1. část – Výchova rodičů aneb co je těžké slyšet, ale důležité vědět

Výchova rodičů aneb co je těžké slyšet, ale důležité vědět

O výchově rodičů se nemluví, ale je to téměř stejně velké a důležité téma, jako je výchova dětí. Včera jsem zaslechla větu jednoho chlapce, která mi uvízla v mysli: „Existuje na světě tisíce knih o výchově dětí, ale ani jedna o výchově rodičů.“ Napadlo vás někdy, že pro děti je občas také nelehký úkol nám něco vysvětlit?

Právě tato myšlenka mne včera v souvislosti s předchozí větou napadla. Je totiž jedno, jestli se o vysvětlování snaží dítě ve věku deseti let anebo dítě už tzv. dospělé. Děti to s rodiči mnohdy nemají lehké, nechápeme je, nerozumíme jim a často věci zůstávají nevyřešené. Dnes bych se chtěla více bavit o dětech „už dospělých“.

Komunikace v rodině i mezi lidmi je mnohdy na velmi špatné úrovni, lidé jsou pohlceni předsudky a svými úsudky či domněnkami. Snaží se vždy najít odpověď pouze ve své hlavě, a když se jim něco nelíbí, mlčí nebo se nevyjadřují. U dětí tomu říkáme období vzdoru, u dospělých označujeme člověka za urážlivého, vztahovačného nebo podrážděného, u žen to velmi často spojujeme s PMS.

Znáte to? Když vás někdo strašně štve, vy hudrujete kolem, povíte o tom kamarádce, manželovi, sousedce, ale dotyčnému to neřeknete? Neřeknete to většinou ze dvou důvodů, buď o přízeň tohoto člověka nestojíte a tato situace vám jen nahrává do karet, nebo to neřeknete, protože se jednoduše bojíte reakce.

Inspirujte se tímto článkem: Malí, velcí, to je jedno, důležitá je komunikace!

Bojíte se toho, co přijde, jestli se urazí, přijme to, naštve se, popře to? Bojíte se o ztrátu přítele, rodiny, kamarádky? Jste obklopeni předsudky, svými názory a vším tím, co znáte nebo co už jste zažili. Víte, že upřímnost je brána jako urážka, a proto se raději nevyjadřujete.

Vychovávat rodiče je nemožné

Vychovávat rodiče je přece nemožné!

Musím souhlasit. Ano, je to pravda, vychovávat rodiče je zcela nemožné a bezvýsledné. Rodiče je nemožné „předělat“, ale můžeme jim mnoho věcí ukázat. Oni nejspíš nepřiznají, že máme pravdu, ale dostane se jim šance poznat a pochopit, jak to vidíme my. Pak už je jen na nich, jak s tím naloží.

Každý člověk na světě je jiný a každý jedná dle svých uvážení a toho, co zná z vlastních zkušeností a prožitků. Říct někomu něco upřímně do očí je pro mnohé strašně těžký úkol, udělají-li to ale, pak se věci najednou začnou řešit snáz.

Nejste zodpovědní za to, jak vás druzí pochopí. Pokud mluvíte narovinu, upřímně a srdcem, pak je nemožné, aby vás druhá strana nepochopila. První reakce jsou u každého jiné, můžete se setkat s uražením, odmítnutím, opovržením či přesvědčivým popřením.

V každém případě ale svou upřímností a otevřeností člověku dáte podnět k tomu, aby se mohl zamyslet. Poskytnete mu možnost vidět to vašima očima a to je pro vás i pro něj velice důležité. Naše rozhodnutí i pohledy jsou správné, protože to tak cítíme, není však podmínkou, že tytéž pocity musí s námi sdílet každý.

Vychovat své rodiče je tedy ve výsledku nemožné a prakticky zbytečné, oni totiž vychovali vás a zřejmě mají i své zkušenosti, ze kterých vycházejí. Věřím, že se mnohdy s vašimi rozcházejí, a to je také v pořádku, každý máme právo na svá rozhodnutí.

Jak se v tom vyznat a najít kompromis?

Vyznat se v mezilidských vztazích je někdy velmi složité. Je jedno, jestli se jedná o dítě, dospívajícího, dospělého či důchodce. Každá životní etapa si nese své myšlenky, názory i pohledy a nikomu není souzeno hovořit o tom druhém.

V rodině si s otevřenou komunikací a upřímností můžeme pomáhat, můžeme si ukázat různé pohledy, názory, pocity i návrhy. Společně, každý se svými zkušenostmi, se můžeme zapojit do většiny domácích diskuzí a vytvářet si tak důvěrný rodinný kruh, ve kterém je místo pro každého, kdo se potřebuje svěřit nebo si jen tak popovídat.

Nahlédněte do mých vzpomínek: Jaký je to pocit, mít „skutečnou“ mámu a „skutečného“ tátu?

Rodiče „nepředěláme“, můžeme s nimi ale lépe vycházet

Své rodiče, jak už jsem zmínila, jen těžko převychováte. Pokud se s nimi nedokážete dohodnout nebo se stále dostáváte do sporu, nejspíš to nevyřešíte jinak než tak, že se rozhodnete a půjdete do toho. Do čeho? No přece do změny.

Když píšu články o výchově dětí, vždy zdůrazňuji, že bez změny u rodiče se změny u dítěte nedočkáte. U rodičů je to stejné. V případě, že se vám stále opakuje jedna a ta samá situace, pak ji nejspíše také pořád řešíte stejným způsobem.

Tohle může být ovlivněno několika faktory, stoprocentně vám ale pomůže upřímnost a otevřenost. Jakmile člověku skutečně popíšete, jak se cítíte a co vnímáte jako problém, pak jen těžko může reagovat stejně, jako obvykle. Dostane se mu odpovědi, se kterou nepočítal, může zareagovat, jak je výše zmíněno, anebo také může zareagovat upřímně a otevřeně.

Co když otevřená komunikace a upřímnost, ale nestačí?

Bohužel někdy ani otevřená komunikace a upřímné jednání nestačí. Pokračování tohoto článku a odpovědi na vaše otázky naleznete v článku: 2. část – Výchova rodičů aneb co je těžké slyšet, ale důležité vědět

článek zdarma

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář