Postřehy z webináře – Jak na sourozenecké spory?

Postřehy z webináře – Jak na sourozenecké spory?

Sourozenecké spory, to je téma, kterým se poslední dobrou zabývala Nevýchova. V úterý 21. 3. 2017 a znovu 25. 7. 2017 se vysílal další úspěšný webinář pro rodiče zdarma, nesl se v duchu sourozeneckých vztahů a rodiče měli opět několik příležitostí podívat se na různé situace očima dětí.

Pokud z webináře chcete také něco načerpat, pak si nejprve zkuste napsat všechno, co vás napadne na tuto otázku: „Jak by podle vás měly sourozenecké vztahy vypadat?“

Co si rodiče většinou přejí?

  • Aby si jejich děti neubližovaly
  • Aby se měly rády a nebyly na sebe nikdy zlé
  • Aby si pomáhaly a nikdy se nehádaly
  • Aby na sebe nežárlily a uměly se spolu rozdělit
  • Aby si vždy vycházely vstříc

Máte to na svém papíře podobně? Pak si prosím odpovězte ještě na tyto otázky:

  • Vypadají takto vaše vztahy s lidmi v okolí?
  • Máte všechny rádi a nikdy nejste na nikoho zlí?
  • Pomáháte vždy s úsměvem a ochotou a nikdy se s nikým nehádáte?
  • Umíte se rozdělit o všechno s každým?
  • Vycházíte stále někomu vstříc?
  • Chodíte po světě a jen rozdáváte úsměvy, energii a všechny milujete?
  • Nebo je to všechno úplně jinak?

„CHCEME PO DĚTECH IDEÁL, KTERÝ SAMI NEŽIJEME.“ Katka Králová

Nejspíš je to úplně jinak, že?

Stane se to totiž i vám…

…že na někoho prostě žárlíte a toužíte po větší pozornosti.

…že někoho v danou chvíli nemůžete ani vidět a příčí se vám myšlenka omluvit se.

…že se podělit prostě nechcete, dáte skoro všechno, ale poslední řádek čokolády prostě chcete pro sebe.

…že zuříte, přesvědčení o své pravdě, a nikdo vám to nechce věřit.

A spousta dalších podobných situací, které se odehrávají a my je možná ani nevnímáme. U nás dospělých nám přijde v pořádku spolu i tři týdny nemluvit, mít na někoho vztek a neomluvit se ihned. Potřebujeme občas prostor k tomu, abychom si to mohli promyslet. Přijít na to, jestli jsme se nemýlili, dodat si odvahu, když se máme jít omluvit apod.

Katka včera mluvila o čtyřech zabijácích sourozeneckých vztahů. Jsou to většinou fráze, které spousta z nás moc dobře zná a velmi často je používá. Pojďme se na ně podívat.

Sourozenecké spory

1. Zabiják – „Nebudu tě mít ráda, když jsi na sestřičku/bratříčka takhle zlý.“

Touto větou dětem velmi moc ubližujeme, ukazujeme jim, že naše láska k nim má své podmínky, a tímto dokonale zabíjíme pocity bezpodmínečné mateřské lásky. Dospělému byste tuhle větu nikdy neřekli. Dokážete si vůbec představit, že by vám manžel řekl: „No, když budeš takhle protivná, tak tě nebudu mít rád. Musíš se víc snažit, abych tě mohl mít rád pořád, takhle by to nešlo.“ Zní to blbě, že?

Bohužel u dětí máme tuto a podobné věty uložené jako něco normálního a a používáme je za účelem výchovy dítěte. Aby pochopilo, jak se chovat slušně. Co to ale slušné chování znamená? Pro každého to znamená něco jiného a každý také po svém reaguje na chování druhých, to nikomu nemůžeme mít za zlé. Reagujeme na základě naučených věcí, prožitých věcí a doporučených věcí.

Utváříme si vlastní názory, získáváme zkušenosti a na základě toho se pak v budoucnu také umíme vypořádat s určitými situacemi jinak a lépe. Děti to mají stejně, jejich vztahy mají otevřenost, pochopení a dynamiku, učí se jednat, reagovat, omlouvat se apod. Mají stejné právo jako vy být naštvaní nebo protivní a my rodiče bychom vůči nim měli mít pochopení.

2. Zabiják – „Musíš mi pomáhat, protože jsi starší.“

Kdy a kdo na to přišel? To, že je někdo starší, přeci neznamená, že musí být zodpovědný za druhého. Je v pořádku chtít po starším sourozenci pomoc, ukázat mu, jaké to je, starat se o miminko. Je samozřejmě hezké, když se starší sourozenec tulí nebo mazlí s mladším. Je fajn, když starší podá plenku z šuplíku nebo chce dobrovolně vozit brášku v parku. Pokud to ale dítěti podáme stylem „ty musíš“, dítěti dost ublížíme a jeho chuť pomáhat zabíjíme.

Zapojit staršího sourozence do dění kolem miminka nebo mladšího sourozence je dobré, neměli bychom ale na staršího naložit tolik odpovědnosti. Děti se velmi rychle postaví do role zodpovědného a jejich pomoc už nemusí být přirozená a s láskou, ale po čase bude už jen nucená nebo automatická. Dítě tedy nenaučíme pomáhat druhým, ale starat se vždy o ty mladší.

Sourozenecké spory

3. Zabiják – „Ihned se omluv!“

Vynucená omluva nikomu a ničemu nepomáhá. Tato omluva je chladná a vlastně se ani nejedná o upřímnou omluvu. Dítě se tímto učí přetvařovat a poslechnout, ale ne hledat řešení. Naše „okamžitě se omluv“ nutí dítě potlačovat pocity a omluví se jen proto, že vy jste ho donutili.

Nemyslí to vážně, a pak se také může stát, že chladné „promiň“ bude součástí vašeho dne. Třeba i tisíckrát vyslovené, ale ani jednou nebude myšleno upřímně a ani jednou to dotyčnému nebude líto. Naučíme dítě, že stačí říct promiň, ale nenaučíme ho, jak případně situace řešit jinak a připravíme ho o skutečný smysl lidské omluvy.

Slovíčko promiň tady ztrácí veškerý význam a staví se k dalším obyčejným slovům. Dítě se naučí jej říkat, ale naučí se také potlačovat své pocity a dělat jen to, co se prostě má: „Kousl jsi ho? Tak se omluv!“ Skutečný důvod, co ho vedlo k tomu, aby kousl, už ale nehledáme, umíme si to přeci představit a to nám stačí.

4. Zabiják – „Kdo si začal?“

Hned v úvodu Katka zdůraznila fakt, který si zapište: „V sourozeneckých sporech nikdy nehledejme viníka ani oběť.“

Vánoce, Nevýchova, Dárkový poukaz

Když máte dvě děti, z nichž jedno je teprv batole, starší sourozenec to má docela těžké. Batole totiž neumí popsat každou situaci a vy vždy nemusíte vidět ten pravý důvod sporu. Může docházet k vyřešení sourozeneckého sporu „nefér“ a tímto starší sourozenec obvykle trpí.

Asi znáte domácí soudcování a rozhodování. Rodiče se často staví do role rozhodčího a s dobrým úmyslem se děti snaží rozsoudit. Chtějí spravedlnost, takže hledají viníka a utěšují oběť. K viníkovi se většinou chovají s nepochopením pro jeho čin a mladšího často utěšují se slovy: „neboj, to bude dobrý, bráška to tak nemyslel“, touto větou ale nevědomky nutíte staršího sourozence žárlit a nesnášet mladšího.

Sourozenecký spor nemusí být vždy vyhrocený jen ze situace, kterou v dané chvíli vidíte, může za tím stát cokoliv, můžete to být poslední kapka, která staršího donutila takto zareagovat. Může takto reagovat také z nouze, v touze po pozornosti nebo soukromí, které mu mladší sourozenec možná narušuje.

Sourozenecké spory

Jak na to jinak?

Popsala jsem vám téměř vše, co v první části webináře zaznělo. Bohužel, o prožitkové cvičení se s vámi podělit nemůžu, takže jste malinko ochuzení o takový ten AHA moment, kdy se vám mohou vybavit vaše vzpomínky z dětství a můžete si tak uvědomit a uvidět věci jinak.

Katka ale radí tři kroky, jak zmíněným čtyřem zabijákům předejít a jak na to jít jinak. S těmito kroky se denní hádky a pranice mohou zmírnit. Mohou ale také vyústit do maximálních hranic, kdy budete muset zasáhnout.  Když se vám podaří tyto tři kroky dodržovat, pak budou mít vaše děti mezi sebou vztah, o kterém sníte.

1. Zapomeňte na soudcování!

Neptejte se, kdo to udělal. Tím nutíte děti žalovat jeden na druhého a vy jen děláte rozhodčího. Vyjádřete pochopení jejich pocitům a naslouchejte oběma stejně. Nestůjte ale nikdy na žádné straně, i když se jeden tváří jako viník, nebuďte rozhodčí a nesuďte.

Je důležité rozpoznat, kdy se jedná o spor vážný. Například pokud si děti mohou vzájemně opravdu ublížit, pak určitě do hádky vstupte, rozhodně ne jako soudce, ale jako přítel, který chce pomoci. Můžete říct „Trápí mě, že si ubližujete, a nevím, jak vám můžu pomoci.“

Vše se vždy odvíjí od situace. V případě, že mladší kousl staršího, je jasné, že je to jeho způsob komunikace, ukazuje, že něco není v pořádku, neumí si s tím poradit a tohle je jeho řešení. Takhle dává najevo svůj problém a na vás je spolu se starším zkusit se dopátrat toho, co bylo příčinou.

Když budete jednat pod nátlakem a nutit dítě k přiznání nebo aby vám řeklo, co se tady zase stalo, dítě většinou umlčíte ještě víc. Jděte na to jinak, ukažte nejprve pochopení oběma nebo všem zúčastněným a poté nabízejte pomoc také všem.

Sourozenecké spory

2. Dejte jim pokoj!

Když se hádáte s kolegyní v práci, přijde šéf a rozsoudí vás, nebo označí oběť a viníka potrestá? Zakáže vám televizi nebo dostanete zaracha? Asi ne, co? Tak to nedělejte ani dětem. I když se vám zdá, že jsou na sebe zlé. A i když to vypadá jako jasný naschvál od staršího k mladšímu, nechte spor na nich.

Zkuste je nechat si tento spor vyřešit, můžete zpovzdálí pozorovat, jak jim to jde. Neříkejte jim ale věty typu: „je to vaše věc, vyřešte si to samy“, pokud vás žádají pomoc. Jestli chodí a žalují jeden na druhého, nejspíše jsou na to zvyklí a vědí, že spor vždy vyřešíte vy.

Tady musíte být trpěliví a měli byste jim nápomocně ukazovat, ale nikoli vnucovat své názory a možné způsoby řešení. Věřte, že rodičovské porozumění smaže všechny rány a pomůže vám se vyhnout bolestivým větám z úst dítěte, jako třeba: „Nesnáším tě, mami, jsi hrozná!“

Určete si tedy sami pro sebe meze, v jejichž rámci své děti nechte řešit jejich spory samotné. Můžete dohlížet opodál, ale nikdy se nestavte na žádnou stranu. Sourozenci se milují, i když se to na první pohled nezdá. Zkuste si více všímat maličkostí a přestaňte jejich spory řešit za ně.

3. Naslouchejte dětem i mimo krizi

Zkuste se naučit mluvit o pocitech nahlas, vyjadřujte lásku a náklonnost. Když je mladší sourozenec například pomalejší a vlastně vše se učí později, než straší, může ho to tížit. Nemusíte hovořit vždy cíleně k jedné věci, ale můžete dítě vlídnými slovy ujistit o vaší bezpodmínečné lásce k němu. Ujistit ho o tom, že i když se mu zrovna nedaří, není pro vás méně důležitý.

A když něco provede, máte ho stále rádi stejně, jen se teď zlobíte. Neříkejte dětem, „Nebudu tě mít ráda, když budeš dělat tohle.“ nebo „Jsi moc škaredá, když bráškovi nechceš půjčit tyhle kostky.“

Jsou to věty, které zabolí a zabolely by i vás, kdyby je vyslovil někdo, koho bezmezně milujete. Jen proto, že jste udělali chybu nebo jste se rozhodli jinak, už nejste milovaní? To je přeci pitomost, chyby jsou pro život důležité a naprosto stejně, jako se učíte vy žít s novým partnerem, dítě se učí žít se svým sourozencem.

Když jsou děti velmi malé a nemohou společně komunikovat, je těžké jim naslouchat a nezasahovat do jejich sporů. Zkuste je ale vážně nechat být, jen je mějte pod dohledem. Sledujte jejich obličeje, výrazy, chování, reakce, postupy a snažte se je pochopit. Je to mnohdy nelehký úkol a naučit se to můžete jedině tréninkem.

Výchova nevýchovou

vyzkoušet kurz nevýchovy

Nevýchova = Skládačka pro šťastný rodinný život

Zdá se to možná jako maličkost sledovat své dítě, ale tahle maličkost vám dokáže perfektně otevřít oči a pomůže vám své děti lépe pochopit. Takových výchovných maličkostí Nevýchova ve svém kurzu skrývá několik, postupným procházením vám tato skládačka celá zapadne, a pak už je jen na vás, jak s touto skládačkou naložíte a nakolik jí dovolíte ovlivnit váš rodinný život.

Více o kurzu Výchova Nevýchovou

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář