Snad každý rodič svému dítěti někdy zalhal. Ano, víme, že se lhát nemá, vždyť dětem to omíláme neustále. Nicméně stane se, že někdy prostě „uklouzneme“ a zalžeme. Je lež velký a vážný problém?
Dětem lžeme z mnoha důvodů – z únavy, zoufalství, stresu, pohodlnosti, studu, strachu, nebo i v touze dítě chránit. Stane se však, že zpětně se cítíme provinile a slibujeme si, že se to už nestane. Druhý den však bez mrknutí oka řekneme další nepravdu, jakoby se nechumelilo. Ano, pochopili jste to správně. Mnoho lidí vypouští z pusy jednu lež za druhou a ani si to neuvědomuje. Tito lidé většinou svým lžím sami věří.
Je malá a nevinná lež opravdu tak velký problém? ANO je! Prostě a jednoduše se nelže, už z principu.
Chceme, aby dítě říkalo pravdu, nebálo se nám říci, že je v průšvihu a podobně, ale děláme pro to něco? Lež však má krátké nohy a pravda se vždy ukáže. Dítě pak na pravdu může narazit opravdu nedobrým způsobem. Nebo se může dozvědět jen část pravdy a v takové chvíli je cokoliv vysvětlovat opravdu těžké.
V takovýchto chvílích dítě v rodiče ztrácí důvěru, a to rodiče nechtějí. Nicméně čas od času si prostě nedokážeme pomoci, či nevíme, jak se z dané situace dostat, a jednoduše zalžeme. Pojďme se podívat na šest nejčastějších lží, které rodiče vypouští z pusy a rady, jak se takovým lžím včas vyhnout.
LEŽ ,, Ne, v puse čokoládu rozhodně nemám.“
Tohle často bývá lež ze špatného svědomí. Dítě vás přichytne při špatnosti a vy tak přecházíte do sebeobrany a řeknete to, co vás napadne jako první. Občas takováto lež, která z vašich úst vypadne, dokáže sladkou chuť čokolády změnit na hořkou. V této chvíli obvykle lžeme kvůli tomu, že nechceme, aby nás dítě chytlo při činu, ale také proto, že když řekneme pravdu, zkomplikujeme si tím tak trošku život.
- Když přiznáte, že jste si večer dali čokoládu, jak to vysvětlíte dítěti, že ono by nemělo čokoládu večer jíst?
Co dělat?
Dítěti jednoduše řekněte, že jste na čokoládu měli chuť, že víte, že by se to nemělo a ono by si také rádo dalo. Nicméně má ale vyčištěné zuby, ale vy máte nápad. Ke svačině mu přibalíte dva kousky a ono si na ní pochutná ve škole. V případě, že je dítě mladší a chodí do školky, může si dát kousek po snídani, třeba cestou do školky.
LEŽ „Ne, ten džus ti nekoupím, nemám s sebou peníze.“
Jde o takzvanou zkratkovou lež. Nechcete dítěti zdlouhavě vysvětlovat, že domů je to pár kroků a vy spěcháte, protože musíte vařit, uklízet, péct, dělat s ním úkoly a podobně. Podobně na tom jsou lži, které z pusy vypouštíte, když odmítáte mít doma psa, protože jste na něj alergičtí, nebo nemůžete do pokojíčku koupit počítač, protože na něj nejsou peníze. Tyto lži mívají obvykle jiný důvod.
- Nechce se vám složitě a komplikovaně vysvětlovat pravý důvod, nebo jednoduše dítěti nemůžete teď něco vysvětlovat?
Co dělat?
Dítěti jasně řekněte, že mu džus nekoupíte, protože chcete být doma rychle a tam bude mít možnost se napít. Jakmile tohle řeknete, musíte si za tím stát a k tomu třeba i přetrpět následnou scénu, kterou dítě může udělat. Když však zakážete a potom si uvědomíte, že domů je to dobrá půlhodina a dítě se opravdu může trápit žízní, pak to klidně zpátky vzít můžete.
Opět ale vysvětlete, co vás dovedlo ke změně názoru. Budete-li stále opakovat „Ne, protože jsem prostě řekla“, dovedete dítě snadno ke vzteku a scéně v obchoďáku se nejspíš nevyhnete.
LEŽ „Jéé, to je nejkrásnější obrázek na světě.“
Zde jde o lež láskyplnou, která dítěti udělá radost. Taková lež je asi lží ze všech nejmenší, přesto i zde můžete volit jiná slova. Mluvte jen sami za sebe. Může se stát, že ve škole či výtvarném kroužku se bude učitelce líbit obrázek někoho jiného a dítě může být zmatené. Komu má tedy věřit?
Co dělat?
Dítěti řekněte, že vám se jeho obrázek líbí ze všech obrázků nejvíce. Uspokojíte sebe, dítě a ukážete mu, že jeho práce je pro vás překrásná. Vyhnete se tak případnému velkému zklamání, kdyby obrázek dítěte nebyl vybrán třeba na nějakou soutěž či výstavku.
LEŽ „Maminka Marušky není tlustá.“
Maminka Marušky nemá zrovna míry modelky, přiznejme si to, je tlustá. Dítě prostě řeklo přesně to, co vidí. A vám nezbývá než souhlasit. I přesto však lžete, protože říct v tomto případě pravdu je ze společenského hlediska nepřijatelné. Děti jsou v předškolním věku přímé a asertivní, říkají to, co si myslí. Nastane-li takováto situace, pak dítěti vysvětlete, že by podobné řeči mohly druhé lidi mrzet a že někdo ty samé věci může vidět i jinak.
Co dělat?
Řekněte dítěti, že maminka Marušky má pár kilogramů navíc, ale každému se líbí něco jiného. Důležité je to, jestli se cítí dobře. Povídejte si s dítětem o tom, že některá slova mohou jiným ublížit. Vždy, když nastane situace, kdy se dostanete do podobné situace, mluvte o tom s dítětem.
LEŽ „Vydrž, za chvilku to přestane bolet.“
Když se dítěti něco stane, je vyděšené a zoufalé. Bolí ho to, nebo má strach z toho, že se bolest objeví. Naše lež ho má uklidnit a utěšit. To je ale špatně. Dítě potřebuje lásku a pochopení, některým stačí objetí, jiné potřebují pohlazení. Když si „nakopnete malíček“, pomohlo by vám, kdyby někdo říkal, „neboj, za chvilku to přestane bolet“?
Neslibujte dětem nikdy nic, co nemůžete vy sami ovlivnit!
Co dělat?
Řekněte dítěti, že si dokážete představit, jak to bolí, a nabídněte pomoc (objetí, pohlazení). Každé dítě je jiné a každému pomůže něco jiného. Nám velice pomáhá, když po úrazu rozdýcháme pláč a obejmeme se. Zabere to pár minut a vidím, že Domča úrazové situace zvládá opravdu skvěle. Máme domluvu, že když úraz nevidím a on pláče, jen ukazuje, kde to bolí. Jakmile první rekace pláčem opadne, vysvětlí, co se stalo.
LEŽ „Ne, s tatínkem jsme se nepohádali.“
Děti nejsou hloupé a ani hluché. Možná to nechcete přiznat, protože by to dítě nemělo vědět a dospívat tak k závěrům, které nejsou správné. Mohlo by si myslet, že to mezi vámi neklape a že se třeba už nemáte rádi. Vysvětlete proto dítěti, že lidé mají na různé věci různé názory a sem tam se stane, že si je prostě chtějí vysvětlit, a to i zvýšeným hlasem. Občas je takové vyjasnění věcí pro vás důležité.
Co dělat?
Řekněte, že jste se možná ani nepohádali, ale spíše si vysvětlujete určitou věc, na kterou máte každý jiný názor. Samozřejmě vysvětlovat byste si měli věci tak, aby dítě hádky rodičů vnímalo co nejméně. Možná se tváří, že to ani nepostřehlo, ale tak to není. Děti moc dobře slyší, jak po sobě křičíte. Nelžete a ukažte dítěti, že někdy i pro vás dospěláky je těžké se na něčem dohodnout.
Kdy má LEŽ zelenou?
- Jsou-li děti ještě malé a chtějí-li vysvětlit něco choulostivého, řekněte jim jen obecný základ. Například to, že děti nenosí čáp, ale rodí se. Bude-li chtít dítě znát další podrobnosti, pokračujte.
- Je-li okolo hodně lidí. Například otázky ohledně sexu nerozebírejte s dítětem v obchodě či autobuse. Řekněte, že mu to vysvětlíte doma.
- Věříte-li ve věci, které není možno si ověřit, například když věříte v Boha. Pro vás to pravda je, pro další lidi není. Na tohle si dítě musí přijít časem samo.
Zakázané lži
Jsou to takové, které mívají dlouhodobý dosah. Takové lži jsou často ohledně různých vztahů.
SMRT – Je jedno, jestli je to smrt zvířecího miláčka nebo někoho blízkého. V žádném případě dítě neutěšujte tím, že dědeček odešel na dlouhou cestu. Řeknete-li pravdu, uleví se vám i dítěti, můžete se tak vzájemně v těžkých chvílích podpořit.
Krize ve vztahu, potažmo rozvod – Tatínek odjel za prací, odjel na dlouho pryč. Dítě není hloupé, vycítí, že se mezi rodiči něco děje. Slyší, když se hádáte, a když to před ním popřete, může nabýt dojmu, že je neberete vážně. Uklidněte je a vysvětlete, že to, co se děje mezi maminkou a tatínkem, není jeho vina.
Adopce dítěte – Je-li dítě adoptované, pak by se pravdu mělo dozvědět, a to co možná nejdříve. Může se totiž stát, že nastoupí do školky či školy, kde bude mezi dětmi a nebudete tam s ním vy. A pravdu se může dozvědět od někoho jiného, cizího. Dítě to pak celé může považovat za velkou zradu, které jste se na něm dopustili vy, které tolik miluje.
Vážné onemocnění dítěte – Je-li vaše dítě nemocné, a to opravdu vážně, v žádném případě neslibujte, že mu po pár týdnech v nemocnici bude lépe a všechno bude zase jako předtím. To mu totiž nemůžete na 100% zaručit. Vysvětlete dítěti, co se s ním děje, co všechno na něj čeká, samozřejmě to upravte vzhledem k věku dítěte. Snažte se s ním trávit co možná nejvíce času.
Až 80% dospělých jedinců zalže, a to minimálně jednou za den, a zejména svým blízkým. Zamyslete se nad sebou, lžete také svým dětem a myslíte si, že na to nepřijdou?
