Magazín – „Téma na Vaše přání“ – 3. díl

Magazín - Téma na Vaše přání - 3. díl

Vítám vás u třetího dílu magazínu „Téma na Vaše přání“. V tomto díle si budeme povídat o režimu a volnosti u dítěte, zjistíte, že s nastavováním denního režimu můžete začít už v šestinedělí. Podíváme se také na to, jak dítěti pomoci při budování sebeúcty a poradím vám, jak efektivněji děti naučit hodiny tak, aby je pochopily i ti nejmenší.

S naším Dominičkem jsme si pro vás připravili jednoduchou pomůcku, se kterou vám hodiny půjdou jedna báseň. Pojďme tedy rovnou k prvnímu tématu a to je režim nebo volnost pro dítě?

Režim nebo volnost pro dítě?

Každý rodič má spoustu otázek ohledně tohoto téma. Když dítěti budeme určovat režim, nezabráníme tak jeho osobitému vývoji? A když mu necháme volnost, nebude mít problémy poznávat hranice?Režim nebo volnost u dítěte

Ač se to nezdá, tuto otázku řeší spousta rodičů a hodně z nich se kvůli tomu nejednou i střetne. Je režim opravdu tak důležitý? A jaký by měl tedy být? Od kdy, pokud se pro něj rozhodneme, ho dítěti vlastně určit?

Samozřejmě, že je na každém z nás, jaký režim potomkovi určíme. Hodně volný, žádný nebo naopak velmi důsledný. Který je ale nejlepší? Odpověď se nalézá zase u vás. Dítě by se nemělo cítit svázané, ale zároveň by mělo mít pocit jistoty, který mu určitý řád a pravidelnost poskytuje.

Začít můžeme už s úplně malým kojencem. V šestinedělí je ale maminka kolikrát ráda, že dokáže vstát ke svému plačícímu miminku a v tu chvíli má v hlavě povětšinou jediné – jak těch zhruba šest týdnů přežít? Natož nějaký řád! Ale už malému šestinedělňátku můžeme pomoci si tu na světě zvyknout a nejedná se vůbec o nic náročného.

Novorozenec nezná ještě rozdíl mezi dnem a nocí. Tento poznatek většinou získává během prvních pár týdnů a v našich rukou je, zda mu s tím trochu pomůžeme, či nikoliv. Stačí jednoduchá maličkost – pravidelně večer v dobu, na kterou se domluvíte s partnerem, například v osm hodin večer, zhasnout.

Stačí velké světlo, malá lampička či noční světlo může s klidem zůstat rozsvícené. V tu dobu je také dobré ztišit puštěnou televizi. Tímto rituálem se malému miminku rychleji utvoří hranice mezi dnem a nocí. Hlavně v obdobích, kdy se brzy stmívá nebo naopak.

A navíc to od nás nevyžaduje nic jiného, než sáhnout na vypínač či ovladač od televize. U starších kojenců tento rituál můžeme ponechat, bude je to učit pravidelnosti k usínání. Což ale bohužel nezajišťuje, že v danou hodinu, kdy si my přejeme, doopravdy usne. Nicméně se mu do podvědomí dostane, že je již večer a bude se spinkat.

  • Trápí-li vás večerní uspávání, doporučuji určitě vyzkoušet průvodce uspávání zdarma Hanky Havrilcové z Nevýchovy. V tomto průvodci objevíte dvě příčiny toho, proč vám uspávání nejde.

V usínání můžeme miminku pomoci již ne tak bujarou, ale přesto veselou klidnou hrou, třeba v postýlce. Můžeme se s ním mazlit, vytvořit si pusinkovací rituál na usnutí, hrát mu pomocí usínáčka ukolébavky, hrát si společně s hračkami, vyprávět pohádky. Najděte si ten svůj rituál, ve kterém vám bude všem dobře.

Denní režim lze pro takto malé děti také nastavit. Ale jak? Tuhle otázku jsem si také kladla, když se můj syn narodil. Budil se nepravidelně, jedl nepravidelně, spal nepravidelně. Čím byl ale starší a už nebyl „nedělňátko“, pozorovala jsem, že si říká o jídlo v určitých intervalech.

matka a miminkoPo kojení či krmení z lahvičky lze většinou miminko dát odpočívat nebo spát, aby si navyklo, že po jídle má být chvilku v klidu. Ať buď jen kolem poledne, nebo po každém jídle. Každé děťátko má ale jiný rytmus a i zde platí pro každou maminku, aby se řídila hlavně svým citem a intuicí.

