Magazín – „Téma na Vaše přání“ – 2. díl

Promo fotka magazín 2 díl + dárek zdarma

Přinášíme druhý díl magazínu „Téma na Vaše přání“ a v něm slíbených 13 tipů, které vám mohou pomoci zvládat záchvaty vzteku u dětí. Moc bych vám chtěla poděkovat za vaše reakce do naší e-mailové schránky, byli jsme opravdu mile překvapeni, kolik se vás ozvalo.

Psali jste si o různá témata, na které byste uvítali odpovědi, a my jsme vybrali ta témata, která se v e-mailech opakovala nejčastěji. Pokud jsme zrovna nevybrali vaše téma, nebojte, všechna máme zapsaná a postupně je budeme realizovat, těšit se na ně můžete v dalších dílech magazínu.

Ještě jste nám nepsali a trápí vás doma situace, se kterou už si nevíte rady? Napište si také o téma, psát můžete do naší e-mailové schránky info@kouzelnavychova.cz nebo do komentářů níže.

13 myšlenek, které vám pomohou zvládnout dětské záchvaty vzteku

 

1. Vyhněte se slovům NE, stop a podobným

To je jeden z nejlepších způsobů, jak záchvat vzteku zastavit. Může to možná být těžké, ale jde o to nejzákladnější pravidlo. Je důležité se naučit zacházet se záchvaty vašeho dítěte, jak už jsme si rozebírali v 1. díle magazínu, dítě při záchvatu vzteku podpořit a ne naštvat ještě víc.

Neznamená to ovšem to, že na vše musíte kývnout, jen jednoduše zkuste vynechat negativní slova. Ty totiž mohou v dítěti vyvolat pocity porážky a dítě se cítí bezmocné.

S dítětem, během jeho záchvatu, nemusíte jen bojovat o moc. Zkuste být trošku méně autoritativní. Při jednání vyzkoušejte být jemnější. Zkuste říci „Byla bych ráda, kdybys to nedělal,“ než říct „Ne, nechci, abys to dělal“.

TIP: 5 způsobů, jak dětem NE říci jinak

2. Analyzujte chování dětí

Vždy je dobré, kdAnalyzujte chováníporozumíte emocím vašeho dítěte a jeho potřebám. Snadněji si jej tak nakloníte na svou stranu právě ve chvílích vzteku. U každého dítěte je tomu jinak. Děti bývají rozmrzelé, když mají hlad, když jsou ospalé, když se nudí a podobně.

Zkuste vždycky zasáhnout a udělat určitou změnu ve snaze dítě uklidnit. Možná se vám to nebude dařit hned napoprvé, proto nezapomínejte na to, že dítě potřebuje čas na změnu, takže to nikdy nevzdávejte předem.

3. Udržujte s dětmi oční kontakt!

V této chvíli je nutné se dostat na úroveň vašeho dítěte. Jestliže navážete s dítětem oční kontakt, máte větší šanci mít na dítě silnější dopad. A to je přeci to, co chcete! Nekřičte na své dítě rozkazy. Místo toho se k němu nakloňte, podívejte se mu do očí, mluvte k němu jasným tónem, ale ne příliš přísným a strohým.

4. Dopřejte dítěti čas

Jestliže se dítě chová nevhodně, pak mu nemůžete říci, aby se takhle okamžitě přestalo chovat. To jej totiž bude svádět k tomu, aby se takhle chovalo znovu a znovu. Dejte mu čas, aby se mohlo soustředit a přejít na jinou činnost.

Dalším skvělým nápadem je dát mu opravdu čas, například mu dejte dítěti pět minut, aby přestalo brečet a dělat scény, můžete vyzkoušet například dechové cvičení.

Buďte trpěliví a klidní, snad každé dítě touží po pozornosti. Vaše dítě pak nebude mít potřebu provozovat své záchvaty, když mu během nich nebudete svou pozornost věnovat také vztekle.

5. Nechte děti se rozhodnout

Děti, pro které jsou záchvaty vzteku nad jejich síly, je tohle dobrý způsob, jak se s nimi vypořádat. Místo přednášky, jak by se mělo chovat, mu dejte na výběr. Zeptejte se ho, co chce, dejte mu možnost volby.

Například „Chceš si obléknout pyžamo, nebo si jako první vyčistit zuby?“ Necháte mu tak takové malé rozhodnutí a dítě bude cítit, že sílu a moc v rozhodování má také ono. Každé dítě se chce cítit důležité, maličkostmi jim tohle můžeme dopřát, tak proč to neděláme?

