Jak zvládnout půjčování hraček bez křiku a pláče?

V úterý 23. května 2017 nevýchova opět úspěšně odvysílala online webinář na téma „Jak zvládnout půjčování hraček bez věčných tahanic a slz“ tento díl byl plný nevýchovných myšlenek a principů a protože vím, že spousta z vás ho nestihla dokoukat nebo si ho vůbec pustit, vypsala jsem vám zase to nejdůležitější.

Celá první půlka webináře byla o tom, jak k půjčování svých věcí přistupují rodiče dětí. Určitě si také vzpomenete na to, jak je vám nepříjemné, když někdo chce půjčit vaši oblíbenou věc. A teď si odpovězte: „Bylo by vám lépe, kdyby vás k půjčení ještě někdo nutil?“ Představte si, že jste v práci sedíte v kanceláři a najednou přijde šéf a bez dovolení si chce půjčit váš telefon. Jak budete reagovat? 

Dáte mu ho bez řečí, protože dělit se je hezké nebo budete vzdorovat a snažit se to udělat tak, abyste telefon šéfovi půjčit nemuseli? Je jedno jestli se jedná o půjčení bez dovolení nebo s dovolením, zkrátka každý máme věci, které půjčovat nechceme a nepůjčili bychom je cizímu člověku za žádnou cenu. A přesně takto to mají také naše děti.

Co je nejdůležitější?

 

  • Jak rodič přistupuje k půjčování svých věcí?

Jak už jsem zmiňovala výše, zamyslete se prosím nad sebou, jak to máte vy? Půjčujete věci i cizím lidem rádi? Bojíte se o věci, které půjčujete? Nebo půjčujete všechno beze strachu a půjčování svých věcí vám nedělá žádný problém?

  • Jak rodič přistupuje k půjčování věcí u svého dítěte?

V případě, že vy nepůjčíte svému dítěti nikdy nic nebo mu věci z ruk berete a strkáte mu okamžitě náhradu. Nemůžete čekat, že vaše dítě bude jiné a bude mít k půjčování svých věcí kladný přístup.

  • Jak to má dítě a co se od nás už stihlo naučit?

Pokud se od nás dítě už stihlo naučit „Ne to je moje, tohle je tvoje“ nebo „Tohle je maminky, tatínka, tohle nemůžeš“ pak se nemůžeme divit tomu, že naše dítě se nerado dělí, vždyť i my máme problém mu cokoliv půjčit.

Proč rodiče nutí děti k půjčování svých věcí?

Rodiče se obávají nejvíce toho, že z jejich dítěte vyroste sobecký člověk, který se nebude chtít s nikým dělit, proto své děti k půjčování někdy doslova nutí. Schválně kolikrát už jste slyšeli na hřišti věty typu: „No tak půjč chlapečkovi bagr, nebuď tak lakomý“ nebo „Ty toho naděláš vždyť holčička si to kolo jen půjčila“.

Když jste si je teď přečetli, jak vám tyto věty zní? Bolí vás také to zbytečné popichování? A teď si představte, že je to takhle jednoduché a stačí jen říct: „Ty se bojíš, že ti ten bagr rozbije?“ nebo „Nechceš ho půjčit, protože si s ním za chvíli chceš hrát?“ 

Jak tyto kouzelné a jiné podobné věty fungují se dozvíte hned po otázkách na tělo. Pokud jste vůbec nestihli na webinář kouknout, doporučuji si napsat na papír níže přiložené 4 otázky. Na tyto otázky si odpovězte v klidu a upřímně. Tyto odpovědi, vám objasní výše uvedené tři důležité body.

Otázky na tělo - půjčování hraček

Zkuste se vžít do kůže vašeho dítěte, když ho nutíte půjčit jeho hračku pro něj cizímu dítěti, kterému zatím nedůvěřuje. Jak už jsme zmiňovali již několikrát u nás na webu nebo Katka ve webinářích, děti se učí tím, co děláme, vnímají daleko více věcí, které děláme než věcí, které říkáme.

Není až tak důležité, co dětem říkáme, ale mnohem víc záleží právě na tom, co děláme.

mš, školky, mateřské školy, do skolky, nástup do školky, montessori školka, zápisy do mš

 

Zamyslete se na chvilku a zkuste se rozpomenout, jestli někdy vaše dítě mělo možnost vidět vás, jak něco někomu půjčujete.Mohlo být u toho a prožít si vaši radost z toho, že někomu půjčujete něco, co jste před ním již označili za své? Řekli jste mu  „to je moje“?

Dítě potřebuje vidět, jak reagujete a co děláte, když půjčujete něco na čem vám záleží. PS: Nedělejte to na oko, děti tohle poznají, i když nic neřeknou 🙂

Proč je důležité, jestli je věc označená „To je Moje“ nebo „To je Tvoje“?

Věci „to je moje/tvoje“ jsou pro děti hrozně vzácné, a to z jednoho prostého důvodu. Pokud rodič vidí, že jeho dítě sahá po kladívku, telefonu, hrnku, peněžence či jiné „nebezpečné“ věci, označí věc jako svou (to je moje) a ihned jedná. Buď dítě vyzve k vrácení, jelikož věc je jeho a on ji půjčit nechce, anebo mu ji rodič rovnou vytrhne z ruky a rychle mu strčí náhradu.

