13 důležitostí, které vám pomohou zvládat dětské záchvaty vzteku

13 důležitostí, které vám pomohou zvládat dětské záchvaty vzteku

Vztek a agrese u dětí pramení vždy u rodičů nebo blízkého okolí dítěte. Klidný a vyrovnaný člověk, nemá problémy se záchvaty vzteku u dětí a to většinou proto, že se tento způsob nemohlo dítě od rodiče naučit. Dětský mozek situace chápe zcela jinak než mozek dospělého. Dítě ještě nevnímá důsledky. V jeho hlavě se nepromítají domněnky ani předsudky.

Nebojí se budoucnosti ani nečerpají z minulosti, zkrátka žijí tady a teď. Většinou to co na ně v zápalu vzteku chrlíme, si stejně nezapamatují a ve většině případů tomu ani nerozumí.

1. Vyhněte se slovům Ne, přestaň a podobným

To je jeden z nejlepších způsobů, jak záchvat vzteku zastavit. Může to možná být těžké, ale jde o to nejzákladnější pravidlo. Je důležité se naučit zacházet se záchvaty vašeho dítěte, jak už jsme si rozebírali v 1. díle magazínu, dítě při záchvatu vzteku podpořit a ne naštvat ještě víc.Neznamená to ovšem to, že na vše musíte kývnout, jen jednoduše zkuste vynechat negativní slova.

Ty totiž mohou v dítěti vyvolat pocity porážky a dítě se cítí bezmocné. S dítětem, během jeho záchvatu, nemusíte jen bojovat o moc. Zkuste být trošku méně autoritativní. Při jednání vyzkoušejte být jemnější. Zkuste říci „Nechci, ti to teď dovolit, protože…“ než říct „Ne, nedělej to!“.

2. Analyzujte chování dětí

Vždy je dobré, kdAnalyzujte chováníyž porozumíte emocím vašeho dítěte a jeho potřebám. Snadněji si jej tak nakloníte na svou stranu právě ve chvílích vzteku. U každého dítěte je tomu jinak. Děti bývají rozmrzelé, když mají hlad, když jsou ospalé, když se nudí nebo když cítí, že jim rodiče prostě nerozumí.

Zkuste vždycky zasáhnout a udělat určitou změnu ve snaze dítě uklidnit. Možná se vám to nebude dařit hned napoprvé, proto nezapomínejte na to, že dítě potřebuje čas na změnu, takže to nikdy nevzdávejte předem a počítejte s tím, že opakování a čas tomu pomůže nejvíc.

Opakováním nemám namysli, abyste dítěti opakovali, co po něm žádáte, ale abyste to zkusili několika způsoby. Vnímejte na svém dítěti výrazy v obličeji.

3. Udržujte s dětmi oční kontakt

V této chvíli je nutné se dostat na úroveň vašeho dítěte. Jestliže navážete s dítětem oční kontakt, máte větší šanci mít si být jistí, že vás dítě skutečně vnímá. A to je přeci to, co chcete. Nekřičte na své dítě rozkazy. Místo toho se k němu nakloňte, podívejte se mu do očí, mluvte k němu jasným tónem, ale ne příliš přísným a strohým.

Pokud se dítě nevydrží po celou dobu dívat se vám do očí a pohledem uhýbá, pak navazujte kontakt rukou, pohlaďte je během rozhovoru nebo se chytněte za ruce a když uvidíte, že dítě pohledem uhýbá, vždy ruku dítěte trochu více stiskněte. Děti se potřebují naučit navazovat oční kontakt, jedině tak se mohou naučit soustředit se a skutečně umlčet okolní vlivy, které pozornost dítěte ruší.

TIP: Nikdy s dítětem nemluvte s puštěnou televizí nebo rádiem v pozadí, dítě nedokáže toto pozadí nevnímat.

4. Dopřejte dítěti čas

Jestliže se dítě chová nevhodně, pak mu nemůžete říci, aby se takhle okamžitě přestalo chovat. To jej totiž bude svádět k tomu, aby se takhle chovalo znovu a znovu. Dejte mu čas, aby se mohlo soustředit a přejít na jinou činnost. Dalším skvělým nápadem je dát mu opravdu čas, například mu dejte dítěti pět minut, aby přestalo brečet a dělat scény, můžete vyzkoušet například dechové cvičení.

Rozkazy typu: “Okamžitě přestaň!” zaručují, že dítě v činnosti bude ještě chvíli pokračovat. Řekněte mu, že jeho chování je nevhodné, protože jste například v čekárně u lékaře a zde jsou další nemocní lidé, kteří by ocenili klidné čekání. Nemusíte vše vždy zakázat, v mnoha případech opravdu postačí, vysvětlit dítěti, proč je jeho chování nyní nežádoucí.

Buďte trpěliví a klidní, snad každé dítě touží po pozornosti. Vaše dítě pak nebude mít potřebu provozovat své záchvaty, když mu během nich nebudete svou pozornost věnovat také vztekle.

5. Nechte děti se rozhodnout

Děti, pro které jsou záchvaty vzteku nad jejich síly, je tohle dobrý způsob, jak se s nimi vypořádat. Místo přednášky, jak by se mělo chovat, mu dejte na výběr. Zeptejte se ho, co chce, dejte mu možnost volby. Například „Chceš si obléknout pyžamo nebo si jako první vyčistit zuby?“ Necháte mu tak takové malé rozhodnutí a dítě bude cítit, že sílu a moc v rozhodování má také ono. Každé dítě se chce cítit důležité, maličkostmi jim tohle můžeme dopřát, tak proč to neděláme?

6. Vytvářejte z činvytvářejte z činností hryností hry

Existují děti, které mohou záchvaty vzteku provádět v době, kdy dělají něco, co je jejich každodenní činností. Například koupání, čištění zubů, příprava ke spánku a podobně. Udělejte proto z nepříjemných situací situace příjemné.

Do vany můžete dítěti pořídit hračky, zábavné mýdlo aj. Na internetu můžete najít zábavné hry, aby se i rutinní každodenní situace, mohly stát zábavnými. Vysvětlete dítěti, jak je důležité spaní, koupání a čištění zubů a další “denní povinnosti”.

7. Buďte pro své dítě vzorem takovým, jako si přejete od něj

Na tuto radu neexistuje žádná náhrada. Nejlepší způsob je, když dítěti budete sami na sobě ukazovat ten nejlepší příklad chování. Existuje buďte dětem vzoremmnoho situací, které vás mohou zneklidnit a může vás to svádět k běžné reakci křikem.

Buďte ale v klidu. První učitel, od kterého se dítě učí, jsou jeho rodiče. Je důležité, abyste se chovali tak, jak by se mělo chovat vaše dítě.

Ebook- Jak komunikovat s dětmi

Myslete na své chování, alespoň před ním. Když dítě uvidí, že jste spravedliví, bez ohledu na to, s kým hovoříte a v jaké jste situaci, pak vás pravděpodobně bude chtít napodobit.

8. Vyhýbejte se spouštěčům záchvatu vzteku

Snažte se vyhnout potenciálním spouštěčům. Každé dítě má jeden, opravdu stačí, když na něj budete jen myslet. U mladších dětí je to nejčastěji spánek, jídlo a podobně, proto se ujistěte, že jsou potřeby dítěte zajištěny. Starší děti to mají složitější, ale tam je právě možnost uplatnit kouzlo otevřené komunikace mezi rodičem a dítětem. Je důležité, aby dítě cítilo, že za vámi může přijít s čímkoliv a nebude ihned odsouzeno.

Vymyslete také alternativní místo, kde se dítě může vybít, například nějaký zájmový kroužek pro starší děti. Zapomeňte na všechno, co radí brožurky, knížky i tento článek a pouze své dítě jen tak sledujte. Vnímejte u čeho se raduje, co mu nahání hrůzu, co ho rozčiluje apod. Jedině rodič, může svému dítěti porozumět nejlépe, jen je potřeba se o to pokusit spolu s dítětem. I když ještě nemluví, navádí vás svými výrazy, gesty a pláčem k požadované reakci.

Každá máma dokáže rozpoznat, co její dítě potřebuje, musí tomu ale věnovat nějaký čas. Především nemůže očekávat, že na všechno přijde za chvíli, některé AHA momenty, potřebují svůj čas a trpělivost.

9. Nenechte se vyprovokovat ke vzteku

nenechte se vyprovokovatPřijdou chvíle, kdy může být velmi těžké a i nepříjemné snažit se dítě držet pod kontrolou, ať se už děje cokoliv. Během toho se nenechte vytočit, zkuste zachovat klid. Během vzteklého záchvatu buďte v klidu, nevzdávejte se požadavkům dítěte. Zeptejte se ho, jak mu můžete pomoci.

Zaveďte jeho pozornost tím správným směrem. Poproste dítě, ať se uklidní a dejte mu něco na starosti, ať vidí, že má také svou roli a odpovědnost. Čas, který strávíte formováním a vychováváním dítěte, je pro jeho budoucnost.

10. Buďte empatičtí nejen ke svým dětem

Buďte v přístupu k dítěti empatičtí. Když je dítě uprostřed záchvatu, pak mu řekněte, že ho chápete, že něco moc chce, že se budete snažit, aby to vyšlo příště. Ukažte, jak a kdy je to možné. Vyzkoušejte na něj promluvit přezdívkou, kterou pro něj máte, ta na něj může mít větší dopad. Vaše dítě by mělo pochopit, co děláte a vidět, že jeho emoce nezahazujete, ale že se jimi zabýváte.

Děti doslova nesnáší, když jim dospělí říkají NE, nemůžeš, nesmíš, to nedělej, ne nekoupím, přestaň, aj. Naprosto stejně to má i většina dospělých, proto se vždy pokuste pochopit své dítě, nejlépe v každé krizové situaci. Možná vám to pochopení nepřipadá v úvahu, když se snaží vyřvat si hračku v obchoďáku, ale dítě bohužel finanční ani ekonomickou stránku ve svém mozku ještě nemá.

Pro něj se věci prostě objevují jen tak, a to jestli se musely koupit nebo na ně někdo musel šetřit, dítě vážně v úvahu vůbec nebere. Je proto potřeba dítěti vyjádřit pochopení, i když se jedná o dobývání něčeho, s čím zásadně nesouhlasíte. Poté mu můžete vysvětlit, proč to tak máte.

12. Sebehodnocení je velmi důležité

sebehodnocení je důležité

Analyzujte sebe jako rodiče. Udělali jste někde chybu, napadlo vás, jak byste to mohli v budoucnu vyřešit jinak? Má vaše práce a nedostatek času na dítě nějaký vliv? Snažíte se svému dítěti rozumět nebo jen trváte na svých požadavcích? Nezatěžujete dítě moc dlouhými monology?

To také může vysvětlovat určité záchvaty vzteku.

Vaše dítě je vaše odpovědnost, udělejte si na něj čas, vybudujte si s ním spojení a přimějte jej takové jaké je. Budete pro dítě něco jako kotva v moři. Vy jej budete moci automaticky uklidnit a postupně úplně vzteklé záchvaty odbourat.

13. Pomoc v případě potřeby

Rodičovství, to je práce prakticky na celý život. Berte podporu od rodiny, přátel a příbuzných a také od svého partnera. Jste-li pracující máma, pak je dobré si rozdělit práci a domácnost tak, aby vám i vaší rodině v tom bylo dobře. Dítě utváříte v lepšího člověka svou péči a láskou.

Svému dítěti buďte vždy k ruce, ale vždy se také snažte vydržet až do té doby, než si o pomoc samo řekne. Pokud budete mluvit za dítě a automaticky mu pomáhat, budou se vám určité situace opakovat do té doby, než dítě zase trochu nepovyroste. Záchvaty vzteku se u dětí mohou mírnit, anebo naopak s věkem zhoršovat.

Záleží na vašem přístupu k dítěti, na vzteklou reakci nesmíte reagovat také vztekle, musíte být příkladem a snažit se situaci řešit v naprostém klidu.


O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.