Zákazy a omezení k čemu dítě skutečně motivují?

Zákazy a omezení k čemu dítě skutečně motivují?

Jako rodiče se cítíme dost velcí na to, abychom mohli rozdávat úkoly, zákazy a tresty. Naše velikost a léta nám dodávají sebedůvěru a díky tomu, si dovolíme chovat se k dětem autoritativně a trvat na našich požadavcích. Bereme děti jako neznalé a malé, jsme přesvědčeni o tom, že nemohou mít zkušenost, tudíž nejsou schopné nalézt řešení.

Opak je, ale pravdou – děti mnohdy dokáží najít mnohem snazší a logičtější řešení než dospělí. Často mi rodiče pokládají podobnou otázku, takže vám na ni dnes odpovím.

Zákazy a donucení dítěte do činnosti nefungují

„Zakázala jsem mu tablet, mobil a dostal i domácí vězení, nevím, čím jiným bych ho ještě měla motivovat k učení.“

Zakázat můžeme všechno a v emotivním rozpoložení jsme schopni zakázat i to, co by nás nikdy jindy nenapadlo. Když vidíme, že nás naše dítě vůbec neposlouchá nebo že nedělá to, co my chceme, vytasíme na něj zákazy a omezení. V některých domácnostech to může vypadat i takto:

  • „Já ti říkám, že pokud se nezačneš okamžitě učit, tak zapomeň na počítač, mobil, kamarády, aktivitu, televizi, dívat se z okna, číst si.“
  • „Mě vůbec nezajímá, že ta učitelka to neumí vysvětlit, máš dávat pozor a věděl bys to.“

Jako rodiče si myslíme, že tablet, mobil, televize apod. jsou věci pro dítě nezbytné, ale není to jen naše poslední záchrana? Nesnažíme se tím zákazem docílit svého a vzbudit v dítěti chuť pro to, co chceme? Když se na to podíváme z jiného úhlu, můžeme to brát také tak, že své dítě vydíráme.

Ukazujeme dítěti že musí něco udělat proto, aby dostal zpátky to, co má rád. Takže ho učíme, že jednání  „něco za něco“ je v pořádku.

Dítě si na tuhle taktiku zvykne, přijme ji za normální a bude takhle fungovat. Anebo si na ni zvykne a bude vědět, že vy to stejně nedodržíte, takže to budou jen slova, která se budou odsouvat do pozadí. Možná to bude dítě vnímat nějak takto: „Já ti říkám, jestli se nezačneš okamžitě učit, tak zapomeň na bla, bla, bla a bla.“

Pozor! – Taktika „něco za něco“ se vám vrátí a bude to velmi nepříjemné, uvidíte sami.

výchova, děti, maminka, babička, vztahy, webinář, nevýchova

Jak dítě donutit poslouchat bez úplatku a vydírání?

Nejspíše vás zklamu, ale bohužel donutit dítě můžete dělat cokoliv pokud je malé, jakmile zjistí, že občas lžete nebo že nedodržujete, co řeknete, pak už ho nikdy nedonutíte k ničemu. Nutit dítě k čemukoliv je nesmysl a rozhodně to nedoporučuji dělat, vždy se to obrátí proti vám.

Dítě je ochotné spolupracovat, pouze v případě, že vám skutečně rozumí a věří. V případě, že jste rodič, kterému občas ujedou nervy a ve vzteku dítěti zakážete všechno třeba i třikrát do týdne. Nenechávejte to být, vždy jděte a dítěti vysvětlete, že to byl váš vztek.

Nestyďte se a řekněte, že jste byli naštvaní. Případně se omluvte za to, co jste nechtěli říct. Výčitky a domněnky, že si to dítě stejně nebude pamatovat, jsou zbytečné. Je samozřejmě v pořádku, že si to uvědomíte, ale pokud to dítěti také nevysvětlíte, pak jste k tomu došli jen vy sami a dítě si pamatuje už jen tu zlou část.

Dítě potřebuje vědět, že chybami se učíme hledat nová řešení, tak se nesnažme být bezchybní…

Jednejte s dítětem tak jako by se jednalo o kamarádku

Jednejte s dítětem tak jako by se jednalo o kamarádku

  • Neponižujte, neodsuzujte, nekritizujte, ale respektujte jeho názor a momentální úhel pohledu. Komunikujte s ním tak, abyste si byli skutečně jistí, že dítě v jeho odpovědích nijak neovlivňujete. Jak k takovéto komunikaci dojít si můžete přečíst v mém ebooku – „Jak komunikovat s dětmi tak, aby nám skutečně rozuměly?“

Říkejte své požadavky bez povýšení do role chytřejšího

  • Když po dítěti chcete, aby se věnovalo učení, vysvětlete proč to tak je a nestyďte se svěřit s vlastními zkušenostmi. Ukažte dítěti, že mýlit se je lidské a že vaše požadavky jsou pro vás důležité stejně jako požadavky dítěte. Chcete, aby si uklidilo pokoj? Pak dítěti řekněte, že potřebujete vy, aby pokoj byl uklizený, protože vám na pořádku záleží. Ukažte a navádějte dítě, jak se uklízí, co se dělá první, druhé a co poslední. Kam a co dávat/nedávat. Jak přesouvat, odsouvat, zkrátka ho s celým postupem seznamujte.

Když chcete dítěti něco zakázat, dejte tomu smysl

  • Dítě se nemůže poučit a nosit lepší známky, když mu zakážete počítač – ten tohle neovlivní. Vysvětlete proto dítěti, že počítač je výhoda, pomůcka k práci, můžeme si na něm vyhledat informace, můžeme tam také hrát hry, ale hraní her nám vzdělání nepřinese.
  • PS: Pokud je tatínek, maminka nebo sourozenec vášnivý hráč a je jedno jestli je to xbox, počítač nebo mobil, pak je nemožné dítě tomuto návyku ubránit. V případě, že to dítě vidí, nebude mu dávat smysl, proč ono by hrát nemělo. Společně nastavená pravidla a jejich dodržování, tuto problematiku ale vyřešit mohou. Dítě nebude přístroje brát jako tak výjimečné a bude počítat s tím, že má pro hraní vymezený čas.

Nesnažte se být v dětských očích dokonalí rodiče, děti vás tak vidí, každý rodič je v dětských očích jedinečný a dokonalý.

  • Děti nás milují bezpodmínečně a to i s ohledem na to, že občas křičíme nebo jsme nepříjemní.
  • Děti umí velmi snadno a velmi rychle odpouštět, proto se netrapte špatnými pocity, ale naučte se omluvit
  • Dětské objetí je to nejupřímnější objetí, které můžete zažít, nepřipravujte se o něj, jen proto, že máte špatný den.
  • Dětský smích dokáže v člověku vyvolat nepopsatelné pocity štěstí a lásky, užívejte si jej.
  • Dětská mysl vás dokáže vidět jako Princeznu i Krále, užívejte si a věřte dětem vše, co popisují, jejich fantazie se rychle vytrácí. – Podporujte jejich vizualizaci
  • Dětská upřímnost je nejpravdivější, a pokud se s rodiči rozchází, nelže obvykle dítě, ale dospělí. Dítě věci říká přesně tak, jak je vidí a chápe.

Vyzkoušejte to, vždyť nic jiného než fungovat nebo nefungovat to nebude. Tlačit na dítě je zbytečné, dítě se stejně zasekne anebo bude poslouchat pod tlakem. Vždy to ale všechno bude jen dočasné, pokud nezapracujete na svém vlastním nastavení a hranicích.

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

3 komentáře

  • Ve školách se děti opravdu nenaučí jak žít život. Tam se naučí číst, psát a počítat. kdo má více “dáno”, může pokračovat ve vzdělávání, např. pwdagogickém, psychologii atd.
    Jak žít život načerpává z rodiny, nejvíce mu to ukazují a dávají co mohou (co dostali či poznali) rodiče.
    Přeji pohodový večer.

  • Děkuji za tento článek! KŘIČÍM na své děti často, vím že je to špatně, ale ony mě dohánějí k šílenství. Nikdy mě ale nenapadlo se jim omluvit, donutila jste mě přemýšlet Děkuji mockrát. Hela

    • Kamarádce nebo cizímu byste se, ale omluvila že? Je to tak jednoduché a přirozené a stejně to nám rodičům nedochází. Máme zafixováno, že děti jsou prostě děti a nevnímáme spoustu věcí se stejným respektem jako u kohokoliv jiného. Držím palce, ať vás přemýšlení dovede k inspiraci na nová řešení. Hledejte je spolu s dětmi 🙂 K.

Napsat komentář: Helena X Zavřit