Z deníčku miminka – Už nechci být kojená!

Z deníčku miminka - Už nechci být kojená

Tento velmi otevřený a vtipně napsaný text z neznámého deníčku, jsem četla na diskuzním fóru na internetu. Při jeho čtení jsem se měla zasmát a ano můžeme se na něj podívat ze dvou úhlů pobavit se, ale také se i zamyslet nad tím, že pláč neznamená vždy jen potřebu hladu.  Nechci působit jako člověk bez humoru, ale při čtení tohoto textu mi bylo spíše trošku smutno a líto té malé holčičky.

Text je vypůjčený z internetu a je zkopírován tak, jak jej autor/ka, který je bohužel neznámý napsal/a.

Milý deníčku, nechci být už kojená…

Našemu pejskovi a ségře se chce čůrat. Taky se mi chce. Aby ne, když mě něco mokrého studí na pipině. Dám mámě vědět. Plínu si sundat neumím. Chce se mi čůrat, musím ještě vydržet – plína ještě není dole. Není jednoduché trefit se – mám na to asi tak dvě vteřiny. Máma sundavá plínu. Přichází moje chvíle. Čůrám.

Máma se usmívá a žertovně mi domlouvá. „Ty lumpice, ty se vždycky trefíš, když máš dole plínu.“ Trpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky… Líbá nožičky, ručičky, hlavičku, tvářičky. Řvu ať mě nechá… Vysvětluje si to jinak, vyndavá prso a cpe mi ho do pusy…SAJU Pokládá mě do kolíbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie se mi moc nelíbí.

Začíná mi svítit sluníčko do obličeje. Kdyby mě aspoň nehoupala.

Upozorňuju na to mámu – vyndavá prso, cpe mi ho do pusy … SAJU Pokládá mě zpět do kolíbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie mi začíná lézt na nervy – upozorňuju na to mámu. Máma mě houpe – dělá se mi z toho blbě. Ozvu se – máma znovu pouští tu stupidní melodii. Hlava mě bolí jak střep, je mi zle od žaludku. Řvu…

Máma vytahuje prso, cpe mi ho do pusy… SAJU Snídaně. Kontroluju, co jí ostatní. Máma čerstvé pečivo se sýrem. Ségra jogurt, chleba s máslem, pes šunkovej. Tak proč jen já mám mlíko… Stěžuju si na svůj úděl. Dostávám prso. Cpe mi ho do pusy, co můžu dělat…SAJU. Jedeme do města. Chce se mi čůrat. Musím ale vydržet.

Plína ještě není dole. Mám na to jen ty dvě vteřiny. ČŮRÁM.

Máma se neusmívá, shovívavě mi hubuje. „Ty dneska tý mamince dáváš, zase se musíme převlíknout.“ Netrpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky a Obléká to samé mikinu, kombinézu, čepici, rukavice. Líbá mě na hlavičku. Řvu, že je mi vedro. Vysvětluje si to jinak, svléká mě a …. vyndavá prso. Cpe mi ho do pusy, tak co mám dělat …SAJU.

Maminka bere klíče od auta, ségru a psa. Béďa štěká, máma a ségra křičí. Nechápu, že jim taky někdo nenacpe prso do pusy. Vyjíždíme. TMA. Asi jsme nikam nejeli. Probudím, se na přebalováku. Sleduju, v které jsme fázi převlíkání. Málem jsem to prošvihla. Čůrám. Máma se mračí, rozzlobeně mi spílá. „To snad není možný, ty na to snad máš radar.“ Máma ze mě rve bodýčko, punčocháče, tepláčky, …. Nic nelíbá.

Oběd. Máma a ségra maj brokolicovou polévku. No pane jo, to bude veselo.

Nese na stůl druhý chod. No to nemyslí vážně – hrachová kaše s opečenou cibulkou, volské oko a párek. Zastavte někdo tu ženskou! Vždyť tohle mě roztrhne. Řvu – ať to nejí. Vysvětluje si to jinak a Samozřejmě vyndavá prso….SAJU (blbej sací reflex). Řvu, saju, řvu, saju, – mlíko mi leze i ušima…Máma si lehá na sedačku, ukotví mě polštářem, nacpe mi prso do pusy, nemám šanci se pustit.

Vánoce, děti, Ježíšek, klid, odpočinek, dárky

Počkám si, až usne a pak jí to vrátím, za tu brokolicovou polévku. Spí – počkám ještě pár minut, až spánek bude tvrdší. Spouštím. Máma zmateně vyskakuje, řvu co mi síly stačí, snaží se mi nacpat prso do pusy, bráním se. Pochoduje se mnou po obyváku. Já ti dám spát. Řvu co mi plíce stačí. Já ti dám hrachovou kaši. Takovej hnus… 

Jdeme ven. Máma mě dává do kočárku. TMA.

Probudila jsem se na přebalováku. Asi jim do toho něco vlezlo, že se nikam nešlo. Čekám na svou chvíli. Máma si připravuje plínu, koukáme si upřeně do očí – napětí by se dalo krájet – tak kdo z koho… Máma během jedné nanosekundy, jedním pohybem vytahuje plínu, nadzvedává zadek, podkládá čistou plínu, tváří se vítězně a… Stejně jsem to stihla, ale bylo to těsně.

Máma brečí. Máma mi nechává počůrané bodýčko, tepláčky, …. „já se z tebe poseru…“ poslednímu slovu rozumím víc než dobře a jo – dneska jsem málem zapomněla… Musím ale počkat na čistou plínu… Nic nehubičkuje, řve na tátu ať si mě vezme, nebo že mi něco udělá. Nic horšího, než mi nacpat prso, udělat nemůže, takže jsem v klidu …

Maminka říká u večeře našemu tatínkovi.

„Pane bože, už abych přestala kojit. Malá je takový žrout. Ona mě snad vysaje. Neustále řve – že má hlad.“ Tak pane bože, vysvětlí mámě, že to není z hladu, že už nechci bejt kojená, nebo aspoň udělej něco s tím sacím reflexem…

Autor: Neznámý

Jak to vidím já?

Tento text je možná smyšlený, ale možná také není. I kdyby nebyl, je bohužel víc než reálné, že takto si většinou maminky vysvětlují pláč. Dětský pláč je pro dítě jediný nástroj komunikace. Miminko vám nemůže říct, vadí mi čepička, je mi horko, potřebuji se jen pomazlit, miminko zvládne komunikovat pouze pláčem a prosí nás rodiče, abychom se naučili rozumět.

Já o tomto tématu psala dva články, kde je velmi srozumitelně a detailně popsáno, jak se naučit s miminkem komunikovat. První článek jsou postřehy z Webináře na téma, Jak utišit plačící miminko? A druhý článek je o tom, Proč děláme někdy věci, které tak nechceme, aneb opravdu existují rodiče, kteří dokáží nechat miminko vyplakat?

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář