Drzost dnešních dětí nezná mezí, na vině jsou ale rodiče

Drzost dnešních dětí nezná mezí, na vině jsou ale rodiče
Autorem Kristina F

Dnes je poměrně běžné slýchávat z dětských úst posměšky, nadávky a urážky na dospělé osoby. Žijeme v Ostravě a věřím, že nejen tady je to běžnou denní součástí návštěvy nějakého náměstí. Zjistila jsem, že je jedno, kde se nacházíme, jestli v MHD, obchodě nebo na hřišti, všude to slyším.

Dívají se na vás s tak sebevědomým výrazem a s takovou jistotou, že jste bezmocní cokoliv udělat. S ďábelským výrazem se z nich sypou slova jako:

  •  „co čumíš, ty stará mr*ko“
  • „drž hubu, ty ku*do blbá“
  • „uhni kur*a, to je po pi*i dneska s těma lidma“
  • „ch*ípni, krávo stará“
  • a na Ostravsku velmi oblíbené „aby tě rakovina chytla“

Nestydí se, nebojí se, jsou na své chování hrdé a pyšné

Vztyčí prostředníček a utíkají někam daleko nebo se jen otočí a pokračují jako největší hrdinové. A pozor, nejsou to jen Romové, jak jsme si zvyklí, jsou to děti všech národností. Dívají se vám do očí a není, jim stydno. Když mohou, sledují vás a snaží se vám znepříjemnit každý další pohyb, aby se ještě více pobavily.

Hází po vás petardy nebo vajíčka z oken. A vy stále nemůžete udělat víc, než buď to ignorovat, nebo je setřít, ale čím? A zaslouží si vůbec, abychom s nimi takto jednali?

Proč to dělají a co skutečně potřebují?

Většina těchto dětí, jsou děti nedoceněné, zanedbané, děti, kterým chybí láska, pochopení a pohlazení. Jedná se o děti, na které rodiče nemají čas nebo v jisté míře nemají zájem podílet se na výchově jinak. Nemají zájem hlavně proto, že oni sami takovouto výchovu nezažili.

Čtěte: Z čeho pramení konflikty mezi rodiči a dětmi?

O rodičích, ale mluvit nechci, protože, každý máme právo se změnit anebo se naučit něco dělat jinak. Každý zodpovídáme za svůj život a to jaký ho máme, jsme si do jisté míry zařídili sami a to bychom se měli naučit přijmout. Dokud tohle neučiníme, naše děti nebudou vnímat slušné chování jako projev inteligence, ale jako povrchní a směšné vystupování.

Pokud jsem rodič, který nejeví zájem o nic a nemá žádné životní cíle, pak dítě nemůžu naučit nic jiného, nemůžu mu nabízet možnosti a nemůžu pochopit také význam a smysl slušného chování.

Děti ubližují, protože s nimi nikdo nejedná s úctou a respektem

Tyto děti, které popisuji v článku, se tímto projevem umí bránit nejlépe. Neumí argumentovat, neumí se zamyslet nad důsledkem, neumí odhadnout situaci a neumí jednat. Když se setkáme s tímto chováním na veřejnosti a budeme, dítě za jeho projev kárat nebo mu nadávat ničeho nedosáhneme. Ba naopak dítě postrčíme k mnohem většímu slovnímu útoku vůči nám.

Já bych strašně ráda chtěla znát odpověď, jak s těmito dětmi komunikovat přímo na místě, ale pouhá jedna naše věta, nemůže změnit několikaleté sžité návyky, které dítě používá. Proto, naučte se prosím tohle chování neignorovat, ale jednejte s alespoň mrňavým pochopením a nekřičte na ně.

Čtěte: Šikana se stává běžnou součástí života, a to nejen ve školách!

Ony za to nemohou a mnohdy se jedná o velmi inteligentní děti, které takto vystupují, jen proto, aby zapadly do kolektivu a vyhnuly se tak případné šikaně. S přihlížením jejich rodičů, to samozřejmě pak zachází až tak daleko, že šikanující se stanou právě ony. Když jim, ale ukážeme vztek i my, pak nikdy nemohou pochopit, že existuje i něco jiného.

„Vím, že nemůžeme udělat moc, ale nemusíme jim ještě přidávat, tyto agresivní a sprosté děti, které by spousta z vás ohnulo přes koleno, jsou jen děti, které potřebuji zájem, podporu a čas rodičů. Probrečeli tolik dní a nocí, než pochopily že jsou tady na všechno samy a dělají jen to, co umí.“

Tak, jak se ty děti chovají k nám, tak se přesně chovají jejich rodiče k nim, ty děti dělají jen, co musí, protože neznají projev empatie, soucit, lásku ani pochopení. A naše nadávky a vyhrožování jim nepomůže, přesně tohle znají od svých rodičů. Když, ale zareagujete naprosto klidně, pak bude klidnější i reakce dítěte.

Přidat komentář

Komentářů: 6

  • Též si myslím, že na chování dětí má vliv výchova rodičů. Bohužel ne všechno negativní chování je způsobené výchovou/nevýchovou rodičů. Člověk obecně se vyvíjí celý svůj život a na jeho vývoj má vliv do určité doby rodina, později i širší okolí, ve kterém se ona osobnost dotváří- škola, kroužky, okruh přátel, později zaměstnání. V dnešní době je to velmi citlivé téma.

    PS: Článek má sice určitou myšlenku, ale lepší by byl, kdyby neměl tolik gramatických chyb. Je opravdu těžké se soustředit na to, ,,co chtěl básník říct“, když je tam tolik hrubek, např. v interpunkci.

  • Někdy je to hrozně těžké reagovat klidně, vždycky mě strašně štve jak musím synovi vysvětlovat proc se ty děti takto chovají. Je mi jich na jednu stranu lito ale na druhou ony se braní slušnému jednání vysmívají se dál a co potom jim říct?

  • Nesouhlasím, rodiče dětí se snaží je vychovat. já patřím k nim taky, ale děti dneska mají všechno a proto jsou takové, na nic si nemusí vydělat a na nic si taky nemusí zasloužit. Rozmazlujou je rodiče a pak se diví, co jim z nich roste. Dají se ohýbat jen by ti rodiče měli přijít na to, jak je ohýbat aby byly poslušné. takovým smradům bych jednu výchovnou taky dal jako Sebastian a možná ne jen jednu aby pochopoli kde je mez

    • Nesouhalsim ani s jedním co pišete děti o.kterých se píše v článku o ty se rodiče nestarají a když ano tak velmi bidne. Tyto děti potřebují rodiče, kteří také v životě něčeho chtějí dosáhnout ne rodiče, kteří si sice udělají děti ale sami neví co vůbec s vlastním životem. Jak ta společnost za chvíli bude vypadat? A když je budeme bit vyrostou nám tady lidé, kteří budou vzvykly pouze poslouchat autoritu a nebudou ani chtít někdy projevit svůj názor nebo se podělit o svůj pohled na věc. Strašně mě stvou rodiče, kteří všechno svaluji jen na ostatní a sami na sebe se nepodovaji

  • Je pravda, že bych těm malým „fakanům“ jedna výchovná nejspíše neuškodila, ale souhlasím, že to není řešení. Já fyzický trest uznával celých dvacet let, svého syna jsem také tak vychoval a až dnes mi dokázal do očí říct, jak mu každá moje rána ublížila je dnes už také otec má moje dvě krásné vnučky a já si ani nedokážu představit že bych je měl za něco uhodit nebo jim něco vytknout. přiadá mi to jak bych v mládí neměl empatii a nedokázal vidět emoce, jako bych byl nevyzrálý. Ale rozhodně jsem nechtěl, aby se můj syn choval jako chuligán, asi jsem to přehnal, ale jinak jsem to tehdy nevnímal. Dnes je výhoda, že ti mladí mají spoustu informací a věcí na internetu za nás to bohužel nebylo.

  • Já si taky myslím, že na vině jsou rodiče. Jsem teda z Brna, ale tady je to úplně to samé. Nemůžete se na ty děti ani podívat, aby jste neupoutali jejich pozornost. Vždy jim, jsem jim říkávala ,,kdyby vás viděli vaši rodiče, ti by vám dali.´´ ale dnes už vím, že jejich rodiče by nepovažovali tohle chování za špatné, ale možná by se k dětem přidali. velmi často mi připadá jako by děti vychovávaly děti a byly čím dál mladší a nevzdělanější. vždyť slečna co má 17 let a říká si pyšná máma, ještě ani pořádně nedozrála, je krásné mít miminko ale nekončí to jen u vození kočárku, dítě potřebuje zázemí, péči, lásku. No všechno co je napsáno už v článku. Je mi z toho do pláče, kam ten svět spěje a nikdo s tím nic nedělá.