„Drž už hubu, ti povídám!“ křičí maminka do kočárku…

„Drž, už hubu, ti povídám!“ křičí maminka do kočárku

Sedím na lavičce v parku a přemýšlím, o čem bych vám napsala, když najednou slyším: „Drž hubu“. Pomyslela jsem si, že nejspíše jde o partnerskou rozepři, ale ženský hlas se blížil a s ním se blížil i bolestný dětský pláč. Maminka tlačila před sebou kočárek a skrze zuby cedila: „Už mlč“„sklapni už“ „kdo to má poslouchat?“  Až nakonec zakřičela „Sakra, tak drž už tu hubu!“ . Maminka vypadala hrozně vyčerpaná a unavená. Ale dává mi únava nebo vyčerpání důvod k tomu, abych svému dítěti sprostě nadávala? Zamyslela jsem se a tady je můj názor.

Nesuďte – říkáme, ale někdy si stejně nemůžeme pomoci.

Vím, že vám neustále píšu, abyste své děti nesoudili, a také se snažím nikoho nesoudit já, jenže mi to v mnoha situacích a poslední dobou prostě nejde. Nemůžu se jen tak dívat a usmívat se na vás, když svému dítěti říkáte hajzle, parchante nebo debile. (Zdá se vám to moc? Tady na Ostravsku je to na hřištích zcela běžné.) Nemůžu se na vás usmát a popřát vám hezký den, vždyť vy, které to děláte, o to ani nestojíte.

Pak jsou tu mámy, co své děti neustále shazují. Ježíš, ty jsi ale blbec, hňup, trotl, kretén, idiot – opravdu?  A co když bych takhle oslovovala vás, kdyby se vám něco nepovedlo, nebo byste něco pokazili? Bylo by to ode mě výchovné? Nejspíše ne, že? Ale dětem to děláme, proč? Vždyť každá jejich chyba je důležitá proto, aby to příště mohly udělat jinak. Proč se na to tak nepodíváme?

Máme právo nadávat svým dětem? – ANO

Těžko se mi to píše, ale bohužel ano, ani dnes neexistují zákony, které by rodičům zakázaly svým dětem sprostě nadávat nebo jim dát jednu „výchovnou“. Ano, nesmí se to přehánět a hlavně to děti nesmí „požalovat“ ve školce nebo škole.  Víte co? Děti se o to stejně podělí, ale učitel s tím bohužel také nic nemůže udělat, pokud to rodiče „nepřehání“. 

Jsme ale lidé, ne? Tak proč se chováme, jako chtěla jsem napsat zvířata, ale nemůžu. Takhle o nich psát totiž nechci, protože zvířata se o své mladé starají s láskou a péčí. Proč se neumíme také ovládnout, je to tím, že jsme byli bití taky? Možná ano, že? Můžu být naštvaná, můžu mít vztek. To je pocit, který mé tělo také k životu potřebuje, ale co se naučit ovládat se a vážit slova?

Nadáváte svým dětem, že jsou hloupé, neschopné, že jsou to malí spratci, co všechno jen zničí, ale když někdo něco podobného řekne vám, určitě vám to sebevědomí nezvýší, že? Zkuste se nad sebou zamyslet, „ti malí hloupí“ jsou totiž na světě jen chvíli a nestihli si ještě všechno prožít a naučit se.

Ty si myslíš, že tě nikdo neslyší, ale mým uším nemůžeš poručit, aby neslyšeli!

Ty si myslíš, že tě nikdo neslyší, ale mým uším nemůžeš poručit, aby neslyšely!

Možná taky, když svým dětem takto nadáváte a urážíte je, si myslíte, že vás nikdo neslyší. Možná si myslíte, že stěny v bytě jsou tak silné, že nejde slyšet, jak zuříte a třískáte své dítě hlava nehlava. Možná jsou vám ostatní jedno, ale to pořád nemění nic na tom, že to jejich uši slyší.

A možná je to jedno, každý by se měl starat jen sám o sebe a žít si po svém. Ale existují přece nějaké zásady lidského chování, ne? Žijeme všichni na stejné planetě a mohli bychom se k sobě chovat s úctou a láskou, co říkáte? Nebylo by nám tady lépe?

Vánoce, Nevýchova, Dárkový poukaz

Proč si to nenechám pro sebe a rozčiluji vás tímto článkem?

Nepíšu tento článek proto, abych vyvolala diskuzi o správném a špatném jednání nebo dobrých a špatných rodičích. Píšu to proto, že si spousta z vás myslí, že jinak to stejně nejde. Spousta z vás je tak  uzavřená svými přesvědčeními, že nevidí možnosti a způsoby, jak pracovat se svým životem.

Dlouho jsem si tyto myšlenky nechávala pro sebe, protože jsem netušila, jak rozsáhlý tento starý způsob výchovy je. Ale když vezmu v potaz to, že agresivní matku vídám naprosto stejně často, jako agresivní dítě, pak mě to tíží ještě víc. Zamyslete se prosím nad svým jednáním dříve, než tak učiníte. Staré přísloví „Káže vodu, pije víno“ vystihuje celou problematiku výchovy.

I vy můžete žít tak, jak chcete a může se vám dít to, co si přejete

Určitě si teď říkáte, že jsem vystřihla úryvek jako z reklamy, jenže ono je to ve skutečnosti pravda. Vaše děti se chovají přesně tak, jací jsou jejich rodiče. To už jste nejspíš taky mockrát slyšeli, tak já vám to zkusím vysvětlit, jak to vidím já.

Já jsem žena a jsem také máma, ale mám svou představu o životě. Mám své prožitky a mám také své bolístky, ale určuji si sama, kam až mé jednání může zajít. Ať hovořím s dítětem nebo dospělým, jednám s úctou a respektem – ano, s respektem i k dítěti a jeho potřebám.

Možná jsem pro mnohé naivní nebo jiná, ale vyzkoušeli jste to někdy vůbec vy? Kolik z vás rodičů chce, aby vás vaše děti poslouchaly? Já si troufám, tvrdit, že ruku by zvedlo 90% z vás. Jenže, zkusme položit další otázku. Kolik z vás bere starosti a potřeby svého dítěte se stejnou váhou, kterou od dítěte požaduje?

Odpovězte si na otázky a napište mi do komentáře, co si o tom myslíte vy. Jestli chcete něco změnit se svými dětmi, pak musíte začít u sebe.

Otázka a odpověď na závěr

Otázka: Když mluvím sprostě já, manžel i starší syn, je možné, abychom to čtyřletého Kubu odnaučili?

Odpověď: Ne, je to jako byste chtěla odnaučit dítě říkat cokoliv jiného, například „dobrý den“.  Pokud si přejete, aby váš syn nemluvil sprostě, pak se budete muset naučit nemluvit sprostě taky a začít brát taková slova jako urážlivá a ubližující. Jedině tak můžete docílit toho, že váš syn bude později sprostá slova používat s rozvahou.

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

3 komentáře

  • Dobrý de máte to hesky napsané a je to naprostá pravda ale vím i důvod proč rodiče křičí na své děti není třeba tím že by neposlouchali ale tím že mají starosti finanční dam př. Rodiče třeba mluví o tom jak vše vyřešit a dítě do toho něco požaduje a rodič je zrozna vstekli tak bohužel dítě seřve bohužel no já tu situaci znám a také sem párkrát servala dítě právě v kulí tomuhle ale uvědomila sem si to a omluvila se a také mám manžela který je vulgární bohužel i na děti vždycky se sním v kulí tomu pohadam aš vysvětlují že snimi nemůže tak mluvit bohužel mě nechápe a dělá to furt moc mě to mrzí ale už několik let sem ho to neodnaucila já sama vulgární slova nemám ráda a naštěstí mám syna výchovného tak že ví že to říkat nesmí nebo je k dětem strašně negativní neplánuje výlety nebo prozkazci či apod. Nebo nemá zájem podílet se semnnou o normální výchovu dětí myslí si že najíst a mít dítě čistý je pro ně vše ale naučit je něčemu s hrát si nebo cokoliv neumí k něčemu je vést na to jsem sama sem i přísnější ne tím že bych je byla to ne ale ve smyslu že chci aby žních něco bílo jsme Rómové a já nechci aby mi s děti vyrostli další romský no asi víte co myslím mě rodiče od mala k něčemu vedli a byli jsme jiné než ostatní rómské děti chci aby děti byli vzdělané slušné rozumíte a ne aby bílí na pracaku a chodili si pro dávky ale už nemám sílu na to být sama tak vám píšu dlouhý článek a prosím o vaši radu.děkuji Denisa

  • Dobrý den, pravdivý článek:(Taky mě udivilo, když se mě má kamarádka stejně starého děťátka (3 roky)zeptala, zda už má dcerka někdy řekla kur**, pič*, atd.Udiveně jsme na ni hleděla.Doma u nás nepadne asi slovo vole nebo do prd***, natož takto sprosté slova.Vím, že ve školce se tomu určitě nevyhne, když to nějaké dítko přitáhne z domova, ale určitě jí to nebudeme učit doma.Kdyby jsme se takto bavili doma s manželem nebo rodiči, tak by to přece nebylo uctivé ani k nim.

Přidat komentář