Jak naučit děti, aby uklízely dobrovolně?

Jak zařídit, aby děti uklízeli dobrovolně?

19. 11. 2015 proběhl další živý workshop s Katkou Královou, téma bylo velice aktuální. Troufám si totiž říct, že v každé domácnosti se najde někdo, kdo úklid sabotuje.

Katka opět rodičům vysvětlila, proč to tak děti mají a jaké jsou příčiny. Pojďme se tedy společně podívat na to, co vše nám Katka prozradila.

3 chyby, které rodiče dělají nejčastěji

1. Popohánění a připomínání

Tito rodiče svým dětem neustále stojí za „zadkem“ a vše připomínají. Mezi jejich nejčastější věty patří například tyto: „Už sis to uklidil/a“?, „To ti to opravdu musím pořád připomínat“?, „Takže opravdu musím stát mezi dveřmi a dívat se na tebe, jestli uklízíš“? apod.

Co se děje v dětské hlavě, když máma s tátou dokola opakují tyhle automatické otázky? Nemůže se tam dít bohužel nic zajímavého, ale odehrají se většinou dvě situace, které rozhodně nevedou k tomu, aby dítě samo uklidilo.

  1. Dítě se cítí otrávené vaší neustálou kontrolou nebo reaguje naštvaně, odmítavě a na truc to neuklidí. Nikdo se totiž necítí dobře, když je pod neustálou kontrolou.
  2. Dítě se začne spoléhat na vás, vnutíte mu vaši nechuť k uklízení, ono ji přijme a také uklízení zaškatulkuje jako otravnou povinnost. Bude spoléhat na to, že se vykecáte a stejně to pak v naštvanosti uděláte vy.

2. Nařizování

Tento způsob je platný stejně jako bod číslo jedna, ani tento způsob vám nedopomůže k tomu, abyste děti naučili uklízet dobrovolně. Tito rodiče používají nejčastěji věty typu: „Ukliď si to, a hned!“,

Mě to taky nebaví, ale uklizení je povinnost, musím to dělat já, tak to budeš dělat taky“, „Tady bydlíš pod mou střechou a tady se uklízí, až budeš bydlet sám/a, žij si třeba ve chlívku“ apod.

Dítě buď příjme uklízení jako otravnou povinnost, bude uklízet jen pod nátlakem nebo začne spoléhat na to, že si „pobrbláte“ a uděláte to za něj.

Čtěte: Malý tyran aneb pravidla musí být!

3. Servis a očekávání, že se dítě naučí nápodobou

Pokud patříte do této kategorie a očekáváte, že se děti naučí uklízet tím, že to vidí u vás, přestaňte s tím. Pokud jim bude dodáván veškerý „domácký servis“, ani je nenapadne uklízet. Tímto nejen škodíte především sobě, ale berete si tím na sebe veškerou odpovědnost za celou domácnost.

Pokud jste máma/táta, který/á tohle dělá a myslí si, že tím dítě naučí pořádnosti, jste bohužel na omylu. Právě tyto děti to mají v životě následně o mnoho těžší. Jsou zvyklé na to, že za ně vždy někdo všechno udělá a ony nemusí dělat vůbec nic.

  • Dítě servis nikdy neodmítne

Děti nejsou hloupé, poznají, že vy o jejich pomoc nestojíte a raději se budou uklízení, pokud to bude možné, vyhýbat.  Může dokonce nastat i situace, kdy vám vaše starší ratolest u oběda oznámí, že už byste mu mohla ten pokoj uklidit.

Řekněte sami, kdybych vám nyní oznámila, že za vás přebírám všechny domácí „povinnosti“ a vy už nikdy nebudete muset nic uklízet, nelíbilo by se vám to? Budu u toho sice „brblat“, ale půjdu a budu to dělat za vás.

  • Proč by se dítě angažovalo při úklidu, když pochopí, že to dělat nemusí?

Jak to dělat správně?

 1. Mělo by vás to bavit

Nikdo nedělá rád nic, co dělat musí, ani vy asi nejste výjimka. Zkuste zapomenout na to, že úklid se řadí mezi běžnou denní povinnost, ale zkuste si ho zařadit na místo věcí, které se dělat musí, ale dělám je rád/a.

Zkuste si prostě z úklidu udělat zábavu. Katka včera sice uvedla několik příkladů, ale zkuste se zeptat svých dětí. Mnohokrát se totiž stane, že dítě vám něco navrhne a vy ten návrh jen doladíte.

Pokud jste rodiče starších dětí a dodnes vám uklízení dělalo potíže, běžte a udělejte to dneska jinak, než vždy jindy.  Běžte za dítětem/dětmi a řekněte například:

„Vím, že tě to uklízení nebaví, pro mě je to taky otrava, ale pojďme spolu vymyslet, jak bychom to mohli udělat, aby nás to alespoň trošku bavilo“. Řekněte cokoliv jiného v tomhle smyslu, ale hlavně běžte a projevte zájem.

Čtěte: Pomůcka, která otevírá nová dvířka k srdci vašeho dítěte

2. Rozdělte si odpovědnost a spojte společnou práci

Pokud vaše dítě příjme odpovědnost za své věci a jejich úklid, přestaňte ho kontrolovat. Předejte jim opravdovou zodpovědnost. Pokud se bojíte a máte pochybnosti, kontrolujte tak, aby si toho v žádném případě nemohlo všimnout.

Začněte opatrně, trénujte to na maličkostech. Zodpovědnost předejte vždy nejen při úklidu. Samozřejmě vy jste rodič, ale zkuste si začít více uvědomovat, co se vás konkrétně týká a co naopak vůbec.

  • Je dětský pokoj a věci mého/mých dětí moje zodpovědnost?

Pokud dítě dělá chyby a neuklízí dle vašich představ, přijměte to a uvědomte si, že děti se učí. Stejně jako vy nyní čtete tento článek a hledáte řešení, jak vyřešit lenost a úklid u vás doma, tak i vaše děti se učí uklízet.

  • Dejte úklidu pozitivní nálepku.

Tip: Uklízejte vždy společně, buď si navzájem pomáhejte, nebo si uklízejte každý své, ale ve stejný čas. Můžete s dětmi třeba soutěžit, kdo to bude mít dřív hotové.

3. Žádejte a děkujte

Rodiče často neumí být vděční právě těm nejvděčnějším, a to jsou vlastní děti. Učíme je hezky poprosit a poděkovat každému, od kamaráda po paní prodavačku v obchodě, ale málokdy jim opravdu řekneme věty typu:

„Moc si toho vážím, že jsi mi dneska pomohl“.  Ano, poděkujeme a poprosíme děti, aby něco udělaly, ale říkáme to opravdu upřímně? Povídejte si o úklidu, co ho bavilo uklízet a co naopak ne.

Můžete hledat způsoby, jak si zpříjemnit mnohem více domácích povinností, ale vždy zapojte i dítě.

  • Sledujte své pocity, jak se cítíte po společném zábavném úklidu. Byla to taková otrava?

Nevýchova

Pokud jste dočetli až sem a dává vám to smysl, vidíte se v některých příkladech, dokonce jste už i podobné četli a vyzkoušeli, ale doma to pořád není ono?

Pak vyzkoušejte kurz výchova nevýchovou, já osobně doporučuji ho opravdu jen třeba vyzkoušet. Kurz nevýchovy máte možnost vrátit bez udání důvodů, do 14 dnů od zakoupení.

vyzkoušet kurz nevýchovy

Během této doby můžete vyzkoušet dva týdny z kurzu a zjistit tak, zda se vám to líbí a chcete pokračovat, či nechcete.

Čtete nás poprvé a nevýchova vám nic neříká? Pak se podívejte na tento odkaz nebo rovnou vyzkoušet rychlokurz zdarma.

rychlokurz nevýchovy zdarma

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Komentáře

  • Dobrý den.
    Moc prosím o radu. Uklízení a hádky kolem jsou na denní pořádku. Paradoxně, když byli menší, šlo to lépe 😀 Synové 3 a 2roky. Přestože se řídím „vaším“ postupem, nefunguje nám to. Jak to děláme? Uklízím s nimi, zkoušíme nejdřív uklízet autíčka, pak kostky, pak jiné, zpíváme si u toho, natahujeme budík – zdali pak to stihneme?… NIC, stejně je musím během toho neustále napomínat, aby hračky uklízeli a nehráli si s nimi, ale jakmile jednu uklidí, jinou už ne a zase uklízím sama. Vážně nevím jak. Kurz nevýchovy mám za sebou, ale praxe mi nějak pokulhává. 🙁

    • Marie pokud máte kurz Nevýchovy určitě doporučuji napsat dotaz do skupiny na facebooku. Ta je určená pro všechny rodiče, kteří kurz zakoupili. Na e-mail jsem vám zaslala odkaz na skupinu 🙂

  • Dobry den,chci se zeptat,jaky je rozdil mezi bodem 2,kde citujete: „Mě to taky nebaví, ale uklizení je povinnost, musím to dělat já tak to budeš dělat taky“, a vami uvedenou „spravnou“ variantu:„Vím, že tě to uklízení nebaví pro mě je to taky otrava, ale pojďme spolu vymyslet, jak bychom to mohli udělat, aby nás to alespoň trošku bavilo“ ano,konec ver je o necem jinem,ale vzhledem k delce vet si stejne dite nejvice vstipi ten zacatek,ktery je vyznamove uplne stejny.dekuji Mgr.Stepanka Jelinkova

    • Zdravím vás Štěpánko,

      věty, které jste uvedla jsou naprosto odlišné a jsou uvedeny pouze jako příklady, abyste si mohla udělat představu. Každá rodina má jinou situaci a proto uvádíme pouze příklady. V druhém příkladě: „Vím, že tě to uklízení nebaví pro mě je to taky otrava, ale pojďme spolu vymyslet, jak bychom to mohli udělat, aby nás to alespoň trošku bavilo“ je jasná výzva vůči dítěte. Podpoříte tím tak dítě, aby také navrhlo řešení. Naopak v prvním příkladu: „Mě to taky nebaví, ale uklizení je povinnost, musím to dělat já tak to budeš dělat taky“ je jasně vyvinut nátlak vůči dítěti spojený s nenávistí k dané činnosti.
      Vidíte ten rozdíl? 🙂
      Hezký den K.

Přidat komentář