„Výchovným“ pohlavkem si autoritu nezískáte!

Děti nás prostě někdy strašně štvou. Asi každý z nás si od rodičů vyslechl „běž, nebo tě roztrhnu vejpůl“ či něco podobného. „Nasekám ti, že si týden nesedneš“ , je také častá rodičovská prupovídka. Někdy, když jsme rozčílení, z nás také vyjde „já tě snad zabiju“.

Co však u těchto slov cítí vaše dítě? Jste jeho vzorem, střed jeho světa, miluje vás a vy mu slibujete takovéto věci. Co musí cítit a prožívat jeho dětská dušička, když vás vidí rozzuřeného, jak se na něj řítíte a pouštíte hrůzu? Dítě v takovouto chvíli cítí nepřekonatelnou hrůzu.

Opravdu chcete, aby vaše dítě cítilo hrůzu? Jestliže nejste zvrácení, devianti či sadisti, pak je jasná odpověď ne. Až 94% rodičů přiznává, že na své dítě už vztáhlo ruku, 70% rodičů své dítě pak trestá pomocí mírných tělesných trestů pravidelně.

Článek: 3 tipy, jak reagovat na vzdor u dětí

A co hůř, 15% své děti trestá nepřiměřeně tvrdě. Dostat na zadek je totiž u nás zakořeněná tradice.

Jak jsou tělesné tresty pro děti účinné?

Jsou tělesné tresty účinné? V tomto ohledu nemají ani odborníci jasno. Když rodiče své dítě plácnou přes ruce, jde často o implus. Chrání je před horkou vodou, před poraněním a podobně. V tuto chvíli je to trest „netrest“, jelikož své dítě automaticky chráníme.

Váš přesvědčovací argument děti do tří let neberou v potaz, takže jsou malinké tělesné tresty v podstatě taková ochrana, i když my víme, že i tohle není potřeba. Důležité ale je po každém plácnutí podat vysvětlení, aby to dítě chápalo.

Článek: Moje zkušenost s kurzem Nevýchova.cz

Musí se poučit, že horká voda pálí, a když sáhne na něco nebezpečného, může mu to ublížit. Samotné plácnutí bez vysvětlení přichází vniveč.

Ti z odborníků, kteří jsou pro občasné výchovné plácnutí, ale varují před pohlavkem a fackou. Ty jsou ponižující. Lepší je plácnutí po zadku. A úplně je vyloučeno trestání s pomocí nástrojů, jako papuče, řemen, vařečka a podobné.

Jaký tělesný trest rozhodně nefunguje?

Věta, že i my jsme v mládí dostali občas na zadek a přežili jsme to, nebo že díky tomu jsme lepší, je tak trochu  pravdivá. Dnes, ale už víme, že by to nebylo vůbec potřeba, kdyby s námi rodiče otevřeně komunikovali s dětmi.

Nutno dodat, že přesvědčit dítě o tom, že my jako rodiče máme pravdu, bychom měli umět jinak, ne jen ponižujícím plácnutím či křikem.

Rodiče, kteří své dítě občas plácnou, také pak uvádí, že jim z toho moc dobře není a litují toho. Mnozí si myslí, že vynecháte-li občasné plácnutí po zadku, z dítěte se automaticky stane rozmazlenec, tohle tvrzení může být pravdivé, pokud dítěti nikdy nic nevysvětlím a neujistím se, že mě vnímalo.

  • Skutečně byste však měli vymyslet, jak to zařídit jinak a ne s pomoci strachu a síly.

Dítě poslouchá dobrovolně jedině tehdy, pokud si jej jako rodiče vážíte. Věřte ale, že bitím toho rozhodně nedosáhnete! Časem dítě pochopí, že plácnutí je pro vás východisko z bezradné situace a jinak si prostě poradit neumíte.

Fyzický trest je dočasné řešení!

Dostane-li dítě na zadek, automaticky se uklidňuje. Jestliže poslouchá, rodiče vyhodnotí, že to zabralo. Jenže to tak úplně není, je to spíš naopak. Podobně, jako když dáte vztekajícímu se dítěti v supermarketu oplatek. Jedná se o dočasné řešení!

Článek: Hyperaktivita, nebo jen „líná nálepka“ rodičů?

Je víc než jisté, že dítě, které se uklidnilo po plácnutí, bude vyvádět co nevidět znovu. Zase mu dáte výchovnou na zadek, protože to přece zabralo, ne? Takto se ale dostanete do kolotoče trestání a neposlouchání.

Fyzické tresty dítě neučí přemýšlet, kde udělalo chybu, jen to ovlivní vnější chování. Chápe to tak, že přestat musí ve chvíli, kdy na ten zadek dostane. Fyzický trest trvá několik vteřin a děti jej častěji přijmou.

Proč? Je to lepší, než třeba zákaz počítače, televize, chození ven s kamarády a podobně. Také si myslí, že když dostanou na zadek, je pak vše v pohodě, protože si s rodiči srovnaly účty.

Jak se dítě cítí a co ho učíte?

Bité dítě se cítí ponížené a ihned poté, co trest dokončíte, začne toužit po pomstě. K tomu se navíc od vás učí, že agresivita a násilí je pro řešení problémů povoleno. Začne vám lhát a to jen proto, aby se vyhnulo výprasku.

Zakoření v něm myšlenka, že pokud udělá něco, co je podle vás špatně, tak dostává automaticky výprask. Trestáte-li dítě často, pak si může osvojit to, že dělá neustále něco špatně. Vyroste z něj nejistý člověk, který neoplývá sebedůvěrou.

Jaký má efekt impulzivní trest?

Tyto tresty rodiče rádi používají na své malé děti. Plesknutí nebo křik po dítěti je automatický a není s ním spojen žádný výchovný ani kladný efekt. Po krátké době jej děti přestávají vnímat, ba co hůř, berou jej za zcela běžný.

Článek: 5 způsobů jak NE dětem říci jinak

Začnou jej také využívat. Když se mu něco nelíbí, někdo mu něco vezme, automaticky jej pleskne také. Impulzivní trestání závisí na náladě rodiče a dítěti, které takto potrestalo kamaráda či někoho v okolí, se to logicky nelíbí.

Někdy dítě dostává „pleskanec“ za úplnou blbost a jindy mu projde něco velkého. Děti, které jsou takto impulzivně trestány, pak poslouchají jen tehdy, jsou-li u toho rodiče, či přesně ví, co je bude čekat. Je-li rodič pryč, pak se nedají zvládnout. Vnitřní kontrolu totiž tyto děti v sobě nemají!

Trestání dítěte v rozčílení…

Je to nejrozšířenější trestání a je škodlivé. Tvoří ve vás i v dětech emoce, které jsou velmi negativní. Dítě pak rodičem opovrhuje. Vidí, jak se v rodiči ztrácí sebekontrola, bojí se tak o svého rodiče a vytrácí se důvěra. Zároveň od vás přebírá, že ve vzteku je možno použít hrubou sílu a nemusí se pak ovládnout. Když to neděláte vy, proč by měl on?

Dlouho se ovládáte, ale pak prostě vybuchnete? U někoho může dokonce i hrozit, že dítě zraníte nebo jej ponížíte. A dítě tak může přijít na to, že to vlastně ono způsobuje vaši frustraci a špatnou náladu.

Rodičem promyšlené trestání

Jsou rodiče, které své dítě trestají promyšleně. Předtím svého potomka varují, že když se bude tak a tak chovat, pak přijde tělesný trest a své varování dodrží. Jde o trestání, které působí malé škody. I tak však má jisté problémy. Můžeme tomu třeba říkat vydírání.

Článek: Malí, velcí, to je jedno,důležitá je komunikace

Tělesný trest je negativní sám o sobě. Je nutno dítě potrestat, ale v klidu. Nesmíte na něj být naštvaní, zlí. I když neudělá to, co jste chtěli, pak totiž trestáte ve vzteku. Není dobrá ani nedůslednost. Dítě nebude spolupracovat chtivě nikdy, když bude cítit, že stále něco dělá pro druhé.

Jak to udělat, abych už nikdy nemusel/a fyzický trest použít?

Proto komunikujte s dítětem a hledejte společná řešení problémů, netravte čas vymýšlením toho nejefektivnějšího trestu, ale běžte za dítětem a jemu povězte, co vás trápí a proč. Samozřejmě si také vyslechněte názor dítěte a poté se dohodněte, jak zařídit to, aby se situace, která vás trápí, už nikdy neopakovala.

TIP: Vyzkoušejte rychlokurz Nevýchovy ZDARMA

rychlokurz nevýchovy zdarma

Kristina Farkasová
Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Podělte se s ostatními:

3 komentáře k “„Výchovným“ pohlavkem si autoritu nezískáte!

  1. Dobrý den, můj 4 letý vnuk se vzteká. Když má pocit, že se mu křivdí – asi. není po jeho. Jako malý sebou lehal na chodník, teď ječí a to doslova. Nevím, jak zareagovat správně. Zkoušela jsem mu ukázat, jak je to ječení a vztekání ošklivé. Chápe, že je to ošklivé. Říká, že už to nebude dělat – ale chyba lávky…..U dcery to neznám. Děkuji

  2. Opravdu se mi líbí tyhle články typu: „Takhle to nedělejte! Takhle je to špatně!“ Sama už jsem své dítě párkrát přes ruku pleskla a nemůžu přijít na nic jiného, co udělat, aby mé 10 měsíční dítě pochopilo, že něco dělat prostě nemůže, protože to je nebezpečné a mohlo by se zranit… vždy se snažím vysvětlovat, ale co mám dělat do té doby, než vůbec bude schopné pochopit to, co mu říkám?

    • Sandro,
      není to o tom, jak píšete. Nikomu nemůžeme dát přesný návod. Musíte se svým dítětem naučit komunikovat a snažit se pochopit signály, které vám dává.
      Více o tom, jak se domluvit s dětmi, které ještě nemluví se můžete dozvědět ve speciální edici Nevýchovy zaměřené na ty nejmenší.

      Kristina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *