Moderní styly výchovy – jak je skutečně chápeme?

Moderní styly výchovy – jak je skutečně chápeme?

Rozmohl se trend, kterým se ohání téměř každý rodič. Každý říkáme, já mám svůj styl výchovy a tak to dělám, ty moderní styly jsou na nic. Z dětí rostou akorát grázlové a nevděční nevychovaní spratci. Tímhle slovním spojením nevděční spratci, označujeme téměř každé dítě, které projeví svůj názor nebo jen řekne nahlas, co si skutečně myslí, uvědomujete si to?

  • Moderní výchova
  • Americká výchova
  • Kontaktní výchova
  • Volná výchova
  • Respektující výchova
  • Vychovávej dítě sobě rovně
  • Novodobá výchova
  • Bio výchova

Za takovými a spoustu dalšími vymyšlenými styly a typy výchovy, si stojí vždy XY maminek, které hájí jedna přes druhou který styl, je ten lepší. Vznikají dohady a spory, rozdílné názory slovní napadání, urážení apod. Každá máma se pohoršuje nad tím, když někdo tvrdí něco jiného, ale nezapomenou připsat, že samozřejmě by se každý měl starat sám o sebe.

Čtěte: Neverbální komunikace, jako pomůcka k odhalení lží vašich dětí

Pojďme se ale podívat na těch několik stylů, které jsem uvedla výše a víte co, všechny jsou stejné. Dáme jim konečně jedno jméno a pokusím se vám to vysvětlit:

Moje výchova – (myslím si, že je to nejlepší název, pro každého)

Když někdo něco dělá jinak je to podle lidí většinou špatně, je to špatně proto, že je to buď nové, nebo jiné a oni na to nejsou zvyklí. Je to také proto, že právě tito lidé nečtou a ani si nic o stylech výchovy nezjistí předem. Usuzují tedy obvykle z názvů, a když je problém, mozek ho musí nějak pojmenovat a někoho obvinit, aby problém vyřešil. Takže si najdou nějaký styl a ihned mají viníka.

Například: „Ne nesouhlasím, za tyto projevy může volná výchova!“ Mám oběť, mám viníka, případ uzavřen.

Lidé se naučili řešit své problémy automatem, ten jim běží už od mládí, mají ho nějak nastavený a proč předělávat nebo aktualizovat něco, co nějak funguje, že? Nechtějí se učit něco nového nebo jiného, chtějí žít svůj život poklidně se svým automatem, protože nové věci znamenají nějakou práci, snahu, úsilí a to všichni známe ze školy, to je otrava.

Každý člověk na světě má svůj příběh a svůj „styl výchovy“

Vánoce, děti, Ježíšek, klid, odpočinek, dárky

 

Každý člověk na světě má svůj příběh a svůj „styl výchovy“

Každá rodina má své individuální starosti, problémy a způsoby, nikomu není dáno někoho soudit, ale vzájemně se soudí lidé každý den, proč? „Moje výchova“ znamená nehájit své činy, způsoby ani principy za každou cenu, pokud jsem, se svým životem spokojen. Není přeci důležité, jak se „styl“ nazývá, je to můj styl a takhle to vidím já a ty máš nárok to vidět jinak.

Označením „za to může tahle výchova“ jen bráníte tomu, aby se lidé, kteří pomoc potřebují, informovali, aby o pomoc požádali apod. Samozřejmě to není takto u všech, ale naše mocné soudcování a odsuzování věcí, o kterých moc nevím, mate lidi nejen kolem nás, ale taky nás sebe samotné.

Vždy se najdou ti, co budou souhlasit, ale také ti, co souhlasit nebudou

Ať doporučíte nebo napíšete cokoliv, vždy se najde někdo, komu to sedět nebude, vždy bude podle něj něco v nepořádku a on by to udělal jinak. Tohle, je ale úplně v pořádku, vždyť kdybychom, byli jako ovce všichni stejní se stejnými návyky, nebavilo by nás to.

Čtěte: Nevýchova nefunguje a jsou to jen psychologické bláboly?

Je to krásné, že jsme každý jiný a že můžeme každý říct nahlas, co si myslíme, a když se nám nelíbí názor druhého, můžeme se snažit o vysvětlení nebo jen nebrat si ten názor tak osobně. Vždyť to tak vidí on ne vy a to je nejdůležitější. To co skutečně cítíme, že máme udělat, je vždy správně a nemusí vám to, vždy někdo potvrdit. Prostě je důležité věřit vlastní intuici a nenechat se převálcovat druhými.

Můžeme číst stovky knih a účastnit se desítek kurzů, ale pokud naše srdce říká ne, pak bychom mu měli uvěřit a nedělat něco, jen proto, že to říkají druzí.

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář