2. část – Výchova rodičů aneb co je těžké slyšet, ale důležité vědět

2část - Výchova rodičů aneb co je těžké slyšet, ale důležité vědět

Co když otevřená komunikace a upřímnost nestačí? Pokračování článku Výchova rodičů….

S tímto mám bohužel zkušenost sama a můžu asi jen poradit, ať se s takovým člověkem stýkáte co nejméně. Já jsem měla tento problém s mou matkou. Snažila jsem se navázat komunikaci, ale ona se rozhodla jinak. Nemám právo ji za to soudit anebo jí něco vyčítat, vždyť každý má právo nějak žít. I když je to moje máma, člověk, který mě přivedl na svět.

Mě jako dceru nikdy nechtěla, takže tohle její rozhodnutí se dá pochopit. I když, popravdě, já tomu nerozumím, také jsem máma a nedokážu si ani představit, že bych svého syna opustila se slovy: „Já už se smířila s tím, že jsem o tebe přišla. Vlastně jsem nikdy nebyla mateřský typ“.

Nebylo příjemné slyšet „Nikdy jsem nebyla mateřský typ“

Hodně dlouho mi trvalo se s tím smířit a zjistit, proč se to stalo. Nakonec jsem přišla na to, proč to tak má. Ona sama měla těžké dětství, takže je logické, že i to mé bylo podobné, protože ona nic jiného nepoznala a neuměla předat. Nikdy taky nepřemýšlela, jestli to nejde jinak a ani se nesnažila něco měnit. Moje matka je člověk, který skutečně raději bude tvrdit, že mi nerozumí, jen proto, abych už skončila a ona měla svůj klid.

Slíbí mi i nemožné a bude se dál schovávat za své předsudky, dojmy a výmluvy. Bude se litovat a čekat na zázrak, ale pro to, po čem touží, neudělá nikdy nic. Je obklopená strachem, úzkostí a já jí nedokážu pomoci, protože ona sama o mou ani ničí jinou pomoc nestojí.

Vyzkoušela jsem už několik možností, mluvily jsme spolu, napsala jsem jí několik dopisů, řekla jí upřímně, co a jak vnímám, nabídla ji nesčetněkrát pomocnou ruku, ale vždy přišly jen slzy, popření nebo mlčení.

Bojujete s agresí? Zjistěte jak to změnit: 5 způsobů, jak už dnes můžete začít s dětmi jednat jinak

Člověka, který nemá zájem, nezměníte!

Lidé, kteří trpí tím, že se neustále litují a stěžují si na zpackaný život, špatnou práci, nevychované děti, líného manžela, dostanou většinou neuvěřitelné množství nabídek pomoci, rad či vyslechnutí.

Oni ale ve skutečnosti o tohle právě nestojí, protože oni sami nechtějí věci řešit upřímně a otevřeně. Nepokládají vám otázky a vlastně o vás ani nestojí, potřebují si jen někde postěžovat. Moje matka mi vždy řekla, že potřebuje čas na změnu, čas na vyřešení svých problémů nebo měla moc práce.

Pak byla moc unavená, poté jsem se přestala ozývat a nyní jsou to dva roky, co o ní vím jen o Vánocích, kdy napíše (asi) hromadnou sms. Vidím a vnímám, že asi opravdu matkou nikdy být nechtěla. Vím, že mnoha věcem nerozumí, ale vím také, že nutit ji nemůžu a vlastně ani nechci.

Smutek zůstává, ale život jde dál

Smutek zůstává, ale život jde dál. PS: I ty můžeš mít rodinu, po které toužíš.

Tyto situace se dějí po celém světě. Každý rok přibývá nechtěných dětí, rodičů, co nechtěli být rodiče, a lidí, kteří by dali za zdravé dítě cokoliv. Nevím, proč tomu tak je a proč ti, co děti mít nemohou, by za ně dali všechno (já bych tak strašně ráda byla jejich dcerou).

Někdo to označuje za nespravedlnost, osud nebo trest. Na tyto otázky nejspíše nikdy nenajdeme odpověď, ale můžeme si zařídit vlastní život, vlastní rodinu a mít to, po čem jsme vždycky toužili.  Postačí, když si doma s dětmi budete utvářet upřímný a otevřený rodinný kruh, ve kterém nikdy nikdo nebude souzen.

„Tento rodinný kruh je v každé domácnosti nezbytný, jedná se totiž o vytvoření bezpečného prostředí, ve kterém se nikdo nebude mít strach svěřit a podělit se o svá trápení.“

Jak takový rodinný kruh vytvořit?

Rodinný kruh můžete zavést kdykoliv a s jakýmkoliv počtem osob, ať už se jedná o děti, dospělé i prarodiče. Zpočátku můžete zavést doma den upřímnosti, kdy si přichystáte nějaké mňamky, uvaříte si džbán dobrého čaje, každý si sebou vezme svého oblíbeného „plyšáka“ a jednoduše si budete povídat.

Můžete začít jako první vy a upřímně říct, co vás štve, co vám vadí, co vás těší a co byste rádi změnili. Svou otevřeností dítěti pomůžete k tomu, aby se také projevilo, proto vždy z počátku začínejte vy. Starší děti se vám nemusí vůbec chtít svěřit, vy to ale nevzdávejte a pokračujte, oni vám potřebují vaši změnu nejprve skutečně uvěřit.

V tomto kruhu je velmi důležité dodržovat pravidla, aby se nikomu nedostalo pocitu odsouzení nebo obvinění. V upřímném rodinném kruhu by se měl každý člen cítit dobře a měl by si být jistý, že tady nebude souzen za nic. V kruhu si vysvětlujeme, jak to máme, jak to vidíme, a vzájemně si radíme a snažíme se věci řešit bez „nálepkování“ a bědování.

Hádáte se? Pak čtěte: Jak minimalizovat a předcházet hádkám v partnerství?

Tento otevřený rodinný kruh můžete zavést i v domácnosti bez dětí, protože i pro partnerský vztah je velmi důležitá upřímná komunikace. Naše rodinné schůze jsou nepravidelné, většinou se na nich domluvíme, když někoho něco trápí. Ve větších rodinách by to ale asi dobře nefungovalo, tam bych volila raději pravidelnost, kterou si společně dohodnete.

Líbil se vám článek? Pak budu ráda, když mi o tom napíšete do komentáře 🙂

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

Přidat komentář