10 nejčastějších „problémů“ a řešení běžných situací s dětmi

10 nejčastějších „problémů“ a řešení běžných situací s dětmi

Poměrně brzy začínají děti používat svou vlastní hlavu. A tato jejich vlastní vůle se mnohdy s tou rodičovskou moc neztotožňuje. Vybrala jsem pro vás deset situací, které rodiče trápí nejčastěji.

1. Pavlík protestuje vždy, když ho maminka ukládá do postýlky. Vezme jej tedy do náruče, houpe, nosí a ukolébává ke spánku, ale Pavlík ne a ne usnout. Často to trvá i hodiny.

Děti velmi rychle přijdou na to, jak posunout čas, kdy mají jít spát. Jestliže to rodiče vzdávají a to opakovaně, nikdy se to nezmění. Věnujte večer před uložením ke spánku dítěti dostatečné množství času.

Vytvořte si láskyplný rituál, který mu poskytne prostor pro rozloučení se s prožitým dnem. Rituál by měl být vždycky stejný. Jestliže už dítě leží v postýlce, v ruce drží medvídka, zvonkohra mu hraje, tak není důvod jej ihned při prvním zakňourání vytahovat z postýlky.

Klidně mu řekněte, že je na čase spinkat, klidně u něj chviličku seďte. Celé to může trvat pár minut. Pokud máte doma batole, které neustále jen pláče a spinkat nechce, doporučuji si stáhnout průvodce uspáváním pro rodiče zdarma – Jak ve třech krocích uspat dítě bez pocitu stresu a vyčerpání.

2. Na procházce chce jít Karolínka sama pešky. Když ji maminka z kočárku vytáhne, vytrhne se jí a utíká na silnici, ignoruje volání, přemlouvání apod.

Zde je reálné nebezpečí. V těchto situacích je dobré, když budete opravdu důslední. Držte dítě pevně za ruku a snažte se vysvětlit, proč je velmi nebezpečné utíkat přes silnici (neděste prosím dítě tím, že ho může přejet auto, ano, je to možné, ale dítě vám stejně neuvěří).

Jestliže vaše dítě začne plakat, vztekat se a třeba se i svíjet na zemi, pak jej posaďte do kočárku a připoutejte s vysvětlením, že máte zkrátka strach, aby nevběhlo na silnici. Nenechejte se jeho pláčem a křikem vyprovokovat, zůstaňte klidní a trpěliví, i když to dá někdy spoustu práce.

3. Anička každé ráno trucuje, když ji maminka chce odvést k babičce či do školky. Maminka tak denně prožívá stresovou situaci, protože musí být v práci včas.

Ranní trucování znají snad všichni rodiče. I zde pomůže důslednost a pochopení pocitů dítěte. Pořiďte dětem budík, který natáhnete, a řeknete jim, že jakmile zazvoní, je potřeba vstávat. Trucuje-li i tak, oblékněte jej i proti jeho vůli s rázným vysvětlením, že budík zvonil a nemáte čas se dohadovat. I když spěcháte, najděte si na dítě dostatek času, abyste vysvětlili, proč je pro vás důležité přijít do práce včas.

Děti nervozitu dospělých vycítí, znejistí a trucují daleko víc. Pomůže, když si důležité věci připravíte předem a dítěti ještě večer před spaním řeknete, co vše ráno musíte před odchodem stihnout. Zeptejte se také, zda by vám ráno tohle pomohlo zvládnout.

Děti moc rády nám dospělákům pomáhají vše zvládnout, je ale jen na nás, jakým způsobem s nimi jednáme. Krásně tyto situace popisuje Katka Králová v krátkém videu: Jak být ve školce ráno včas

4. Tomášek si nechce obléknout čepici, i když je venku pořádná zima. Právě se vyléčil z nemoci a maminka se bojí, aby opět neonemocněl.

Dítě před nemocemi musíme chránit, čepici mu proto nasaďte a vysvětlete to. Jestliže ji dá z hlavy ihned dolů, pak mu dejte na hlavu kapuci a zavažte, či zavažte čepici. I když bude protestovat a to klidně i křikem a pláčem, vydržte to. V zimních obdobích může pomoci, když čepici budou nosit i rodiče.

Máte-li problémy nejen při oblékání čepice, doporučuji stáhnout si průvodce oblékáním pro rodiče zdarma – Jak se vypravit s batoletem ven a nepropotit u toho triko.

5. Janička, malá průzkumnice, přitahuje ji vše, co je zakázané, například maminčin psací stůl, ostré nože a podobně.

Děti by měly mít své skříně a zásuvky, ve kterých si mohou „hrabat“ a zkoumat vše, co se jim zlíbí. Nicméně dítě se musí naučit, že jsou věci, do kterých svůj nosánek strkat nemůže a nemůže si s nimi hrát.

Jestliže sahá na počítač, papíry, je nutno říci stop, tohle je mé pracovní místo a nechci, aby sis tady hrál nebo hrála, protože…. (popište své obavy). Pozor nepředvídejte a neříkejte větu typu, „nechci, abys to rozbil“ nebo „ty to určitě zničíš“.

Berte na vědomí, že dítě vše teprve poznává. Vše, co je pro vás samozřejmé a jasné, je pro dítě nové a láká k poznání.  Jestliže dítě nereaguje, pak jej klidně můžete od pracovního místa odnést pryč, opět ale s vysvětlením.

Budeme-li vše okamžitě zakazovat a nebudeme dětem důvěřovat alespoň trochu, docílíme maximálně toho, že dítě si danou věc půjde prozkoumat potají.

Tyto a podobné situace jsme si popisovali v článku – Jak správně reagovat, když neuplyne den, aby vaše dítě něco nevyvedlo.

6. K Andreiným rodičům přichází návštěva a běžný hovor je znemožněn, jelikož holčička neustále někomu něco vypráví a vše se točí okolo ní. Vyžaduje si neustálou pozornost.

Ohlásí-li se návštěva, děti často neukážou svou nejlepší stránku dle očekávání svých rodičů. Jde o změnu v jejich obvyklém a zaběhnutém stereotypu, reagují proto nejistě. Ví, že teta donese čokoládu nebo že děda donese hračku. Nám dospělým se pak zdá, že se dítě předvádí.

Jsme zmatení a naštvaní, že se dítě nechová jako normálně. Platí to tehdy, kdy se jim zpravidla věnuje méně pozornosti, než je tomu jindy.  Je dobré dítě do příprav na návštěvu vtáhnout, může nakupovat s vámi, prostírat stůl, pomáhat s vařením. Zaúkolujte jej, může návštěvě vymyslet překvapení, nakreslit obrázek a podobně.

Po přivítání a seznámení by si dítě mělo umět říct, že teď se chtějí rodiče v klidu bavit s návštěvou. U toho sice dítě být může, ale nemělo by neustále rušit. Jako rodiče si dítě k sobě můžete vzít na kolena a hladit jej po zádech, aby mělo pocit, že mu věnujete pozornost.

Děti se musí naučit, že rodiče se v době návštěvy starají především o ni. Od tří až čtyř let by se měly děti už na chvíli zabavit i samy. Vždy je ale vhodné dítěti zábavu zajistit. Společně se předem dohodněte, čemu se po dobu návštěvy bude dítko věnovat.

7. Petřík jde s rodiči na oběd. V restauraci se okamžitě houpe na židli, hraje si na letadlo, vydává zvuky a už se nedá zastavit. Jíst s dětmi v restauraci je tabu!

Už jako malé by se děti měly učit, že nesmí brzdit druhé lidi v jejich činnosti. Necháte-li dítě pobíhat po celé restauraci, pak riskujete naštvaný personál i hosty.

Vysvětlete proto dítěti, že v restauraci to není jako doma a tady musí sedět u stolu, i když je to pro něj těžké. Zabavte jej u stolu nějakými hrami, dokud nebudete mít jídlo na stole.

8. Markétka chce na oběd pudink, maso a brambory nemá ráda. Natahuje, vzteká se, pláče a nakonec dosáhne svého. Maminka podléhá a Markétka dostává pudink.

Od počátku je důležité, aby v jídelníčku platila určitá pravidla. Kdo nemá nic rád, ať nejí!  Dospělí mají určit, co bude dítě jíst. Samozřejmě děti si mohou říct, kolik čeho chtějí, více masa, méně zeleniny či naopak.

Dítě bude jíst vždy to, co mu připravíte, pokud ale vidí, že křikem nebo pláčem si vynutí své, je logické, že tuto strategii bude používat častěji a častěji. O pravidelnosti stravování jsme si psali v článku – Pravidelnost stravování u dětí je základ!

9. Patrik během nákupu ukáže na čokoládu, kterou chce. Maminka mu ji však nekoupí, tak se vzteká, pláče, křičí, až maminka povolí a sladkost koupí.

Drama v supermarketu bývá běžné, děti chtějí všechno a hned. Před nákupem proto dítěti vysvětlete, že dnes nebudete kupovat žádné sladkosti. Ukažte mu, že doma jich je spousta, a i přes škemrání zůstaňte neoblomní.

Začne-li dítě plakat, vezměte jej pevně za ruku a jděte ven. Jakmile se dítě uklidní, jděte opět nakupovat. Více o tom, jak s dětmi zvládat běžné denní nákupy, se dočtete v článku – Jak zvládat každodenní nákupy s dětmi.

10. Terezka se vzteká a bije svou maminku. Ta to ignoruje, a tak po nějakém čase začne Terezka bít i jiné děti na hřišti.

Maminka Terezky propásla čas, kdy je nutno dítěti ukázat hranice. Když dítě začne ve vzteku a zlosti do vás kopat, kousat vás a bít, pak jej chyťte za ruku a řekněte rázně dost, to stačí. Přibližte dítěti, že tohle dělat nesmí, že vás to také bolí.

K tomuto tématu se pojí na našem webu několik článků, proto přikládám odkazy níže.

O autorce

Kristina Farkasová

Kristina Farkasová

Jsem máma, dcera, vnučka i snacha a vím, že je někdy těžké se svými nejbližšími vyjít, natož se s nimi domluvit. Snažím se vám proto ukázat, jak se můžete naučit komunikovat otevřeně a užít si mateřství se svými dětmi naplno. Své myšlenky a názory čerpám z vlastních zkušeností a ze studií psychologie. Zaměřuji se, na vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o komunikaci partnerskou a pracovní.

Se svým partnerem zakladatelem projektu www.bezvymluv.cz Patrikem Zapletalem, se snažíme ukázat lidem, že ve školách nás nenaučí, jak život žít, ale jak hledat jistotu a dělat v životě to, co nechceme. S Patrikem věříme, že každý je hoden život žít tak, jak by chtěl, jen je potřeba umět si nastavit životní cíle a určit si priority.

1 Komentář

  • Moc děkuji, že jste něco takového vytvořili, mela jsem podobné dětství jako vy Kristino a moc mi Vaše články pomáhají chápat, to proc jednam tak jak jednam. Se svou dcerou se stále učíme spolu vycházet ale díky vám nám to jde snáze. Uvítala bych možnost setkání se s vámi osobně. Mějtě se a ať se daří. L.

Přidat komentář