Agresivita u dětí je volání o pomoc a porozumění!

Zeptali se mě, jak vnímám agresivní dítě, a já se rozhodla se o svůj názor podělit i s vámi. Agresivní chování nemám vůbec ráda a je jedno, jestli je u dětí, nebo dospělých. Agresivní dospělí jsou děsiví, ale u dětí je to ještě horší, protože obětmi jsou většinou kamarádi, spolužáci nebo sourozenci, tedy děti stejně staré, nebo dokonce mladší, které jsou většinou slabší. Často se z toho stane šikana a ta děti poznamená na celý život.

Agresivita u dětí jen roste..

V dnešní době agresivita u dětí mezi dětmi bohužel jen roste. Děti díky počítačovým hrám a filmům nerozlišují fikci a realitu. Vždyť tu postavu ve hře taky nic nebolí, když ji praští, tak proč ten spolužák tak křičí, když ho bouchnu? Násilí ve virtuálním světě stále přibývá a dítě ho začíná považovat za běžnou součást života.

Poslední dobou to ale není jen o hrách a filmech. Agresivita, ubližování, zloba na nás útočí ze všech stran a děti to vnímají mnohem více, než my dospělí. Je to pak už jen na rodičích, jak dítě ochrání a vysvětlí mu, co je špatně. Když se mamince narodí miminko, bojí se o něj, a čím je starší, tím větší strach o něj má.

Jednou z věcí, z které má strach, je to, že jejímu děťátku někdo ublíží. Nejsou to jen dospělí, kdo ubližují, ale čím dál více ubližují právě děti. Začíná to už na pískovišti, když batole vezme ostatním hračku, nebo je odstrčí, když si chce půjčit autíčko. Potom ve školce, kdy si děti vybíjejí zlost na slabších a ubližují jim.

Dítě ubližuje druhým jen proto, že se samo cítí ublížené

Pokud se dítěti už v počátku nevysvětlí, že ubližování je špatné, nenastaví se zásady a pokračuje to i ve škole, s každým dalším rokem, kdy mu to projde, jeho agresivita stoupá a stoupá. Pak už moc nepomáhají ani zákazy a opatření, dítě rodiče většinou nenávidí a vše, co rodič nabízí, odmítá.

Bohužel se obětmi dětských agresorů stávají často i zvířata. Hlavně ty, která jsou v jejich blízkosti. Mladé zvířátko se nedokáže bránit, starší si nedovolí se ani ohnat po ubližujícím dítěti, protože by bylo potrestáno. A tak bývá zvíře týráno, až to někdy vede k tragickým následkům.

Kolikrát vidíme v televizi, že parta kluků hází po psech kameny, tahají kočky za ocas, dokonce střílejí vzduchovkou po ptácích a i horší věci, které končí smrtí zvířete. To, že dítěti, kterému někdo ubližuje, je potřeba pomoci, je samozřejmé. Měli bychom si ale uvědomit, že naši pomoc potřebuje i dítě, které ubližuje druhým.

Opravdu jen zřídka to dítě dělá pro zábavu, často to bývá volání o pomoc, snaha, aby si ho někdo všiml. Často žije v neúplné rodině nebo v takové, kde je mu ubližováno a nikdo si ho nevšímá. Někdy také bývá z dobře situované rodiny, kde rodiče ale hodně pracují a nemají na něj čas.

Agresivita u dětí je téma, kdy se dospělí snaží přijít na to, jaká je příčina. Děti svou agresí k ostatním spolužákům se tak snaží na sebe upoutat pozornost, a i když je negativní, je lepší, než žádná. Dětská agrese není ale jen o ubližování. Hodně rodičů špatně pochopilo tzv. ,,americký“ styl výchovy. Drtivá většina rodičů si myslí, že tento styl výchovy spočívá ve velké toleranci všeho, co dítě dělá a žádá.

Za agresivní chování dítěte nemůže dítě, ale rodiče

Myslím si, že tyto děti nemají nastaveny žádné mantinely, a proto si často vynucují splnění svých přání agresivním chováním. Křičí, lehají si na zem, koušou rodiče, spolužáky, kamarády, vztekají se a zdůrazňují nahlas to strašné slovo „NEEE“.  Kolikrát jsem byla svědkem toho, kdy dítě zcela ,,terorizovalo“ rodiče svými požadavky.

Rodiče zmatení dnešními radami a tipy se bojí jakkoliv zareagovat, aby náhodu svému dítěti nesnížili jeho sebevědomí. Většinou tyto spory mezi dětmi a rodiči skončí tak, že rodiče raději ustoupí, dítě vyhrálo a je jasné, že příště nebude reagovat jinak. Někteří rodiče to dokonce hodí na styl výchovy, označí ho za nefungující a vyberou si jiný.

děti, vztek, vzdor, období vzdoru, sourozenci

Jediné a nejdůležitější, co mohou rodiče udělat, je zamyslet se nad sebou a podívat se hlavně sami na sebe. Pokud dítě ubližuje ostatním, neuvědomuje si, že hlavně týrá samo sebe, mstí se za to, co ho trápí. Nejen, že se připraví o kamarády, kteří s ním nebudou chtít mluvit, nebo se ho budou bát  a dítě zůstane osamocené, ale může za to mít i sankce.

Dvojka z chování je ale to nejmenší, dítě může skončit i ve výchovném ústavu, a to pak rodiče nabírají přesvědčení, že oni jako rodiče ve výchově selhali. Nejhorší ale je, když se sejde několik podobných povah (nepochopených dětí) a utvoří partičku, která je postrachem okolí. To už se jedná většinou o ,,děti“ před koncem školní docházky, takzvané „osmáky“ a „deváťáky“.

U nich ale ta nenávist k okolí nevznikla ze dne na den, i oni nejspíš nejdříve ,,jen“ tahali kočku za ocas, pak sebrali na pískovišti kamarádovi autíčko a strčili do něj, když ho chtěl zpátky. V první třídě párkrát sebrali spolužákovi svačinu a spolužačce dali připínáček na židli, na druhém stupni už to byla šikana ,,se vším všudy“, od posmívání se po fyzické ubližování ostatním.

„Komunikuj otevřeně, obrň se trpělivostí, dej tomu čas a uvidíš, že sklidíš, co zaseješ.“

A to stačilo tak málo, aby se nic takového nedělo. Stačilo jen, aby si rodiče našli na dítě čas a v ten pravý okamžik (už v raném dětství) zasáhli. Děti nejsou ty, co nám chtějí dělat naschvály, ubližovat nám a dohánět nás k šílenství. Děti jsou pouze zrcadlem naší osoby, jednání a přístupu k životu.

Neučí se tolik z toho, co si myslíme, že je učíme, vezmou si více z toho, jak jednáme a žijeme. Není důležité studovat tisíce článků, tipů a rad, všechny zkoušet a vybírat si, co funguje a nefunguje. Je důležité jít k zrcadlu a zahledět se na sebe jako rodiče. S tím vám ale nepomůže nikdo jiný, než vy sami.

Nechci vám tvrdit, že s Nevýchovou se už nikdy nestane, že byste si doma nerozuměli, právě naopak. Tyto situace se vám budou dít stále a pořád. Vy se musíte naučit hledat řešení těch situací a snažit se některým předejít. Nevýchovný kurz je postaven právě na tom, abyste se tohle všechno naučili dělat. Informovanost je potřebná, ale ještě potřebnější je jít a začít to dělat jinak.

Píšu to téměř v každém článku, nenutím vás si kurz zakoupit, ale alespoň jej vyzkoušet v garanční lhůtě. Už s prvním a druhým týdnem, které si stihnete vyzkoušet, u vás doma mohou proběhnout zásadní změny. Ty vám pomohou zlepšit vztah mezi vámi a vašimi dětmi a úplně to nejlepší na tom je, že vše bude tak, jak si to dohodnete.

Zajímá-li vás více o kurzu, pak doporučuji článek „Kurz výchova nevýchovou, zisk nebo vyhozené peníze?“ a pokud tomu opravdu nevěříte, pak vyzkoušejte alespoň rychlokurz Nevýchovy zdarma, je zcela nově a lépe zpracovaný. Pomůže vám efektivněji komunikovat s dětmi a utvářet s nimi dohody, které děti budou chtít dodržovat.Rychlokurz Nevýchovy ZDARMA

Kristina Farkasová
Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Podělte se s ostatními:

14 komentáře k “Agresivita u dětí je volání o pomoc a porozumění!

  1. Dobrý den, nas 3lety syn se hodne vzteka kdyz neni po jeho, neustale me ukoluje a vyvadi, kdyz mu neco hned nepodam, nekoupim atd. Kdyz mu vselijak rikame co po nem chceme a co naopak nema delat, kazdou vetu zacina ne… vubec neposloucha a neda se mu nic rozumne vysvetlit, predem odmita co po nem chceme. Ostatni deti boucha a strka do nich a smeje se tomu, zadne napominani ani vysvetlovani nezabira. Zviratkum ublizuje a smeje se tomu, opet ho nezajima co mu rikam. Otec voli cestu spise dat na zadek a neresit. Nevim co s nim. Dekuji.

  2. Dobry den, mame v MS sestiletyho klucinu, krery je neuveritelny agresor. Umi byt hodny a napomocny, ale vetsinou je drzej, zlej a protivnej. Ma stavy, kdy ublizuje detem, strka do nich, boucha je, nadava jim, mluvi sproste, bere a nici jim hracky. Nici ale i vyzdobu tridy, obrazky, nabytek. Je schopny po lidech I veci hazet, knizky, kameny.
    Kdyz ho napomenu, odmlouva, vyplazuje jazyk, opakuje po me, proste hruza.
    Tresty dostava vetsinou takovy, ze sedi u stolecku sam, temer po kazdy se bud rozbreci, nebo rozcili jeste vic. Je mi jasny, ze autorita neni uplne 100%, ale tu on nema opravdu z nikoho.
    Casto se snazim davat mu lasku, protoze vidim, ze ji nema doma a treba tenhle tyden se mi stalo, ze mi asi pul hodiny sedel na kline, smali jsme se, povidali, bylo to super a najednou, z niceho nic se otocil a dal mi facku.
    Jsem vzdycky dusledna, jen se bojim, jestli nejsem prisna moc
    U nich doma na nej nemaji.moc cas, proto asi ta agrese je. Kazdopadne, muzu s tim neco udelat ja sama, bez rodicu?
    Diky za odpoved

  3. Dobrý den,mám 7letého chlapce,který nastoupil do první třídy kousek od vesnice do které jsme se nastěhovali během prázdnin. Ke konci prázdnin měl 3 příměstské tábory,kde začal problém s boucháním a pliváním na děti. Po sléze se to uklidnilo,vedoucí si poradili. V prvním týdnu školy, začal v družině, ubližovat dětem,bouchat plivat házet s věcima,škola mě hned nutila k psychologovi,jenže ti nemají čas vzít nás hned. Postupně se to zklidnilo a ted začalo znova už i ve třídě. Minulý týden i u nás na vesnici kamarádům. Já to samozřejmě neviděla osobně. Neměl období vzdoru do 4 let,věnujeme se mu s přítelem i když tátu má jiného. S jeho otcem nejsem od jeho necelých 2 let.Vídají se 3xza rok. Nejsem zastáncem volné výchovy takže režim má. Většinou děti ubližovali jemu. Mě to tak trápí,nevím jak mu mám pomoct,pořád do kola opakujem co je a není správné. On si je vědom všeho…Nejhorší je,že sama už vybouchnu,když mě neposlouchá. Dost mě to trápí

    • Meg, bohužel vám nemůžu poradit, co a jak máte dělat, ale nejprve musíte s dítětem najít důvod/příčinu tohoto chování. Nepokládejte otázky jako u výslechu, nevysvětlujte co je a není správné, ale ptejte se jeho. Řekněte mu, že potřebujete pochopit, proč se to děje a že mu chcete pomoc. Každé chování, má své příčiny a dokud se nepřijde na to jaké bude se problém stále opakovat. Kdybyste si o tomto chtěla ještě povídat, napište mi na e-mail info@kouzelnavychova.cz 🙂

  4. Dobry den,
    dceri je uz 7 let,ma mladsiho bratra 3 roky.Nekolikrat rekla,ze se starame jen o nej.Nemyslim si to.Odmalička je plactive,vztekaci a zarlive dite.Ale nevim,jestli je normalni,aby vyvadela v 7 letech kazdy den kvuli malickostem.Nekdy mam pocit,ze nema rada lidi.Moc me to trapi,vlastne celou rodinu.Mame navstivit PPP?

  5. Dobrý den, Vaše video na mě zapůsobilo. V mnoha co zaznělo jsem se viděla jako rodič. Mám syna 8 let, do poradny pravidelně docházíme a také jsme absolvovali neurologické vyšetření. Přiznala jsem, že za vše může čas, protože času je málo a hlavně, se synem mluvíme v příkazech a to je špatně. Snažíme se ale výsledky nejsou prozatím výsledky nejsou vidět. Proto jsem ráda, že jsem shlédla Vaše video. Děkuju

    • Dobrý večer Radko, děkuji za váš komentář, pokud jste, ale zhlédla video tak nejspíše to bylo video nevýchovy, takže aby vaše zpráva dorazila autorům videa zašlete jej na adresu podpora@nevychova.cz. Nebo ji vložte do komentářu po video 🙂
      Hezký večer. K

  6. Dobrý den, přesně tohle zažíváme denně doma se dcerou – 5 let. Hrozně se vzteká i kvůli maličkosti a tím se snaží na sebe upozornit. Je to od doby, kdy se narodil syn. Funguje to tak, že se párkrát zeptám, co se jí stalo nebo co chce. Ona se jen vzteká a vzlyká. Vyžaduje chování. Přitom i co jsem se ptala známých, tak ani jeden není protežován. Nevíme, co s tím. Dětská lékařka nám poradila navštívit psychologa, myslíte, že je to dobrý nápad a máme to zkusit?

  7. Dobry den…mam prosbu…syn 7let ve skole strka holcicku i jine deti…pak se urazi a klidne prijme i trest..ze sedi na lavicce…kdyz jsou na zahrade….jsme s chlapem od sebe…u me funguji dohody …u chlapa dostava vse….syn posloucha me…doma v poho…tak me zarazi jeho chovani…idyz s nim nejsem….moc nesdili semnou zazitky….jen jsem prisla do skoly a dozvedela jsem se to od ucitelky…syn sam rekl..ze nechce sesldet s holcickou…jen sam chce sedet….jen ze zlobi….poradite mi

  8. Dobrý den,
    mám szna 14 měsícu a ted se mi začína pěkne vztekat,pokud není po jeho nebo se jde jinam a já jsem z toho docela neštastná…Nevím jestliho mám za tookřiknout ..nebo ignorovat,aby to nedošlo ješte někam dál…
    Moc Dkuji za odpověd

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *