Nechce jíst a nechce se oblékat? Zkuste to jinak

2 každodenní situace, které se odehrávají téměř v každé rodině

Velmi často nám do schránky chodí e-maily s podobnými dotazy, a proto jsme se rozhodli vám napsat odpovědi na ty nejčastější z nich. Podobných situací je přibližně ještě deset, takže se máte na co těšit. Pokud se neobjeví to, co byste rádi věděli právě vy, můžete nám napsat. Magazín KV má za cíl dodat rodičům odpovědi, pro které přišli, takže se neostýchejte a pište. Naše kouzelná schránka je vám otevřená a čeká na vaše dotazy, příběhy a připomínky.

Dnes si rozebereme dvě nejčastější situace, které jsou v mnoha rodinách na každodenním pořádku. Zaměříme se na to, co dělat, když dítě nechce jíst, ale sladkostmi by se ládovalo pořád, a na to, jak lépe zvládat ranní odchody do škol a školek.

Nechce jíst! Sladkým by se ale cpal od rána do večera?

S vybíravostí v jídle u dětí lze počítat v případě, že dětem často vyhovujeme. Mnozí rodiče mají velké problémy do dětí cokoliv během dne dostat, ale sladkostmi se děti v pohodě ládují od rána do večera. Děti v mateřských školách nejedí mnohdy ani základní zeleninu, jako jsou rajčata, okurky, paprika. Nesnáší jakékoliv omáčky a nejsou schopné přijmout určité druhy jídel. U tak malých dětí tohle většinou zařídí sami rodiče.

Z mnoha důvodů dítěti raději to sladké dají, protože usuzují, že dítě musí přes den alespoň něco sníst. Opak je ale pravdou. Pokud má dítě dostatečný přísun tekutin, pak bez jídla jeden až dva dny vydrží. Pokud se snažíme dítě naučit nové návyky, musíme počítat s tím, že dítě bude vyžadovat, aby se pokračovalo v návycích starých. Je potřeba vaší trpělivosti a především také jít do toho společně s dítětem. Jak už jsem nejednou zmínila, děti nerady dělají něco, co nedělají rodiče.

Tipy, jak zavést nové stravovací návyky s dětmi předškolního věku

  • Sestavte si nový jídelníček, na den, na týden, na měsíc – vše dle svých potřeb
  • Do jídelníčku zahrňte suroviny, které chcete, aby dítě jedlo, ale také vždy i suroviny, které si dítě určí – tady platí pravidlo mluvení o tom. V případě, že dítě trvá na čokoládě do hrachové kaše, pak musíme vysvětlit, proč to nejde, ale k večeři může být krupice s kakaem, to je také něco jako čokoláda.
  • Domluvte si pravidla –  tady mám na mysli velikost porce, časy jídel, odměny apod. U nás doma se stávalo, že Domča svou porci většinou nedojídal. Nenechávalo mě to klidnou a tak jsem se ho zeptala. Zjistila jsem, že porce byla moc velká. Teď už nabíráme společně, ale jsou dny, kdy na talíři něco zůstane.  Beru to ale tak, že i já mám někdy „velké oči“.
  • Chvalte se za úspěchy – pokud dítě sní vše, co si nabere, pochvalte ho. Nedělejte z toho velkou vědu, ale poukažte na to, že je super, že mu chutná.
  • Dodržujte vše, co si řeknete, případně si to zapisujte – Když se na něčem domluvíte a domluva opravdu proběhne oboustranně, pak na dohodě trvejte. Nedělejte ústupky a pozor na výjimky, ty se vám někdy mohou vymstít. V případě, že děláte výjimku, mělo by dítě opravdu chápat, co je výjimka a proč je zrovna dnes pro ni vhodná doba.

 

Jak řešit situaci, když dítě jí jen sladké anebo to, co mu chutná?

Zbaští vaše dítě hranolky nebo bonbony na posezení, ale květákovou polévku do něj dostáváte hodinu? Děti brzy odhalí, které potraviny a jídla jsou chutná a která až tak moc nejsou. Také si velmi brzo vytříbí svůj vkus a většinou se upnou na určitý okruh svých vybraných potravin. Ty pak vyžadují denně.

Vlastně vůbec nechápou, proč by měly jíst potraviny, které jim chutnají méně, když všude jsou dostupné potraviny, které jim tolik chutnají. Je na nás rodičích doma nastavit stravovací návyky a předat je také dětem. Pokud rodiče tyto návyky po dětech vyžadují, ale sami je neaplikují, pak nemohou očekávat, že se to dítě naučí.