Tady je potřeba si zase připomenout, co rodič tímto jednáním své dítě učí? Ukazuje mu názorně, jak se věci dělí na věci běžné „asi všech“ a věci „to je moje“. Ty druhé jsou nám drahé, pozor na ně, ty nebudeme půjčovat, asi takto nějak to dítě pochopí. Není se potom čemu divit, že pokud dítě nutíme k půjčení věci, kterou jsme již několikrát označili za jeho, samozřejmě se jí nechce vzdát a bojuje, jak umí zvlášť děti, které ještě nemluví.

Je zmatené a absolutně nerozumí tomu, co se po něm chce. Proč ono musí půjčit, a maminka věci „To je Moje“ nepůjčuje? Nevědomky tohle děláme a nevidíme, jak tím můžeme ublížit dětem daleko víc než tím, že se trápíme zbytečnými obavami o to, jestli zrovna z našeho dítěte nevyroste sobec.

Co když, ale je sobectví v pořádku? Nechceme, aby naše dítě půjčovalo všechno, ale také nechceme aby nepůjčilo nic, ale jak na to? Tomu, jak si to dítě nastaví mu můžeme pomoci, ale přesvědčovat ho a nutit k půjčení věcí, které jsme už jednou označili za jeho, bychom neměli.

Přistupujte k půjčování tak, jak očekáváte od dítěte

5 kroků, jak můžete nyní začít jinak

Těchto stručných 5 kroků, vám může pomoci, zapomenout na obávané, „co když“ a pomůže vám vyřešit situace, ve kterých vám je nepříjemně.

  1. Začněte učit své dítě nápodobou. Pokud chcete, aby vaše dítě dělalo to, co žádáte, dělejte to. Pravidlo zní: Není důležité to, co říkáš, ale je mnohem důležitější to, co děláš.
  2. Začněte s důvěrou půjčovat věci cizím. Může to být maličkost, půjčte třeba kamarádce náramek, ale udělejte to s opravdovou důvěrou a před dítětem.
  3. Začněte s důvěrou půjčovat věci svým dětem. Také zde můžete začít na maličkostech. Přijměte fakt, že dítě vše zkoumá, dejte mu danou věc prohlédnout, ale přidejte pár slov o tom, jak je pro vás ta věc důležitá a záleží vám na tom, aby se nezničila. Mějte své dítě třeba pod dohledem, ale rozhodně mu do toho nekecejte. Můžete mu třeba povídat o tom, k čemu ta věc slouží.
  4. Netlačte na dítě, pokud něco nechce půjčit. Pokud se jedná o jeho dětský pokoj a návštěvu v něm, poproste dítě, jestli by nemohlo ukázat, s čím by si nový kamarád mohl hrát, než se ti dva lépe poznají.
  5. Inspirujte své dítě sebou samým. Dítě se nejvíce naučí z toho, co maminka a tatínek dělá.

Nechte své dítě se rozhodnout, zdali hračku chce půjčit. Pokud ne, pomozte mu najít řešení situace, ale netlačte na něj. Doufám, že vám článek byl nápomocen a pomůže vám vyřešit vaše neshody, jak už doma, tak i mimo domov.

Informace o kurzu Výchova nevýchovy

Kristina Farkasová
Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Podělte se s ostatními:

6 komentáře k “Jak zvládnout půjčování hraček bez křiku a pláče?

  1. Za našich dětských let, tedy asi tak před 20 lety bylo normální že si děti půjčovaly hračky a nebo se o ně praly na pískovišti, jak zrovna chtěly, 🙂 ale rozhodně to nebylo nemyslitelné jako dnes. Asi je to škoda, tak nějak to k dětství patřilo.

  2. Mam dve deti, jedno je lakome a nic nepusti z ruk, nikomu nic nepozicia a druhe da aj to posledne a tesi ho to….
    AKy teda som ja ?
    Tato studia sa nejako vymyka …

    • Dobrý den Tatko 🙂 každé vaše dítě je jiná osobnost sám píšete, že jedno s půjčováním nemá problém a těší ho to a druhé půjčovat nechce, nevidím na tom nic špatného. Já také nerada půjčuji své věci ostatním. Není nic špatného na sobeckosti i vy byste mi s radostí nepůjčil své nové auto. 🙂 Hezký den K.

  3. kdyz jsou sobecke deti jsou sobecti rodice brat umi vsichni ale dat uz jen malokdo. Jak muze sobec naucit sve dite nebyt sobec? Ja vzdycky rikam jaky rodic takove dite a jinak toi neni.

    • Tohle je pekna blbost! Ja ani moje kamaradka sobecke nejsme, vsechno si pujcujeme, vychazime si vstric apod. Vsech pet bodu co vyse popisujete splnujeme. Svym detem vetsinu veci, krom snad nozu, ochotne pujcime na prozkoumani, pod dohledem. Stejne sve hracky nepujcuji ani jeden. Dle toho co tu zminujete by museli byt sobci vsichni rodice, protoze ja teda neznam dite, ktere by se tsk nechovalo! Je to proste faze osamostatnivani a budovani ega.
      Takovej nesmysl!!!

      • Nikdy nevíte, jak moc dítěti na jeho věcech záleží. Hra je pro děti úplně totéž, co pro Vás práce. Hračky, popř. skupina hraček, jsou pro ně stejně nezbytné, jako pro dospělého jeho pracovní prostor. Taky byste při práci na PC nepůjčila klávesnici od počítače, když ji v tom systému nutně „počebujete“. Všechno je otázka Vašeho pohledu na věc očima dítěte. Z projevu je patrné, že se snažíte být dominantní a berete věci co Vám nezapadají do Vašeho řádu „šmahem“. Dospělí by měli být spíš dětem parťáky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *