činnosti. Navíc z tohoto vztahu můžete těžit například v pubertě, kdy díky tomu bude oboustranná komunikace snazší, protože bude mít pevný základ.
Pozor na dětské fráze
Stejně jako jsou určitě fráze mezi dospělými, obsahuje podobné klišé také komunikace s dětmi. Většinou jsou to takové odpovědi, které vlastně rodiče nevědomky vyžadují, protože je v určité situaci uklidní. Avšak už se nezamýšlejí nad tím, že jsou to opravdu jen obyčejné fráze, které ani nemusejí myslet vážně. Děti si navykly, že pokud je použijí, dají jim rodiče pokoj, protože je tím uspokojí.
„Ano mami, už to neudělám.“ To je typická fráze, kterou děti používají, když se řeší nepříjemná situace. Vědí, že tím prakticky ukončí rozhovor, protože rodič bude mít pocit, že dosáhl svého, že dítě zcela pochopilo podstatu situace. Musíte si však uvědomit, že podobné fráze často děti říkají právě proto, aby měly klid. Je však otázkou, nakolik a kdy je myslí skutečně doslova, skutečně vážně.