Čím bude dítě starší, tím bude pro vás složitější stravovací návyky u dětí změnit. Pokud se dítě sžije s pravidelností určité věci, pak očekává, že to tak bude vždycky. Dítě nestojí o změny, a proto když ho chcete naučit něco nového, musíte se obrnit trpělivostí a trvat na svém. Také byste měli jít příkladem a věci, které po dětech žádáte, byste měli dělat tak, aby je děti mohly vidět.

Nejdůležitější je dítěti vysvětlit celou problematiku stravování.

  • Dětem ve věku 2 – 8 let, můžete celou problematiku vsunout do pohádky. Vymyslete si pohádku o drakovi, co nechtěl jíst. Popisujte dětskými slovy, proč je zelenina, ovoce nebo maso pro tělo důležité. Vyprávění samozřejmě vždy upravte věku dítěte.
  • S dětmi 8 – 15 let se už můžete účastnit různých seminářů, můžete si společně najít něco o dané problematice na internetu. Hledat společně recepty a zkoušet tak nová a nová jídla. Vytvořit si společnou kuchařku, která bude čistě jen z toho, co máte rádi. S takto starými dětmi je už spolupráce malinko lepší, a proto jim předejte také úkoly. Vařte společně, experimentujte a hlavně mluvte a zjišťujte příčiny nechutenství.

Mluvit o tom a dělat to jsou dvě různé věci. Proto pokud vnímáte potíže se stravováním, ať už se jedná o nechutenství nebo naopak přejídání, je nutné tuto problematiku odhalit včas a co nejdříve ji řešit. Nezakazujte dětem nevhodné potraviny, protože později si k nim stejně najdou cestu a budou je konzumovat potají.

V případě, že nechceme, aby dítě jedlo sladké nebo něco, co se nám nezdá, vysvětleme, proč to tak je. Řekněte skutečný důvod a nelžete, že tohle se papat nesmí. Děti později zjistí, jak to je, a ne nebojte se, nebudou vám to vyčítat, ale budou si dávat pozor, abyste je nenačapali.

 

Nechce se oblékat, vypravit se z domu nám mnohdy trvá i hodinu.

Nechce se oblékat, vypravit se z domu nám mnohdy trvá i hodinu.

Situace, kdy se prostě nechce oblékat, určitě znáte. Vyvádí, vzteká se, křičí u toho anebo si vše. co mu obléknete, ihned svleče? Tak jako my, dospělí, i děti mají občas „den blbec“ , už jen vstát z postele je často složité, ale každé ráno se to prostě dělat musí. Důvody k rannímu vzdorování u dětí můžou být všelijaké, některé mají jen špatný den, jiné se nedokážou rozhodnout, co si oblečou, některé jsou jako zpomalený film, všechno jim trvá.

K těm všem starostem s oblékáním se ještě přidá ranní odmítání snídaně a vy jste celá nesvá, že vaše dítě jde do školy/školky hladové. Co si asi učitelky pomyslí. Tento ranní stres zažívá spousta rodičů a spousta z nich si přeje, aby to bylo jinak. Já vám s tím zkusím malinko pomoci a podělím se s vámi o naše rána a výpravy do školky.

Vánoce, děti, Ježíšek, klid, odpočinek, dárky
Naše rána probíhají asi takto…

Vstáváme, dle toho, jak náročný den máme. Většinou to je v 6:30h a v 7:20h bych si přála vyjít z domu.

6:15h – zvoní budík, přesouvám se s polštářem z ložnice do dětského pokoje, zalézám pod Domčovu peřinu, tulím se a pomalu se probouzíme. Všude je tma a jen nám do pokoje skrze žaluzie svítí pouliční lampy.

6:30h – Zvoní budík č. 2, poslední budík, který oznamuje: konec rozjímání a hurá do nového dne. Kéž by to častěji bylo tak fajn, jak to zní, když to píšu. Někdy mám opravdu skutečný problém z postele vstát. Já vylézám a Domča si dává svých 5 minut, v podobě „nehýbu se, nevidím, takže tady nejsem.“

6:40h – Přicházím se snídaní do pokoje a tahám tu nehybnou bytost z postele. Domča vylézá s dodatkem, že dnes v noci se ale opravdu vůbec nevyspal. Tohle nevyspání a totální únava opadá po snídani, kdy si během ní uvědomí, co ho čeká.

7:00h – Domča dojídá, přichází na řadu čištění zubů, které musím připomínat a kontrolovat. Děláme to ale vzájemně a řekla bych, že právě proto, že může zkoumat naše zuby, mu důkladné a poctivé čištění zubů nevadí. Jen by ještě bylo fajn, kdyby na něj nezapomínal, to ale vypilujeme, jen to chce čas.

7:05h – Přichází na řadu oblékání. U nás to máme nastavené tak, že buď si oblečení sám nachystá den předem anebo ráno oblečení společně vybíráme. Vypadá to asi takto: vyberu dvě trika, dvoje kalhoty, dvě mikiny, dvoje trenky, dvoje ponožky a on si vybere, na které má v ten den náladu. Protože vím, že je po ránu opravdu značně unavený, podle jeho slov z probdělé noci, kdy se vůbec nevyspal, vezmu minutku na vaření, dnes už si ukazujeme na hodinách. Domluvíme si čas odchodu a jdeme si oba po svém.

Někdy závodíme, kdo bude rychlejší, jindy se obleču dříve a jen mu předám zodpovědnost za náš včasný odchod. Vše se většinou odvíjí od situace, nejsou to pravidla, ale spíše vymyšlené rituály a pomůcky, které nám pomáhají vyhýbat se neshodám, shonu a stresu. Takto jsme si to společně nastavili, někdy jsou rána těžší, jindy jsou zábavnější, ale vždy se snažím, aby měl dostatek času a aby se sám rozhodl, které oblečení si dnes obleče a co si dá k snídani. Děti jsou strašně hrdé v pozici, kdy mohou o něčem rozhodnout a když si věc nebo činnost vyberou samy, tak ji plní se samozřejmostí.

7:20h – Je čas mého plánovaného odchodu. Nikdy tak ale neodcházíme :-D, většinou je tak 7:25, 7:27, 7:30. Vždy si ale nechávám právě 10 minut navíc, abych se nemusela dostávat do stresových situací, kdy nestíhám.

 

Co dělat, když se dítě nechce oblékat?

Jak na to s oblékáním?

Tady jde především o to, o jak staré dítě se jedná. Hovoříme-li o dítěti v batolecím věku, pak je nutné nepřistupovat k dítěti formou přesvědčovací, ale v poklidu a s pochopením. O tom, jak se vypravit s jednoleťákem, napsala Hanka Havrilcová z Nevýchovy v průvodci pro rodiče zdarma. Já bych se raději zaměřila na děti školkového věku a straší.

Naplánujte si ráno společně
  • Vytvořte si plán – v případě, že jsou situace, které se vám neustále opakují, je dobré si o nich s dítětem popovídat a zkusit je vyřešit tak, aby k nim docházelo co nejméně. Společná práce znamená společná zúčastnění, takže vše si dohodněte a nezapomeňte si ověřit, že se vzájemně chápete.
  • Využívejte pomůcky – Naučte se používat papírové hodiny, minutku na vaření, stopky, budíky, zkrátka cokoliv, co by vám mohlo pomoci vyhnout se časovému presu.
  • Vybírejte oblečení společně – dovolte dítěti rozhodovat o tom, co si oblékne, samozřejmě, bude-li chtít kraťasy v zimě, musíte mu vysvětlit, proč to v zimě nepůjde.
  • Zkuste si vzájemně pomoci – u nás dost dobře zabírá například: „Tak já se jdu obléct a až bude ručička na „šestce“ (tj. 6:30) sejdeme se u stolu.“
  • Pochvalte se – Jakmile vyjdete z domu, pochvalte se, že jste to zvládli. Pokud se vám něco nepovedlo, popovídejte si o tom a cestou můžete vymyslet řešení, které vyzkoušíte příště.

V dalším díle si rozebereme další dvě situace a jejich řešení. Podíváme se, jak na to, aby odchody z dětských hřišť, center a koutků, probíhaly v pohodě. Řekneme si, proč děti, když se řekne jdeme, vyvádí, proč se vztekají, hází věcmi a křičí. Jako druhou situaci si rozebereme, co dělat, když mě dítě nevnímá, nereaguje nebo ignoruje. Rozebereme si, jak se to dítě naučilo a ukážu vám, jak to zkusit jinak. Pokud chcete o novém článku vědět co nejdřív, přihlaste se do našeho odběru novinek na hlavní stránce.

TIP: Už jste se testovali? Nevýchova zpracovala zajímavý test pro rodiče, díky kterého můžete zjistit, jaký typ rodiče jste a kam vede vaše výchova. Test spustíte pomocí „tlačítka“ níže.

Test nevýchovy - jaký typ rodiče jste

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář