Malý tyran aneb pravidla musí být!

malý tyran aneb pravidla musí být
Autorem Kristina F

Vyžaduje neustálou pozornost. Není-li po jeho, začne plakat, házet věcmi o zem, sebou o zem, předvádí výbuchy vzteku. To vše umí předvést malý „tyran“, ze kterého už jste nejspíš naprosto vyčerpaní. Jste-li v obchodě nebo na veřejnosti, tak se za něj stydíte, jak se válí po zemi a hystericky pláče. Máte pocit, že jej nezvládáte?

Váš puberťák neustále tříská dveřmi od pokoje, uráží se a nedá se s ním rozumně mluvit? Je nutné si uvědomit, že všichni děláme chyby a nikdo není dokonalý. Z chyb se poté učíme a to ve všem, i ve výchově dětí. Dost rodičů chybu přizná, ale málokdo se z chyby poučí a snaží se nalézt řešení.

Nevím, jestli je to tím, že jsme český líný národ, jak se o nás říká, a nebo nás, jakožto moderní rodiče, tolik ovládá lenost udělat cokoliv navíc. A není to jen o výchově dětí, ale o celkovém přístupu k životu. Mnozí z nás, kdyby nemuseli, neudělají ani krok navíc. I když by třeba zrovna ten jeden krok mohl znamenat řešení, je přece lehčí říct „to nepůjde“. A víte co? Pokud jste o tom přesvědčeni, tak to opravdu nepůjde. Takto většinou dopadá téměř každý pokus o něco nového. Myšlenka se vám líbí, začnete si s ní pohrávat, ale poté začnete přemýšlet ještě víc a když vidíte, co všechno byste museli udělat, vzdáte to ještě před samým začátkem.

  • Mnohdy si  rodiče neumí přiznat, že zlobivé dítě je jen výsledkem jejich výchovy, v častých případech rodiče dítě raději označí za hyperaktivní a snaží se hledat poruchu ve vývoji.

Děti jsou velmi vnímavé, a jakmile spatří nějakou skulinku, neváhají a ihned jí využijí. Je nutné si jako rodiče umět přiznat chybu a nedovolit dítěti, aby vám přerostlo přes hlavu a stal se z něj malý diktátor, co u vás doma velí. Představím vám 4 styly špatné výchovy, pár rad a možností, jak to zkusit jinak.

Čtěte: 5 způsobů, jak NE dětem říci jinak

1. Moc direktivní výchova

Tedy přísná, bez pochval, pohlazení, objetí, milého slova. Tato výchova je pro dítě velmi nepříjemná a s ní dítěti neukazujete emoce ani své, ani jeho. Neukazujete mu pocity blaženosti, spokojenosti, lásky, dítě se nemůže cítit milováno a v dospělém věku může mít neuvěřitelný problém někomu své city ukázat a vůbec se může s každou reakcí vyrovnávat bez citu.

Dítě většinou od rodiče utíká a najde lásku u cizího. Tohle rodiče za pár let může také dost mrzet. Pravidla jsou základ, to ano, ale chvála, láska, objetí, vlídná slova ani pusa na tvář ještě nikdy nikomu neublížila, ba naopak, projev lásky dodává dětem sebevědomí.

2. Moc liberální výchova

Bez nastavených hranic, důsledků, bez odpovědnosti a s přílišnou volností. Volnost děti potřebují, ale přílišná volnost vám zaručí maximálně dokonalé osamostatnění, kdy o dítě také můžete přijít úplně. Projevený nezájem, žádná pravidla a vaše „Mně je to jedno, je to tvůj život, dělej si, co chceš“ dětem také mnohdy moc nepomáhá, váš projevený nezájem a odsuzování dostává děti do situací, které po čase začínají řešit takzvaně „na tajňačku“.

Děti nepotřebují moc ani málo, potřebují jen pár základních věcí, a ty jsou: pocit důležitosti, lásky, ocenění, bezpečí, důvěru a pomocnou ruku nás, rodičů. Děti milují pravidla a rády je dodržují a v případě, že je nastavíte spolu a předáte jim za určité věci zodpovědnost, budou se cítit důležité a pravidla budou dodržovat s hrdostí.

3. Moc protektivní výchova

Dítě je rodičem až příliš chráněno, není mu dovoleno poznávat svět okolo s nástrahami, které stejně později pozná. Přílišná ochrana dětem velmi škodí, protože ztrácí možnosti okusit i věci, ze kterých se mohou poučit a mnoho také naučit. Samozřejmě musíme uznat za vhodné, kdy, co a až kam může zajít, my jsme dospělí a dokážeme rozeznat, co je a co není vhodné. Například, nedovolíme dítěti pít ze skleněné lahve, protože se už předem bojíme, že ji rozbije.

Uvedu vám příklad: nedovolíme dítěti strkat prsty do zásuvky. To je jasné, bojíme se. Dítě ale strká prsty do zásuvky ustavičně a my jej to nemůžeme odnaučit. Jak to tedy udělat? Prozkoumejte s dětmi odpojenou prodlužovačku, nechejte ji dětem osahat a prohlédnout si ji a u toho můžete povídat, k čemu slouží. Dítě pochopí, že se nejedná o velkou zábavu, bude uspokojen jeho zájem a chuť po poznání a zásuvek už si ani nevšimne.

4. Moc rozporuplná výchova

Rodiče nemají jednotnou výchovu, každý říká a myslí si něco jiného, jeden dovolí, druhý to zakáže. V případě, že se nedokáží rodiče společně dohodnout, je také nemožné umět se dohodnout s dítětem. Dítě pochopí, jak to doma funguje, a časem také bude moc dobře vědět, jak na vás. V případě, že chceme dítě naučit, jak se co dělat má a nebo nemá, musíme vždy stát za jedno anebo si o tom promluvit ještě předtím, než bude mít možnost tuto prohru jednoho z rodičů vidět naživo.

Ano, v rozpadlých rodinách je to mnohdy velmi těžké, ale pro tuto situaci se nachází také řešení. Jednoduše dítěti řekněte, jak to máte vy a jak to má táta, poté nechte na dítěti, jak to přijme, chce to hlavně čas. V případě, že vám dítě věří a cítí se v bezpečí, vybere si správně, nebojte. Také mě napadá otázka, co když to bude jinak?

A dítě to také může vyzkoušet. To je logické, protože když můžou rodiče, proč bych nemohlo i dítě. Tohle dětem nesmíme mít za zlé, protože dítě z rozpadlé rodiny, například ve střídavé péči, je jednoduše zmatené.

2 kroky, jak to zkusit jinak

Chcete předejít tomu, aby se vaše dítě chytalo možnosti prozkoumávat vaše emoce? Pak jej odmalička veďte k pravidlům a zodpovědnosti za své rozhodnutí a činy.

Děti obecně potřebují pravidelnost. Ta v nich vyvolává pocity bezpečí a jistoty. Potřebují vědět, kdy někdo přijde, kdy si může hrát, kdy si půjde vyčistit zuby a podobně. Sami si určitě vzpomínáte na to, jak jste se těšili na výlet či na nějakou návštěvu. Totéž může pociťovat i vaše dítě.

Čtěte: Jak řešit dětský vztek a jak zvládnout již rozjetou scénu?

1. Vytvořte si společně plán

A to na každý den v týdnu a na celý den. Plánujte si ráno, odchod do školky či školy, příchod domů, dobu, kdy si vaše dítě může doma hrát, kdy bude dělat nějaké domácí úkoly, kdy bude mít volno, kdy se bude večeřet, čas na osobní hygienu a samotný spánek.

  • Na každý den si plánujte různé akce, které chcete s dítětem podniknout a navštívit. Plán dejte někam, kde jej může vidět i vaše dítě, aby mohlo mít přehled o tom, co se bude další den dít.

Plán velmi účinně pomůže dítěti orientovat se v čase a také si čas umět rozdělit. Prvňáčci jej velmi ocení, naučí se rozvrhnout si den tak, aby v něm stihli udělat domácí úkoly a naučit se na další den do školy, aby si stihli hrát, ale také si odpočinout. Už nebudete vy ani vaše dítě unaveni.

2. Nastavte si pravidla

Pravidla pro dítě znamenají určité mantinely, jistotu. Jestliže se budu chovat podle pravidel, získám uznání a možná i nějakou odměnu, jestli ne, pak budu potrestán a pokárán. Nejlepším trestem je podle všeho odebrat dítěti výhody.

  • Zcela vyloučeny jsou tresty fyzické a také vyhrožování v psychické formě „Maminka je moc smutná, když lžeš!“

Pravidla netvořte sami a poté je dítěti oznamte, tvořte je společně s vaším dítětem či dětmi najednou. Sepište je na papír a určete, co bude odměna za dodržování a co naopak trestem za nedodržování.

Pro děti jsou rodiče vzorem, proto se i vy snažte dodržovat pravidla a dohody, které si domluvíte. Jestliže dítě něco nedodrží, pak i vy, rodiče, nemusíte jednu věc dodržet. Je dobré, když si dítě uvědomí, že činy občas zklamou a musí být zklamáno také ono, aby to pochopilo.

Čtěte: Naomi Aldort – Jak děti učit slušnému chování?

Dobře děláte, pokud…

  • Trváte nejen na pravidlech a dohodách, ale i na důsledcích činů – předejte dětem zodpovědnost za své činy, za vás už to také máma nevyřeší.
  • Pláč, prosby, hysterické záchvaty vás nesmí ovlivnit, v tuto chvíli prostě buďte s ním, ukažte, jak to máte, a nabídněte pomoc.
  • Členové rodiny nesmí negovat či dokonce zpochybňovat vaše nastavená pravidla před dětmi a to dokonce ani tehdy, když s nimi nejste. Mají-li potřebu, poproste je o to, abyste tohle probrali v soukromí.
  • Nechte dítě o špatných činech přemýšlet o samotě a poté si o tom společně popovídejte. Ukažte si, co bylo špatně a jak byste to mohli příště zkusit jinak.
  • Zbytečně nekřičte, dítě slyší velmi dobře, i když se tváří, že ne. Křikem pouze zařizujete to, že si dítě na křik zvykne a nebude na něj pak reagovat už vůbec.
  • Pravidla, důsledky a dohody respektujte také vy. V případě, že uděláte chybu, o kterou se můžete s dítětem podělit, ukažte mu ji, aby vidělo, že vy jste také jen člověk.
  • Diskutujte s dítětem o nevhodném chování, sami jej nechte, aby mu došlo, co je správné a co nikoliv. Nechte ho nést následky a ukažte, jak to máte vy.
  • Chvalte své dítě, ovšem ne za banální věci, ať pochvala nevyzní jako běžná věc. V případě, že říkáme šikovný na všechno, ztratí toto slovo pro dítě význam. Chválit ano, ale vynechejte odnos odpadků do koše nebo zvednutí něčeho z podlahy. Chválu si zaslouží obrázek, dopis, výrobek, čin, nová zkušenost apod.
  • Požadavku dítěte věnujte dostatečnou pozornost, mějte na paměti, že malé děti se mnohdy neumí vyjádřit tak, abychom to pochopili, proto pokud nerozumíte, pátrejte a doberte se opravdového požadavku.
  • Dítěti vysvětlete, proč nemá tohle či ono dělat. Když něco nedokončíte, dítě se v tom nevyzná. Když mu řeknete, nelez nahoru, neví, proč tam lézt nemá. Řekněte raději, nelez nahoru, protože se bojím, že spadneš a zraníš se. Pokud je to možné, ukažte, odkud kam by mohlo spadnout a co by se například mohlo stát. V žádném případě ale dítě nestrašte, například přejetím autem, nebo smrtí, pouze poukažte na to, proč je tato činnost nebezpečná.
  • Pravidla musejí být pro dítě srozumitelné a obě strany s nimi musí souhlasit.
  • Neodhánějte dítě, i když se necítíte nejlépe, nemáte dobrý den, nemáte náladu a podobně. Raději jej obejměte a vysvětlete mu, jak se cítíte a co potřebujete.
  • Přesvědčte se vždy o tom, že vám dítě rozumělo, ti malí tvorové dokáží říct ano na všechno, ale ne opravdu vždy všemu rozumí. Díky neporozumění si navzájem se pak dostáváte do situací, kdy hubujete „kolikrát jsem ti to už říkala?“ Možná stokrát, možná tisíckrát, ale možná to dítě ani jednou nepochopilo.

I když vás dítě velmi zlobí a vy jste na něj naštvaní, nikdy mu neříkejte, že ho nemáte rádi. Volte jiná slova, například, tohle se mi nelíbí, není mi v tom dobře a podobně. Alespoň jednou denně dítěti řekněte, že jej máte rádi a obejměte jej. Starejte se o ně s láskou a věřte, že oni se vám odvděčí!

V případě, že vás článek zaujal nebo byste se chtěli na něco zeptat, využijte pole pro komentáře pod článkem. Na vaše postřehy, dotazy a připomínky ráda odpovím.

Přidat komentář

Komentářů: 10

  • Dobrý den,mam problém s dcerou (2r). Přestože je na spoustu věcí velmi chápavá a umí se vyjadřovat, nechce pochopit, proč nemůže placat a odstrkovat své kamarády. Nejhůř se chová k dětem, se kterými si třeba také hraju.je mi jasné, že na mě žárlí,ale proč je tam ta agrese, proč pak doma předvádí že je kope…Je extrémně závislá na kojení,nechce si s dětmi hrát,chce být středem pozornosti.pomuze, když ji kojit přestanu? Děkuji za Váš názor

  • Dobry den uz nevim jak na syna, ma 4 roky od malicka ma lasku a rozmazlovani a mam pocit ze vse se toci podle toho jak chce on. Na jednu stranu je strasne hodny, umazleny a dokaze rict mam te rad nebo se omluvit když něco provede, ale na druhou – když mu na něco reknu ne tak zacne byt zly a rikat mi mamino hnusna, nenavidim te, kopat do me nebo ublizovat sve starsi sestre. Dela to i na verejnosti. Snazim se si toho nevšímat a cekat az ho to prejde, pak většinou prijde a omluvi se. Nevim kde je chyba. Opravdu, mazleni, lasku, hezka slovicka a chvalu ma každý den. Je to takove slunicko umazlene, ale když se promeni v certika tak to stoji za to a je to uplne kvuli vsemu. Dekuji za radu.

    • Jani, v případě, že sama cítíte a vnímáte, že se vše točí kolem syna, je pak možné, že syn takto reaguje, protože mu tak vždy vyjde. Zkusila bych si jednu situaci celou od začátku až do konce projít a rozebrat. Napsat si na papír, jaká je situace, jak na ni reagujete obvykle vy, jak na ni reaguje obvykle syn a na závěr jaký z ní máte pocit vy. Poté si tohle také proberte spolu se synem, ptejte se sebe i jeho co a jak byste mohli příště zkusit udělat jinak a vyzkoušejte to. Pro inspiraci vám ještě doporučím tento článek: Jak řešit dětský vztek a jak zvládnout již rozjetou scénu?