Jakmile však jsou miminku tři až čtyři měsíce, jeho režim se zpravidelní a my můžeme pozorovat, že se začíná budit v určitou hodinu a po určitých intervalech přes den. Doba jídla se také ustaluje. Začíná mít svůj vlastní rytmus.

A to je dobře hlavně pro nás, pokud chceme děťátku zařídit jak pravidelnost v jídle, tak i ve společných hrách a ve spánku. Každé mamince a miminku bude vyhovovat samozřejmě jiný rytmus a nemusí se řídit žádnými předepsanými tabulkami.  Jak už je psáno výše, důležité je hlavně to, jak se v tom cítíte vy.

A jak začít přikrmovat? Pokud se váš potomek budí kolem sedmé či osmé hodiny ranní a pije v podobnou hodinu i mlíčko, lze mu podat první příkrm jako svačinu během dopoledne. Pak na „oběd“ může opět přijít na řadu kojení či lahvička. K odpolední svačině, například kolem třetí hodiny, můžeme dát další příkrm a navečer opět pokračovat s kojením či umělým mlékem, později s kaší, krupicí či jiným příkrmem.

Je pravda, že ze začátku může být vše „rozházené“, ale i naše děťátko se učí, stejně tak jako my. Dejte všemu dostatek trpělivosti a času. Později můžete na oběd zařadit také příkrm a postupně si s děťátkem ustálíte režim na určitých hodinách, zvyknete si vy i vaše dítě.

Po obědě lze dát váš poklad do postýlky, i když nebude chtít spinkat. Budete „spolu v klidu“, můžete si s miminkem lehnout do postele, povídat mu, dát ho do postýlky a číst pohádky, hrát si společně s jeho hračkou, vše v poklidu. Ačkoliv to nemusí být hned vůbec snadné, po nějaké době, pokud budete trpěliví, navyknete si oba na polední klid po obědě.

To se náramně hodí většinou nám maminkám, protože později, kdy dítě začne po obědě opravdu spát, máte třeba alespoň hodinku samy pro sebe. Vše jsou samozřejmě jen příklady, co můžete se svým děťátkem dělat a můžete si najít své rituály a časový harmonogram, který bude vyhovovat jen vám.

Nic, co je psáno, není vždy dáno a i malé děti jsou velmi individuální osobnosti. Základ všeho je vždy v tom, co vám napoví váš vnitřní pocit.


 

Jak pomoci dítěti budovat  si sebeúctu?

V psychologii sebeúcta znamená celkové ocenění vlastní hodnoty. Najdeme ji i pod názvy poznání vlastní hodnoty, sebedůvěra nebo sebeláska u dítěterespektování vlastní osobnosti. Přestože se běžně vyskytují její krátkodobé odchylky, psychologové ji obvykle považují za trvalou vlastnost osobnosti.

Sebeúcta je v podstatě sebeláska, kterou si budujeme na základě uvědomování si své ceny a hodnocení se podle věcí, na kterých nám nejvíce záleží. Hodnotíme vlastní úspěchy i neúspěchy, k hodnocení přidáváme kritiku i pochvaly jiných lidí.

Také hodnotíme způsob, jakým jsme zvládli úkoly, které nám zadalo okolí nebo my sami. To vše nám pomáhá vytvořit si o sobě kladné i záporné obrazy. To znamená, že to, jak se vnímáme, je souhrnem našich pozitivních a negativních rysů vnímaných našim okolím i sebou samým. Budování sebeúcty je pro většinu lidí obtížný úkol.

Jak je to se sebeúctou u dětí?

Sebeúcta se u dětí začíná vytvářet již v kojeneckém věku na základě chování rodičů k dítěti. Pokud mu rodiče poskytují dostatek vhodných podnětů a nechají mu i určitou volnost pro jeho rozvíjení se, dítě poznává svou velkou hodnotu.

Několikaměsíční miminko se má rádo. Myslí si, že ho mají rádi i ostatní. Své pocity neodděluje od toho, co dělá ani od toho, co dělají jeho rodiče. Pokud se mu věnuje pozornost, cítí se být milované. Jistota dítěte, že je milováno a hodné lásky, se s přibývajícím věkem začíná hroutit.

Pokud nejste s ním, stává se nejistým, když chcete odejít, může zpanikařit. Odpovídáte-li v takových situacích otevřeně a s láskou, začne postupně odloučení snášet lépe. Nebude rádo, že odcházíte, ale jedenapůlroční dítě si už bude víceméně jisté, že se vrátíte.

sebeúcta u dítěteJak roste, začíná si stále více uvědomovat sebe samo a svou rozdílnost od těch, kteří se o něj starají. To se děje někdy v druhé polovině druhého roku. Dítě začíná objevovat svou odlišnost a vytváří si představu o sobě.

Jeho představa o sobě je stále více založena na srovnání sebe samotého s ostatními lidmi. Tato srovnávání mohou být neškodná (například: ona je ta holčička, která má červenou bundičku) ale i znepokojující (on je ten chlapeček, který neumí rychle běžet).

Dítě se musí naučit, že ho milujete takové, jaké je. Pokud věří, že ho milujete jen pro jeho úspěchy a právě teď se mu to nedaří, myslí si, že ho milujete méně. I sebevědomé dítě se musí naučit, že ne vždy může být nejlepší.

Jak dítěti pomoci budovat si sebeúctu?

Důležitým úkolem pro rodiče je vést dítě tak, aby se cítilo hodnotné. Dítě, které se cítí hodnotné, cítí se být dobré, je plné sebevědomí a jeho sebeúcta je vysoká.

  • Tak, jak rodiče hodnotí své dítě, tak ono pak hodnotí sebe.

Při budování sebeúcty u dětí je důležitý způsob komunikace s dítětem. Budování sebeúcty je proces, který rodiče dělají každý den bez ohledu na to, zda si to uvědomují nebo ne. Měli by si však uvědomit několik věcí. Já jsem vám je shrnula do čtrnícti bodů.

  1. Porovnáváním dítěte s jinými můžete jeho sebeúctu zničit.
  2. Ne vždy se i ty nejlepší plány podaří.
  3. Každé dítě si zaslouží mít ze sebe dobrý pocit, bez ohledu na to, co dělá, nebo nedělá.
  4. Každý neúspěch nebo zklamání by měly být pro rodiče příležitostí, aby z nich měli nějaký užitek, poučili se z chyb, úplně na ně zapomněli nebo to prostě nechali tak a nevraceli se k nim.
  5. Říkejte dětem, jakou mají pro vás cenu, co pro vás znamenají.
  6. S dítětem zacházejte uctivě a zdvořile, jako se sobě rovným člověkem. Budete-li tohle dodržovat, uvidíte sami, kolik věcí se od dětí o sobě dozvíte.
  7. To, jak se dítě chová, se učí doma! Popřemýšlejte, zda s dítětem komunikujete tak, jak očekáváte, věnujete se mu, nebo ho okřikujete a jste netrpěliví a podráždění?
  8. Nikdy své děti neurážejte!
  9. Poslouchejte dítě, co vám chce nebo se snaží říct. Když si s ním povídáte, odstraňte všechny rušivé vlivy (vypněte rádio, TV, odložte knihu) a dívejte se na něj, navažte oční kontakt. V průběhu rozhovoru mu pokládejte otázky jako důkaz, že se o něj opravdu zajímáte.dítě je milováno
  10. Zajímejte se o názor dítěte a ptejte se ho na něj. Můžete požádat dítě o radu ve věcech, kterým rozumí. Plánujte spolu výlety či dovolenou. Pro dítě je důležité vědět, že jeho názor se počítá a má v rodině svou váhu.
  11. Travte s dítětem společný čas a dělejte věci spolu. Dítěti tak na jedné straně dáváte najevo, že je pro vás hodnotné a na straně druhé se při vás naučí dovednosti a stane se schopnější. V takových chvílích se dítě snadněji otevře a podělí se s vámi o své radosti i starosti.
  12. Vždy buďte dítěti příkladem.
  13. Při zkoušení nových věcí ho povzbuďte, případně mu vysvětlete nebo ukažte, jak danou věc udělat nebo jak danou situaci vyřešit. Později bude dítě samo chodit se svými nápady k řešení různých situací.
  14. Chvalte dítě za všechno, co chcete u něj posílit (pěkné charakterové vlastnosti, aktivity, činy). Dítě rádo přijímá pochvalu, hlavně když ví, že udělalo něco dobrého. Všímejte si jeho silných stránek a řekněte mu o nich.

Vědomí vlastní hodnoty dítěte ovlivňuje jeho pocit bezpečí a jeho nezávislost. Dítě, které se má rádo, zná svou hodnotu, se nepotřebuje utvrzovat o lásce okolí a přitahovat na sebe pozornost nevhodným chováním nebo neustálou snahou zalíbit se někomu. Ví, že ho stále milujete, i když právě nejste při něm nebo děláte něco jiného.


 

děti, výchova, rodiče, nevýchova, katka králová, webinář

Kdy a jak naučit dítě hodiny?

V určitém věku se dítě začne ptát na nejrůznější otázky. Potřebuje vědět úplně všechno. Jak funguje televize, proč ptáci odlétají do teplých krajů, kolik je hodin a podobně. Ovšem nelze jej odbýt nějakou neurčitou odpovědí, začne se vyptávat dál. Nestačí tedy na jeho otázku, kolik je hodin, odpovědět, že za chvíli je večeře, brzo se dočkáš, je večer a podobně. V takovouto chvíli je dobré, naučit dítě hodiny.

Kdy je správný čas naučit dítě hodiny?

Je stále dost rodičů, kteří chtějí své děti naučit hodiny co možná nejdřív, ideálně ještě před nástupem do školy. Takovéto děti se hodiny mohou učit velmi pomalu, složitě, pokud tedy pro danou věc nejsou zapálené a to hlavně proto, že to chcete vy a ne dítě.

Důležité je na dítě nijak netlačit, nenutit ho do něčeho, co samo nechce. Projeví-li zájem, pak začněte ihned, neohlížejte se na věk, každé dítě přijde samo s otázkou, kolik je hodin. Nic se také nestane, když počkáte do chvíle, kdy jde dítě do školy, vše je zase opět na vás a hlavně na tom, jak to vnímáte vy a vaše dítě.

hodiny z papíruVyrobte si své originální obrázkové hodiny

Tento postup se rozšířil a setkal s oblibou hlavně u menších dětí. Sedněte si spolu s dítětem a vyrobte své vlastní obrázkové hodiny. Přemýšlíte, jak na to?

Můžete využít papírové hodiny, které jsou k dostání ve všech papírnictvích, s různými dětmi oblíbenými motivy. Nebo to udělejte jako my a vyrobte si své vlastní a originální doma. Máme pro vás obrázkový návod 🙂

Čím začít při učení hodin?

Ze všeho nejdřív je dobré vysvětlit dítěti, jaký je rozdíl mezi velkou ručičkou a malou ručičkou. Teprve pak přejděte k hodinám. K jednotlivým číslicím na hodinách nakreslete spolu s dítětem činnosti, které v tu dobu děláte, pomůžete mu se tak lépe každý den orientovat.

Například v sedm ráno vstáváte, v osm snídáte, v poledne je oběd, ve tři odcházíte ze školky, v osm je čas jít do postele. Pro dítě je tento systém snadnější, bude si pamatovat, že vstává tehdy, když malá ručička je na sedmičce a velká úplně nahoře.

Postupně dítěti vysvětlete, jakou funkci zastává ručička velká. Je možné, že dítě bude maličko zmatené a popletené, že velká ručička neznázorňuje jen celé hodiny, ale také čtvrt, půl a tři čtvrtě. Dobré je vysvětlit dítěti i pojmy hodina a minuta.

K takovémuto vysvětlování pomůže například nějaké ovoce, jablko, hruška, meloun. To krájejte na půlky a pak na čtvrtky. Dítěti to názorně předveďte, snadněji to pochopí.

TIP: Máte-li doma minutku na vaření, můžete ji také k učení zapojit. Třeba v dobu, kdy si dítě má hrát samo, a vy potřebujete dodělat nějakou práci, to s dítětem proberte, dohodněte se a nastavte si minutku na domluvený čas. Podívejte se také společně na to, kolik je zrovna hodin a po zazvonění se na hodiny podívejte znova. Dítě si takto snáze dokáže postupně samo uvědomovat, jak dlouhá doba je například půl hodina.

Ve chvíli, kdy tohle vaše dítě chápe, přikročte k vysvětlování, že existují také digitální hodiny. Vysvětlete mu, že den má čtyřiadvacet hodin a na digitálních hodinách je rozdíl osm ráno nebo dvacet hodin večer. V tomto vám pomůžou hodiny, třeba naše originální hodiny z papírových talířů.

Mějte s dětmi trpělivost!

Rodič učí dítě hodinyUrčitě jste už zažili situace, kdy jste potřebovali sami více času, abyste něco pochopili. Učíte se a stejně tak se učí i dítě. Není třeba dítě nutit, aby se naučilo hodiny podle vašich představ, dejte mu prostor pro to, aby mohlo vše pochopit. Pokládejte mu otázky, ptejte se, zda vám rozumí.

Hodiny opakujete stále dokola, několikrát denně, ale máte pocit, že vy sami se snažíte více než dítě, a k ničemu to není, výsledek nevidíte? Vydržte! Obrňte se trpělivostí. Některé děti zkrátka potřebují více času, aby vše pochopily. Jiné zase chápou ihned, je to individuální.

Své dítě v učení podporujte, chválou určitě nešetřete a pořiďte mu jeho vlastní hodinky. Ty kupujte spolu s dítětem, nechte jej, aby si je vybralo samo. S takovými hodinkami, které si bude dítě samo vybírat, půjde učení určitě mnohem snadněji!

Cokoliv, co dítě učíte, musíte také sami dělat. Dítě se učí z vašich činů, proto nežádejte po dítěti něco, co sami neděláte.

Závěr

V tomto díle jsme zjistili, že vše, co žádáme, musíme také sami dělat a dítěti ukázat, spolu s ním hledat řešení a především komunikovat. Nikdo třetí vám nemůže přesně říci, jak máte reagovat a co máte dělat ve všech situacích, které nastanou, jelikož to zkrátka není možné.

Každá rodina je jiná, každý člověk je jiný a každé dítě je jiné, proto každý potřebuje najít to své sám. Důležité je ale myslet na to, že dítě je stejná lidská bytost jako vy a není potřeba ho k něčemu nutit.

Pokud s dítětem mluvíte o budoucnosti, vyprávíte mu, co vše se může naučit, bude pravděpodobně samo chtít se naučit něco nového třeba hned. Nemusíme dítě nutit dodržovat váš denní časový plán, postačí, když budete svému dítěti naslouchat a nebudete odsuzovat žádný jeho nápad či návrh.

Neříkám, abyste udělali vše, co dítě napadne, od toho jste vy dospělí, abyste mohli dítěti vysvětlit to na, co se ptá.  Zodpovíte-li dítěti všechny otázky, které vám položí s projeveným zájmem, budete za to velmi mile odměněni v podobě stejného projevení zájmu i o vaše potřeby a žádosti.

Přejete si, aby se vaše dítě rádo učilo? Pak mu dovolte naučit vás také něco a projevte vděčnost za to, že vás něco naučilo. Dítě tak nebude mít potřebu si myslet, že učení je otravná povinnost, kterou chtějí rodiče a učitelé.

Novinka v Kouzelné výchově

Již brzy pro vás otevřeme online poradnu pro rodiče, pomocí online poradny můžeme společně probírat vaše situace a hledat řešení. Možná vás zajímá, jak taková poradna bude fungovat. Bude to velmi jednoduché: v případě zájmu o online konzultaci vyplníte jednoduchý dotazník, na základě kterého si domluvíme termín poradny. Online poradna pro rodiče bude spuštěna na konci.


 

Návod na výrobu papírových hodin

Potřebujete:potřeby pto výrobu papírových hodin

  • papírový talíř 2 ks
  • nůžky
  • lepidlo
  • pastelky
  • černý fix
  • tvrdý papír
  • lepící pásku
  • šroubek 1 ks
  • matička 1 ks

 

Na spodní straně papírového talíře si určíme střed a vyznačíme číslice, poté si nastřihneme talíř tak, aby šla každá číslice odklopit.

Vezmeme si druhý papírový talíř, s ním nic neděláme, ale můžene si jej také vybarvit. Přilepíme jej k prvnímu již nastříhanému a dozdobíme si je podle své fantazie.

Dále potřebujete vytvořit ručičky. Ty si namalujeme na tvrdý papír – stačí namalovat tenké šipky. Ty vybarvíme černým fixem. Ručičky obalíme do lepící pásky, tím tak oddálíme jejich opotřebení.

Jakmile máme hotovo, zbývá připevnit ručičky pomocí šroubku a matičky. Do středu papírových hodin si pomocí nůžek uděláme dírku. Tu také pomocí dírkovačky uděláme do obou ručiček a navlékneme je na šroubek, připevníme ručičky na hodiny a našroubujeme matičku.

Hodiny jsou hotové a vy můžete začít s učením 🙂

 

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

1 Komentář

  • Díky za návod na výrobu hodin, moc nám pomohl hodiny konečně pochopit 🙂 Mám všechny tři díly a už jsem zvědavá co se bude v dalším čísle. Janča a holky Niky a Klárka

Přidat komentář