Separační úzkost u dětí, co to je a jak na ni?

Dítě, které je běžně usměvavé, nevadí mu být u jiných lidí, umí si samo pohrát a jako mávnutím kouzelného proutku se ze dne na den změní v plačtivé, když se od něj vzdálíte na pár sekund či pár metrů? Neustále si nárokuje vaši pozornost, s nikým jiným nevydrží? Výše popsané zná asi většina rodičů, i takto se může u dětí projevovat separační úzkost. Co to přesně separační úzkost je a jak na ni, to vše si popíšeme v následujícím článku.

Separační úzkost vzniká nejčastěji u kojenců, a to mezi šestým až dvanáctým měsícem. Jde o úzkostnou poruchu, která se však může u kojenců objevit i dříve či přijít až později, v batolecím období. Při této úzkostné poruše dochází k nadměrnému a nepřiměřenému prožívání strachu a úzkosti.

Čtěte: Video nevýchovy: Na tohle děti slyší!

Dítě v takovouto chvíli odmítá kohokoliv, kdo není jeho máma či jiná blízká osoba, která o něj pečuje. Dítě pociťuje strach, bojí se, že už tuto blízkou osobu nikdy neuvidí, že se nevrátí, bojí se tuto osobu opustit. I když si mnozí lidé myslí, že je dítě rozmazlené, nemusí tomu tak být.

Dítě si utváří citové vazby a pouta k nejbližším lidem, formuje si osobnost, jde o běžný vývojový proces. Jestliže by k tomuto nedocházelo, je možno to chápat také jako poruchu ve vývinu. Dítě si k matce či blízké osobě totiž netvoří silné citové pouto.

Čtěte: Co dělat, když dítě pláče a nedá se uklidnit?

Toto separační období u dětí může trvat různě dlouho, pár dní, týdnů či měsíců. Podobně jak se objevilo, tak i odejde. Ze dne na den. Separační úzkost se může objevit i u větších dětí, v předškolním i školním období.

Jaké jsou příčiny „období“ zvaném separační úzkost?

  • Odloučení od rodičů či jiné blízké osoby
  • Změny v rodině, hádky, rozvod rodičů
  • Déle trvající aktivity, kdy děti nejsou s rodiči, obvykle u větších dětí (tábor, výlet, škola v přírodě, soustředění)
  • Změna prostředí, přestěhování se
  • Nástup do školky, školy

Jaké jsou projevy separační úzkosti?

Separační úzkost se objevuje ze dne na den, dítě bez nejbližší osoby nevydrží, provází vše velkým až hysterickým pláčem, řve, není k utišení až do příchodu blízké osoby. Blízká osoba nemůže dítě ani na chvilinku opustit, dítě si ji neustále hlídá.

  • Strach ze tmy
  • Zlé sny, noční můry
  • Strach z cizích lidí (návštěva, procházka, obchod…)
  • Strach z jiného než domácího prostředí
  • Noční pomočování
  • Odmítání spánku, zvláště u starších dětí
  • Neklidný spánek, časté buzení, těžké usínání
  • U jiných osob, které však zná, vydrží krátkou chvíli, nebo vůbec
  • Neustále se dožaduje přítomnosti druhé osoby, volá ji, natahuje k ní ruce
  • Dítě si žádá kontakt, nestačí být v jednom pokoji, chce nosit na rukou
  • Kojené dítě chce jíst častěji, může se stát, že vyžaduje nonstop prso

Jak ji zvládnout?

Separační úzkost není dobré ignorovat, nevšímat si jí. V pozdějším období to může být jedna z příčin, proč si dítě k rodičům nevytvořilo pevné citové pouto, nebo proč má nízké sebevědomí. Na dítě proto nikdy nekřičte. A to ani tehdy, když vás jeho pláč otravuje. Je dobré na něj mluvit pomalu, klidným tónem, který ho uklidní a ujistí, že jej máte ráda.

U kojenců je dobré potřebu kontaktu s blízkou osobou dítěti dopřávat co možná nejvíc, a to především pro zdravý emoční a citový vývoj dítěte. Jestliže bez vás dítě opravdu nikde nevydrží a vy nemůžete udělat samostatně ani pár kroků, pak využijte autosedačku, křesílko, nosítko a mějte jej všude sebou. Na toaletě nechte dveře otevřené, aby na vás dítě vidělo.

Čtěte: Kurz výchova nevýchovou zisk nebo vyhozené peníze?

Někdy postačí dvacet minut intenzivního mazlení či hraní s dítětem a ono pak  bez vás v postýlce vydrží i několik minut. Potřebujete-li si zařídit něco, co vyžaduje opustit domácnost, pak byste na to měli jít pozvolna a trénovat to.

Odchod blízké osoby by měl být hladký, bez stresu, emocí. S dítětem se rozlučte krátce, žádné je mi to líto, že musím odejít, tím u dítěte úzkost zvětšíte a posílíte. Když odcházíte, dítě by mělo být v dobrém rozmaru, najezené, vyspané, nejlépe doma, v prostředí, které zná.

Pro hlídání si zvolte osoby, které s dítětem mají vztah. Dítě by je mělo znát z minulosti, například jedna chůva. Zařiďte dítěti také prostředí, které důvěrně zná. Děti v batolecím a předškolním věku ujistěte, že na ně nezapomenete, že se jim vrátíte. Řekněte dítěti, že ho máte rádi a obejměte jej.

Čtěte: Jak zvládat každodenní nákupy s dětmi?

Takové dítě už rozumí mluvenému slovu. Proto s ním o odchodu z domácnosti mluvte, vysvětlete mu, proč jdete pryč, ujistěte jej, že přijdete zpátky. Má-li nějaké pocity nejistoty a strachu, vyvraťte mu je. Když dítě odloučení od vás dobře zvládne, pochvalte ho. U větších dětí je potřeba dát si pozor na to, co říkáte. Své sliby musíte dodržet, například přijít v dobu, na které jste se domluvili a podobně.

Na toto téma jsme poskytli také rozhovor do časopisu Miminko, celý článek si můžete přečíst níže. Doporučujeme si obrázek stáhnout a přiblížit.

Rozhovor do časopisu Miminko

Kristina Farkasová
Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Podělte se s ostatními:

32 komentáře k “Separační úzkost u dětí, co to je a jak na ni?

  1. Dobrý den…četla jsem Váš článek a zaujal mě… Mám dvě děti, děvčata 10 a 3 roky. Se starší dcerou bylo vždy vše v pohodě, odchod na nákup,školka a nástup do školky. Mladší dcera je na mě fixována a nechce být s nikým jiným než se mnou,manžel a jeho rodiče to odsuzovali a řešili to nadavkami a že je malá rozmazlena. Po rozvodu s manželem je to ještě horší, starší je velice rozumná a chodí k manželovi ze slušnosti aby byl klid,sama to takhle řekla, ale mladší k manželovi nechce,jelikož i ona viděla několikrát jeho násilné chvilky pod vlivem alkoholu.snažím se při předáváni dětí, říkat že táta se těšil,prostě mile i potom co dělal ale i tak je to problém. Malá má hysterické záchvaty při nasedani do auta a utíká pryč, že chce být se mnou a s ním ne. Dnes se i do toho vložil bývalý manžel a násilím malou nacpal do auta a ještě mi .před detima sprostě nadal.že to bude řešit přes právníky, že má na holky taky nárok. Máme domluvu že si děti bude brát po dohodě se mnou a já se snažím vyhovět v klidu,když malá nechce tak jede u mě v autě a vezu ju k manželovi sama a snažím se ju pak při předání zabavit aby byla v klidu, což někdy prochází… Ale tyhle stresující chvilky co proběhlo dnes nedělalo dobře i mě natož malé… Nevím co dělat a popřípadě jak zabránit těm to stresujicim situacím.. Děkuji a přeji pěkný den

  2. Dobrý den měla bych taky dotaz, dceři jsou 3 roky mám podezření že má tuto separační úzkost, neustále je pláčiva hysterická když něco nedostane, bojí se tmy (bubáků) často se v noci budí a chce spát semnou v posteli, poslední dobou neusne ve své ale jen semnou. Ve školce když jí odvedu tak začne plakat a nechce ve školce zůstat, vyžaduje si neustále i babičku na které je hodně fixovaná. Co se týče hlídaní tak je to tak nějak někdy dobré někdy zlé, jen když jdu třeba do obchodu který je hned za rohem chce jít semnou místo aby zůstala doma s návštěvou babičkou tetou atd…
    Taky je hodně agresivní dáva mi facky bouchá mě atd.. křičí hlavně v noci se probudí a vyžaduje sladkosti, když jí řeknu že nemám tak začne křičet a nedokážu jí utěšit pokud něco nedostane. Od 15 měsíců jsem poznala že to bude s ní těžké může to být i tím že jsme se s jejím otcem rozešly a to před rokem ? Už si nevím rady nemáte nějakou radu co s tím ? děkuji moc za odpověď

  3. Dobrý den, stejný problém jaký tady psala Petra, má i má kamarádka. Ta všechno řeší soudně, ale právo je zde krátké! 🙁 Prosím o zaslání odpovědi. Děkuji

  4. Dobrý den,
    bohužel máme stejný problém co Veronika. Jen žijeme s přítelem a v naší rodině si myslím, že je vše v pořádku. Předem děkuji za odpověď

  5. Dobrý den,
    může tato separační úzkost trvat i delší období?
    Znám případy, ze svého okolí, kde to trvalo i více než rok. Je to potom stále separační úzkost?
    Děkuji za odpověď.

    • Mimulo, dle mého názoru pokud toto chování přetrvává déle než rok, nejedná se pouze o separační úzkost. Nicméně nemůžu vám říci, co by mohlo být příčinou pokud neznám žádné okolnosti.
      Pokud o tom chcete mluvit napište nám do naší schránky info@kouzelnavychova.cz

      Zdravím vás, Kristina

  6. Dobrý den,

    po přečtení vašeho článku mě napadlo,zda následující situace nemůže být způsobena separační úzkostí? Naše 16-ti měsíční dcera večer chodí spát sama do postýlky bez problémů, ale měla teď období ca 5-ti dnů, kdy při položení do postýlky začala plakat (mírně řečeno) a vůbec nechtěla být v postýlce. Nakonec to většinou dopadlo tak, že jsem ji musela uspat v náručí. Bohužel jsem na ni někdy byla i zla,protože tohle od starší dcery neznám a myslela jsem si že to jenom na nás zkouší. Začalo to ze dne na den a stejně tak i skončilo.
    Děkuji

  7. Dobrý den,
    náš problém není ve věkové skupině, o které píšete. Mám jedenáctiletou dceru, je hodná, chytrá, velmi emotivně založená, ráda pomáhá druhým, ať už zvířatům, kamarádům nebo třeba lidem bez domova (občas jim koupí bonbony 🙂 ), ale ani za nic ji nemohu přimět spát ve svém pokoji sama. Prý se tam bojí, nedokáže říct čeho…. Je fakt, že byt máme situovaný jakoby do nudle-pokoje jsou jeden za druhým, proložené jádrem a kuchyní. Dcera má pokoj na druhé straně bytu než jsme my. Mohl by to být ten problém. Nebo spíš jak jí naučit spát v jejím pokojíčku? Jakmile jí tam uspím, ona zaspí, tak se přesunu do ložnice, ona se hned vzbudí…. Děkuji za případnou odpověď

  8. Dobrý den,
    mám dcerku 6. měsíců a pokaždé, když si ji chce někdo ode mě vzít a pochovat, tak se na mě nalepí a nechce, někdy i začne plakat. Jedná se hlavně o osoby v našem okolí, takže ani k tatínkovi a to je s námi každý den. Jedná se o separační úzkost ? U syna mám naopak problém, že by mě v klidu vyměnil, po tom co se dcera narodila je mu u babiček líp jak doma, jednu chvíli dokonce ani domů nechtěl, ted se to rovná, je mu 2 a půl. Pořád mi přijde, že ikdyž sestřičku miluje, ještě si zvyká. Nevíte jak mu s tím vyrovnáváním pomoci ? Mnohokrát děkuji 🙂

  9. Zdravim, chci se zeptat, zda separační uzkost muze byt i velmi caste buzeni v noci??? ani ne tak na jidlo,ale proste jen tak, sice nam lezou zuby,ale nerve bolesti, jen se neustale budí a budí. sedni si a sedo v polospanku, nebo leze v polospanku. vydrzi i přes den beze me, i na noc uz byla beze me.Děkuji

  10. Dobrý večer.
    Moje dcera, 3 a půl roku má podobný problém. Zhruba od roku a půl trpí úzkostí, špatně snáší mé odchody, večer ji mohu uspávat jedině já, manžela odmítá. Přitom do roka a půl usínala v postýlce sama a byla ráda i v přítomnosti manžela.
    Vše se ještě zhoršilo po nástupu do školky. Pokud nejsem u ní večer, křičí a odmítá i manžela. V noci kolem 2 hod. opět přichází. Přes den je občas na manžela dost zlá, říká, táto běž pryč apod. Je mi manžela líto, protože je hodný a chtěl by s ní být víc. Ona však stále křičí a vyžaduje jen mě. Podle mě na manžela tak trochu žárlí. Nevím, co s tím. Poraďte, jak danou situaci řešit. Děkuji

  11. Dobrý den,mam 8 letou dceru. Ve dvou letech ji by zjištěna epilepsie doteď bere prášky. Paní doktorka si myslí že je to epilepsii a že to přejde ale nevěřím tomu. Od mala je na mě závislá,boji se tmy,s nikým nemluví ani neodpoví má problém i pozdravit a poděkovat. Už jsem zoufalá a vůbec nevím jak sní mluvit,kdyz se jí snažím vysvětlit že takhle to nejde tak začne brečet nebo se urazí. Když jsem teď četla tento článek tak mi ji to dost připomíná. Mohla by jste mi prosím nějak poradit. Děkuji za odpovet

  12. Hezky den. Jiste take znam separacni uzkost,dcera ji take trpela a byla jako splasena. Ted u syna je to jine,sice si pobreci u cizich,ale brzo se otrka a je ok. Ale asi u nas probiha uzkost v noci. S tou si moc neporadim. Ikdyz s nim treba usnu,tak se i tak budi a place. Chce porad kojit,ikdyz hlad a zizen by mit nejspis nemel. Co jsem cetla,jsou to priznaky uzkosti. Drive spal mnohem lepe,ted se budi presne ve stejnou hodinu. Pry se nauci si vynucovat kojeni a usiju na sebe bic pokud ho budu v noci uspavat kojenim. Navic rada bych do vanoc prestala uplne,nemam uz moc mleka a netvori se mi tak rychle,takze tohle jeho nocni besneni mi zpusobuje bolesti. Je mu 8m,jak na nej? 🙂

    • Verunko, jak na něj vám neumím říct a věřte, že tuhle odpověď nedostanete od nikoho. Jedná se o běžný vývoj dítěte, jak je zmíněno v článku, nejvíc co můžete udělat, je být s ním a být tu teď pro něj. Dítě se učí cítit strach, přijímá tento pocit, bojuje s ním a učí se ho zvládat a ovládat. Potřebuje Vás, takže jediné co radím je trpělivost a projev pochopení 🙂

  13. Dobrý večer. Až do přečtení článku jsem se domnívala, že jsem své třetí robátko rozmazlila za velké pomoci dědy,který na ní nedá dopustit. Syn byl takový mamánek,ale toto je děs. Odpoledne nechce spát bez mé přítomnosti, vzbudí se jakmile se zvednu. Na toaletu pouze v doprovodu. Při jakémkoliv vzdálení křik,pláč a potom dlouhé chování,hlazení,div mě dcera neuškrtí. Mazlíme se často, od starších sourozenců jí neodstrkuji,oni se s ní pošťuchují i hrají. Ale já už jsem vyčerpaná z celodenního pláče a vzteku. Bude častěji jíst a pít i v noci jen aby měla mou přítomnost. Je jí 21 měsíců. Co s ní, aby byla zase v pohodě?

  14. Dobrý den mám stejný případ jako ostatní maminky.Dcera 3 roky nastoupila do školky je tam už skoro 3 měsíce pořad tam brečí.Doma odmítá tatínka. Už si nevím rady.

  15. Dobrý den,i mě trápí stejný problém jako paní Pavlínu. Syn bude mít v listopadu tři roky, do školky chodí měsíc, předání je docela v pohodě, dám mu pusu a jde do třídy. Po chvíli ale začne brečet, ječet, řvát, křičet a vyvádí že chce maminku až do oběda, kdy ho vyzvedávám ubrečeného, hladového. Ve školce už mi řekli, že ho tam nechtějí, že ruší program. Paní učitelka ho nazvala rozmatlaným klukem, co jen křičí. Jsem z toho zoufalá. Za dva týdny nastupuji do práce a nebudu ho moc vyzvednou dřív jak v půl čtvrté. Zatím ale ve školce nespal. Každý den mluvíme o tom, že musím do práce a on do školky, že jinak to nejde. Slibujeme mu všechno možné, odpoledne trávíme spolu. Nevím, co jsem udělala špatně a jak to vyřešit. Poradíte mi?

  16. Dobry den. Mam 5m holcicku. Od narozeni na me byla dost fixovana,zatim nebyla dite,co jde z naruce do naruce. Ale od 3.m chce opravdu jen me,nebo manzela. Kdokoliv na ni jen promluvi,zacne plakat. Ale klidne si chvilku vydrzela hrat na dece a ja si mohla chvili delat svoje. Posledni tyden je to ale extrem. Nesmi k nam ani nikdo prijit. Mala je neklidna,nesmim od ni ani tak,aby na me videla. Preferuje domaci prostredi. Musim byt stale primo u ni. V noci spi krasne. Myslite,ze uz se jedna o separacni uzkost? Dekuji!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *