Období vzdoru aneb jak reagovat a jak dítěti i sobě pomoci.

3 tipy, jak reagovat na období vzdoru

Asi každý z nás to někdy zažil. Dítě sebou v záchvatu vzteku hází na zem, jde po ulici a křičí, nebo začne vyvádět uprostřed obchodu. Takové situace jsou známy snad každému rodiči malého dítěte, říkáme tomu období vzdoru. Obvykle jde o děti ve věku 1 – 6 let

Jak na období vzdoru u dítěte reagovat?

  • 1. Snažte se uklidnit

Nám se to říká velmi jednoduše, to je pravda. Říkáte si, kde ten klid vzít, když byste své dítě nejraději vzteky roztrhli? Máte jej potrestat? Nebo ustoupit? Na dětskou agresi není dobré reagovat agresí.

Dítě by nemělo dostat na zadek, když sebou plácne na zem. Ani jiný trest není to nejlepší řešení. Křičí-li dítě, nebo sebou hází na zem, pak jako rodič nic neříkejte, pouze dítě obejměte či jej chytněte, aby neublížilo lidem okolo a hlavně sobě.

Slova, která jako rodič z pusy vypouštíte, mohou dítě ještě víc dráždit a vzdor vystupňovat. Jakmile je dítě klidné, můžete mu k tomu něco říci. Promyslete dopředu, na čem trvat a na čem naopak ne.

  • 2. Děti takhle většinou reagují, když něco chtějí a nemůžou to mít

Ze začátku jde o to, že se dítě neumí a nedokáže vyrovnat s tím, že se jeho chtění a touha nesplní. Později už umí s rodiči manipulovat, zjistí, že řev a házení sebou o zem na rodiče zabírá. Proto bude tuto metodu aplikovat, aby dosáhlo toho, co chce.

Co v takovou chvíli udělat? Dopředu si jako rodiče promyslete, na čem budete trvat a na čem naopak ne. Vaše postoje chování dítěte nesmí nijak ovlivňovat. Podlehnete-li, dáváte dítěti signál, že tohle chování na vás zabírá, proto jej bude znovu používat.

S dítětem můžete jednat narovinu: „Nelíbí se mi, když si křikem vyžaduješ oplatek. Já ti jej koupit chci, ale potřebuji slyšet slovo prosím!“

  • 3. Pomozme dítěti tím, že vyjádříme pochopení pro jeho touhy a pocity

Jestliže na svém rozhodnutí musíte trvat, pak je možno dítěti vyjádřit pochopení. A to například: „Já vím, že se ti to autíčko velmi líbí“. Nemusíte pořád opakovat, že mu autíčko prostě nekoupíte, když už jednou dítě slyšelo odmítavé NE .

Dítěti pomáhá se uklidnit, když uvidí, že mu jako rodiče rozumíte a jeho pocity umíte pojmenovat. „Vím, že jsi smutný, že jsme autíčko nekoupili“. Učí jej to také své pocity jinak ventilovat a ukazovat. Postupem času vaše dítě řekne, že je smutné namísto usedavého pláče, křiku a kopání na zemi.

Dětský vzdor se objevuje zhruba od 1,5 roku dítěte do jeho 3 let. Existují děti, které umí rodiče svým vzdorováním potrápit déle. Vězte však, že jde v podstatě o fyziologickou záležitost.

uspávání, nočník, nespí, nechce se přebalit, neposlechne

Toto období vzdoru nemá dítě naučit vzdoru, ale pomoci mu zjistit, kdo je, jakou má moc a také jaké jsou hranice. Kam až jeho moc sahá, jaké jsou hranice mezi dítětem a ostatními. Jako rodiče se musíte obrnit hlavně trpělivostí. Jde o důležitou životní etapu vašeho dítěte.

Jde o období separace. Dítě si buduje autonomii. Svým jednáním a chováním testuje hranice, někdy opravdu velmi tvrdě.

Období vzdoru  má různé projevy

Vzdor dítěte se může projevovat různými způsoby. Od jasné odpovědi NE na cokoliv, co mu řeknete nebo na co se zeptáte, přes křik, pláč, až po házení na zem.

Rodiče tak mohou být nervózní a napjatí. Očekávají, kdy a co jejich malý poklad bude vyvádět a kdy si vybere chvilku pro svůj vzdor. Projevy vzdoru jsou podmíněny temperamentem dítěte, ale vliv má také to, co dítě pozoruje ve svém okolí. Především, co pozoruje u svých sourozenců, u rodičů, rodiny a kamarádů.

Přijde-li dítě na to, že plácnutím na zem jiné děti dosáhnou toho, co chtějí, vyzkouší to také. A je na vás, jak se k tomu postavíte a zareagujete. Podlehnete těmto dětským pokusům vynutit si pozornost? Pokud ano, dítě to bude opakovat s železnou pravidelností.

Čtěte: 7 způsobů jak se vypořádat s tvrdohlavými dětmi

Prosím nechte nás, my si to spolu vyřešíme…

V oblibě to mají prodavačky, starší lidé, sousedky a podobně. Vaše dítě se vzpíná, leží na chodníku a vříská, že domu nepůjde. Takoví lidé pak často začnou: „Co to vaše dítě vyvádí? Jak se to chováš? Maminka bude z toho tvého chování moc smutná.“ a podobně.

Jak reagovat na takové poznámky ze strany okolí?

Psychologové doporučují, abyste jako rodiče byli připraveni na to, že na veřejnosti jste náchylnější ustoupit dítěti, aby se uklidnilo, v rámci špatných pocitů a také hanby, kterou můžete cítit. Pro vás i pro vaše dítě může však být lepší, když z obchodu, z hřiště či ulice odejdete. To řekněte také svému dítěti.

Často nemusí být reakce okolí až tak přísná a kritizující. On i sám rodič může mít pocit, že selhal. Když se vyskytne takovéto „pomáhání“ či komentáře na adresu dítěte z okolí, můžete jasně dát najevo, že si to vyřešíte po svém. „Prosím, nechte nás. My si to spolu vyřešíme,“ je dobrou obranou.

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Komentáře

  • Dobrý den, mám se svým chlapečkem (18 měsíců) stejnou zkušenost jako pani výše. Pokud bych se ho pokusila v záchvatu vzteku obejmout, tak mě roztrhá 🙂 když sebou placne na zem, vždy mu řeknu, že za mnou má přijít až se uklidni, prekrocim ho a pokracuji v činnosti. Je to to jediné,co zabírá. Začal s tím už v roce a teď už si téměř nelehá, maximálně se vzteká, nebo si sedne. A co se týká okolí,tak ti si možná klepou na čelo. Ale me to hlavu nedělá 🙂

  • Dobrý den. Cením si každé rady ve výchově i když děti už mám větlší, ale i ony mají své dny 🙂 Prosím o e-book. Moc děkuji Martina

  • Vážená paní Kristinko, líbí se mi Vaše příspěvky. Jsem sice v roli babičky, ale ráda se poučím. Víte, můj syn má nyní přítelkyni, která má čtyřletého chlapečka (je velice milý, inteligentní, mám ho moc ráda a i on mě). No a když ke mě přijdou všichni na návštěvu, vznikají situace, kdy si myslím podle sebe, že oni jako rodiče se chovají k tomu neadekvátně (syn třeba mu hned dá na zadek, a malý samozřejmě pláče. Nechci jim mluvit do výchovy, ale jejich chování jak jsem napsala, je dle mého názoru nepřiměřené. Mějte se moc hezky, ať se Vám daří ve Vaší práci a díky moc za Vaši „Kouzelnou výchovu.“ S pozdravem Chabičovská

    • Zdravím Vás Jiřinko,
      moc děkuji za velmi milý komentář. Odpověď na Váš dotaz byla zaslána na e-mail. 🙂
      Kristina

    • Dobry den pani Jirino,pisete jako moje babicka,vzdy,kdyz k ni prijdeme vsichni i pravnoucata,zacnou se predvadet a delat psi kusy,nevim,proc tomu tak je,jsou jako z divokych vajec a chovaji se jako rozezranci. Chlap trpelivost nema a zakroci,ale babicka to vidi jinak,i kdyz svoje dcery (moje mamka jedna z nich) take vychovava prisne a mela fyz.tresty,takze ted nevim jak se chovat v techto situacich u ni na navsteve,nekdy domluva nestaci a pomuze bohuzel jen krik.

    • Stačí se přihlásit na hlavní stránce nebo zde pod článkem do odběru novinek, poté Vám bude zaslán e-book na Váš e-mail.
      Kristina

    • Jarko, já si dovolím oponovat pokud, chcete je jedno, co si o Vás myslí okolí, pokud potřebujete si zařvat či si promluvit hlasitěji udělejte to! Jen v případě, pokud budete vždy naslouchat a sdílet pocit dítěte můžete nadcházejícím záchvatům a vzdorům předejít.
      Hodně štěstí Kristina

      • Mám téměř dvouletého chlapečka. V záchvatu jeho vzteku je však lepší mu nevěnovat pozornost a nechat ho se uklidnit, pokud bych ho objala, agresi stupňuje a je to horší. Lepší je počkat a pak úplně odvrátit pozornost k něčemu jinému.

        • Radko moc děkujeme za vaši zkušenost. Jen bych chtěla dodat, že každé dítě je jiné tudíž každé potřebuje něco jiného, jednomu pomůže objetí druhému chvíle klidu 🙂

          Zdravím vás Kristina 🙂

  • nezbývá nic jiného než souhlasit. Není třeba jen křičet a odsuzovat je třeba dítě pochopit a pomoc mu s jeho pocity se poprat.

Přidat komentář