Puberta – lže, chytl se party a já se o něj bojím! Jak můžu jako rodič pomoci?

Puberta - lže, chytl se party a já se o něj bojím! Jak můžu jako rodič pomoci?
Autorem Kristina F

Puberta je obdobím života, kdy dělá chyby jak samotné dítě, tak rodiče. Je to zásadní zlom u každého dospívajícího jedince, kterým si musí projít, aby nalezl sám sebe. Rodiče jsou postaveni před nezměnitelnou věc. Jejich hlavním úkolem je jediné – celé období dítěti ulehčit – avšak není to vůbec jednoduché.

S dětmi je často potíž, přestože jsou tím nejcennějším, co ve svém životě máme. Zvláště pak v pubertě začíná kritické období, kdy se z dítěte stává opravdová osobnost, začíná se formovat i vymezovat vůči ostatním, včetně své rodiny. Podstatný rozdíl je v tom, že samotné dítě to takto nevnímá, ale pro rodiče začíná snad nejtěžší období ve výchově potomků. A pokud ho zvládnete překonat s grácií, můžete si být jisti, že po zbytek života budete sklízet ovoce vaší péče.

Dospívání je velmi individuální, období puberty probíhá asi od 11–17 až 20 let života. Klasicky se dělí do tří fází: částečná adolescence (11–13 let), střední puberta (13–17 let) a pozdní puberta (17–20 let). Nejproblematičtější je zlom mezi střední a pozdní pubertou, tedy někdy od 15. do 18. roku dítěte.

V dospívání si dítě klade zejména jednu zásadní otázku „kdo jsem?“ a samozřejmě „kam patřím?“. Snaží se pochopit svou identitu a zařadit se. Řešení takové otázky je chtě nechtě velmi náročné emocionálně a často trvá dlouho, než se jedinec skutečně najde. Puberta je mezníkem jak biologickým, tak psychickým. Dítě najednou s proměnami ztrácí jistoty a nezbývá mu, než je postupně znovu nalézt s nalezením sebe sama.

Puberťák se chytl špatné party

Když se puberťák dostane do špatné party

S hledáním sebe sama přichází nejkritičtější období. Často se stává, že dítě se takzvaně chytne špatné party. Experimentuje samo se sebou, zkouší nové věci – ano, často jsou to cigarety nebo alkohol. Může za to obyčejná zvědavost a samozřejmě vliv party – možná jste slyšeli o davové psychóze. Zatímco jedinec jako takový by možná nic z toho nezkusil, vlivem party podlehne daleko snáz. Ve většině případů ale ví, kde je hranice, určitá mez, za kterou už jít nemůže.

Dospívající sám o sobě nevnímá, že se dostal do špatného prostředí. Parta mu dává možnost realizace, možnost najít sám sebe – a často velmi rychle pozná, že to není správná cesta. Získá ale cennou zkušenost, která mu pomůže rychleji se najít.

Neberte si to osobně, mnoho rodičů má v tomto období dojem, že ve výchově selhalo. To však není pravda, je to zcela iracionální pocit. Neselhali jste, a je zcela přirozené, že dítě nemůžete mít pod kontrolou stále – v takovém případě by navíc všechno mohlo být ještě horší. Stejně tak nic nevyčítejte svému dítěti. Vzpomeňte si na svou pubertu. Snažte se dítě pochopit, vcítit se do jeho situace, buďte empatičtí.

„Hudební trička a lidi od muziky nikoho nezabíjejí. Zabíjí špatná výchova. Pokud chce někdo vinit umění, tak proč teda čtou děti ve škole Romea a Julii? Je to příběh o dětech, kde se navzájem zabíjejí z jednoho zásadního důvodu: jejich rodiče je nechtěli pochopit.“ – Marilyn Manson

Zákazy a tresty vůbec nic nevyřeší!

S přicházející pubertou a během ní dochází často k mnoha neshodám, ke zhoršení ve škole, celkové odloučenosti a hlavně k nepřiměřenému chování, a to z obou stran – především dítěte, ale i rodičů. Rodiče se často snaží situaci řešit zákazy a tresty, jenže si neuvědomují, že tím se nic nevyřeší, naopak to mnohdy situaci ještě více vyostří.

Chvíli se zamyslete a v myšlenkách se vraťte do své puberty. Prospěl vám někdy nějaký zákaz či trest? Zřejmě ne. Teď si představte, kdyby s vámi rodiče otevřeně a nenásilně komunikovali. Vyřešilo by to mnohem více problémů daleko rychleji, že ano?

 

TIP: Jak můžete s dítětem zkusit komunikovat v období puberty, se dozvíte v článku Puberta aneb s dítětem není řeč, je na zabití! Poskytne vám mnoho cenných rad.

Zkuste tak přistupovat ke svým dětem. Ano, spousta rodičů má stále více povinností, zajistit rodinu znamená spoustu práce, takže potom nezbývá energie ani čas,  a zvlášť ne nálada řešit problémy. Ale překonejte se. Raději se dříve, než dítěti něco zakážete, zajímejte o příčiny problému. Komunikace je totiž základem dobrého vztahu.

Komunikujte nenásilně, netlačte na dítě, snažte se být více přáteli než rodiči nebo rádci. Komunikace s puberťákem není jednoduchá, ale vždy se vyplatí.

Změna přístupu rodiče je velmi důležitá

Čím dříve změníte svůj přístup, tím lépe

Komunikovat s dítětem není vůbec jednoduché. Dítě je bytost, která potřebuje, abyste jí naslouchali, zajímali se o ni, a to už od dětství, a také v pubertě – vlastně po celý život, vždy to bude váš potomek a určité pouto mezi vámi bude napořád. Správná komunikace s dítětem vám otevře větší možnosti právě v pubertě, kdy k vám bude mít dítě mnohem otevřenější vztah, ze kterého můžete těžit a na jehož základech můžete stavět. Pomůže vám lépe překonat toto dynamické a náročné období plné změn.

TIP: Pokud vás zajímá, jak s dítětem komunikovat, přečtěte si, článek Odhalte tajemství umění komunikace s dětmi, ukáže vám, v čem možná nevědomky chybujete.

Příklad vydá nad tisíce slov

Naše čtenářka Petra se nám svěřila s vlastní zkušeností, kterou si důkladně rozebereme k pochopení celé problematiky.

„V mládí jsem lhala, protože to byl jediný důvod klidné komunikace s rodičem, když jsem řekla pravdu, byli naštvaní, odmítali mě, nesnažili se mě pochopit, jen pořád opakovali vlastní zkušenosti a nezapomněli nikdy na to, jak to dělali oni.“ Petra, 34 let

Na tomto příkladu můžeme jasně vidět to, o čem jste se dočetli v článku – odmítání a naprosté nenaslouchání ze strany rodičů. Možná až jakési odsouzení. Rodiče se nesnažili Petru pochopit a ona později raději lhala, neříkala rodičům pravdu, aby se vyhnula konfliktům. Říci pravdu bylo jen na obtíž. Nikdy proto své dítě neodsuzujte a nesuďte, ničeho tím nedosáhnete a celou situaci jen zhoršíte.

Později se Petřiny rodiče snažili situaci řešit různými zákazy. Například 14 dní bez televize. To ale Petře vůbec nevadilo, televize pro ni nebyla ničím, co by jí v životě chybělo. Nakonec to došlo tak daleko, že dostávala zákaz chodit ven s kamarády. Zvykla si na to, vždyť člověk si zvykne na mnoho věcí. To je jasným důkazem, že zákaz a trest sice dítěti možná znepříjemní život, ale nic nevyřeší.

V čem udělali Petřiny rodiče chybu? Zamyslete se nad tím, jak by se celá situace dala vyřešit lépe a účinněji. Jak byste celou situaci vyřešili vy? Rozdělte se s námi o své zkušenosti v komentářích.

Přidat komentář

1 Komentář

  • Já se přiznám, že lžu svým rodičům dodnes. Oni proste někdy nedokážou pochopit, že moje rodina je moje rodina a ja si s ní tvořím vlastní pravidla. Snažím se dcery neodsuzovat za jejich reakce nebo názory a když mi to ujede omluvím se. Zjistila jsem, že můžu udělat chybu a nemusím ze ni tak trestat, mužu se omluvit a poučit se. Nutite mě přemýšlet na mym spravanim a za to moc děkuji. Dcery mají 14 a 5 let