6. Vytvářejte z činvytvářejte z činností hryností hry

Existují děti, které mohou záchvaty vzteku provádět v době, kdy dělají něco, co je jejich každodenní činností. Například koupání, čištění zubů, příprava ke spánku a podobně. Udělejte proto z nepříjemných situací situace příjemné.

Do vany můžete dítěti pořídit hračky, zábavné mýdlo aj. Na internetu můžete najít zábavné hry, aby se i rutinní každodenní situace mohly stát zábavnými. Vysvětlete dítěti, jak je důležité spaní, koupání a čištění zubů a další „denní povinnosti“.

7. Buďte dobrým vzorem pro své dítě

Na tuto radu neexistuje žádná náhrada. Nejlepší způsob je, když dítěti budete sami na sobě ukazovat ten nejlepší příklad chování. Existuje buďte dětem vzoremmnoho situací, které vás mohou zneklidnit a může vás to svádět k běžné reakci křikem.

Buďte ale v klidu. První učitel, od kterého se dítě učí, jsou jeho rodiče. Je důležité, abyste se chovali tak, jak by se mělo chovat vaše dítě.

Myslete na své chování, alespoň před ním. Kyž dítě uvidí, že jste spravedliví, bez ohledu na to, s kým hovoříte a v jaké jste situaci, pak vás pravděpodobně bude chtít napodobit.

8. Vyhýbejte se spouštěčům záchvatu vzteku

Snažte se vyhnout potenciálním spouštěčům. Každé dítě má jeden, opravdu stačí, když na něj budete jen myslet. U mladších dětí je to nejčastěji spánek, jídlo a podobně, proto se ujistěte, že jsou potřeby dítěte zajištěny.

Starší děti to mají složitější, ale tam je právě kouzlo komunikace mezi rodičem a dítětem. Je důležité, aby dítě cítilo, že za vámi může přijít s čímkoliv a nebude ihned odsouzeno. Vymyslete také alternativní místo, kde se dítě může vybít, například nějaký zájmový kroužek pro starší děti.

9. Nenechte se vyprovokovat

nenechte se vyprovokovatPřijdou chvíle, kdy může být velmi těžké a i nepříjemné snažit se dítě držet pod kontrolou, ať se už děje cokoliv. Během toho se nenechte vytočit, zkuste zachovat klid. Během vzteklého záchvatu buďte v klidu, nevzdávejte se požadavkům dítěte. Zeptejte se ho, jak mu můžete pomoci.

Zaveďte jeho pozornost tím správným směrem. Poproste dítě, ať se uklidní a dejte mu něco na starosti, ať vidí, že má také svou roli a odpovědnost. Čas, který strávíte formováním a vychováváním dítěte, je pro jeho budoucnost.

10. Buďte empatičtí

Buďte v přístupu k dítěti empatičtí. Když je dítě uprostřed záchvatu, pak mu řekněte, že ho chápete, že něco moc chce, že se budete snažit, aby to vyšlo příště. Ukažte, jak a kdy je to možné.

Vyzkoušejte na něj promluvit přezdívkou, kterou pro něj máte, ta na něj může mít větší dopad. Vaše dítě by mělo pochopit, co děláte, a vidět, že jeho emoce nezahazujete, ale že se jimi zabýváte. Děti doslova nesnáší, když jim dospělí říkají NE, nemůžeš, nesmíš, to nedělej, ne nekoupím, aj., naprosto stejně to má i většina dospělých, proto se vždy pokuste pochopit své dítě, nejlépe v každé krizové situaci.

11. Správný přístup

Řešíte-li vzteklé a úzkostlivé dítě, pak je důležité k tomu přistupovat správně. Je dobré se ujistit, že je dítě ve správném rozpoložení. To, jak se vám podaří udržet vládu nad dětskými záchvaty vzteku, záleží především na:

  • Jak moc koordinujete potřeby a požadavky svého dítěte
  • Zůstat v klidu tváří v tvář vzteklému dítěti. Dítě je dítě, to od vás se čeká, že se budete chovat jako dospělí.

12. Sebehodnocení je důležité

Analyzujte sebe jako rodiče. Udělali jste někde chybu? Má vaše práce a nedostatek času na dítě nějaký vliv? To také může vysvětlovat určité sebehodnocení je důležitézáchvaty vzteku.

Vaše dítě je vaše odpovědnost, udělejte si na něj čas, vybudujte si s ním spojení a přimějte jej, aby vás poslouchalo. Budete pro dítě něco jako kotva v moři. Vy jej budete moci automaticky uklidnit a postupně úplně vzteklé záchvaty odbourat.

13. Pomoc v případě potřeby

Rodičovství, to je práce prakticky na celý život. Berte podporu od rodiny, přátel a příbuzných a také od svého partnera. Jste-li pracující máma, pak je dobré si rozdělit práci a domácnost tak, aby vám i vaší rodině v tom bylo dobře. Dítě utváříte v lepšího člověka svou péči a láskou.

Svému dítěti buďte vždy k ruce, ale vždy se také snažte vydržet až do té doby, než si o pomoc samo řekne. Pokud budete mluvit za dítě a automaticky mu pomáhat, budou se vám určité situace opakovat do té doby, než dítě zase trochu nepovyroste. Záchvaty vzteku se u dětí mohou mírnit, anebo naopak s věkem zhoršovat.

Opět záleží na vašem přístupu k dítěti, na vzteklou reakci nesmíte reagovat také vztekle, musíte být příkladem a snažit se situaci řešit v naprostém klidu.


 

Jak naučit dítě na nočník

Jak pomoci dítěti, aby pochopilo, co od něj vlastně chcete a proč je to pro vás tak důležité? Každá máma je šťastná, když vidí, jak její dítě roste a některé také vidí, jak už dcera jejich kamarádky v devíti měsících sedí na nočníku a její syn si nočník dává na hlavu, využije ho snad na všechno, ale vyčůrat se do něj, to ho nenapadne.

Hned na začátku tohoto tématu bych vám chtěla sdělit, že není důležité, jak brzy se dítě naučí na nočník, ale je důležité, abychom dítě na tuto novou změnu v životě dostatečně připravili.Samozřejmě, nepotřebujete nic náročného, postačí vám nočník nebo toaleta, dítě a vaše velká trpělivost a ochota dítěti vše vysvětlit a ukázat. Já jsem přípravu a trénink shrnula do 11 bodů, kterými můžete začít.

1. Běžte spolu na toaletu

Vezměte dítě s sebou na toaletu a vyprávějte mu, co děláte. Ostýchavost nechte stranou, malé dítě zatím nepociťuje stud a nechápe to ani u druhých.

Výzkumy potvrzují, že děti se nejrychleji učí od svých vrstevníků, takže pokud máte kamarádku s o trošku starším dítětem, poproste ji, aby to vašemu ukázalo. Samozřejmě ukazujeme vždy stejnému pohlaví.

2. Nočník na viditelném místě

Plenku dítěti vyměňujte na místě, kde má svůj nočník, aby pochopilo spojitost s tímto místem. Nočník by měl být vždy na viditelném a pro dítě dostupném místě.

upozorněte dítě na změnu3. Upozorněte na změnu

Když vidíte, že dítě se vyčůralo do plenky, upozorněte ho, aby si uvědomilo rozdíl mezi mokrou a suchou plenkou. Dítě si také uvědomí činnost, která změně předchází.

4. Vysvětlete rozdíl a trénujte

Dítěti také musíte pomoci pochopit jaký je rozdíl mezi „chce se mi čůrat“,  „už čůrám“  a „vyčůral/a jsem se“ , vybízejte dítě k tomu , aby vás na tohle upozorňovalo. Zatím ale bez toho, abyste ho dávali na nočník.

5. Prohlížejte si a mluvte

Prohlížejte si knížky a obrázky, na kterých sedí dítě na nočníku. Povídejte si, proč se chodí čůrat na nočník. Řekněte svému dítěti, že vidíte, jak je velké a bylo by fajn, kdyby už chodilo na nočník. Nedejte mu však ale najevo, že je pro vás ostuda, protože má plenky. Dítě možná samo bude chtít čůrání do nočníku vyzkoušet.

6. Seznamte se s nočníkem

Dostáváte se do bodu, kdy dítě seznámíte s nočníkem, posaďte na něj třeba oblíbenou hračku a opět si povídejte. Ukažte opravdovou radost z toho, že vaše dítě už může chodit na nočník, dítě tohle potřebuje opravdu prožít, aby na sebe mohlo být pyšné, stejně jako vy na něj.

nechte dítě nočník prozkoumat7. Nechte dítě nočník zkoumat

Pokud dítě jeví zájem, nechejte ho nočník prozkoumat, ale nesvlékejte ho ihned a nenuťte, aby vykonalo potřebu. Nechte ho, aby se na něj na chvíli posadilo, ale poté ho zvedněte a vysvětlete, že nočník není na hraní.

8. Učení nápodobou

Dejte nočník na toaletu, a když potřebujete, vybídněte i dítě, jestli se mu také nechce. Pokud ne, nenuťte jej, ale vezměte ho s sebou. Nechte ho toaletu spláchnout, pokud se nebojí tohoto zvuku.

Mluvte s dítětem o tom, jak to bude super, když už nebude mít pleny, že už ho nebude trápit mokro a nebudete muset pleny vyměňovat.

Možná máte pocit, že vám dítě nemůže rozumět, ale pokud dítě vidí vaše nadšení, bude se na tohle velké dobrodružství s nočníkem moc těšit.

9. Vytvořte plán nácviku na nočník

Rozmyslete si, kdy začnete, hlavně první dny byste se měli dítěti více věnovat, proto se snažte začít v době, kdy si bude jisti, že se vyhnete se zbytečnému stresu a napětí. Nácvik by měl být zábavný pro vás i dítě. Pokud vaše dítě odmítá jakýkoliv kontakt s nočníkem či toaletou, vraťte se zpátky k prohlížení obrázků, ale v žádném případě na dítě netlačte.

Rozhodněte se, zda budete používat nočník, nebo začnete nacvičovat rovnou na záchodě s dětskou deskou. Volba je závislá na věku dítěte, vašich, ale i jeho preferencích.

Počítejte s tím, že dítě nemusí s vaší volbou souhlasit, některým dětem nočníky „nesedí“ a budou chtít chodit přímo na záchod. Jiné se budou na velkém zařízení bát a budou vyžadovat nočník, proto nechte vždy rozhodnutí na dítěti.

Volba padla na nočník? Vyberte jej spolu s dítětem. Vezměte ho do obchodu, nechte ho vybrat si z více typů, vzorů a barev. Možná si ho rádo i vyzkouší. Takto bude nočník od začátku pokládat za „svou“ věc a bude na něj patřičně pyšné. Pokud už nočník dítě má a bude ho odmítat, může mu být například nepohodlný. Vidíte-li, že díte na nočníku nedokáže sedět chvíli v klidu, snažte se objevit příčinu a situaci vyřešit.

Se svým plánem seznamte rodinu i ty, co s dítětem přicházejí do častého kontaktu a poproste je, aby vám malinko pomohli, respektive v učení dítě podpořili. Stačí kratičká věta: „Slyšel/a jsem, že už trénuješ na nočník/záchod.“ Dítěti stačí pouhá zmínka, aby si uvědomilo, že být bez plen je asi úspěch.

kontrola nad vyprazňováním10. Jak získat kontrolu nad velkou potřebou u dětí

Kontrola vyprazdňování se většinou dosáhne dříve, než kontrola močení. Rodiče dokážou podle chování dítěte dopředu zjistit, že se dítě chystá vykonat velkou potřebu.

Dítě si obvykle přestane hrát, některé se schová do rohu místnosti, přešlapuje na místě, zrudne v obličeji, má „svůj výraz“, atd. Navíc v určitém věku se vyprazdňování stane zásadně denní záležitostí a mnoho dětí mívá stolici pravidelně – např. ráno po jídle. Existuje opravdu mnoho identifikačních znaků, podle kterých rodiče dokáží odhadnout, kdy dítě posadit na nočník.

11. Jak získat kontrolu nad malou potřebou u dětí

  • Dejte dítě na nočník hned ráno po probuzení, vždy před spánkem i po něm, po jídle, po pití, vždy, když dvě hodiny, zůstane suché a večer před spaním.
  • Čtěte mu během sezení knížky, prohlížejte si obrázky. Knížky, kde děti nebo zvířátka sedí na nočníku, mějte v těchto situacích vždy po ruce, jsou výbornou motivací.
  • Nebuďte netrpěliví, zpočátku je i sezení více než 30 sekund velkým úspěchem.
  • Můžete si vypomoci puštěním vody z kohoutku, tekoucí voda „vyvolává“ močení. V období učení ho podporujte v pití.
  • Oznamujte dítěti úmysl posadit nebo upozornit ho, že je čas, stejnou větou, například: Pojď se vyčůrat.“
  • Úspěch může následovat během dne, po několika týdnech, ale i měsících. Každé dítě je jiné, ale vaše trpělivost musí zůstat taková, jako na začátku.
  • Pokud jste postupovali podle těchto rad a nezaznamenáte žádný pokrok, případně dítě nočník odmítá, přestaňte a vraťte se k němu až za několik týdnů.
  • Nezlobte se na dítě, nemůže za to, že jeho svaly na svěrači konečníku nebo močovodu nejsou ještě dostatečně vyvinuté a neumí je ovládat.

Raději spokojené dítě v plenkách, než nespokojené na nočníku.


 

10 způsobů, jak učit děti o penězích

představujeme dětem penízePředstavujeme dětem peníze
Je zbytečné zdůrazňovat, že s dětmi se o penězích mluvit má. A čím dříve, tím lépe. Samozřejmě, finanční témata a laťka odbornosti se jednoznačně vztahují k věku dítěte.

Nikdo vám nedá přesný manuál, jak naučit děti o penězích se bavit. V každém případě ale nikdy nevynechejte u dětí období, kdy si „hrajeme na obchod“. Hry na obchod, kdy se za dětské peníze prodává a nakupuje cokoliv, co doma nebo venku najdete.

TIP: Prodávat můžete kaštany, listy, ovoce, zeleninu, hračky, misky, vařečky a vlastně vše, co doma najdete.

Pokud máte doma chlapce, stejně jako my, a hra na obchod ho nebaví, zahrajte si třeba na autoservis. Fantazii se meze nekladou, takže běžte za dítětem s návrhem a spolu to dolaďte tak, aby to bavilo i vás. Hrou se dítě naučí mnohem více.

10 tipů jak naučit děti peníze pochopit a následně s nimi hospodařit 

1. Pořiďte dětem pokladničku

Doporučujeme jít pokladničku koupit spolu s dítětem, samozřejmě vy jste rodič a ohlížíte se na kvalitu a cenu, ale to už můžete krásně začít o penězích mluvit, a to cestou do obchodu. Řekněte dítěti, že máte určité cenové rozmezí, takže mu ukážete okruh pokladniček, ze kterých může vybírat.pořiďte dětem pokladničku

Pokladničce vyberete jedno místo, neměla by se přenášet. Nezapomeňte mít připravené první mince, které si dítě může pyšně do své pokladničky vložit. Je velmi nutné, aby si tento okamžik dítě prožilo, je to jeho první uložená částka v pokladničce. Pocit štěstí a velké zodpovědnosti dítě velmi posílí.

Rozhodnete-li se dítěti do pokladničky dávat peníze, dělejte to pravidelně a vždy to dítěti oznamte. Nejlépe nechte dítě, aby si minci hodilo do pokladničky samo. Pokud je dítě starší a už společně počítáte, ukažte mu, jak si může své úspory kontrolovat a přepočítávat.

Máte-li pokladničku, která se nedá otevřít, dítě si může každou vhozenou částku zapisovat a vidět tak nárůst svých úspor. Pořiďte malý deníček, třeba na zámek, a nechte dítě, ať si pro něj vybere místo. Může stát klidně vedle pokladničky, pokud je na zámek.

V opačném případě bych doporučovala nějaký šuplík. Nikdy dítěti nezakazujte se na peníze podívat či si zkontrolovat svůj deníček, menší děti si peníze můžou přepočítávat i několikrát za den. Pokud by se vám ale zdálo, že je to až moc často, stanovte si společně, kolikrát za den je to akorát.

pořiďte dětem peněženku2. Pořiďte dítěti peněženku

Výběr peněženky je stejně důležitý, jako výběr pokladničky, opět bych doporučovala jít spolu s dítětem. Pokud máte určité cenové rozmezí, oznamte to také dítěti, stejně jako to bylo s pokladničkou. Pomoci můžete s výběrem, ale konečné rozhodnutí nechte na dítěti.

Peněženka by také měla mít své místo, pokud ji dítě prozatím nenosí s sebou do školy. O peněžence nemluvte jako o hračce, ale mluvte o ní jako o ochraně proti ztrátě peněz. Vysvětlete, k čemu je peněženka určená a proč jste se rozhodli ji dítěti pořídit.

Do peněženky by se nikdy nemělo spořit. Neberte bez oznámení dítěti peníze z peněženky, může to poté dítě udělat i vám, pokud to zjistí. Nikdy dítě nekontrolujte, jestli ji má a kde ji má, spolu s ní mu předejte celou zodpovědnost i za vložený obsah.

TIP: Doporučujeme si peněženku v obchodě pořádně osahat a vyzkoušet, jak se z ní vytahují mince, jestli jde dovřít až do konce. A hlavně, jestli není někde nějaká dírka, skrze kterou by peníze mohly vypadnout.

3. Spoření by mělo vždy mít důvod

Házet mince do kasičky a nikdy nic neutratit dítě moc nenaučí, bude mít pocit, že peníze se neustále dostávají, hromadí, všeho má dostatek. Samozřejmě vám tímto nechci říci, abyste dítěti řekli „tak a od teď si už budeš vše platit sám/sama“, to ne, ale je dobré peníze spořit účelově.spoření musí mít důvod

U malých dětí se může jednat o sladkosti či malé hračky, u starších třeba lístky do kina, vytoužená hračka, pozvání rodiče třeba do cukrárny, vše se samozřejmě odvíjí od věku dítěte.

Dítě také může na některé věci přispět, pokud se jedná například o finančně pro vás náročnou věc, nabídněte dítěti příspěvek, který mu můžete dodat. Dítě je tak efektivněji motivováno k tomu, aby si druhou část našetřilo samo.

Nechte dítě, aby se samo rozhodlo, zda si našetří pouze z kapesného, anebo požádá o příspěvek i prarodiče. Děti jsou velmi chytré a vynalézavé, velmi rychle pochopí, že když příspěvek nabídne rodič, mohla by přispět i babička nebo dědeček.

Pozor ale na to, aby si dítě tímhle nenasbíralo cílovou částku, důležité je, aby si alespoň třetinu částky opravdu samo našetřilo.

TIP: Využijte pomůcku za prvního dílu magazínu „Téma na Vaše přání“, z tématu: Jak naučit děti stanovovat si cíle, tuto pomůcku můžete využít opravdu na cokoliv. Pomůže dítěti pochopit, jak k dané věci dojít i bez vaší plné pomoci.

děti a kapesné4. Dávat nebo nedávat dětem kapesné?

Kapesné rozhodně ano, pokud se dítě dostane do vyššího věku, nebude mu stačit občasné vhození dvacetikoruny do pokladničky. Jak už jsem zmiňovala u bodu č. 3, spoření musí mít důvod.

Nástup do školy je ideálním obdobím, kdy je vhodné začít dítěti pravidelně dávat kapesné. Výše kapesného se odvíjí individuálně, ale vždy by měla být stanovena jasná částka, a pokud se bude měnit, vždy to s dítětem proberte.

Zvyšování kapesného by mělo mít také nějaký důvod, ale samozřejmě dítěti můžete dát něco i jen tak. Vše se nedá vysvětlit do detailů, často záleží na různých situacích. Pokud se ale na kapesném dohodnete, dodržujte vždy přesný termín.

Buďte dítěti příkladem a vyhněte se situacím, kdy se dítě bude muset upomínat o kapesné. Domluvte si, jak často bude kapesné dostávat, opět záleží na vaší domluvě, jestli to bude jednou týdně, nebo jednou měsíčně.

DŮLEŽITÉ: Kapesné je pro potěšení dítěte. Nikdy neříkejte dětem, co si za ně mají a naopak nemají koupit. Samozřejmě dítě seznamte se všemi výdaji, například za družinu, kroužky, měsíčník, aj.  Na tyto věci, pokud si je děti kupují samy, dávejte přesné částky.

Pokud dáváte dítěti kapesné a peníze na jiné věci, vždy kapesné dejte do ruky zvlášť. Nikdy nepoužívejte kapesné jako výchovný prostředek!

5. Spořte si peníze společněspořte společně s dětmi

Jak už jsem zmiňovala, děti milují hry a tahle se jim bude určitě moc líbit. Najděte společný cíl spoření pro celou rodinu, například výlet, aquapark, stolní hokej nebo si našetřete na vysněnou dovolenou. Zapojte do šetření všechny členy v domácnosti a předejte dítěti zodpovědnost za kasičku.

Samozřejmě zase hraje roli věk, pokud máte dítě v předškolním věku, stanovte si zodpovědnost za ni s jedním dospělým, který může peníze přepočítávat. Máte-li naopak doma mladšího a staršího sourozence, předejte zodpovědnost oběma.

TIP: Vytvořte si plán spoření, domluvte si, jak často budete vkládat a kolik to bude. Dítě ale vždy přispívá z kapesného dobrovolně.

Pokud dítě ještě kapesné nedostává, společné spoření můžete využít tak, že budete dávat peníze do kasičky společně s dítětem. Vždy se podívejte, kolik už máte našetřeno a kolik ještě schází.

sourozenci, kapesné a spoření6. Sourozenci a kapesné

Máte doma školáka i mladší dítě, nedávejte kapesné automaticky i tomu mladšímu. Snažte se dítěti vysvětlit, že také vyroste do toho věku, kdy kapesné bude pravidelně dostávat. Pořiďte mu pokladničku, do které můžete přispět vy nebo babičky a dědečkové.

Kapesné se doporučuje dětem začít dávat s nástupem do školy. Dítě vám tak může ukázat, jak se naučilo hospodařit s penězi. Pokud samozřejmě vidíte, že dítě dostane kapesné, za dva dny ho utratí a pak celý měsíc chodí a žádá vás o příspěvek, promluvte si s ním a ujasněte si, na jak dlouho své kapesné má, a upozorněte, že pokud si ho utratí tak rychle, musí zase počkat do dalšího termínu. Dítě by vždy mělo pochopit dohodu, stejně jako vy.

TIP: Vždy si ověřte, zda vás dítě vnímá, pokládejte otázky, ale nehovořte s dětmi nikdy příliš dlouho. Pokud vidíte, že vám dítě jen kýve hlavou, pravděpodobně už přemýšlí, s čím si bude hrát jako první, až se vypovídáte.

7. Obavy z rodinné dovolené

Chystáte se na dovolenou, a už teď máte obavy z toho, že děti budou zase chtít všechno? Jsem si jistá, že vaše děti používají často věty „Jéé, mami dívej“, „Tohle má kamarád/ka ze školy“, „Mami, koukni na to“ a podobné.

Ne vždy ale tyhle věty znamenají „Já to chci.“ Dítě vás pouze informuje, stejně jako vy jeho. Když se vám něco líbí, také voláte například „Broučku, pojď se na něco podívat.“ – podezírá vás vaše dítě pokaždé, když na něj zavoláte? Pokud ano, odkoukalo to nejspíše od vás.obavy z dětského utrácení

TIP: Před odjezdem se s dítětem domluvte na částce, kterou si může utratit za cokoliv, a vy mu do toho nebudete nijak zasahovat. Dejte peníze dítěti do peněženky a nechte je za ně rozhodovat.

Pojedete-li na dovolenou na více týdnů, můžete dítěti částku rozdělit na dva až tři příděly, u menších dětí je totiž možné, že by z většího množství svých peněz mohly být zmatené.

Uvidíte, jak si děti umí ušetřit už první týden, i když ví, že dostanou další částku. Pokud si dítě ušetří peníze z dovolené, mělo by mít možnost si peníze nechat a uložit třeba do pokladničky.

8. Kreditní karta – neviditelné peníze a děti

Tohle téma se týká už většinou dětí na druhém stupni základní školy. Pokud s vaším dítětem aspoň občas mluvíte o penězích, tak už asi pochopilo, co je to výdaj, šetření, co znamená darovat a naopak půjčit. Má také orientační představu o cenách a o tom, kolik co stojí.

dítě a kredtiní kartaMáte-li pocit, že vaše dítě zvládne pohyb i neviditelných peněz, rozhodně doporučujeme založit dětský účet. Pokud všechno tohle vaše dítě splňuje, ale vy máte přece jen obavy, tak to alespoň vyzkoušejte.

Vedení dětského účtu je u většiny bank zdarma a vkládání částky není povinné, takže můžete vyzkoušet jeden měsíc. Pokud zjistíte, že vaše dítě ještě není připravené používat kreditní kartu, schovejte ji a trénujte orientaci pomocí internetového bankovnictví.

TIP: Kreditní karta s dítětem půjde už celý život, vlastníte ji vy, bude ji mít i vaše dítě. Představte dítěti internetové bankovnictví stejně tak, jak byste to potřebovali vysvětlit vy.

9. Předškolák a peníze

Jak už jsem psala v bodech výše, malé děti z pravidelného kapesného rozum zatím nemají, zajímá je především množství mincí v jejich pokladničce. Jak je ale malé dítě získá?  Už jsme si psali o spoření do pokladničky, ale jak často by dítě mělo peníze dostávat?

To je opět individuální a záleží na situacích, můžete dítěti nechat pětikorunu z vozíků po nákupu nebo nechte dítě zaplatit rohlíky ve večerce a zbytek peněz si může nechat. Malé děti si hrozně rády počítají své peníze, takže doporučuji domluvit si určité dny, kdy bude mít dítě možnost si své korunky přepočítávat.předškolák a peníze

I jen samotné přepočítávání bez znalosti hodnoty peněz má u dětí smysl. Možná vás dítě překvapí tím, že se po přepočítávání bude ptát, kolik co stojí, kolik už má penízků apod.

TIP: Děti v předškolním věku neznají hodnotu peněz, takže pokud budete chtít svým dětem říci, kolik už si našetřily, místo věty „Už máš 248 Kč“, použijte přirovnání například „Podívej, už máš našetřeno tolik, že bychom mohli jít spolu do kina“. Pokud dítě začne mluvit o penězích, naslouchejte a zodpovídejte otázky.

10. Pomozte dětem penězům lépe porozumět

Je důležité si uvědomit, co všechno dítě může a nemůže vidět. Děti často nemají tušení, kde se peníze berou, a proto mohou přijít i s těmito otázkami. Odkud jsou peníze? Proč když dojdou, nejde maminka nebo tatínek do bankomatu pro další?

Vysvětlete dětem, jak přicházíte k penězům vy a jak k nim mohou přijít ony. Pokud je to reálné, vezměte s sebou dítě do práce na prohlídku toho, o děláte a za co peníze dostáváte.

pomozte dětem penězům porozumětDěti netuší, že se platí nejen to, co je vidět – jídlo, oblečení, hračky, ale i to, co ony nevidí – například nájem, elektřina, jejich zájmové kroužky a jiné, proto s dětmi mluvte o penězích a rodinných výdajích. Pozor ale, nezatěžujte děti vaším nedostatkem peněz.

Pokud dítěti dáváte kapesné nebo peníze do pokladničky a budete mluvit o tom, že máte nedostatek financí, dítě se může cítit zmatené. Upozornění platí i pro rodiče, kteří prozatím peníze svým dětem nedávají, nezmiňujte se před dětmi o tom, že máte málo peněz.

Nedávejte dítěti pocit, že něco nemůže mít. Pokud chce něco, co je pro vás opravdu velká zátěž, ukažte mu, jak je možné danou věc získat.

Závěr

Dítě se od narození učí od rodičů čistou nápodobou, postupným růstem si dává dohromady to, jak to doma funguje. Pokud dítě slýchává příkazy nebo na něj mluvíte zvýšeným tónem, aby vás opravdu vnímalo, stoprocentně to jednou použije i proti vám.

Některé děti jsou trpělivé a vydrží až do puberty, jiné na své rodiče křičí už od tří let. Pokud tomu chcete zabránit, musíte nejprve změnit i své zvyky.

Doporučuji se v běžných denních situacích, kdy už dopředu víte, jak to bude probíhat, zastavit a zkusit najít jiné řešení, které by mohlo „tento problém“ vyřešit klidněji. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud zareaguji na cokoliv ihned, napadnou mě poté další jiná a mnohem lepší řešení.Milujte své děti bez očekávání

Pokud máte doma již starší dítě, a podobné techniky jste již zkoušeli a nezabírá vám nic, nezoufejte. U starších dětí je potřeba větší trpělivosti. Dítě totiž potřebuje dostat prostor k tomu, aby mohlo rozlišit, co je lepší a v čem se cítí lépe.

Dítě v každém věku pozná rozdíl v chování svých rodičů, děti umí v našich tvářích číst naprosto stejně, jako vy čtete tyto řádky.

TIP: Vyzkoušejte dítěti říkat něco veselého a u toho se mračte, jako byste ho zrovna hubovali. Dítě bude koukat a přitom v jeho výrazu uvidíte, jak mu zároveň cukají koutky smíchu, ale přitom se snaží zamračit stejně jako vy, nebo na vás kouká a je naprosto zmatené.

Dítě nad věk šest let stoprocentně pozná, že si z něj snažíte vystřelit, ale také může reagovat podobně. Znáte pocit, když vidíte odřené koleno? Naprosto přesně víte, jak to bolí a někteří dokonce dokážou bolest druhého i na chvilku cítit. Přesně takhle dokážou děti sdílet vaše pocity.

TIP: Začněte svému dítěti více naslouchat, mnohdy uslyšíte věty, které nedávno vypadly z vašich úst. Dítě je vždy tak trochu máma a tak trochu táta, jeho život mu nalajnovat nemůžete, ale můžete mu pomoci navést ho správnou cestou pro něj. Nikdy ale dítě neuplácejte!

3. díl magazínu „Téma na Vaše přání“

1 TÉMA: „volné“ (info@kouzelnavychova.cz)

2 TÉMA: „volné“ (info@kouzelnavychova.cz)

3 TÉMA: „volné“ (info@kouzelnavychova.cz)

Dárek nejen pro vaše děti

Jsou tu omalovánky s vánočními motivy nejen pro vaše děti, níže naleznete 20 omalovánek k vytisknutí. Tato zábava na papíře je pro malé i velké. Dokonce z vlastní zkušenosti vím, že pokud začnu vybarvovat, musím ji vymalovat celou, jinak se neodtrhnu.

Pokud se potřebujete s dětmi zabavit, ale cítíte se podrážděni a nic se vám dělat nechce, vezměte omalovánky a třeba dvě si i s dětmi vymalujte. Pomocí barev můžete přenést své pocity na papír a uvidíte, že se vám uleví.

Hlavně při takovém vašem uklidňování rozvíjíte s dítětem jeho fantazii a kreativitu.  Omalovánky můžete stáhnout a vytisknout na jakékoliv tiskárně. Poté už si jen užívejte zábavu na papíře.

Zašlete nám do naší kouzelné schránky vymalované obrázky vaše i vašich dětí a my je vystavíme na našich stránkách 🙂

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Komentáře

Přidat komentář