Tisíce rodičů hledají na internetu nějakou pomůcku či návod, jak na dítě. Já už jsem několikrát psala, že návod prostě neexistuje, kdyby ano, už byste o něm věděli. Všechny situace, které vás trápí, za vás nikdo nevyřeší, na řešení vždy musíte přijít vy, nikdo jiný.
Nemusíte ale zoufat. I když je každé dítě originál, existují různé triky a pomůcky, které fungují na všechny a které vám můžou ulehčit život. Jednu univerzální poučku (nebo pomůcku, chcete – li), kterou se doma řídíme, bych vám chtěla dnes nabídnout. Tato pomůcka se dá použít opravdu při každé možné i nemožné situaci a má 90% úspěch. Tuto pomůcku můžete využít nejen pro lepší komunikaci s dětmi, ale také se svým okolím, lidmi v práci, v parku, v obchodě apod.
Má ale jednu malou podmínku, bez které nefunguje, a ta je věřit v to, že ta druhá strana je také člověk a má své starosti a trable, stejně jako vy. Snažte se alespoň na chvíli vžít do role dotyčného. I spoustě dospělým moc pomůže, když nahlas popíšete jejich pocity.
Přestaňte říkat, jak se to dělalo kdysi a jak se to má a nemá dělat teď, ale zaměřte se na potřeby své a svých dětí. Poslouchejte sebe i své dítě a nemějte okamžitě předsudky. Nedávejte hned odpovědi, zkuste to nechat na dítěti. Prostě to vyzkoušejte. Kdy? Nejlépe při první příležitosti, ať je jakákoliv.
Následujících šest bodů vám otevře naprosto jiné dveře do srdce vašeho dítěte a umožní vám začít si plnit to, jak jste si vztah se svým dítětem představovali. V případě, že si budete chtít pomůcku vytisknout, napište nám e-mail a my vám soubor k vytisknutí zašleme.
POMŮCKA PRO RODIČE
1) VŽDY DÍTĚ VYSLECHNI!
Dej dítěti prostor k vyjádření se a nikdy nezasahuj. Vyslechni si dítě v každé situaci a věř mu.
2) SVÉMU DÍTĚTI DŮVĚŘUJ!
Ne vždy dítě lže. Pokud ale víš, že lže, nejspíš se to naučilo od tebe a řešit to musíš i u sebe.
3) NIKDY DÍTĚ NEODSUZUJ!
Možná se ti jeho slova a řešení situace zdají nesmyslná a nereálná, ale pro dítě je vše nové a neznámé. Neodsuzuj ho jen proto, že ty znáš „výsledek“, ale dej mu šanci věc poznat a pochopit její smysl nebo účel.
4) UKAŽ DÍTĚTI, ŽE MÁŠ PRO NĚJ POCHOPENÍ!
Vždy se snaž situaci svého dítěte pochopit, ať je jeho problém či žádost jakákoliv. I když se jedná o maličkost, dítě to vnímá jinak, než ty teď.
5) UKAŽ DÍTĚTI SVŮJ POHLED A NÁZOR!
Ten ale nikdy nevnucuj, pouze dítěti ukaž, jak to vidíš a cítíš ty, a navrhni, jak bys problém řešil/a.
6) POMOZ DÍTĚTI NALÉZT ŘEŠENÍ!
POZOR: nehledej řešení za něj a bez něj, ale pouze mu buď oporou a pomoz mu při hledání řešení. Buď u toho jako přítel, a ne jako ten chytřejší.
dobrý den, pročetl jsem několik Vašich článků a musím říct, že člověku dokáží opravdu otevřít oči a ukázat, že to jde i jinak, nežli zná ze svého okolí, potažmo „staré školy“.
měl bych na Vás tedy dotaz ohledně nešvaru, který nás trápí. našemu synovi je nyní 17měsíců. jí v židličce a vlastně skoro sám. ale nemůžeme ho zbavit házení jídla na zem. v průběhu jídla vezme sousto z tácu nebo z pusy a hodí ho na zem. následuje naše debata o tom, že jídlo patří do pusy nebo na tác, případně, že ho má dát nám, vše odkýve. ze začátku jsme se snažili vyvarovat formulaci věci „nepatří na zem“, aby tam ta možnost vůbec nebyla a anobyla tam ani negace… následně sousto podáme zpět na tác, kde ho sní a pokračujeme v jídle bez problému! podobně je tomu s hračkami, které občas vezme a hodí se šibalským úsměvem nebo nám s manželkou uštědří několik políčků, ale následně si sám vynadá, že se to nemá…
Jirko psala jsem Vám e-mail 🙂