10 nejčastějších problémů a řešení běžných situací s dětmi

10 nejčastějších „problémů“ a řešení běžných situací s dětmi
Kristina F
Autorem Kristina F

Děti začínají poměrně brzy používat svou vlastní hlavu. A jejich vůle se mnohdy s tou rodičovskou příliš neztotožňuje. Vybrala jsem pro vás deset situací, které rodiče trápí nejčastěji.

1. Pavlík protestuje vždy, když ho maminka ukládá do postýlky. Vezme jej tedy do náruče, houpe, nosí a ukolébává ke spánku, ale Pavlík ne a ne usnout. Často to trvá i hodiny.

Děti velmi rychle přijdou na to jak posunout čas kdy mají jít spát. Jestliže to rodiče vzdávají a to opakovaně, nikdy se to nezmění. Věnujte večer před uložením ke spánku dítěti dostatečné množství času.

Vytvořte si láskyplný rituál, který mu poskytne prostor pro rozloučení se s prožitým dnem. Rituál by měl být vždycky stejný. Jestliže už dítě leží v postýlce, v ruce drží medvídka a zvonkohra mu hraje, není důvod jej ihned při prvním zakňourání vytahovat z postýlky. Klidně mu řekněte, že je na čase spinkat, a případně u něj chviličku seďte.

2. Na procházce chce jít Karolínka sama pešky. Když ji maminka z kočárku vytáhne, vytrhne se jí a utíká na silnici, ignoruje volání a přemlouvání.

Zde je reálné nebezpečí. V těchto situacích je dobré, když budete opravdu důslední. Držte dítě pevně za ruku a snažte se vysvětlit, proč je tolik nebezpečné utíkat přes silnici. Neděste ale své dítě frázemi typu, že ho může přejet auto – stát se to samozřejmě může, ale pro dítě je to už příliš složitý koncept, a i kdyby to dítě pochopilo, tak vám to stejně neuvěří.

Jestliže vaše dítě začne plakat, vztekat se a třeba se i svíjet na zemi, pak jej posaďte do kočárku a připoutejte s vysvětlením, že máte zkrátka strach, aby nevběhlo na silnici. Nenechejte se jeho pláčem a křikem vyprovokovat, zůstaňte klidní a trpěliví, i když to dá někdy spoustu práce.

3. Anička každé ráno trucuje, když ji maminka chce odvést k babičce či do školky. Maminka tak denně prožívá stresovou situaci, protože musí být v práci včas.

Ranní trucování znají snad všichni rodiče. I zde pomůže důslednost a pochopení pocitů dítěte. Pořiďte dětem budík, který natáhnete, a řeknete jim, že jakmile zazvoní, je potřeba vstávat. Trucuje-li i tak, oblékněte jej i proti jeho vůli s rázným vysvětlením, že budík zvonil a nemáte čas se dohadovat. I když spěcháte, najděte si na dítě dostatek času, abyste vysvětlili, proč je pro vás důležité přijít do práce včas.

Děti nervozitu dospělých vycítí, znejistí a trucují daleko víc. Pomůže, když si důležité věci připravíte předem a dítěti ještě večer před spaním řeknete, co vše ráno musíte před odchodem stihnout. Zeptejte se také, zda by vám ráno tohle pomohlo zvládnout. Děti moc rády nám dospělákům pomáhají vše zvládnout, je ale jen na nás, jakým způsobem s nimi jednáme.

Samozřejmě je i na zvážení zamyslet se nad svým současným životním stylem a tím, zda-li je opravu nutné dítě do školky či k babičce posílat. V Klubu dovychovaných rodičů vám Milan Studnička prozradí, že malé děti nepotřebují tolik socializace jak se obecně tvrdí, a že jim je zcela jistě lépe s maminkou nebo tatínkem, než prarodiči nebo dokonce někým úplně cizím. Peníze všichni potřebujeme, to je jasné, ale nebylo by Vám prostě lépe na 1-2 roky trochu “vysadit”, oželet novou televizi nebo dovolenou, a trávit místo toho více času s vaším dítětem? Znám spoustu rodin, které by dočasně zvládli vyjít s jedním platem, ale z nějakého mě záhadného důvodu to prostě ani nezváží. Zkuste to doma probrat, nebudete litovat!

4. Tomášek si nechce obléknout čepici, i když je venku pořádná zima. Právě se vyléčil z nemoci a maminka se bojí, aby opět neonemocněl.

Dítě před nemocemi musíme chránit, čepici mu proto nasaďte, vysvětlete to, a i když bude protestovat křikem a pláčem, vydržte to. Jestliže ji dá z hlavy ihned dolů, pak mu čepici zavažte a případně mu přehoďte přes hlavu i kapuci – někdy totiž dítě uspokojí, když si “tu věc” (kapuci) sundá a bude se cítít vítězně, na čepici pak třeba zapomene. Navíc je dobré toto podpořit odvedením pozornosti (třeba na sníh nebo tím, že mu dáte do ruky klacek), dítěti totiž čepice vadí hlavně ze začátku, za 2 minuty už o ní ani neví. A samozřejmě vám dost usnadní život, když dítě uvidí, že vy čepici nosíte také!

5. Dominička je malá průzkumnice, a přitahuje ji vše co je zakázané, obzlášť tatínkův pracovní stůl s počítačem nebo ostré nože v kuchyni.

Děti by měly mít své skříně a zásuvky, ve kterých si mohou „hrabat“ a zkoumat vše, co se jim zlíbí. Nicméně dítě se musí naučit, že jsou věci, do kterých svůj nosánek strkat nemůže a nemůže si s nimi hrát. Jestliže sahá na počítač nebo důležité dokumenty, je nutno říci stop, tohle je mé pracovní místo a nechci, aby sis tady hrál nebo hrála, protože … (popište své obavy). Ale pozor – nepředvídejte a neříkejte větu typu, „nechci, abys to rozbil“ nebo „ty to určitě zničíš“.

Berte na vědomí, že dítě vše teprve poznává. Vše, co je pro vás samozřejmé a jasné, je pro dítě nové a láká k poznání. Jestliže dítě nereaguje, pak jej klidně můžete od pracovního místa odnést pryč, opět ale s vysvětlením. Budeme-li vše okamžitě zakazovat a nebudeme dětem důvěřovat alespoň trochu, docílíme maximálně toho, že dítě si danou věc půjde prozkoumat potají. Tyto a podobné situace jsme si popisovali v článku – Jak správně reagovat, když neuplyne den, aby vaše dítě něco nevyvedlo.

6. K Andreiným rodičům přichází návštěva a běžný hovor je znemožněn, jelikož holčička neustále někomu něco vypráví a vše se točí okolo ní. Vyžaduje si neustálou pozornost.

Ohlásí-li se návštěva, děti často neukážou svou nejlepší stránku dle očekávání svých rodičů. Jde o změnu v jejich obvyklém a zaběhnutém stereotypu, reagují proto nejistě. Ví, že teta donese čokoládu nebo že děda donese hračku. Nám dospělým se pak zdá, že se dítě předvádí.

Jsme zmatení a naštvaní, že se dítě nechová jako normálně. Platí to tehdy, kdy se jim zpravidla věnuje méně pozornosti, než je tomu jindy.  Je dobré dítě do příprav na návštěvu vtáhnout, může nakupovat s vámi, prostírat stůl, pomáhat s vařením. Zaúkolujte jej, může návštěvě vymyslet překvapení, nakreslit obrázek a podobně.

Klub dovychovaných rodičů

Po přivítání a seznámení by si dítě mělo umět říct, že teď se chtějí rodiče v klidu bavit s návštěvou. U toho sice dítě být může, ale nemělo by neustále rušit. Jako rodiče si dítě k sobě můžete vzít na kolena a hladit jej po zádech, aby mělo pocit, že mu věnujete pozornost.

Děti se musí naučit, že rodiče se v době návštěvy starají především o ni. Od tří až čtyř let by se měly děti už na chvíli zabavit i samy. Vždy je ale vhodné dítěti zábavu zajistit. Společně se předem dohodněte, čemu se po dobu návštěvy bude dítko věnovat.

7. Petřík jde s rodiči na oběd. V restauraci se okamžitě houpe na židli, hraje si na letadlo, vydává zvuky a už se nedá zastavit. Jíst s dětmi v restauraci je tabu!

Už jako malé by se děti měly učit, že nesmí brzdit druhé lidi v jejich činnosti. Necháte-li dítě pobíhat po celé restauraci, pak riskujete naštvaný personál i hosty. Vysvětlete proto dítěti, že v restauraci to není jako doma a tady musí sedět u stolu, i když je to pro něj těžké. Zabavte jej u stolu nějakými hrami, dokud nebudete mít jídlo na stole.

Samozřejmě i zde zvažte, jestli je opravdu nutné brát malé dítě do restaurace. Pro vás je to možná svělý zážitek, ale vžijte se do pocitů vašeho dítěte – jak by vám asi bylo, kdyby vás někdo co týden bral do nějaké nóbl restaurace, kam musíte jít v podpatcích a večerních šatech, dodržovat etiketu, a když vám náhodou upadne vidlička na zem, všichni na vás budou zírat jak na vidláka. Navíc vás ten někdo bude neustále napomínat a dávat vám najevo, že vlastně vůbec nechápe proč vás tam bral.

8. Markétka chce na oběd pudink, maso a brambory nemá ráda. Natahuje, vzteká se, pláče a nakonec dosáhne svého. Maminka podléhá a Markétka dostává pudink.

Od počátku je důležité, aby v jídelníčku platila určitá pravidla. Dospělí by měli určit, co bude dítě jíst, ale je dobré nechat dítě ať so zvolí kolik čeho chtějí, více masa, méně zeleniny či naopak. Dítě bude téměř vždy jíst to, co mu připravíte – pokud ale zjistí, že v kredenci jsou sušenky a čokolády, a že křikem nebo pláčem si vynutí své, je logické, že tuto strategii bude používat častěji a častěji. O pravidelnosti stravování jsme si psali v článku – Pravidelnost stravování u dětí je základ!

Mě se celkem osvědčilo věci, které nechci aby dítě jedlo prostě doma nemít. Ze začátku to možná může být trochu šok, ale když ta kredenc bude zkrátka prázdná, dítě to nakonec akceptuje a za nějaké 3-4 dny si na to už ani nevzpomene. A když vaše dítě jednou jíst odmítne, nechte ho, ale s vědomím, že ho to brzy přejde a začne zase brzy něco hledat k snědku. Připravte mu třeba nějaké ovoce a zkuste mu nabídnout jídlo zase později (klidně i něco jiného než předtím). Jako vždy platí zachovat klid a zkusit trochu experimentovat.

9. Patrik během nákupu ukáže na čokoládu, kterou chce. Maminka mu ji však nekoupí, tak se vzteká, pláče a křičí, až maminka povolí a sladkost koupí.

Tak do dvou let dítěte většinou postačí dítě posadit do nákupního košíku, obchod rychle proběhnout a vzít aspoň to nejdůležitější. Než se dítě rozkouká a začne otravovat nebo se nudit, s trouchou štěstí jste venku.

S většími dětmi bývá drama v supermarketu běžné, protože chtějí všechno a hned. Pokud tento problém řešíte, tak vám asi nějaké vysvětlování před nákupem příliš nepomůže. Ani to že i přes škemrání zůstanete neoblomní. Ani různé tanečky, že dítě vezmete z obchodu ven a vrátíte se zpět nakupovat až poté co se uklidní. Dítě není hloupé a ví co chce, navíc ho tolik nových věcí v obchodě prostě fascinuje a neumí ještě natolik ovládat své emoce, aby “odolalo”. Více o tom, jak s dětmi zvládat běžné denní nákupy, se dočtete v článku – Jak zvládat každodenní nákupy s dětmi.

Zde Vám upřímně radím, pokud to aspoň trochu jde zařídit jinak, své dítě do obchoďáku prostě neberte – nebo třeba tak jednou za 2 měsíce, pokud máte pocit, že o něco přichází 🙂 Pokud to jinak nejde a dítě na nákup vzít musíte, rozdělte si úlohy – maminka nakoupí vše potřebné a tatínek s dcerkou nebo se synkem vyrazí na průzkum supermarketu. Pokud to vezmete trochu sportovně, může to být i docela zábava. Dítě klidně nechte ať se kochá, bere různé věci z poliček a nosí je sem a tam. Jakmile spatří něco nového, odhozené věci po něm uklidíte a jde se dál. Dítě bude zářit nadšením, maminka si v klidu nakoupí a na závěr se s košíkem na chvíli prohodíte, pro případ, že by se zapomnělo třeba na brambůrky nebo jinou životně důležitou položku.

10. Terezka se vzteká a bije svou maminku. Ta to ignoruje, a tak po nějakém čase začne Terezka bít i jiné děti na hřišti.

Maminka Terezky propásla čas, kdy je nutno dítěti ukázat hranice. Když dítě začne ve vzteku a zlosti do vás kopat, kousat vás a bít, pak jej chyťte za ruku a řekněte rázně dost, to stačí. Přibližte dítěti, že tohle dělat nesmí, že vás to také bolí.

K tomuto tématu se pojí na našem webu několik článků, proto přikládám odkazy níže.

Přidat komentář

1 Komentář

  • Moc děkuji, že jste něco takového vytvořili, mela jsem podobné dětství jako vy Kristino a moc mi Vaše články pomáhají chápat, to proc jednam tak jak jednam. Se svou dcerou se stále učíme spolu vycházet ale díky vám nám to jde snáze. Uvítala bych možnost setkání se s vámi osobně. Mějtě se a ať se daří. L.