Neverbální komunikace jako pomůcka k odhalení lží vašich dětí?

Neverbální komunikace jako pomůcka k odhalení lží vašich dětí?

Komunikace je umění. Správná komunikace z vás udělá mistry mezilidských vztahů, pomůže vám docílit toho, aby lidé udělali vše, co požadujete. Všechno, co říkáte, můžete říci desítkami různých způsobů, a každý z nich vyzní naprosto odlišně. Podobně je tomu u neverbální komunikace. Pomocí neverbální komunikace sice nikoho k ničemu nepřesvědčíte, ale na druhou stranu mu můžete stoprocentně porozumět i přesto, že mlčí – stačí vnímat řeč těla.

„Nejdůležitější věcí v komunikaci je slyšet, co nebylo řečeno nahlas.“

Peter Drucker

Komunikace je zrádná v tom, že můžete uvěřit něčemu, co druhý vůbec nemyslí upřímně, v horším případě přímo lže. Stačí, aby byl přesvědčivý. Podobně je to i s dětmi – jen si vzpomeňte, když jste byli v dětském věku a lhali rodičům nebo jim neříkali úplnou pravdu, a to jen proto, abyste z toho získali užitek. Pokud nechcete, abyste uvěřili i vy lžím svých dětí, ponořte se do tajů neverbální komunikace.

TIP: Přečtěte si také náš článek Odhalte tajemství umění komunikace s dětmi, kde se dozvíte, jak s dětmi mluvit a na co si dávat při komunikaci pozor.

Neverbální komunikace aneb řeč těla

Řeč těla je přesně to, co si můžeme pod neverbální komunikací představit. Někdy je také označována jako nonverbální – oba pojmy jsou svým významem naprosto shodné. Jde především o souhrn mimoslovních sdělení, která vědomě, mnohem pravděpodobněji však nevědomě, sdělujeme svému okolí. Většinou se jedná o mimiku, tedy výrazy tváře nebo gestikulaci.

Důležité je vědět, že neverbální signály se často mohou lišit svým významem, i proto je tak těžké jim porozumět. Zvláště pak v komunikaci s dětmi.

Proč je neverbální komunikace důležitá?

Prostřednictvím neverbální komunikace nám děti předávají informace, které nejsou vyřčeny. Většinou se jedná o emoce, napětí a celkové vnitřní rozpoložení. Zároveň jimi může dávat najevo, jak nás během komunikace vnímá, zda jsme mu sympatičtí. Užitečné je, že děti je na rozdíl od dospělých vysílají podvědomě. Dospělí lidé často používají naučená gesta, která pak jen podporují vyřčené nepravdy.

Jak poznáte, že dítě zřejmě nemluví pravdu? Většinou se až příliš dotýká obličeje, uší, utírá si nos a mne tváře. Často se na vás ani nedívá, jeho pohled při komunikaci směřuje do strany.

Poznejte, co vám dítě říká, i když mlčí

Při komunikaci s dětmi bychom měli rozeznávat dva důležité kanály. Jedním z nich je mimika. Ta nás informuje především o emocích, i proto je velmi dobře čitelná, zvláště u dětí, které své emoce dávají upřímně najevo. Snadno se v nich budete orientovat a rozeznáte jejich psychické rozpoložení bez jakéhokoli slova.

Druhým kanálem neverbální komunikace jsou gesta. Gesta mohou být u dětí velmi zrádná, proto byste si vždy měli ověřit, jak moc jsou v souladu s emoční stránkou, tedy mimikou. Jsou to většinou signály, které nás mají na něco upozornit, ať už vědomě či nevědomě. V případě vědomého vyjádření gest většinou sdělují něco, co by sice šlo říci slovy, ale je lepší to názorně ukázat.

Vánoce, Nevýchova, Dárkový poukaz

Pokud ovládnete gestikulaci i mimiku, potom budete schopni číst během komunikace mezi řádky. Zároveň se při projevu stanete mnohem důvěryhodnější.

Neverbální komunikace ulehčí dorozumívání s dětmi

Neverbální komunikace značně ulehčí dorozumívání

Komunikace s dětmi není vždy jednoduchá, zvláště pak v době, kdy ještě nemluví, případně třeba neslyší. V obou případech vám do značné míry pomůže právě neverbální komunikace. Můžete ji totiž použít k vyjádření svých pocitů, názorů a třeba i reakcí jinou formou, než je řeč.  Komunikovat s dětmi správně je totiž velmi důležité, ale možná ještě důležitější je správně porozumět.

Mnoho rodičů si myslí, že komunikace mezi nimi a dítětem začíná tehdy, když dítě řekne první slovo. To je ovšem omyl. Komunikace probíhá už mnohem dříve – a zatímco první slovo svého dítěte si každý rodič pamatuje, jen málokterý rodič si zapamatuje, či vůbec postřehne první gesto, kterým se dítě snaží něco naznačit, o něco požádat, upozornit.

Neverbální komunikace v osobním životě

Nezapomínejte, že ovládnutí neverbální komunikace se vám bude hodit vždy a všude. Využijete ji nejen v osobním, ale například také v pracovním životě. U dospělých je sice  o něco obtížnější nejdříve rozeznat, zda jsou vysílané signály pomocí gest myšleny skutečně upřímně, nebo se jedná o přetvářku, přesto je to s trochou praxe možné a později instinktivně i velmi jednoduché.

Podívejte se, co mohou neverbální projevy těla vyjadřovat u dospělých. Některé body mohou být použitelné také u dětí, nicméně často jen v omezené míře.

  • shrbenost, ruce v kapsách – sklíčenost až deprese
  • přešlapování na místě – velká nejistota, poslušnost
  • ruce v bok – agrese, zlost, částečně i nadřazenost
  • překřížené ruce před tělem – nízké sebevědomí, obava
  • velmi ležérní postoj, opírání se o něco – nezájem, uvolnění a relaxace
  • nohy těsně vedle sebe – plachost
  • při sezení ruce na kolenou – nejistota
  • nakloněná hlava – zájem
  • ruka na bradě – přemýšlení
  • tření nosu, dotýkání se okolo nosu a očí – lhaní, pochyby, nedůvěra
  • zatnutí dolního rtu – rozpaky až pocit viny
  • kousání se do rtu – nervozita, lítost

Ovládnout neverbální komunikaci a komunikaci s dítětem je běh na dlouhou trať, přesto věříme, že vám tento článek pomohl zamyslet se nad důležitostí neverbální komunikace a uvědomili jste si, že komunikace mezi rodičem a dítětem neprobíhá až tehdy, když dítě řekne první slovo, ale daleko dříve.

TIP pro mámy s miminkem: Naučte se komunikovat neverbálně i s vaším miminkem, pomůže vám to nejen s komunikací, ale naučíte se také vnímat a rozpoznat signály, které vám vysílá. S tím vám poradí Nevýchova s novým pomocníkem mámy na mateřské.

Pomocník mámy na mateřské dovolené - tlačítko 1. díl

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář