Puberta je zásadním obdobím pro člověka – pro dítě i jeho okolí, zejména rodiče. Jedná se o období doprovázené fyzickými i psychickými změnami, dítě se mění v dospělého jedince. Právě s těmito změnami je spojena řada obtíží, které musí snést zejména rodič, ovšem věřte, že ani dítě toto období nemá lehké. Za tolik obávané pubertální projevy mohou zejména hormonální změny.
Mnohdy může být v období puberty těžké udržet dobrý vztah s dítětem. Jestliže nejste diplomatický typ, pravděpodobně to pro vás bude velmi obtížné a namáhavé. Často dochází ke vzdoru proti autoritám, a to především rodičovské. S pubertou je spojen nespočet problémů, ovšem přesto byste nikdy neměli mít dítěti toto období za zlé. Musíte si uvědomit, že za většinu svých nálad prakticky ani nemůže.
Co je to vlastně puberta?
Puberta není nic jiného než dospívání, tedy období, kdy se z dítěte stává dospělý jedinec. Proměna je zahájena hormonálními signály z mozku do pohlavních orgánů. Mění se psychické smýšlení jedince a zejména pak prochází četnými změnami jeho tělo, které se přetváří ve fyzicky dospělého člověka schopného se rozmnožovat. Právě tyto signály navíc stimulují růst, proměny mozku, kostí, svalů apod.
Zatímco před obdobím puberty nejsou rozdíly mezi dívkami a chlapci na první pohled příliš patrné, dochází v tomto období k rozvinutí dalších rozdílů, zejména velikosti a tvaru postavy, kompozici a celkové tělesné struktury. Nejvíce je tento proces zřetelný u druhotných pohlavních znaků. Během dospívání se rozlišují tři různé vývojové typy.
- akcelerovaný (zrychlený)
- průměrný (průměrně / středně rychlý)
- retardovaný (zpomalený)
Vývoj a průběh dospívání
Do období puberty přichází dítě zhruba od 11 do 15 let, konec nastává pohlavní dospělostí. S pubertálními změnami se dítě zároveň musí vyrovnat se svým sebeobrazem a sebepojetím. Mění se celkové vnímání sebe samotného a jedinec se zajímá o to, jaký vlastně je, jaké má možnosti a jaké hranice, jak ho vidí jeho okolí.
Postupem času dochází k výrazné potřebě osamostatnit se, s čímž souvisí také konflikt s autoritami. Objevuje se touha svobodně a nezávisle na ostatních naplňovat své zájmy a přání. To se naopak může projevit ve vzdoru proti klasickému školství a docházce. Dospívající se sice chce vzdělávat, má zájem poznávat nové věci a objevovat, jenže zároveň pochybuje o smysluplnosti klasické školy.
Rozvíjí se také schopnost abstraktního myšlení, které děti oproti dospělým postrádají. Všechny změny jsou doprovázeny výraznou emoční a afektivní labilitou – změnami nálad. Zejména proto je tak těžké s puberťáky jednat.
Jak mluvit s puberťákem? Je to jednoduché!
Puberta by samozřejmě mohla být mnohem snazší jak pro dítě, tak pro rodiče, kdyby docházelo ke vzájemné komunikaci. Ovšem právě komunikace je kámen úrazu. Obecně platí pravidlo, že byste puberťáka neměli do komunikace příliš nutit, naopak, počkejte, až si bude chtít povídat sám nebo se pokuste nezávazně zahájit konverzaci na nějaké nenáročné téma.
Pokud vás zajímá, jak s puberťákem mluvit, rozhodně byste ho v komunikaci neměli ponižovat, ani mu kázat – už vůbec ne z pozice autority. Snažte se vystupovat spíše z pozice „kamaráda (rádce)“, nepokládejte konfliktní otázky a naslouchejte. Věřte, že i takový nekonfliktní rozhovor může teenegerovi mnoho dát a pomoci mu utřídit si myšlenky. Možná potom sám přijde, až ho bude něco trápit.
- nenucená konverzace
- neagresivní a nekonfliktní rozhovor
- nekomunikujte z pozice autority
- zajímejte se
- respektujte jeho názory
- neponižujte, nekárejte, nedělejte přednášky
- nechte se občas poučit v oblasti, které nerozumíte
Jestliže se mu budete snažit něco přikazovat, uděláte to nejhorší, co můžete. V období puberty příkazy většinou nefungují, protože dospívající bude vzdorovat za každou cenu, nebude uznávat vaši rodičovskou autoritu a dojde ke konfliktům – většinou naprosto zbytečným. To platí také v situacích, kdy váš potomek něco provede. Nebuďte agresivní ani příliš autoritativní. Snažte se pochopit důvod jeho činu.
Jak zvládat problémové situace?
Představte si, že se dozvíte, že vaše dítěte začalo v období dospívání kouřit. Jedná se o poměrně reálnou možnost, která se může stát. Mnoho teenegerů podlehne tlaku svých vrstevníků a cigaretu minimálně jednou vyzkouší. V některých případech pak začnou kouřit také – zvláště z důvodu udržení určité pózy v partě svých kamarádů. Jak byste v takovém případě reagovali?
Rozhodně se nedopouštějte agresivních scén, tím ničemu nepomůžete. Nesnažte se násilím donutit dítě přestat kouřit, tím celou situace radikálně zhoršíte. Navíc přijdete o veškerou důvěru a potomek se vám případně nesvěří s mnohem horším problémem, který by bylo třeba akutně řešit. Projevte svůj nesouhlas, ale nenásilně a bez zbytečných emočních scén.
O kouření s dítětem vždy mluvte
Můžete si s puberťákem promluvit o dopadech kouření na zdraví. Sedněte si v klidu a celou situaci nekonfliktně proberte, snažte se dítě pochopit, vcítit se do jeho situace. Zjistěte, proč vaše dítě začalo kouřit, potom bude daleko snazší mu to rozmluvit. Studie dokázaly, že zabírají také ukázky kuřáckých plic a jiných obrázků zobrazujících následky kouření.
Zkrátka zdůrazněte dopady kouření na lidské zdraví. Zvláště u dívek můžete zmínit problémy s pletí a zápach. Najděte si záminku, proč je ve vlastním zájmu dítěte přestat kouřit. Potom bude vše jednodušší. V neposlední řadě je třeba doplnit, že pokud je vaše domácnost kuřácká, velmi pravděpodobně kladného efektu nedosáhnete – jistě znáte rčení „káže vodu a pije víno“. Vaše vyjednávací pozice bude daleko horší, ovšem i tak se pokuste dítěti kouření rozmluvit.
